I potkali se dva psi. Jeden měl srst lesklou, udržovanou a na krku měl masívní obojek se zlatou známkou. Ten druhý měl srst spíše prašivou a nikdy by si žádný obojek nenechal nasadit. Při řeči přišla řada na jídlo. "Nikdo se o mě nestará, ale nestěžuji si ikdyž mám občas hlad", řekl pes bez obojku. A pes s obojkem mu navrhl: "Pojď se mnou máš-li hlad. Můj pán má spoustu krmení a má miska je každý den plná." Pes bez obojku nic nenamítal, protože každé sousto ve vlastním břiše je dobré, a tak se s ním odebral k domu myslivce, jeho majitele a pána.

Zrovna byl hon a tak byl myslivec nakonec ještě rád, že má více pomocníků. A oba psi se opravdu činili. Honili zajíce, lišky, bažanty a pochytali jich každý na 2 tucty. Večer po honu je pán, myslivec, štědře odměnil. Každý pes dostal plnou misku granulí za svou poctivě vykonanou práci.

"Vidíš? Co jsem ti říkal. U mého pána je vždycky žrádla dost", pochvaloval si myslivcův pes. Druhý pes se jen smutně podíval na misku plnou granulí a vzdychl: "Á já hlupák, že jsem tě poslechl. Dnes jsem si vyzabíjel zásobu svého žrádla na celý život a dostal jsem za to jen almužnu v podobě jedné misky granulí!"

"Jak to, že na celý život?" Zeptal se udiveně myslivcův pes. "Protože ti zajíci co jsem dneska zbytečně pobil, by mohli mít mladé a další rok by se jejich počet zvětšil o další mladé a o mladé mladých. A tak dále by se jejich počet geometricky zvyšoval stejně tak i s bažanty a liškami," odpověděl smutně pes. "A já toto vše dnes obětoval jen zábavě tvého pána a jedné misce granulí! Jak slepý jsi. Můžeš mít nadbytek a vydáváš se v nemilost pánovi za jednu misku žrádla!" Načež se otočil a proklínaje tento den odešel pryč z myslivcova domu.

Když to myslivcův pes uslyšel, zašel si hned stěžovat svému pánovi. Ten však jeho štěkot umlčel se slovy: "Psisko jedno nevděčné, když chceš můžeš jít! Kde jinde chceš dnes sehnat trochu žrádla, když venku už k jídlu nic nemáš? A už nerozčiluj nebo dostaneš pár ran holí! Já jsem tvůj pán, tak to ustanovil Bůh! Chceš se snad protivit jeho vůli?"

A tak pes musel sklopit ocas a odešel do své boudy. Otevřel psí Bibli a tiše a dlouho do noci prosil svého Boha o odpuštění za to, že se zprotivil jeho vůli. Přísahal, že další léta života odpracuje již bez reptání. Když se domodlil, lehl si na kutě a usínal s myšlenkou na toho velkého psa spasitele, který jednou vskřísí všechny stejně trpící a pokorné psy jako on z jejich hrobů a pak budou společně v nebeských lovištích lovit jen sami pro sebe.