Blahoslavení budete, když vám zlořečiti budou a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne. Znám na vlastní kůži. Jakmile se člověk snaží osamostatnit... už se to sype na vás ze všech stran. Ty hrozby, výčitky a varování... Proč. Závist? Vždyť ostatním nijak neubližuji... tak o co jim tedy jde? Vejít do Ježíšova království mohou už dnes a zdarma... Jak řekl Ježíš: "Neníť prorok beze cti, než v své vlasti a v domě svém." Proč? Protože vynáší soud nad tímto světem, jemuž vládne mamon a strach. To lidé nemají rádi, když jim někdo říká, že jsou špatní... když jim to denně připomíná a nutí je změnit se. Nutí je zbavit se lpění na pohanských věcech. Takový člověk budí pohoršení nejen u obyčejných lidí, kterým vyčítá že slouží jiným pánům, ale hlavně u těch, jež z jejich práce žijí. Avšak jeho nebezpečnost tkví hlavně v tom, když se k němu lidé začnou přidávat. To je pak nutno zasáhnout. Navíc, když koná zázraky... to už je oheň skutečně na střeše i v církvích. Jsou tu lidé kteří vykládají Ježíšovo učení, ale žádného pronásledování se jim nedostává. Proč? Protože jsou neškodní. Učí lidi, že utrpení je součástí života, že se jim dostane spravedlnosti, že Ježíš zemřel také na kříži... Ale BACHA! Je tu velký rozdíl. Kvůli čemu a komu dnes trpí lidé? To není kvůli Bohu a spravedlnosti, ale kvůli mamonu a lži. A to je sakra sakramentský rozdíl. Bůh nenutí lidi pracovat, však Ježíš to říká o ptácích a polním kvítí. Dokonce jsem viděl knihu s názvem "Bůh chce abychom byli bohatí" Tak to už je vrchol!!! Navíc co jsou kněží v kostelech? Vyštudovaní a systémem šelmy odchovaní pastýři. Tak pozor Ježíš říká: "Dostiť jest učedlníku, aby byl jako mistr jeho, a služebník jako pán jeho. Poněvadž hospodáře Belzebubem nazývali, čím pak více domácí jeho?" Skutečný učedník od Boha vypadá naprosto jinak. Však podívejte se jak si žijí... po ovoci poznáte je... kupují i prodávají... jen v neděli navlékají roucho jiné. Co se od nich naučíte? Pouze přetvářce, pošetilosti a pokrytectví. Však sami sobě osvědčujte, zda-li vaše trápení ze života mizí či nikoliv, zda-li vaše břémě je opravdu rozkošné a lehké... Ne! Slova ačkoliv mohou být jakkoliv sladká či svatá, vám váš chomout nevymění... možná vám zpříjemní chvíle v něm strávené, kdy snášíte utrpení v doufání. Prorok klade důraz na výměnu chomoutu. Pojď a uvidíš... žádné sliby.

Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Takť zajisté protivili se prorokům, kteříž byli před vámi. Znamená to, že už jste blízko. Prorok poukazuje na chyby lidí, na to co je svazuje, na jejich nemohoucnost a to jim moc vadí. Mysleli si že když se obklopí mocí, slávou a bohatstvím, že budou králi. Pchá cha cha. Možná navenek. Jinak jsou to jen velcí žebráci tam uvnitř. A ti co toho dosáhli si to uvědomují... proto to berou jako výsměch k jejich celoživotnímu snažení. A spravedlnost lidí trpících je taková, že ten kdo netrpí je kacíř, přestupník a rouhač! Ten musí být kamenován a potrestán. Jak si někdo může dovolit neřídit se našimi zákony a pravidly? Každý z nás musí... suďme tedy přestupníka... neboť si dovolil se osvobodit a pokoušet srdce ostatních!!! Máme z něho strach! Bere nám iluze štěstí a volnosti.

Vy jste sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K ničemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí pošlapána. Tady Ježíš zdůvodňuje, proč je takový úděl proroků a přirovnává je k soli. Není totiž snadné lidi probouzet k životu. Vzkřísit je z mrtvých. Jsou jako staré gramofónové desky, na nichž se zasekla jehla stereotypu. Uvěznění v zónách jistoty a bezpečí... v rakvích a svých hrobech už leží a čekají jen a jen na smrt... až se gramofon zastaví... Někdy je to těžké, zvláště u těch starších, protože nikdo si nechce připustit své chyby, nikdo nechce přijmout pravdu a každý se upíná ke světu iluzí a snů. V takových lidech je života opravdu málo... Proto proroci mají vytrvat, Ježíš je tímto povzbuzuje. Nabádá je k soucitu, k trpělivosti, odhodlanosti a vytrvalosti tím, že jim ukazuje, že bez nich by lidstvo nemělo žádnou šanci na záchranu. Tak jako semínko se musí obětovat, aby vydalo své plody a rozmnožilo se tak je to i s prací proroků. Viz. podobenství o království a semínku hořčičném. Pokud tedy lidé odsoudí proroky, kteří je upozorňují na nedostatky, a ukazují jim cestu ke svobodě... nebo je dokonce zabijí... zabili a odsoudili jen sebe, odsoudili se k bloudění v temnotách uvrhli se navěky do hrobů. Sůl země i svobodného života byla zničena. (Sůl je brána jako věc prospěšná.)

