Jednou, když první sních přikrýval svým pláštěm unavený kraj, aby si odpočinul a načerpal nové síly, bloudil štěstíčko opuštěným horským krajem. Široko daleko nebylo již nic k jídlu a štěstíčkovo břicho vyhrávalo hladem již třetí den.

Když procházel údolím, kolem větší bystřiny napadlo ho ulovit si rybu. Netrvalo dlouho a jednu rybu chytil. Jaké však bylo jeho překvapení, když na něj ryba promluvila. "Já nejsem jen tak obyčejná ryba. Já jsem zlatá ryba a když mě pustíš, splním ti tři přání." Štěstíčko se podivil a rybě odpověděl: "Já nemám žádné přání, mám hlad." Ryba však obratně zareagovala a řekla: "Tak si tedy můžeš přát plnou tabuli jídla, třeba celou hostinu ti vystrojím i s hostincem, a k tomu když mě pustíš ti zbydou ještě dvě další přání! Dobře se nad tím zamysli... se mnou už nemusíš mít nikdy hlad až do konce svého života. Jen mě pusť a přesvědči se o tom sám.

Štěstíčko se na chvíli zamyslel a řekl: "Dobrá pustím tě tedy až mi splníš první přání. To by mohla říct totiž každá ryba, že je kouzelná víš?" Ryba se ošívala, ale co mohla dělat, když ji štěstíčko držel pevně ve svých rukou. "Vyslov tedy své první přání." Řekla otráveně ryba. "Mým přáním je, aby všichni tvorové na této Zemi už od narození viděli vždy skutečnou podstatu všech věcí." Vyslovil své přání štěstíčko. Když to ryba uslyšela začala se nějak ošívat: "To je zcela jednoduché přání... vymysli si něco náročnějšího, něco, co by bylo hodno tvé velikosti a mých schopností! Jen se zamysli. Když ti splním toto přání, co bys pak dělal po zbytek života? Já tě mohu učinit spasitelem všech bytostí! Mohu ti dát moc konat velké divy a tak můžeš sám toto své přání realizovat. Sám se na něm můžeš podílet. Uvažuj... přinese ti to velké zásluhy... a nejen v očích lidí! Staneš se nejslavnější bytostí tohoto světa... slavnější než Ježíš nebo Buddha... mnohem slavnější, protože to díky mně dokážeš dotáhnout až do konce. Takto tvé jméno nikdy nevymizí z paměti celé existence!"

Ale štěstíčko již mnohem dříve poznal odkud vítr vane a proto trval na svém: "Tak splníš nebo se hned teď rozluč se životem!" A tak rybě nezbývalo nic jiného než jeho první přání splnit. Když se tak stalo ihned se jala slova: "Tak a teď mě musíš pustit jak zněla naše dohoda! Pak ti mohu splnit ještě dvě přání, které ti zbývají. Nezapomeň...!" Štěštíčko se šalamounsky pousmál a řekl: "Já jsem ten kdo teď drží osud světa v rukou! Mám hlad a ty mě nasytíš ať se ti to líbí nebo ne!" A jen co to dořekl rybu zabil, opekl a snědl.

Od té doby se celé existenci velice ulevilo. Ze světa zmizela všechna závist, žádostivost, zloba a utrpení. Žádný z jeho obyvatel po ničem netoužil, na nic si už nenaříkal a všichni se cítili jako v ráji. Celá existence nyní vzkvétala pod pracovitými pažemi jejich moudrosti a ve všech srdcích se zabydlela láska.