Protož pravím vám: Nepečujte o život svůj, co byste jedli a co pili, ani o tělo své, čím byste se odívali. Zdaliž není život více nežli pokrm, a tělo nežli oděv? Proč chtít zbytečný luxus... těžko obstarateklný Všechno potřebné k životu kolem je. Podívejte se na zvířata... Zde bych podotknul, že zvířata v ráji zůstala :-). Proč? Protože ona neví nic o nabídce, neví nic o tom, že by jim něco chybělo. To co dostanou, co najdou to příjmou, nežijí z minulosti nesní o budoucnosti. Neříkají si co bude zítra. Žijí teď. Vidím - sním nepřemýšlím nad zítřejším nedostatkem nebo ziskem, důvěřuji tvůrci a jdu dál.

Hleďte na ptactvo nebeské, žeť nesejí ani žnou, ani shromažďují do stodol, ale Otec váš nebeský živí je. I zdaliž vy jich mnohem nepřevyšujete? A kdo z vás pečlivě mysle, může přidati ku postavě své loket jeden? Ježíš dokazuje lásku tvůrce. Všechno potřebné tu už k životu je. I ptáčkové tak bezvýznamní mají všechno přichystáno... jen papat. Pěkně to přirovnává s tím loktem. Proč chcete víc. Kdo z vás dokáže se svým nejlepším snažením porazit tvůrce? Kdo dokáže ke své postavě přidat ještě něco navíc :-). Dnes už chirurgové, ale tady jde o princip, abysme viděli, že veškeré snažení je zbytečné. Plodí jen a jen utrpení.

A o oděv proč se staráte? Považte kvítí polního, kterak roste, nepracuje ani přede. Pravímť pak vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své tak odín nebyl, jako jedno z nich. Poněvadž tedy trávu polní, ješto dnes jest, a zítra do peci bývá vložena, Bůh tak odívá, i zdaliž mnohem více vás [neodívá,] ó malé víry? Žádné zvíře si nešije oděv :-) proč se rouháte tvůrci a neschvalujete jeho dílo tím, že se stydíte... vaše oblečení jsou jako slzy stékající na jeho tváři. K získání oděvu... to už máte setí, sklízení, česání, tvorba niti, tkaní, stříhání šití a praní... dnes už i móda... zkrátka spoustu času a starostí jen kvůli studu :-) kvůli mínění ostatních. Ježíš tu ukazuje příklad na obyčejné trávě, která bývá vhozena do pece a přec ji Tvůrce oblékl do krásných květů.

Nepečujtež tedy, říkajíce: Co budeme jísti? aneb co budeme píti? aneb čím se budeme odívati? Nebo toho všeho pohané hledají. Víť zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho potřebujete. Ale hledejte nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno. Jak jsem již řekl se šaty a sjídlem je zbytečné starání. I kdyby zemědělci zapoměli sklidit dalším rokem zrní samo vyroste zase. Stačí si dojít... vy nemáte čas aha. TO proto, že zrovna musíte chodit do práce a vydělat si na to oblečení atd. Co je spravedlnost Boží? Je to právo všech tvorů na radostný, svobodný a šťastný život. Kdo to hledá najde i jeho království.

Protož nepečujte o zítřejší den, nebo zítřejší den pečovati bude o své věci. Dostiť má den na svém trápení. To je hezké. Zítřejší den to všechno zařídí sám. Slunce vyjde další ovoce dozraje. Úplně bez vás. Zvířata nemají žádne starosti a hle... mají žaludky plné. Proto upněte pozornost na tento okamžik, zda-li není něco kolem k jídlu. Když to budete dělat každý den... nebudete hladovět. A pak až se dnes najíte... natáhnete se do stínku a zchrupnete si, nebo si zahrajete s ostatními na schovku, nebo půjdete na procházku. To je celé. Žádné starosti, žádné ohrady, žádné ten shon a stres moderní doby.

