A protož každého, kdož slyší slova má tato a plní je, připodobním muži moudrému, kterýž ustavěl dům svůj na skále. I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, ale nepadl; nebo založen byl na skále. Svobodný člověk, kráčí úplně lehce životem. Příval je touha vlastnit, řeky jsou nesnáze, větrové jsou strach. Nic nezničí jeho svobodu. Dům je svoboda, protože on v ní žije. Skála je pak svoboda každého bytí - odvěký zákon Boží, který zde citují slova Ježíše.

Každý pak, kdož slyší slova má tato, a neplní jich, připodobněn bude muži bláznu, kterýž ustavěl dům svůj na písku. I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, i padl, a byl pád jeho veliký. Takže písek to jsou zákony a pravidla lidské společnosti. Pokud na jejich základě postavíme svůj dům svobody... aj. aj. Vlastnictví, nesnáze, strach ho okamžitě zboří. A pád je to velký a tvrdý přímo nahubu. Je těžké už při společenství dvou lidí zachovat svobodu každého znich. Za chvíli se dostaví pře a kompromisy. A nedej tomu, když oba bloudí v temnotách. To už zamořují svým utrpením i na ostatní.

Podívejte se na své životy, zda-li stojí skutečně na hodnotných základech... abyste jednou neviděli všechno co jste budovali v troskách, aby jste neviděli jak vám vaše poklady kazí rez, inflace, amortizace stáří a nemoc. Nazí jste sem přišli a nazí odejdete... všechno snažení směrem k vlastnictví je proto zcela zbytečné a marnivé... štěstí a radost to ještě nikomu nepřineslo. Moc, popularitu obdiv a úcta je závislá jen na ostatních stejně zaměřených lidech. Ti co neusilují o podobné věci... ti takové lidi litují. Až se tedy změní zaměření lidských srdcí na takové nicotnosti, všechna moc slavných, populárních a jiných vlivných se rázem zbortí. Protože závisela jen na sleposti ostatních. Nikdy proto nepřinese záruku věčné radosti a štěstí. Strach s tímto spojený pak bičuje tento svět. Všechno to běsnění má jednu a hlavní příčinu. Je to jako obrácená pyramida. Vykořeněním te spodní - hlavní kostky se to všechno změní. A ta kostka má název vlastnictví. Od toho se všechno utrpení odvíjí. Když něco máte, máte strach, potřebujete zákony a vojsko na ochranu tedy i moc nad tím vším. Majetek je jako těžká kotva života. Neosvobozuje ale svazuje. Čím víc toho člověk má, tím víc je uvázán a má mnoho starostí a strachů. Kdo nic nemá, pro toho je i zloděj bratrem a životem se mu kráčí lehce jako ptákům na obloze. Všechno potřebné už jsme dostali to co navíc od toho jest jsou věci pekelné. "Nemůžť člověk vzíti ničeho, leč by jemu dáno bylo s nebe." Stalo se pak, když dokonal Ježíš řeči tyto, že se převelmi divili zástupové učení jeho.

Nebo učil je jako moc maje, a ne jako zákonníci.

Ale to ještě není všechno :-) je třeba aby opona lží spadla úplně.

A když sstupoval s hory, šli za ním zástupové mnozí. A aj, malomocný přišed, klaněl se jemu, řka: Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mne očistiti. I vztáh Ježíš ruku, dotekl se ho, řka: Chci, buď čist. A hned očištěno jest malomocenství jeho. I dí jemu Ježíš: Viziž, abys žádnému nepravil. Ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj dar ten, kterýž přikázal Mojžíš, na svědectví jim. Tady už Ježíš rebeluje... dokazuje, že on dokáže dělat zázraky a to ještě lidem prospěšné, a že Bůh farizeů to nikdy nedělal. Zatímco si Ježíš hraje s domýšlivostí lídí, a tvrdí něco o svém Otci, ukazuje lidem, že jeho Otec je šlechetnější a spavedlivější, že nevyžaduje úctu ani to všechno jako Bůh Mojžíšův. Jen si přečtěte jak byl rozmazlený... Exodus- od kapitoly 20 po kapitolu 30. Tam jsou pravidla pro lidi, dále pak následuje popis chrámů, obětí a služeb dosti vypečených... Dokonce Mojžíš nachytal svého Hospodina... viz. Exodus-31.10-13 který by rád vyhlazoval za neúctu vlastní lid. Nic však o životě věčném... to ne. Ježíš to ano... To je pánečku rebel. Farizejové museli být doslova jako na trní.

A když vcházel Ježíš do Kafarnaum, přistoupil k němu setník, prose ho, A řka: Pane, služebník můj leží doma šlakem poražený, velmi se trápě. I dí jemu Ježíš: Já přijdu a uzdravím ho. A odpovídaje setník, řekl: Pane, nejsemť hoden, abys všel pod střechu mou, ale toliko rci slovo, a uzdraven bude služebník můj. Nebo i já jsem člověk pod mocí, maje pod sebou žoldnéře, a dím-li tomuto: Jdi, tedy jde, a jinému: Přiď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní. To uslyšev Ježíš, podivil se, a jdoucím za sebou řekl: Amen pravím vám, ani v Izraeli tak veliké víry jsem nenalezl. Jaká víra? Setníka vidí Ježíš jako Ducha. Cožkoli duch nařídí, to je splněno... nedostavují se výmluvy, pochybnosti či nedůvěra v jeho moudrost, či reptání o rozmazlenosti... a už vůbec né kritika ze strany jeho služebníka tedy (ega). Jako by vůbec nebylo. Duch velí... tělo i mysl následuje.

