Evangelium podle štěstíčka
Na počátku je vždy pravda, ujme-li se pravda vyrůstá ve svobodu, ta pak rozkvétá v lásku a láska vydává plody života.

Každý žijící tvor přichází na svět zkrze neposkvrněné pannenské lůno přírody a otcem jeho vědomí je Duch svatý. Duch svatý je pak přirozené vědomí všech bytostí, darované z lásky stvořitelem, zaručující svobodu vlastního bytí a radost z vlastní existence. Účelem života je tedy oslavit sebe sama. Proto jsme v pravdě svým vědomím všichni Synové Boží. Člověk pak byl učiněn k obrazu Boha, čili jeho vědomí má ve své přirozenosti božské schopnosti.

Řeklť jsem já byl: Bohové jste, a synové Nejvyššího vy všickni; (Žalm 82.6)

Odpověděli jemu Židé, řkouce. Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem. Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste. (sv.Jan-10.33)

O tom, že jsme v tom naprosto sami svědčí tato věta: Kdo oznámí od počátku, abychom věděli, aneb od starodávna, abychom řekli: Práv jest? Naprosto žádného není, kdo by oznámil, aniž jest kdo, ješto by se dal slyšeti, aneb ješto by slyšel řeči vaše. (Izaiáš-41.26)

Tak a teď ať mi církev a channelingaři a ti všichni mudrci odpoví na tuto větu z Izaiáše-41.26: Kdo oznámí (Kdo nám má oznámit) od počátku, abychom věděli, aneb od starodávna, abychom řekli: Práv jest? (tedy že máme už od samého počátku tu čest zrovna s pravým Hospodinem) Naprosto žádného není, kdo by oznámil, (kdo tedy Izaiášovi odpovídá?) aniž jest kdo, ješto by se dal slyšeti, (co teda slyší channelingaři a jiní "vyvolení"?) aneb ješto by slyšel řeči vaše. (Ke komu se modlí pak miliardy lidí?).

Pokračujeme tedy v naléhání dál: Oznamte, co se budoucně státi má, a poznáme (my lidé), že bohové jste. (teda oni) Pakli, učiňte něco dobrého neb zlého, abychom se děsili, když bychom to viděli spolu. A Odpověď? Aj, vy naprosto nic nejste, a dílo vaše tolikéž nic není; Kdo [to] spravil a učinil, povolávaje rodin od počátku? Já Hospodin, první i poslední, já sám. (Tak kdo to tady k nám mluví, nebo kdo si to hraje na Boha?!) viz. Izaiáš-41.23.

Zatím nebudu pokračovat :-) nemám už moc času, možná tu pak dodám celé evangelium bez podobenství, adaptované na současné podmínky, které jasně a srozumitelně odhalí Belzebubovy intervence do našeho vědomí, tak jako kukačka nemající vlastní hnízdo, klade do cizích hnízd zárodky své obludnosti. Tyto obludnosti, tento plevel pak vyrůstá v trní našich životů a to způsobuje, že se původně zamýšlená svoboda bytí nás všech mění ve vězení a žalář utrpení. Bylo nutno zasáhnout. Cílem nového zákona, bylo tedy uvést světlo do temností našich životů. Ukázat cestu kudy vede cesta od pekelného utrpení k životu věčnému. Je to cesta návratu k původnímu konceptu života, zamýšleného tvůrcem. Nechce mi tady snad nikdo tvrdit, že by tvůrce nechal trpět svůj nejdokonaleší výtvor ne? A že by odměňoval za utrpení, v těchto okovech. My netrpíme kvůli němu, ale kvůli Belzebubovým intervencím. Původním přáním tvůrce života je tedy, aby život přinášel jen radost. Radujte se a množte se. Bůh je námi a my jím - je to život sám. Byl by sám proti sobě. Jeho království je nyní však rozděleno. Naším úkolem je vykořenit kukaččí mláďata ze svých hnízd. A tak dovést stvořitelovo království k rozkvětu. K tomu tu máme učení velkých mistrů (spasitelů a osvoboditelů), kteří se sami dokázali osvobodit a zanechali nám návod tedy své učení zkrze nějž každý z nás může dojít svobody a svého vnitřního království. Proměnit svůj život mrtvoly v život věčný. Provést křest svého života a vzkřísit se sám z mrtvých dřív než ho vlastní kříž utrpení ukřižuje k smrti. Jsme v tom sami a osud života celé planety leží v našich rukou. Nikdo nás neslyší jak praví text uvedený výše, je nutno přejít od čekání, k vlastní transformaci. Dnes se tedy budeme zabývat učením Ježíše Krista.

