I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka: Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému. I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti. Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu. Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém. Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch [jim] učinivše, zmordovali. A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedlníky ty, a město jejich zapálil. Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni. Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu. I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky. Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním. I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl. Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů. Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených. Mnoho lidí je stále zaneprázdněných, spoutaných povinnostmi. Každou chvíli jsou zváni na svatbu se svobodou. Nemají čas, nebo vůbec neslyší. Mnohdy odcházejí zaslepeni za tím svým jako opilci vlastnictví. Svatba je tedy už přichystána ale nikdo nechce jít. Tehdy zveme kohokoliv. Jedině lidé svobodní, volní - ti co jen tak bloudají životem a nevidí žádný smysl v tom moderním snažení, které bude proměněno jednou smrtí v prach, ti jsou vždy hotovi. Jsou to většinou bezdomovci a postevníci. Ti pozvání rádi příjmají. Svatební roucho je tedy svobodný život. Proto člověk, který není oděn tímto rouchem (farizeové, církev duchovňáci) a chtěl by hodovat, bude svázán a vyvržen zpět do otroctví jeho žádostem v moderní společnosti.

Tehdy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči. I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou. Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic? Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze. I řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis? Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu. [To] uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli. Ježíš byl trnem v oku všem, kteří využívali lidí ve svůj prospěch. Proto ho chtěli rychle zneškodnit, ale tak aby to nebylo na ně, ale na římany. Jak jsem řekl peníze nejsou z dílny Boží. Nikdy nepřinesou radost všem těm, kteří měli s nimi tu čest. Kdyby všichni lidé položili dnes všechny peníze před úřad vlády. Zmizelo by utrpení. Nechť si obchodují sami mezi sebou. Ale když oni sami nepracují, my je živit nebudeme. Můžou pak pěnězy nebo modlitbou zkusit uplatit pole, aby jim vydalo své plody... Pchá. Kdo neohne sám svůj hřbet, ten ať hladem a na lenivost svou taky pojde. Ať poznají skutečnou hodnotu svých peněz! Ať poznají pak skutečný užitek ze svého vysokého vzdělání. Můžou prosit, na kolenou žebrat, můžou nám nabízet své statky a zlato... a my jim jen řekneme: "Máte své ruce najezte se sami. Kdo zaseje ten i sklidí. Všichni jsme si rovni. Nikdo si nebude stavět svůj trůn z potu a utrpení druhých. Nikdo nebude jen sklízet plody z práce druhých."

V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není [z mrtvých] vstání. I otázali se ho, Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho, a vzbudil símě bratru svému. I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému. Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého. Nejposléze pak po všech umřela i žena. Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli. I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce písem ani moci Boží. Však při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi. O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž dí: Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých. Jak naivní jsou lidé, lpějí na vlastnictví až tak, že by si ho chtěli zachovat i po své smrti. Ježíš jim říká, že Bůh je Bohem živých. To znamená, že po smrti už Boha neuzří! Takže vzkříšení je probuzení se za života a to ze stereotypní otročící mrtvoly do života a království Syna člověka. Kdo to zažije, ten se bude cítit jako anděl Boží... Kdo to nestihne za svého života, ten umře navěky. Máte jen jednu šanci. Zítra už nemusí být. Neváhejte.

Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně? I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své. To jest přední a veliké přikázaní. Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci. Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce a ze vší duše své, a ze vší mysli své. Tak takového člověka jsem ještě neviděl. Lidé si neuvědomují co je Bůh. Bůh je všechno. Bůh je námi - my jsme jím, obklopuje nás. Všechno je Bůh. Dokážete všechno milovat? Dokážete skutečně milovat všechny lidi, nebo k některým cítíte odpor, dokážete skutečně milovat přírodu, nebo umýváte nádobí, své tělo a auto chemickými prostředky. Dokážete přestat s konzumní společností a žít tak, že po vás nezbude ani jeden plastový pytlík. Možná že srdcem ano... ikdyž pochybuji, protože vaše srdce zmítá spousta sobeckých věcí. Kyždý myslí nejprve na to své štěstí. A teď to nejtěžší dokážete milovat sami sebe? Zřejmě ne, když se tak trápíte a huntujete. Váš život vám nepřináší téměř žádnou radost ani nadšení. Sžírají vás nemoci způsobené huntováním se. A pak trápíte a huntujete všechno okolo. Všichni se vzájemně huntujete, zaměstnáváte, okrádáte dle pravidel šoubyznysu. Zaměstnavatel huntuje dělníky, zničení dělníci pak huntují lékaře. Lékaři pak huntují učitele a kapsu všech, učitelé pak huntují žáky a kapsu všech. Žáci pak huntují rodiče-dělníky a kapsu všech. Rodiče-dělníci pak huntují přírodu. A příroda se vám odvděčí... Je velmi těžké si představit, že by někdo pročistil své srdce, na tož pak svou mysl, a o duši už ani nemluvě, když miliardy lidí myslí jen na vlastní spásu. Když dokážete to první přikázání v sobě realizovat, pak jste realizovali všechno.

