On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům. A ona řekla: Takť jest, Pane. A však štěňátka jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich. Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu. To se mi nezdá, že se Ježíš takto choval. Každý kdo dosáhl původního vědomí ví, že všichni jsou dětmi Božími. Proč by jí teda nepomohl. Ostatně žena to svým tvrzením prokázala. Jednou něco říká o zatoulané ovci a pak by jí nechal bez pomoci. Dokonce to působí dojmem, že jedině Židé jsou ti vyvolení. A to se opakuje na více místech, kdy Ježíš odmítá pomoc jiným. Tak se mi zdá že, se jedná o pozdější dodatky k získání výsadního práva na vyvolenost jediného národa i na Království nebeské. Což je velice troufalá lež.

Ježíš pak řekl jim: Hleďte a varujte se kvasu farizejského a saducejského. No a tady Ježíš zase kritizuje náboženství židů se jejich jedinečným a krutým Hospodinem. Proč to říká učedníkům? Protože všechno co svazuje povinnostmi není osvobozující. Ježíš sám si nenechal sloužit ani nevyžadoval úctu... na tož pak takový Bůh!

Tedy řekl Ježíš učedlníkům svým: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne. Nebo kdož by chtěl duši svou zachovati, ztratíť ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji. Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, své pak duši uškodil? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou? Syn zajisté člověka přijde v slávě Otce svého s anděly svými, a tehdáž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho. Amen pravím vám: Jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří Syna člověka, přicházejícího v království svém. Chcete-li tedy za Ježíšem přijíti a poznat tak odvěké vnitřní Království člověka je nutno se osvobodit. Zapřít sám sebe, zvítězit nad egem i nad jeho pomocníky myslí a představivostí. I kdyby to znamenalo projít smrtelným strachem a spadnout do největší propasti nejistoty. Zkrátka je nutno se smířit i s vlastní smrtí. Pak vzít na sebe svůj kříž - to je všechno své utrpení, zkrátka jít tak jak jste. Bez zásob, bez peněz... Protože kdo by si chtěl nechat nějaké pojistky, třeba peníze na účtě, nebo dům nebo jakékoliv zázemí kde se má pak vrátit... ten nedokáže přemoci to co ho čeká a vzdá to, protože se má kam vrátit. Proto Ježíš několikrát zdůraznůje aby lidé rozdali všechno co mají a zbavili se toho. Jedině tak mohou uspět. To je jediný způsob, jak se osvobodit. Ten kdo si vždy nechává nějaké zadní vrátka, to je ten, který chce svou duši spasiti. Ale ten, který ji ztratí kvůli tomuto učení celou nalezne ji. Uvnitř takového vědomí nezůstane kámen na kameni. Všechno umělé vybudované se zbortí a člověk konečně uzří kým skutečně je. Ježíš to graduje podobenstvím o ceně vlastní duše. Mnoho lidí ji zaprodalo za pár papírků měsíčně. I kdybyste měli celý svět, není to nic. To nejcennější denně prodáváte za vlastní krev a pot. Až se tedy stanete skutečně synem svého Otce nikoliv jen služebníkem Belzebuba. Tehdy uvidíte konečně svou pravou tvář. Tehdy přichází syn člověka (vy) ve slávě svého původního vědomí. A ocitá se v Království svém, kde všechny skutky a kroky, které k tomu vykonal se mu tisíckrát zúročí.

Ježíš pak řekl jim: Pro nevěru svou. Amen zajisté pravím vám: Budete-li míti víru jako zrno horčičné, díte hoře této: Přejdi odsud tam, i přejde, a nebudeť vám nic nemožného. Toto pak pokolení nevychází, jediné skrze modlitbu a půst. Jedině když dokážete porazit strach, odejdou s ní i veškeré pochybnosti a nedůvěra. Protože pochybnosti vnikají jen na základě strachu. A strach je jen v mysli. V čistém vědomí neexistuje čas ani strach. Tam je věčnost pouhým okamžikem. Pro takové vědomí není nic nemožné. To je víra. Pokud se podívám na tu horu a řeknu to nikdo nedokáže... vzdávám to už předem. Ale pokud se chopím hned prvního kamene a přesunu ho na jiné místo, hora se už pohla. A na tomto prvním kroku-skutku závisí pak všechno co se ostatním jeví jako zcela nemožné. Mnohdy to obnáší trpělivost, cvičení a práci a hlavně tu víru v to, že všechno je možné. Bez ní není ani trpělivost ani práce. Někdo řekl, teprve činnost vyvolává inspiraci, ale málokdy se stane, že inspirace vyvolá činnost. A tehdy až dílo dokončíte, řeknete si ani to nebylo zas tak těžké. Hračka... a ostatním padají čelisti dolů úžasem... nad zázrakem. Eifel by si taky mohl říct to je blbost... ale zkusil to, a pak pokračoval, vychytával mouchy... kdyby tenkrát hned u té myšlenky nevěřil... nechlubila by se dnes Francie svým unikátem.

A když přišli do Kafarnaum, přistoupili ku Petrovi ti, kteříž plat vybírali, a řekli: Což mistr váš nedává platu? A on řekl: Dává. A když přišel domů, předšel jej Ježíš, řka: Co se tobě zdá, Šimone? Králové zemští od kterých berou daň aneb plat? Od synů-li svých, čili od cizích? Dí jemu Petr: Od cizích. I řekl mu Ježíš: Tedy synové jsou svobodní. Opět vzpoura proti spravedlnosti. Daně platí jen poddaní nikoliv synové vládců. To samé církev. Desátky platí jen hříšníci nikoliv papež. Proto jsou někteří osvobozeni od něčeho čím jiní trpí jako povinností nejpřednější. To není spravedlnost. I ve zvířecí říši tomu tak není, chce nám snad tady tvrdit někdo, že by Bůh svého největšího miláčka tak nenáviděl, že by mu ze života udělal peklo?!