Tady nás to nutí k rozhodnutí, k definitivnímu rozhodnutí, protože nemůžeme sloužit dvěma pánům. Když jsem četl zjevení sv.Jana narazil jsem tam na pasáž kdy anděl drží v ruce knihu: " šel jsem k andělu, a řekl jsem jemu: Dej mi tu knížku. I řekl mi: Vezmi, a požři ji, a učiníť hořkost v břiše tvém, ale v ústech tvých budeť sladká jako med." Co je to asi za kniha? Knihu jež na rtech je sladká jako med, ale když se má strávit, následovat ji, tak je velmi hořká? Podle mě je to Bible sama. Mnohým její výklad zdá se být sladký jako med, ale nikdy by nedokázali realizovat její učení, protože to vyžaduje skutky, nikoliv jen slova - že! Zde nás Ježíš nutí k ráznému kroku důvěry. Jde přímo po základních příčinách lidského utrpení. Nutí lidi získat důvěru, najít víru v lásku stvořitele. Chce aby objevili, že všechno co potřebují k životu už mají, už jim to bylo dáno dřív než o to požádali. Jak by mohl tvůrce být tak nezodpovědný, že poskládá nahodile pár věcí dohromady, nazve to celé své dílo člověkem sešle ho na zem a řekne zkus žít, a když něco budeš potřebovat tak mi řekni a já ti to dám? A to má být jako jeho dílo hodné chlouby, svědčící o obrazu jeho schopností jo?

Ježíš nutí lidi zamyslet se, dává jim příklady lásky tvůrce, jen aby prohlédli zbytečné utrpení, které na sebe jako své jho přijali od pokušitele. Proto nemohou sloužit dvěma pánům, nemohou pracovat pro pokušitele a zárověň pro stvořitele, protože nelze zkloubit mamon a blaho všech. Dva koně jedoucí různým směrem jak na nich chcete s jedním sedlem (srdce) současně jet, a ba co víc dorazit do jednoho cíle, cíle radosti, štěstí a spokojenosti všech? Copak nevidíte, že váš úspěch v soutěži mamonu nutně souvisí z neuspěchem, snažením a ztrátou ostatních! Když teda uděláte skutek, a vydáte se do nejistoty s důvěrou v lásku tvůrce, a ZAŽIJETE to, že vám bylo opravdu všechno ostatní přidáno. Najdete SKUTEČNOU víru. Pak vás pokušitel nemůže nahnat do žádného snažení, protože ho s klidem odpálkujete, vysmějete se mu, protože vidíte, že vám nic nechybí. Vidíte že takový život ve víře a přenechání všech starostí lásce tvůrce, je naprosto povznášející. Než ten shon a snažení se v systému šelmy.

Nesuďtež, abyste nebyli souzeni. Nebo kterýmž soudem soudíte, [týmž] budete souzeni, a kterou měrou měříte, bude vám zase odměřeno. Načal jsem to už v pasáži o milosrdenství (viz výše). Ježíš to zde více rozvádí. Nesuďte... podle čeho soudíme? Jak jsem již řekl zákon je jen kus papíru v rukou slabocha, rychle sepsaný ve strachu a chrání pouze jeho postavení a majetek. Zvířata žádné své zákony nemají... a hle nijak se nesoudí, žijí jen dle zákonů tvůrce. Ale zde se nejedná jen o zákony, státní, společenské a lidské. Jedná se zde i o principy a pravidla rozlišující lidi na takové a makové. Např. na slušné a neslušné. Ale to vše závisí jen na pohledu jednotlivých stran. Pes vám také dle svého nejlepšího úmyslu prokazuje oddanost olíznutím tváře :-) udělejte to lidem jakožto čin dle svého nejlepšího svědomí (jako akt z čistého srdce), a co se stane? Odsoudí vás. Nevadí jim, že je vlastní malé děti olizují, ale jakmile dospějete je to pohoršující a odporné... ale srdce se nemění. Mezi milenci se také olizujeme a mnohdy to vyhledáváme... přivlasťňujeme si výhradní právo na to, že dotyčný člověk smí být olizován jenom námi a uvězňujeme ho tím, že on může olizovat jedině nás! Jak směšné... co vůbec lidé chtějí. Dokonce se stydíme, za to, že máme něco či někoho rádi!!! To jsem trochu odbočil.

