V ten čas odpověděv Ježíš, řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a opatrnými, a zjevil jsi je nemluvňátkům. Jistě, Otče, žeť se tak líbilo před tebou. Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádnýť nezná Syna, jediné Otec, aniž Otce kdo zná, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti. Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám. Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým. Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké. Moudrý je svázán opatrností a opatrný je svázán strachem. Tajemství svobody tkví v nevědomosti tedy v neposkvrněném vědomí. Tak přicházejí na svět nemluvňátka. Umění řeči k čemu slouží? Jenom k tomu jak vás ovládat. Tak si společnost vyrábí ze svých dětí své živitele-otroky. O všechny pro život podstatné věci se dá s ostatními podělit i beze slov. Viz. příroda. I pes je ovládán pomocí slov. Všechny věci jsou mi dány od tohoto neposkvrněného vědomí. Žádný nezná jiného tak jako sám sebe. Ani nikdo jiný nemůže poznat vaši vnitřní podstatu, kromě vás, nebo s pomocí toho, který ji už poznal a chce vás k ní dovést.

V ten čas šel Ježíš v sobotu skrze obilí, učedlníci pak jeho lační jsouce, počali vymínati klasy a jísti. Farizeové pak spatřivše to, řekli jemu: Hle, učedlníci tvoji činí, čehož nesluší činiti v sobotu. On pak řekl jim: Co jste nečtli, co učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli? Kterak všel do domu Božího a chleby posvátné jedl, kterýchž jemu neslušelo jísti, ani těm, kteříž s ním byli, než toliko samým kněžím? Aneb zdali jste nečtli v zákoně, že kněží v sobotu v chrámě sobotu ruší, a jsou bez hříchu? Ale pravímť vám, že větší jest tuto nežli chrám. Než kdybyste věděli, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti, nepotupovali byste nevinných. Syn zajisté člověka jest pánem i soboty. A odšed odtud, přišel do školy jejich. Ježíš ví, že zákon soboty je jen lidské pravidlo a život sám se na něho neohlíží. V přírodě mravenci pracují sobota nesobota. David byl v očích farizeu považován za posvátného... jak o něm píšou jejich písma byl velkým oblíbencem a služebníkem Hospodina. Proto Ježíš rebeluje a to ještě tak, že jim i lidem ukazuje díry v jejich ideologii. A nakonec je napadá, že oni sami v sobotu v chrámě pracují a jsou bez hříchu. A že nemají potupovat nevinných jenom proto aby jim přinášeli do chrámu oběti. To je síla... to jako bych vynadal farářovi nebo Jehovistům za to, že potupují nevinné a lákají je do svých sítí, protože to jedině z nich pak mají užitek.

A aj, byl tu člověk, maje ruku uschlou. I tázali se ho, řkouce: Sluší-li v sobotu uzdravovati? aby jej obžalovali. On pak dí jim: Který z vás bude člověk, ješto by měl ovci jednu, a kdyby ta upadla do jámy v sobotu, i zdaliž nedosáhne jí a nevytáhne? A čím lepší jest člověk než ovce? A protož slušíť v sobotu dobře činiti. Tedy řekl člověku tomu: Vztáhni tu ruku svou. I vztáhl, a přivedena jest k zdraví jako druhá. Farizeové pak vyšedše, drželi radu proti němu, kterak by jej zahladili. A věděv to Ježíš, šel odtud. I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je všecky. Ježíš je moudrý i mazaný. Když se jedná o majetek farizeů klidně sobota nesobota zachraňují co se dá. Já bych jim řekl, když jim spadne v sobotu na zem zlaťák zda-li budou pracovat a ohnou svůj hřbet. Nebo tam budou stát až do neděle, aby jim ho někdo nevyfouk dřív. A co víc je život než zlaťák. Rebel jak má být :-). Když se skloubí moudrost, inteligence a svoboda dohromady... pak je oheň na střeše. A tak jsem se i já rozhodl využívat svého talentu v neprospěch zotročovatelů. Byl bych totiž sám proti sobě i svým dětem. Jedná se mi jen o pravdu, spravedlnost a svobodu.