V ten čas přistoupili učedlníci k Ježíšovi, řkouce: Kdo pak jest největší v království nebeském? A zavolav Ježíš pacholátka, postavil je u prostřed nich, A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete dokrálovství nebeského. Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest největší v království nebeském. A kdož by koli přijal pacholátko takové ve jménu mém, mneť přijímá. Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské. Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí býti, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení. Ježíš ukazuje, že nemluvňata jsou největší v království svobody. Ničím nespoutaní, nemodlí se, nepracují, nemají povinnosti jenom žijí a vnímají. Ač neumí mluvit, nic ze svatých textů se neučili, ani moudrost nepotřebují jsou šťastní a plní radosti. Radují se i z takových detailů jako cinkání lžičkou a dokážou se z toho radovat velice dlouho. Vemte si to tak. Představte si že jste vyhráli milión. Máte radost skáčete pískáte. Jak dlouho? Za pár dní je tu nuda. Teď si vemte, že nemluvně má mnohem větší radost z toho cinkání lžičkou non-stop. Žádná nuda. Vezme si druhý den lžičku a zas je tu ta veliká radost ten úžas. Protože nemá paměť, je tu pro něj každý okamžik nový a čerstvý. Vynořuje se a pak mizí. Nic se neukládá, nic si neponechává ve vzpomínkách. Nic se nesrovnává. Proto nevzniká žádný pocit nedostatku, nudy a utrpení. Nic se neví o čase o smrti. Ti co žijí jen v tomto okamžiku, se zbavili času, tím i minulosti i budoucnosti i smrti. Není žádný strach, protože strach se dostavuje teprve s věděním co by se mohlo stát. Není-li takové vědění nemůže být ani strach. Proto každý kdo se nenavrátí k tomuto původnímu vědomí(Duch svatý, Otec) všeho stvořeného nezažije osvobození. Kdo pak na sebe přijme takové vědomí ve jménu Ježíšová učení přijal Krista. Není to teda sežrání nějakého oplatku a napití se vína. To ještě nikoho neosvobodilo, spíš naopak.

Viztež, abyste nepotupovali žádného z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích vždycky hledí natvář Otce mého, kterýž v nebesích jest. Přišel zajisté Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo. Tady ná říká, že nemáme děti nic učit, nemáme je zatahovat do svých stereotypů, zákonů a pravidel. Máme je nechat tak. Protože oni nejsou hříšníci. Tím že jich naučíte svému způsobu života na nich uvalíte úděl hříšníka, a vykořisťovaného trpícího otroka. Mnohdy jsou lidé škodolibí... chtějí aby i jejich děti zakusili to co oni, aby poznali i starosti a utrpení závidí jim jejich bezstarostnost. Kdyby tomu tak nebylo už dávno by něco udělali s tímto systémem. Ale to oni né. Až budou na důchodě, kdo by je pak přece živil?!?!! Až budou na hřbitově, kdo by jim pak nosil květiny?!?! A to říkají, že myslí na dobro svých dětí... Prd a ne dobro. Proto přišel Ježíš, aby zachraňoval lidi z toho vašeho životního stylu plodícího jen utrpení. Aby ty zbloudilé ovce vzkřísil z hrobů, které jste jim vykopali vy se svou pokrokovou společností, k životu věčnému.

Co se vám zdá? Kdyby některý člověk měl sto ovec, a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá těch devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé? A nahodí-liť mu se nalezti ji, amen pravím vám, že se raduje nad ní více, než nad těmi devadesáti devíti nepobloudilými. Takť není vůle Otce vašeho, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z maličkých těchto. Tady Ježíš říká, každý spasený člověk přináší velkou radost. Větší než je radost nad všemi těmi už spasenými. A varuje lidi, že vůlí Boha není to, aby jste vy poskvrňovali svými hříchy i své děti, ale to aby žili v radosti a štěstí, které jim vy ze sobeckosti kradete.

Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi. Opět pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou věc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského. Nebo kdežkoli shromáždí se dva neb tři ve jménu mém, tuť jsem já u prostřed nich. To je hezké. Parodie na lidské myšlení. Podle svých ideologií určují co je správné a co není. Když změní tyto ideologie, změní se i vnitřní kvalita života lidí. Takže za to, že lidé vnitřně strádají, si mouhou vlastně sami - svými ideologiemi správnosti, mravů a zákonů. Svázali se na zemi a proto i na nebi. Kdo si myslí, že je hříšníkem ve vnějším životě, bude zákonitě cítit svůj hřích i ve vnitřním životě. Zahoďte pravidla. Jak chcete být hříšní na pustém ostrově?! Podívejte se do sebe. Kdo jste. Najděte se. Nehledejte Boha najděte nejprv sebe! Všechno dodané zvenčí, ať už poznatky, předsukdy, myšlenky a náboženství... to nejste VY. Zahoďte to! A pak se vám ukáže vaše pravá tvář i Bůh. Jestliže teda dva na zemi tedy duch a tělo se v něčem shodnou dostane se jim to od Otce. :-) Prozradím vám jen že duch touží jen po volnosti a po svobodě s ničím jiným nebude souhlasit. A tři to jsou duch tělo a srdce. Když jsou ti všichni za jedno objeví se Kristus. Osvoboditel a spasitel. Protože ten kdo má srdce pomáhá ostatním.