To podstatné a hlavní co se nám snaží Ježíš říct je vlastně to, že podle sebe soudíme druhé. A tak vzájemě mezi sebou. Tak třeba člověk zakládající si na postavě, trpící komplexy atd. si na druhých všímá nejprve toho co ho nejvíce "žere". Protože se sám v sobě soudí, snaží se vynášet stejný soud i nad ostatními. Lze tak snadno brzy odhalit komplexy lidí :-). Mnohdy to násobí závist, zlost a nenávist k ostatním. Proklínání a výčitky za nespravedlnost tvůrci... atd. Není divu, když slabí nedonošení jedinci si vytvořili zákony umožňující jim právo na zplození jim podobných potomků. V přírodě to tak není. Všimněte si že divoká zvířata se napářejí v zajetí. Proč? Protože jejich děti by čekal život v mřížích, ryzost celé jejich rasy by zmutovala. Takové mládě by už nebylo schopné přežít, navíc by si udělalo z člověka přítele, což je nebezpečný přítel, a hlavně by schoulostivělo vlivem optimálních podmínek nastolených pečlivými ošetřovatelim, takže imunitní systém celé rasy by šel do háje. A je toho ještě mnohem víc. Mnohdy je člověk proti takové moudrosti úplný břídil a likvidátor života. Nedivme se tedy, že lidé celkově mutují, stávají se znich kuličky plné tuku odpadu a zárodků nemocí. DNA mutuje a lidstvo choulostiví. Jak na tom budou asi děti, kteří toto všechno dědí? Ať se nevymlouvají na nespravedlnost tvůrce, protože lenivost, obžérství a pohodlnost našich bytečků a kuchyní neměl ani Adam s Evou v ráji. V přírodě se nemusí vůbec vařit. Oheň... se musí rozdělávat, není tudíž přirozený. Zvířata také nerozdělávají oheň... proč by tvůrce znevýhodňoval svůj nejlepší výtvor a přidělával tak člověku člověku množství starostí navíc? Opět jsem odbočil.

Takže když soudím sebe soudíme i okolí. Je to stále a tentýž soud a stejný soudce. Protože jsme soudili museli jsme se i sami spoutat či odsoudit. A když jsem se už odsoudili, tak závidíme mnohým, že oni podobný komplex nemají, nemají výčitky a jsou v pohodě, proto se oni stávají terčem pomluv a pod. Čili vlastní problém (trám) ve svém oku nevidíme a třísky u druhých chceme kritizovat a vytahovat na světlo. Navíc je to mnohdy jen zastírací manévr, kdy pozornost okolí přesunujeme na chyby ostatních, aby jsme my vypadali dobře. Zná te to :-) Drbny na ulici... prodrbou cokoliv, jen né sami sebe. Dokud drbou jsou přátelé, pak se rozdělí - drbou s jinými a očerňují se navzájem. A tak se konkrétní jedinci dozvídají jen o chybách druhých. A to je skvělé... to je baví... dává jim to pocit, že oni jsou bez chyby... vzniká tak doslova hromadná závislost na zjišťování nedostatků těch druhých... dodávající posluchačům povznášející pocit vševidících a dokonalých... těch nejlepších ze všech. Kdysi jsem četl, že krátkozrakost a dalekozrakost jsou nemoci psychické. Dalekozrakost, vzniká tím, že svou pozornost zaměřujeme na okolí a nechceme se podívat do sebe. Je to nemoc drben :-) dostavující se především ve stáří a krátkozrakost, je zas pozornost zaměřená jen na Já a to je nemoc egoistů. Převážně jsou to lidé duchovního nádechu - odsuzují svět ale vyvyšují sebe. Ale to jen tak pro perličku. Dnes to už tak neplatí zejména u té krátkozrakosti, protože jsme se vzdálili přirozeným a původně nastoleným podmínkám pro spokojený a radostný život díky vědě a vynalézavosti pokušitele.

Takže celé to odsouzení nakonec nezařizuje někdo z venčí. Ten soudce i soud i rozsudek i obžalovaný je ve vás. K soudu potřebujete kritéria, zákony či pravidla. To jsou ideologie. Když je máte v hlavě, musíte soudit. Vzniká rozlišování na dobré a zlé či na správné a nesprávné věci atd. Ale finta je v tom, že když máte ten soud v hlavě, musíte soudit i sebe. Jsou jen dvě možnosti buď zrušit všechna kritéria k posuzování, nebo umlčet soudce. Soudce je mysl. Takže když se zaujmete postoj, že prdění je neetické. Budete pak velice trpět, když vám to ve společnosti uletí... vynesete nad sebou rozsudek, že jste burani. Ale to všechno vy. Svobodný člověk nesoudí a není ničím tedy svázán, nemůže se z ničeho obvinit. Dělá si co chce a nemá sebemenší pocit viny, špinavosti a studu. Ikdyž se mu ostatní budou smát... bude s nimi sdílet smích i radost ze hry života a bude velice šťastný, že je rozesmál a rozveselil.