I mluvil jim mnoho v podobenstvích, řka: Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval. A když on rozsíval, některá padla podlé cesty, a přiletěli ptáci, i szobali je. Jiná pak padla na místa skalnatá, kdež neměla mnoho země; a rychle vzešla, proto že neměla hlubokosti země. Ale když slunce vzešlo, vyhořela, a proto že neměla kořene, uschla. Jiná pak padla do trní; i zrostlo trní, a udusilo je. A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, některé stý, jiné šedesátý a jiné třidcátý. Takže každý kdo slyší slova o svobodném životě a nerozumí smyslu takového života, zametá tyto slova ze své životní cesty na stranu před jinými objekty svého zajmu (vlastnictví) a tak mu pak jeho podíl sezobali ptáci povinností a starostí. Avšak nijak si nestěžuje. Pak jsou lidé, kteří při takových slovech jásají, ale skutek utek. Jsou to řiťolezci a přicmrndávači. Ubohé ovce hledající pastýře, aby se napásli... jejich svobodu mají v rukou jiní. Když dojde na věc... tak oni nic. Svobodu jsme nechtěli... to ten nás oklamakl a navedl. A takových je bohužel většina. Jsou to lidé, jež mají zkamenělé srdce vlivem pohodlí. A proto jejich svoboda bytí nemá vůbec šanci vyrůst a rozkvést. Pak jsou další, kteří slyší hlas svobody, rozumějí mu, ale nedokáží se zbavit lpění. Nedokáží opustit blahobyt společnosti, jehož plody jim přináší otroctví druhých. Ti mají v srdcích svých mnoho trní, a ikdyž se svoboda jejich bytí uchytí i vyroste - nerozkvete a nevydá pak své sladké plody. Tito lidé trpí ze všech nejvíce. Protože o svobodě vědí, ale nedokáží jít za ní. To jsou duchovňáci. Ti první tedy vůbec neví o tom že jsou otroci-roboti, ti druzí jsou slepí otroci mas, ti třetí jsou již vědomí otroci. A nakonec jsou tu lidé naprosto svobodní. Těm svoboda rozkvetla, uzrála a vydala množství sladkých plodů jejich života.

Kdo má uši k slyšení, slyš.Tedy přistoupivše učedlníci, řekli jemu: Proč jim v podobenstvích mluvíš? On pak odpověděv, řekl jim: Proto že vám dáno jest znáti tajemství království nebeského, ale jim není dáno. Nebo kdož má, dáno bude jemu, a rozhojníť se; ale kdož nemá, i to, což má, bude od něho odjato. Protoť v podobenstvích mluvím jim, že vidouce, nevidí, a slyšíce, neslyší, ani rozumějí. A plní se na nich proroctví Izaiáše, řkoucí: Slyšením slyšeti budete, ale nesrozumíte; a hledíce, hleděti budete, a nepoznáte. Nebo ztučnělo srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli, a oči své zamhouřili, aby někdy neviděli očima, a ušima neslyšeli, a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil. Ale oči vaše blahoslavené, že vidí, i uši vaše, že slyší. Amen zajisté pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví žádali viděti to, co vidíte, ale neviděli, a slyšeti to, což slyšíte, ale neslyšeli. Kdo má bude mu dáno. To je člověk, který skutečně ví chce a stojí si za tím. A kdo neví co chce ztratí všechno. Proto ježíš mluví v podobenstvích, aby pochopili jen někteří. Jinak by se to nedochovalo až dodnes, kdyby to rozluštili ti "na hoře". A zároveň také nechce vnášet paniku mezi lid, aby nevznikaly pře a masakry. Ty skutečnou svobodu ještě nikdy nevybojovaly. Mnozí si pak zacpávají uši a zavírají oči, protože nechtějí znát tu krutou pravdu, že byli jen využiti a promarnili celý svůj život ve hře utrpení. A mnozí proroci a spravedliví se v minulosti jen domnívali a bouřili se jen proti maličkostem. Proto jsou blahoslavené oči které to celé obludárium vidí... jak můžou být pak lhostejní?!!

Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské člověku, rozsívajícímu dobré semeno na poli svém. Když pak lidé zesnuli, přišel nepřítel jeho, a nasál koukole mezi pšenici, a odšel. A když zrostla bylina a užitek přinesla, tedy ukázal se i koukol. I přistoupivše služebníci hospodáře toho, řekli jemu: Pane, zdaližs dobrého semene nenasál na poli svém? Kde že se pak vzal koukol? A on řekl jim: Nepřítel člověk to učinil. Služebníci pak řekli mu: Chceš-liž tedy, ať jdeme a vytrháme jej? On pak odpověděl: Nikoli, abyste trhajíce koukol, spolu s ním nevytrhali pšenice. Nechte ať obé spolu roste až do žně. A v čas žně dím žencům: Vytrhejte nejprv koukol a svažte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé. Semeno svobodného života bylo rozseto na pole tohoto světa. Pak když všichni strážci spali, přišel nepřítel rozsévače (Belzebub) a nasadil do světa i plevel utrpení. Proč však taková taktika ze strany rozsévače? :-) Protože když poškodíte jednu rostlinu v květu, už vám nevydá žádný plod tedy ani užitek ani radost pro rozsévače. Naopak teprve v den žně se zúročí tento moudrý tah, na další setbu bude totiž mnohen více zrna. A určitě se pole tentokrát už dobře ohlídá kvůli rozsévači plevele :-).

Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, vsál na poli svém. Kteréžto zajisté nejmenší jest mezi všemi semeny, když pak zroste, větší jest nežli jiné byliny, a bývá strom, tak že ptáci nebeští přiletíce, hnízda sobě dělají na ratolestech jeho. Začíná to vždy jedním semínkem. A to máme každý v sobě. Když se ujme, a vyroste, vydá mnohé plody, které se zase ujmou atd. atd. Až příjde den, kdy se život(semínko) všech lidí změní ve velký strom, ve kterém si ptáci nebeští (symbolizující svobodu, volnost) dokonce udělají hnízdo. Čili se v něm natrvalo zabydlí.

Jiné podobenství mluvil jim: Podobno jest království nebeské kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až by zkysalo všecko. Skutečné království svobodného života v celé své kráse a ve vší své potenci, tak jak bylo tvůrcem na počátku zamýšleno, se teda dostaví jen když zaděláme už dnes na jeho kvas ve svém životě.

Opět podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk, skrývá, a radostí naplněn jsa pro něj, odchází a prodává všecko, což má, a koupí pole to. Opět podobno jest království nebeské člověku kupci, hledajícímu pěkných perel. Kterýž když nalezl jednu velmi drahou perlu, odšed, prodal všecko, což měl, a koupil ji. Opět podobno jest království nebeské vrši puštěné do moře, a ze všelikého plodu shromažďující. Kteroužto, když naplněna byla, vytáhše na břeh a sedíce, vybírali, což dobrého bylo, do nádob, a což bylo zlého, preč zamítali. Pole je nabídka světa. Poklad je vnitřní svoboda od nabídek tohoto světa. Proto se člověk, jež nalezl tento poklad vzdává všech ostatních království tohoto světa. Stejné je to i skupcem hledajícím perlu, která mu přinese skutečnou radost do života. Ta perla to je dosažení svobody bytí. Tehdy když je kupcem odhalena, všechno se prodává a kupuje se jen ta jedna jediná a pravá - osvobození přinášející perla věčné radosti. Vrš(síť) je pak vědomí, a moře je každodenní život dávající své plody. Skutečně radostný a svobodný člověk ze svého vědomí vykořeňuje příčiny utrpení svého života a odnáší si s sebou domů (do svého srdce) jen ty radosti.

On pak řekl jim: Protož každý učitel umělý v království nebeském podobný jest člověku hospodáři, kterýž vynáší z pokladu svého nové i staré věci. Správný učitel skutečně zběhlý ve svobodném životě vynáší ze své vnitřní moudrosti jednak staré učení a jednak nové učení přizpůsobené pokroku ve společnosti. Jinými slovy necituje jen stará moudra jiných, ale sám dále přidává a podílí se svým vlastním způsobem na osvětlování cesty k němu.

A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákonníci a farizeové, řkouce: Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb. A on odpovídaje, řekl jim: Proč i vy přestupujete přikázaní Boží pro ustanovení svá? Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře. Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar jest to, čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo. A neuctil by otce svého neb mateře své. I zlehčili jste přikázaní Boží pro své ustanovení. Zde opět rebeluje. Protože farizeové myslí jen na sebe. Kdyby matka nebo kdokoliv z rodiny hladověl, a ve chlívku by byla ovce. Nařizují farizeové v den obětní obětovat hříšnému otci rodiny ovci jejich Bohu, aby byly jemu odpuštěny hříchy jeho. To prý není už zneuctění vlastní rodiny, ikdyž umřou, ale je oběť Bohu, a tak to má prý být.

Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými, a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne. Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázaní lidských. A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte. Ne to, což vchází v ústa, poškvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poškvrňuje člověka. Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se? A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj ten nebeský, vykořeněno bude. Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých. Povede-liť pak slepý slepého, oba v jámu upadnou. Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde, a vypouští se ven? Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poškvrňují člověka. Z srdce zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání. Tyť jsou věci poškvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť nepoškvrňuje člověka. Mnoho lidí Ježíše i dnes ctí ústy, ale žádný není schopen následovat jeho život. Prý je jiná doba! Pchá! Dnes by o to více Ježíš rebeloval, protože dnes je Belzebub velice rozlezlý. Dnes jsou miliardy lidí zotročeni. Jiná doba je právě proto, že nikdo nenásledoval jeho učení. Vymlouvat se na jinou dobu.... Něco vám řeknu. Ježíš nikdy neodešel. Je stále tady. Lidé denně umlčují jeho hlas ve svém srdci a denně ho znova křižují. Denně slyší slova svého lidu: "Krev jeho na naše hlavy." Ale k věci. Ježíš rebeluje proti zotročujícím lidským pravidlům. Lze si odvodit, že i vegetariánství je směšné lidské pravidlo a nemůže nijak poskvrnit člověka. Na náboženské a duchovní texty říká, že veškeré ideologie budou vykořeněny. Všechno co je navíc, to pochází z jiné než Boží dílny. Bůh totiž nemluví. Jeho jediním přáním je aby jsem byli plní rdosti a štěstí. Nikoliv plní povinností, bázně a strachu a to ještě kvůli němu. Proto vůdcové slepých nechť vedou slepé. Oba spadnou do jámy. Kdo má uši ten slyší. To ze srdce vycházejí zlá myšlení (tedy i ideologie) atd. až po rouhání. Co je to rouhání? To je nespokojenost z Božím dílem a jeho dary. Nespokojenost vzniká z vědění o něčem lepším... vědění nabízí pokušitel... kdo ví a nemá trpí. Je to jako ve filmu Bohové musejí být šílení s tou lahví Coca-coly. Přinesla lidem jen utrpení. Dokud o ní nevěděli vůbec jim nechyběla.