Aj, služebník ten můj, kteréhož jsem vyvolil, ten milý můj, v němž se dobře zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na něj, a soud národům zvěstovati bude. Nebude se vaditi, ani křičeti, aniž kdo na ulicích uslyší hlas jeho. Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, až i vypoví soud k vítězství. A ve jménu jeho národové doufati budou. Duch svatý tedy neposkvrněná přirozenost svobodného bytí zde zvěstuje, že Ježíš je jeho služebník a naslouchá mu. Je jím milován protože jeho srdce netrpí žádným utrpením z touhy. Proto se v něm tento duch cítí volný. Jeho ústy pak bude národům zvěstovat soud. Na každého člověka byl totiž položen při narození Duch svatý. Jenže s postupem času tohoto ducha uvěznili žádosti. Proto je v zájmu všech vynášet soud na těmito svazujícími věcmi, které nepocházejí od stvořitele. Lidé vnitřně prahnou po svobodě. Trpí. Jsou v tom zajedno. Proto kdokoliv mluví o svobodě stmeluje takové lidi k sobě. Svoboda a láska jdou v ruku v ruce. Tedy lidé se mezi sebou nebudou vaditi když začnou naslouchat všichni tomu vnitřnímu hlasu svého uvězněného ducha. Třtinu nedolomí, ani len kouřící neuhasí dokud nevypoví soud k vítezství. To je popis osvícení. Jakmile se vám jednou podaří zaslechnout ten vnitřní hlas, který denně přebíjíte řevem myšlenek a starostí, nestihnete ani dokončit rozdělanou práci než vynesete rozsudek nad svazujícími žádostmi vedoucí ke svobodě. Víte duchové - coby vnitřní hlasy jsou vždy zajedno. Není divu, protože to oni tvoří jediného Boha. Bůh je v nás. To my tvoříme Boha. Bůh je jako organismus, zatím tak trochu nemocný. Proto mnoho jeho částí trpí a tak je třeba lék - osvícení.

Tehdy přiveden k němu ďábelstvím posedlý, slepý a němý. I uzdravil jej, tak že ten slepý a němý i mluvil i viděl. I děsili se všickni zástupové a pravili: Není-liž tento ten Syn Davidův? Ale farizeové to uslyševše, řekli: Tento nevymítá ďáblů než skrze Belzebuba, kníže ďábelské. Ježíš pak znaje myšlení jejich, dí jim: Každé království rozdělené samo proti sobě spustne, a každé město neb dům proti sobě rozdělený nestane. A jestližeť satan satana vymítá, proti sobě rozdělen jest. Kterak tedy stane království jeho? A vymítám-liť já ďábly skrze Belzebuba, synové vaši skrze koho vymítají? Protož oni soudcové vaši budou. Pakliť já Duchem Božím ďábly vymítám, přišloť jest jistě mezi vás království Boží. Je-li království rozděleno... vzniká utrpení. Proto se sami podívejte na své životy, na své starosti na svou volnost. Jste rozdělení. Chcete být svobodní žít v radosti a na druhé straně nasloucháte a otročíte touhám a mamonu. Když chcete vydělávat musíte vy i ostatní platit. Nechtějte tedy vydělávat a nikdo už nebude muset nikdy platit. Lidé vidí jen jednu stranu mince. Ale doplácejí na tu druhou. To je Belzebubova lstivá hra. Pokud teda Ježíš činící lidem dobré skutky vymítá ďábly zkrze Belzebuba, zkrze koho pak vymítají stoupenci učení farizeů činící lidem jen příkoří? Proto sami sebe i učení i jejich Boha odsuzují tím, že činí takové věci. Ježíš otvírá lidem oči, aby pochopili, že skutečný Bůh nechce žádné utrpení svých dětí. A že Bůh farizeů je jen jakýsi pokus Belezebuba. A pakud tedy Ježíš vymítá duchem Božím, pak lidé jásají. Nechť tedy lidé sami rozhodnou :-) který Bůh je šlechetnější. Navíc Ježíš nepříjmá oběti, ani milodary, lidi nesvazuje pravidly, nepříjmá pocty ani slávu... a to jsou velké plusy pro chudý lid.