Tehdy Ježíš mluvil zástupům a učedlníkům svým, Řka: Na stolici Mojžíšově posadili se zákonníci a farizeové. Protož všecko, což by koli rozkázali vám zachovávati, zachovávejte a čiňte, ale podlé skutků jejich nečiňte; neboť praví, ale nečiní. Svazujíť zajisté břemena těžká a nesnesitelná, a vzkládají na ramena lidská, ale prstem svým nechtí jimi ani pohnouti. Všecky pak své skutky činí, aby byli vidíni od lidí. Rozšiřují zajisté nápisy své, a veliké dělají podolky plášťů svých, A milují přední místa na večeřích, a přední stolice v shromážděních, A pozdravování na trhu, a aby byli nazýváni od lidí: Mistři, mistři. Ale vy nebývejte nazýváni mistři; nebo jeden jest Mistr váš, Kristus, vy pak všickni bratří jste. A otce nenazývejte sobě na zemi; nebo jeden jest Otec váš, kterýž jest v nebesích. Ani se nazývejte vůdcové; nebo jeden jest vůdce váš, Kristus. Ale kdo z vás největší jest, buď služebníkem vaším. Kdož by pak sám se povyšoval, bude ponížen; a kdož by se ponížil, bude povýšen. Stolice Mojžíšova - to je vládce a prostředník, který zvěstuje vůli Boží. Avšak jaksi vypečeně. Lidem přikazují a sami nečiní. PRoto máme zachovávat toto učení, ale namáme se chovat tak jako oni. Takový farář vystudoval za peníze, peníze nejsou z dílny Boží, čí je teda ve skutečnosti učedník? Co je to Kristus? Je to hlas ve vašem srdci. Hlas vašeho Ducha. Hlas svobody bytí. Kristus nikdy neodešel. Je tu pořád a je ve vás. Denně ho posíláte na kříž. Ve své lenivosti a neschopnosti umlčet jeho hlas, protože vám sděluje, že jste jen otroci... slabí a zbabělí otroci, kteří se nedokážou osvobodit, kteří sami nedokážou říct dost a svůj úděl změnit. Proto Kristus je jediný mistr a vůdce. Nenachází se někde mimo, je ve vás. Ježíš se stal Kristem, protože následoval tento vnitřní hlas. Velebný Otče... :-), to je rouhačství dnešní církve. Však všichni jsou označeni křížem. A kříž plodí jen utrpení. Kříž to je utrpení samo. Sami se tak označili, proto pozor na ně. Vydáte-li se jim v náruč, budete trpět o něco víc než jiní.

Ale běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že zavíráte království nebeské před lidmi; nebo sami tam nevcházíte, a těm, kteříž by vjíti chtěli, vcházeti nedopouštíte. Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že zžíráte domy vdovské, a to pod zámyslem dlouhého modlení; protož těžší soud ponesete. Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že obcházíte moře i zemi, abyste učinili jednoho novověrce, a když bude učiněn, učiníte jej syna zatracení, dvakrát více, nežli jste sami. Běda vám, vůdcové slepí, kteříž říkáte: Přisáhl-li by kdo skrze chrám, to nic není; ale kdo by přisáhl skrze zlato chrámové, povinen jest. Blázni a slepci, což jest většího, zlato-li, či chrám, kterýž posvěcuje zlata? A přisáhl-li by kdo skrze oltář, nic není; ale kdo by přisáhl skrze ten dar, kterýž jest na něm, povinen jest. Blázni a slepci, i co jest většího, dar-li, či oltář, kterýž posvěcuje daru? A protož kdožkoli přisahá skrze oltář, přisahá skrze něj, i skrze to všecko, což na něm jest. A kdož přisahá skrze chrám, přisahá skrze něj, i skrze toho, kterýž přebývá v něm. A kdož přisahá skrze nebe, přisahá skrze trůn Boží, i skrze toho, kterýž na něm sedí. Tady pozor chrám o kterém mluví Ježíš není chrám postavený z kamene. Je to chrám Boží. Oltář a dar o kterém mluví pak není oltář postavený lidmi s darem hmotným ale oltář Boží moci. Na takový otlář lze položit jen jediný dar - zasvětit svůj život ve službě jeho Pánu. Proto zesměšňuje všechny modlitby a přísahy či sliby před otlářem v kostele.