Nyní tedy nejprve než se vrhneme na objasnění některých mylně vykládaných, a zneužívaných faktů podívejme se na různe zvláštní věci, vnášející vlnu pochybností k manipulaci s odkazem Ježíše Krista pro svůj prospěch.

Ujistěte se, že sedíte opravdu pevně. Víte židové jako národ mnoho trpěli, byli týrání a bičování a to se jim děje dodnes. Pořád to tam u nich v té "zaslíbené zemi" nějak neklape. Toto tisícileté národní utrpení se projevilo v lidských snech o spravedlnosti, o ráji na světě. Židové jsou zřejmě národ, který nedokáže prosadit své, nejsou jaksi vnitřně silní a proto si přizvali na pomoc Boha. Duševně silný člověk koná a dalo by se říct má svůj osud ve svých rukou, zato duševně slabý se modlí a čeká na spasitele či vykupitele. Zde si je třeba všimnout, že židovský Bůh se věnuje jen židům. Všechny zázraky a odkazy ať už jakýchkoliv Biblických hrdinů se týkají jen židů. Jen synů Izraelských. Nikoho jiného (viz. sv.Mat-15.24). To je první fakt, který vnáší pochybnost o Milujícím Otci všeho stvořeného. Druhý fakt je ten, že jejich Bůh... tedy stvořitel Adama atd. je vydal nejprve Egypťanům, pak Římanům, pak Hitlerovi a pak? Dokonce má moc potopit celý svět... co je pro něj pouhý Řím? Třetí fakt je ten, že spasení je podmíněno obracením na víru, křtěním, obřízkou ale i uctíváním (ssa-12.23) a chválou či modlením. Dalším pozoruhodným faktem je že židovský Hospodin nikdy nikomu před tím život věčný nesliboval a to měl spoustu skvělých služebníků. Kde se tedy vzalo vzkříšení z mrtvých a proč najednou taková motivace a k tomu jen od Ježíše? Apoštolové už nebyli vzkříšeni tak jako Ježíš. Jak to celé bylo se vzkříšením :-).

Podívejme se ještě nejprve jak se nám apoštolové liší v událostech o vzkříšení Ježíše z mrtvých. Podle Bible byla klíčovým aktérem jen Marie Magdaléna a ta měla hned všechno říct ostatním. sv.Matouš píše o zbrojnoších, zemětřesení a odvalení kamenu andělem, a pak o potkání o přímém rozpoznání Ježíše, a dotýkání se ho. Čili Ježíš musel projít skálou. O na nebe vzetí se sv.Matouš nezmiňuje, ani o tom co se dělo dál s živým Ježíšem. Sv.Marek nepíše nic o zbrojnoších, ale o tom, že kámen byl již odvalený. Pak něco o nějakém mládenci v hrobě který jim řekl o Ježíšově z mrtvých vstání. Ať jdou zvěstovat ostatním. Jenže oni se bály a nic neřekly. Ježíš se poprvé až v neděli ukázal jenom Magdaléně a vyvrhl z ní 7 ďáblů. Pak se, jak píše sv.Marek, jen ukazoval v různých podobách, někdy i trestal nevěru. Pak promlouval a byl vzat do nebe. Sv.Lukáš rovněž píše o odvaleném kameni, avšak už o dvou zjevených mužích. Pak tu novinu hned zvěstovaly ostatním, ale nikdo jim nevěřil. Ježíš se podle sv.Lukáše rovněž jen zjevoval, a to ještě tak, že ho nikdo nepoznával. Mluvil s nimi, nechtěl jít, ale nakonec byl přemluven. A teprve až jim lámal chleba byl rozpoznán. Mnozí si pak mysleli, že by jen ducha viděli. Byli vyzvání k dotýkání, dokonce před nimi pojedl. Takže byl asi hmotný, a normální a byl pak jako takový odnesen do nebe. Sv.Jan také píše o odvaleném kameni, avšak nepíše o žádném zjevení, protože Magdaléna běžela jako první za učedníky a pak se tam vrátili společně. Nic se nedělo, dokud nezůstala Magdaléna sama. Pak se jí zjevili opět dva andělé sedící. A když se ohlédla uviděla Ježíše, ale nevěděla že by to byl on. Myslela si že je to zahradník. Pak až ji oslovil ho poznala, avšak se ho nesměla dotýkat. Pak se Ježíš přes zavřené dveře zjevil uprostřed svých učedníků. Dal jim Ducha svatého, a přesvědčil nevěřícího Tomáše, který se ho už mohl dotýkat že je hmotný a pravý. Pak se zjevoval víckrát, avšak tak, že nikdo nevěděl, že by to byl on. Pak nakonec zřejmě bere někoho sebou avšak neznámo kam? Právě toho co vydával to svědectví o tom všem. Na závěr se říká, že je PAK i jiných mnoho věcí, které činil Ježíš, ale bylo by to na mnoho knih. Nic o na nebevstoupení se tu však nepíše. Patrně spolu tedy sv.Jan a Ježíš odešli někam něco činit...

