Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou. Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou. A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce. I těm řekl: Jdětež i vy na vinici, a co bude spravedlivého, dám vám. A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též. Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce? Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici, a což by bylo spravedlivého, vezmete. Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních. A přišedše ti při jedenácté hodině [najatí,] vzali jeden každý po penízi. Přišedše pak první, domnívali se, že více vezmou, ale vzali i oni jeden každý po penízi. A vzavše, reptali proti hospodáři, Řkouce: Tito poslední jednu hodinu dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko. On pak odpovídaje, řekl jednomu z nich: Příteli, nečiním tobě křivdy. Zdaliž jsi z peníze nesmluvil se mnou? Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce, já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě. Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Čili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem? Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených. Nikdo nemůže dostat víc. Odměna je pro všechny stejná - Život věčný. Tady to vypadá, že ti první (povolaní) připravují cestu a podmínky pro ty poslední (vyvolené), kteří to mají pak snazší, protože ti první, kteří se opravdu snažili od samého začátku makali (první mistři), pak sepsali učení a rozšiřovali a učili ostatní, tak aby zbytečně nebloudili. Skutečný mistr, ikdyž se nadřel a všeho dosáhl svou pílí by nereptal a neříkal by nic o nespravedlnosti. Skutečný mistr má radost, když vidí jak vinice vydává plody hospodáři, a je moc šťastný, že on na tom odvedl tu podstatnou práci. Přeje ostatním, aby nebloudili a pomáhá jim. Nejde mu o žádné zvláštní pocty, ale o to aby vinice vydala co nejvíce plodů, aby jeho práce nepřišla nazmar.

Tehdy přistoupila k němu matka synů Zebedeových s syny svými, klanějici se a proseci něco od něho. Kterýž řekl jí: Co chceš: Řekla jemu: Rci, ať tito dva synové moji sedají, jeden po pravici tvé a druhý po levici, v království tvém. Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti? Řekli jemu: Můžeme. Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti po pravici mé a po levici mé, neníť mé dáti, ale těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého. Rodiče :-). Protekce a korupce :-) v takovém království nepřipadají v úvahu. Pokud synové opravdu chtějí, nechť první dokážou, že jsou ho hodni. Nikomu tam vstup není zakázán. Je však nutno cestu k němu ujít po svých. Ježíš to potvrzuje. Kalich života věčného mouhou pít všichni, i pokřtěni(proměněni) Ducem svatým taktéž, ale jak to je tam v království, to určuje Duch svatý. Záleží jak budete od něho pokřtěni. Tedy jaký bude pak váš úkol. Někdo dostane toto a někdo spasitele, ale Ježíš to nerozhoduje. Záleží na spoustě okolností i na době i na stupni prohnilosti společnosti ve které se nacházíte.

Ale Ježíš svolav je, řekl: Víte, že knížata národů panují nad nimi, a kteříž velicí jsou, moci užívají nad nimi. Ale ne tak bude mezi vámi. Nýbrž kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš. A kdož by koli mezi vámi chtěl býti přední, budiž váš služebník; Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil, a aby dal život svůj mzdu na vykoupení za mnohé. Kalich skutečného Krista nespočívá v panování, ale ve službě. Žádný mistr nevládne lidu, naopak pomáhá mu. Stejně tak i Ježíš nepřišel vládnout a nechat si sloužit, ale dal život svůj jako mzdu na vykoupení za mnohé. Jak je to s tím vykoupením? Kdyby se věci nesehrály tak jak se sehrály, nikdy byste nedrželi v ruce toto učení. Nikdy byste nevěděli nic o pokušiteli a o odvěkém království člověka. Tak by se stalo, že by pokušitel ovládl veškerý život na zemi, a proměnil ho v moře utrpení. Za což poděkujme autorovi scénáře. A tak Ježíš dobil svět za tři roky ve svých 33 letech. Dobil ho tím, že se ho na poušti vzdal. Ikdyž neměl vůbec nic, žádné prostředky, žádný domov, žádné zásoby či peníze... ukázal lidem že je skutečným králem. A jak jste na tom vy? Jak dlouho dobýváte svět :-)?

Vidouce pak přední kněží {biskupové} a zákonníci divy, kteréž činil, a dítky, any volají v chrámě a praví: Hosanna synu Davidovu, rozhněvali se. A řekli jemu: Slyšíš-liž, co tito praví? Ježíš pak řekl jim: I ovšem. Nikdá-liž jste nečtli, že z úst nemluvňátek a těch, kteříž prsí požívají, dokonal jsi chválu? Opět si z farizeů utahuje. Používá jejich písma proti jejich zatvrzelým mozkům. Nemluvňátka nemohou sice mluvit, ale chválí Boha celým svým vědomím.