Aneb kterak kdo může do domu silného vjíti a jeho nádobí pobrati, leč by prvé svázal toho silného, a teprv by dům jeho obloupiti mohl? Kdož není se mnou, proti mně jest; a kdo neshromažďuje se mnou, rozptylujeť. Protož pravím vám: Všeliký hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu nebude odpuštěno lidem. A kdyby kdo řekl slovo proti Synu člověka, bude jemu odpuštěno, ale kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpuštěno, ani v tomto věku, ani v budoucím. Dům (vědomí) je sídlo ducha. Pokud je váš duch silný, pak žádnou žádost ani nenapadne aby se vkradla do vašeho života a připravila tak vašeho ducha o radosti a klid. Taktéž Belzebub ví, že proti posilněnému duchu nemá šanci. Musel by se sním nejprve utkat a svázat ho. Ale to on nedokáže. Mnohdy k tomu použije ostatních a ti vás zamordují. Jedině tak může vyhrát jednu bitvu, ale né celou válku. Proto nachází útočiště jen u slabých a vykrádá jim radosti a klid ze životů. Slabí si totiž nevěří, nejsou si vědomi toho čím jsou. Proto Belzebub jedná vypočítavě. Nejprve vás přesvědčí s pomocí ostatních, které už dostal, že jste nedokonalí, špatní, méněcenní a že musíte na sobě makat. Pak si přestanete věřit a váš duch je slaboučký. On ho sváže a vaše radosti vám ukrade a nahradí je starostmi. Proto Ježíš říká, že všechno bude odpuštěno, kromě pohrdání vlastní svobodou bytí. Takový člověk se sám odsoudil k doživotnímu otroctví Belzebubovi a tím i k utrpení. Ale nejen on sám trpí, ale ostatní kolem něj. Takový šéf v práci... gambler v rodině... farář v kostele... atd. Kdo není pro svobodu... ten je proti ní i sobě. Kdo ji nepřináší ten ji druhým i sobě krade.

Čiňtež aneb strom dobrý, i ovoce jeho dobré; aneb čiňte strom zlý, i ovoce jeho zlé. Neboť po ovoci strom bývá poznán. Pokolení ještěrčí, kterakž byste mohli dobré věci mluviti, jsouce zlí? Nebo z hojnosti srdce ústa mluví. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. Ale pravím vám, že z každého slova prázdného, kteréž mluviti budou lidé, vydadí počet v den soudný. Nebo z slov svých spravedliv budeš, a z řečí svých budeš odsouzen. Jedině podle skutků se skutečně pozná člověk. Dobrý člověk nepodporuje systém Belzebuba. Ani jediným svým skutkem! Ani jediným svým slovem. Je to jako se sprchou. Voda je utrpení a ručník jsou peníze. Dobrý člověk nebude utírat lidi stojící pod sprchou ručníkem!!!! Jistě že se najdou blbci, kteří budou říkat to je dobrý člověk... ale až se dozví, že je majitelem továrny na ručníky ve které oni navíc trpí... Víte když je snaživost příliš okatá téměř popularizovaná, jedná se o lest. Pak jsou ještě lidé, kteří jsou neteční ti jsou lhostejní. Těch je 99%. Jsou to lenivci a zběbělci. Však nějak bylo a nějak bude. Dokud jsou ručníky, tak mi sprcha nevadí. Ti jsou taky ve svých srdcích zlí. Co se tě dnes netýká, to nehas. Ale i na ty jednou dojde řada ve sprše. Mohli si to ušetřit. Ono Belzebub využívá média, tak, že lidem ukazuje utrpení druhých a tak si lidé myslí, že se mají dobře. Skvělá finta. Kdyby naopak ukazovala naopak radosti druhých... to by bylo stížností na vládu a protestů a demonstrací. Skutečně dobrý člověk půjde po hlavním uzávěru vody. Každé prázdné slovo útěchy či slibů, bude spravedlivě odsouzeno těmi, co byli pod sprchou. Ale i něčím krachem, protože ručníky už nepůjdou na odbyt.

A když on ještě mluvil k zástupům, aj, matka a bratří jeho stáli vně, žádajíce s ním promluviti. I řekl jemu jeden: Aj, matka tvá i bratří tvoji stojí vně, chtíce s tebou mluviti. On pak odpovídaje, řekl tomu, kterýž jemu pověděl: Kdo jest matka má? A kdo jsou bratří moji? A vztáhna ruku svou na učedlníky své, řekl: Aj, matka má i bratří moji. Nebo kdož by koli činil vůli Otce mého nebeského, ten jest bratr můj, i sestra má, i matka má. Jak jsem řekl duch je zajedno. Proto všichni svobodní lidé jsou jako jedna rodina.