Je zajímavé, že se jejich výpovědi tak různí, když byli pořád spolu. Jak mohlo vzniknout tolik nesrovnalostí? Dále mě zaráží, že ve skutcí Apoštolů byly konány také zázraky (ssa-19.12) a kříšení mrtvých, ale sami apoštolové už viditelně vzkříšeni a do nebe vzati tak jako Ježíš nebyli (ssa-13.30) ač naslouchali a plnili vůli Boha bedlivě (ssa-18.10 a ssa-20.24 a ssa-20.34). Proč toť otázka určená jejich Bohu. Dále je zajímavé, že apoštolové už nepřicházeli jen k synům Izraelským, ale i k pohanům (ssa-10.28) se zdůvodněním ssa-13.46. Také o nemilosrdnosti Boha svědčí ssa-5.5,ssa-5.10, ssa-10.34, ssa-12.23 ssa-16.6. O stavbě chrámů či kostelů se Bůh zmiňuje v ssa-7.49 a o otlářích taktéž v ssa-17.23-29 zajímavé místo je i ssa-8.19-21. Dále se píše, že Ježíš příjde stejným způsobem jak byl vzat do nebe (ssa-1.11) ale jinde se zas píše že pošle někoho jiného (sv.Jan-16.7a8 sv.Mat-25.31 či zjevení). Proč se jednotlivé evangelia různí, kdy je apoštolové psali a kam je uložili, když pořád putovali a neměli ani žádný chrám či svatyni? Jak to že se různí když byli většinou spolu. Zapisovat se muselo zřejmě hned, protože kdo by si pamatoval tak přesně věci a podobenství které mluvil Ježíš? Jak vznikly zápisy. Jsou starší skutkové apoštolů nebo zjevení? Mám spoustu pochybností. Myslím si, že všechno o zmrtvých vstání, přes skutky apoštolů až po zjevení je podvrh. Manipulace s lidstvem ze strany...? Možná církve protože sen o zmrtvých vstání je nejskvělejší návnada (věčný sen starý už jako lidstvo samo), k zotročení celé planety. Nikdo totiž nemůže tento sen vyvrátit a jediný důkaz za celou éru lidstva existuje jen a jen na církevním papíře. Pravda je totiž to, že Ježíš vstal z mrtvých (byl vzkříšen) už na poušti. Možná že se jedná o manipulaci ze i strany jiné.

Zkuste se podívat na článek Pravda nebo lež či Souboj o naše mozky nebo mou povídku Spasitelé. Co když bylo celé evangelium nadiktováno nezávisle různým osobám tak jako dnes příjmají channelingaři někde v x. století? Mohli se napojit na hlas sv.Jana či sv.Matouše a sepsat nadiktované evangelium tak detailně. Jak by v té době mohl někdo "vyvolený" (zřejmě v klášteru protože chudí lidé neuměli psát) pochybovat nad autentičností silného hlasu ve své hlavě když to nedokážou rozlišit někteří ani dnes? Proč nesepsala události třeba sv.Panna Marie či Magdaléna? Které i dnes někdy promlouvají k "vyvoleným". Proč se i dnes nedějí zázraky vzkřišování a uzdravování nevyléčitelných postižení a proč ještě dnes židové stále trpí? Ve skutečnosti se ukřižovali oni sami. Chtějí trpět, zřejmě to chce jejich tolik milovaný a uctívaný Bůh. Nebo apokalypsa už byla 12.12.1212 a nyní je všechno jen na nás?