Ráno pak navracuje se do města, zlačněl. A vida jeden fíkový strom podlé cesty, šel k němu, a nic na něm nenalezl, než lístí toliko. I dí jemu: Nikdy více neroď se z tebe ovoce na věky. I uschl fík ten pojednou. A vidouce to učedlníci, divili se, řkouce: Kterak hned usechl fík ten! I odpověděv Ježíš, řekl jim: Amen pravím vám: Budete-li míti víru a nebudete-li pochybovati, netoliko to fíkovému stromu učiníte, ale kdybyste i této hoře řekli: Zdvihni se a vrz sebou do moře, staneť se. A všecko, zač byste koli prosili na modlitbě, věříce, vezmete. Někdy mě Ježíš překvapuje. Proč neporučil fíkovníku, aby se naopak obsypal plody a nikdy by jich neubylo? Tím by oslavil svého Otce jaksi zřetelněji. Asi byl opravdu hladový :-). Takže prosící modlitba je když zasadím semínko - čili je to žádost tvůrci, aby pokračoval dál, protže nyní už může on všechno zařídit. K prvnímu kroku potřebuje vždycky nás. Důvěřujeme tedy tvůrci a když semínko vyroste a uzraje můžeme si všechno takto podobně vyprosené a vymodlené vzít. Modlitba je to, že uděláme první krok-skutek s vírou, že dosáhneme určitého efektu.

A když přišel do chrámu, přistoupili k němu přední kněží {biskupové} a starší lidu, když učil, řkouce: Jakou mocí tyto věci činíš? A kdo tobě tu moc dal? Odpovídaje pak Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc, kterouž povíte-li mi, i já vám povím, jakou mocí tyto věci činím? Křest Janův odkud byl? S nebe-li, čili z lidí? A oni rozvažovali mezi sebou, řkouce: Díme-li s nebe, díť nám: Proč jste pak nevěřili jemu? Pakli díme: Z lidí, bojíme se zástupu. Nebo všickni mají Jana za proroka. I odpovídajíce Ježíšovi, řekli: Nevíme. Řekl jim i on: Aniž já vám povím, jakou mocí tyto věci činím. Ten jim dáva "sodu." Farizeové lapeni ve vlastním strachu, tak velkém, že ho ani zvědavost nepřemohla. Jó když se někdo bojí o korýtko... tady vidíte jak je svázán a Ježíš toho jen využívá. V9 jak na ně, proto ho nenáviděli a chtěli ho zabít. Né proto že by byl nebezpečný jim, ale že ohrožoval jejich postavení a moc nad lidmi.

Ale co se vám zdá? Člověk [jeden] měl dva syny. A přistoupiv k prvnímu, řekl: Synu, jdi na vinici mou dnes, a dělej. Ale on odpověděv, řekl: Nechci. A potom usmysliv sobě, šel. I přistoupiv k druhému, řekl též. A on odpověděv, řekl: Jdu, pane. Ale nešel. Který z těch dvou naplnil vůli otcovu? Řekli jemu: Ten první. Dí jim Ježíš: Amen pravím vám, že publikáni a nevěstky předcházejí vás do království Božího. Proč? Protože ten první způsobil jen utrpení. Jednak zarmoutil svého otce, a pak se trápil výčitkami natolik že potom šel i proti své vůli. Jak by mohl být svobodný. To ten druhý otce potěšil, ale nebyl ani svázán strachem či obavami co bude potom. Prostě si dělal svobodně co chtěl. Pole je taky majetek, a kolik se na něm dře. Proč musí mít člověk pole? Protože se usadil a chová dobytek atd. atd... starosti a povinnosti. Je jako ve vězení, ze kterého není úniku pořád samá práce... osvobodit by se mohl jedině tak, že by se vzdal toho všeho blahobytu, jistoty a pohodlí.

Jiné podobenství slyšte: Byl jeden hospodář, kterýž vzdělal vinici, a opletl ji plotem, a vkopal v ní pres, a ustavěl věži, i pronajal ji vinařům, a odšel pryč přes pole. A když se přiblížil čas ovoce, poslal služebníky své k vinařům, aby vzali užitky její. Vinaři pak zjímavše služebníky jeho, jiného zmrskali, jiného zabili, a jiného ukamenovali. Opět poslal jiných služebníků více než prvé. I učinili jim též. Naposledy pak poslal k nim syna svého, řka: Ustýdnouť se syna mého. Vinaři pak uzřevše toho syna, řekli mezi sebou: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, a uvažme se v dědictví jeho. I chytivše ho, vyvrhli jej ven z vinice, a zabili. Protož když přijde pán vinice, co učiní vinařům těm? Řekli jemu: Zlé ty zle zatratí, a vinici svou pronajme jiným vinařům, kteříž budou vydávati jemu užitek časy svými. Řekl jim Ježíš: Nikdy-li jste nečtli v písmích: Kámen, kterýž zavrhli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhlovou? Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima. Protož pravím vám, že bude odjato od vás království Boží, a bude dáno lidu činícímu užitky jeho. A kdož by padl na ten kámen, rozrazíť se; a na kohož upadne, setřeť jej. Tak tak. Farizeové, pracují na vinici Pána našeho ale všechny plody si nechávají jen pro sebe. Proto jim bude vinice odjata a dána lidem činícím užitky Království Božího. Kámen dělníky zavržený to je jejich volání po spravedlnosti a svobodě. Z tohoto volání učinil Pán náš teda základní míru (hlava úhlová) k posouzení spravedlnosti a ta zní všichni jsme si rovni. Tato spravedlnost se pak postupně rozmnoží (rozrazíť se) jak v srdcích tak na jazyku všeho lidu. Ti volají nejvíc po spravedlnosti ke svému Pánu. Jedni makají a druzí si žijí z jejich práce. Všichni jsem si rovni - Kdo tenhle zákon poruší, povýší se a podmaní si lid, ten bude touto spravedlností rozdrcen.