A aj, bouře veliká stala se na moři, tak že vlny přikrývaly lodí. On pak spal. A přistoupivše učedlníci jeho, zbudili jej, řkouce: Pane, zachovej nás, hynemeť. I dí jim: Proč se bojíte, ó malé víry? Tehdy vstav, přimluvil větrům a moři, i stalo se utišení veliké. Lidé pak divili se, řkouce: Kteraký jest tento, že ho i větrové i moře poslouchají? Hmm co když ve skutečnosti přimluvil jen strachu(větrům) a obavám(moři myšlenek) těch učedníků... Proto se k zázrakům nebudu vyjadřovat, stejně tak lze učinit z vody víno. Víno které pije vězeň ve vězení a voda které se napije hned po propuštění... jaký rozdíl chuti... se okamžitě mění ve víno(radost ze svobodného života). Slepý je každý kdo bloudí v temnotách, mrtvý je každý kdo žije v iluzích "potom" nebo "tehdy". Hluchý je každý, kdo neslyší hlas života. Malomocný je ten, který otročí vášním. Chromý je ten který nemůže stát na vlastních nohách - natož svobodně chodit svým životem atd. atd.

A bylo opodál od nich stádo veliké vepřů, pasoucích se. Ďáblové pak prosili ho, řkouce: Jestliže nás vymítáš, dopustiž nám vjíti do toho stáda vepřů. I řekl jim: Jděte. A oni vyšedše, vešli do stáda těch vepřů. A aj, hnalo se prudce všecko stádo těch vepřů s vrchu dolů do moře, i ztonuli v vodách. Pastýři pak utekli. A přišedše do města, vypravovali [to] všecko, i o těch ďábelnících. A aj, všecko město vyšlo v cestu Ježíšovi, a uzřevše ho, prosili, aby šel z končin jejich. Co když stádo vepřů zde symbolizuje jen šlechtu? Ježíš totiž vymítal dábelství jen z chudých lidí.

A aj, přinesli mu šlakem poraženého, ležícího na loži. A viděv Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Doufej, synu, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji. A aj, někteří z zákonníků řekli sami v sobě: Tento se rouhá. A viděv Ježíš myšlení jejich, řekl: Proč vy myslíte zlé věci v srdcích svých? Nebo co jest snáze říci: Odpuštěniť jsou tobě hříchové, čili říci: Vstaň a choď? Ale abyste věděli, žeť má moc Syn člověka na zemi odpouštěti hříchy, tehdy dí šlakem poraženému: Vstana, vezmi na sebe lože své, a jdi do domu svého. Tedy vstav, odšel do domu svého. A vidouce to zástupové, divili se a velebili Boha, kterýž dal takovou moc lidem. Dlaší rebelie a zneuctění Boha farizeů v očích lidu. A co na to Farizeové? Farizeové pak pravili: Mocí knížete ďábelského vymítá ďábly. A co na to Ježíš? I obcházel Ježíš všecka města i městečka, uče v školách JEJICH a káže evangelium království, a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu.

A vidouce to farizeové, řekli učedlníkům jeho: Proč s celnými a hříšníky jí mistr váš? Ježíš pak uslyšev to, řekl jim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní. Jdouce pak, učte se, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti. Nebo nepřišel jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání. Ježíš je mazaný. Mluví totiž k oběma stranám. Tedy i k farizeům. Zatím co jí s lidmi, ze které oni učinili hříšníky... dává jim lekci :-) o jejich vlastním hříchu a využívání neznalosti jiných pro svůj prospěch ať už materiální nebo duchovní. Hříšník je pro ně jen oběť jejich Bohu za to, že oni jsou pak ti milovaní! To je rebel co. To kdybych řekl v kostele... že církvi nejde vůbec o to, aby lidé nebyli hříšní... aj. aj. aj.

Tehdy přistoupili k němu učedlníci Janovi, řkouce: Proč my a farizeové postíme se často, učedlníci pak tvoji se nepostí? I řekl jim Ježíš: Zdaliž mohou synové ženichovi rmoutiti se, dokudž s nimi jest ženich? Ale přijdou dnové, když bude od nich odjat ženich, a tehdyť se budou postiti. Tady to je rebelie proti postům. Lidé svobodní se nemusí postit. Jenom spoutaní a hříšnící se postí, sami sebe svázali nejen předsudky, ale i jejich důsledky a následky. Ježíš se zde nezpřipodobňuje ženichovi jak si mnozí myslí. Ženich je symbolem svobodného života. V tomto směru jsou všichni slovně modlící se a hladovějící se lidé církevní či duchovní jen nevěřící hříšníci a ti největší žebráci života. Proč největší žebráci? Protože materialisté slouží a žebrají jen na Belzebubovi. Duchovňáci, ti nejen že slouží Belzebubovi, ale žebrají navíc ještě na iluzorním Bohu, aby mohli být očištěni na ostatních a pak spaseni.

Žádný zajisté nepřišívá záplaty sukna nového k rouchu vetchému; nebo ta záplata jeho odtrhla by [díl] od roucha, a větší by díra byla. Aniž lejí vína nového do nádob starých; sic jinak rozpuknou se sudové, a víno se vyleje, a sudové se zkazí. Ale víno nové lejí do nových nádob, a bývá obé zachováno. Záplata to je post. Roucho vetché je ideologie. V praxi to znamená, že se ideologie mění až v posedlost. Víno je radost ze života. Nádoba je mysl neboli hlava chcete-li. Je li mysl stará, zcepenělá, zatvrzelá spoutaná předsudky neschopna změny, tehdy ikdyž příjme učení vedoucí k radosti ze života, neunese to, zamítne to a vyvrhne to ven a co navíc.. taková mysl se o to víc rozpoltí a zatvrdí ve své ideologii.