Vy jste světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti. Na hoře... každý je z údolí vidí. Každý z temnoty vězení vidí zkrze mříže světlo svobody. Lidé to z vás vycítí... Každý ho může dosáhnout. A ten kdo je svobodný... proč by se ukazoval v okovech? Proč by otročil dál? Proč by měl hrát hru ostatních? Ne. On si dělá co chce. A proto je jako město na hoře na které nepadá žádný stín, jasně viditelné z údolí temnoty. Takové světlo nemusí ani mluvit, svítí samo, jde příkladem.

Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechněm, kteříž jsou v domě. Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích. Světlo má svítit, ať lidé vidí. A až dosáhnou ať slaví Otce (svobodu bytí) za tento dar volnosti širých nebes.

Nedomnívejte se, že bych přišel rušiti zákona aneb proroků. Nepřišelť jsem rušiti, ale naplniti. Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jeden puňktík nepomine z zákona, až se všecky věci stanou. Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázaní těchto nejmenších, a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli činil i učil, ten veliký slouti bude v království nebeském. Nebo pravím vám: Nebude-liť hojnější spravedlivost vaše nežli zákonníků a farizeů, nikoli nevejdete do království nebeského. Tady Ježíš upozorňuje na nesprávné vykládání učení. Furt se žvaní, všechno se dělá na obdiv a skutky utekly. Doslova zde poukazuje na to, že zákonníci (vládcové, králové a politici) ani farizejové (církve, sekty, hnutí) se neřídí tím co bylo psáno. Máme být lepší nežli oni. Oni totiž nechtějí spravedlnost, protože to vy je živíte. Udělali si totiž z kazatelství zdroj své obživy a z posluchačů dojné krávy. Taková je jejich spravedlnost. Kdysi byli daně a desátky... sýpky jedněch byli plné, pilo se víno a stáje i chlévy hojnost poskytovaly. A lidé třeli bídu... jedli drobky, pili vodu a z chléva... možná mléko bylo. Taková je spravedlnost i dnes. Kdo má oči viď. Proto skuteční proroci museli být umlčeni ať už ze strany zákonníků nebo farizeů... mnohdy to upekli společně a prohlásili za kacířství a čarodějnictví. Ježíš tedy nepřišel zrušiti vůli nebo dary svobodného života. Přišel je naplnit. A dokud bude existovat život, ani jedna hláska ze zákona svobody nepomine. Kdo poruší zákon svobody bytí ať už na sobě nebo na jiných, se sám svázal. Jak by mohl teda zakusit království nebeské volnosti? Takže dokud budeme ostatní svazovat svým učením a zákony, musíme se s nimi svázat taky a dodržovat je. Proto se staneme obětí svých zákonů a pravidel. Ten kdo nechce slávu, ani moc, či bohatství... ten nepotřebuje tvořit pravidla ani zákony.

Slyšeli jste, že říkáno jest starým: Nezabiješ. Pakli by kdo zabil, povinen trpěti soud. Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož se hněvá na bratra svého bez příčiny, musí trpěti soud. Kdož by pak řekl bratru svému: Rácha, povinen bude před radou státi; a kdož by řekl: Blázne, musí pekelný oheň trpěti. Ježíš ví, že lidé se zabíjejí né kvůli svobodě, ale kvůli sporům o objekty jejich lpění. Proto ví, že vraždám předchází nenávist a nenávisti předchází hněv. Proč se lidé hněvají? Protože mají strach. Takže ten kdo se hněvá trpí pekelný oheň strachu, z něhož je víc východisek. Buď oželíte upustíte ze svého lpění... pak jste volní. Nebo což je v 99% případů spustíte ten proces vedoucí až k likvidaci nepřítele. Proč se lidem říká blázne? Protože my sami jej nedokážeme následovat, proto musíme trpět. Ono blázni jsou velice svobodní lidé :-) musejí proto do izolace protože ruší okolí svým štěstím :-). Ježíš jen upozorňuje, že ne ten kdo se řídí přikázáním jako příkazy je čistý. Je nutno prohlédnout příčiny svého chování. Pročistit srdce i mysl a pak to nebudou přikázaní, ale samozřejmost. Viz. slova o Oku jako svíci těla a srdci. Zkrátka vymítit snění, touhy a vášně... když zmizí ony, následky se nebudou dostavovat. Odvrátit se od pokušitele a vytrvat, pak odstoupí od vása dostaví se svoboda.

Protož obětoval-li bys dar svůj na oltář, a tu bys se rozpomenul, že bratr tvůj má něco proti tobě: Nechejž tu daru svého před oltářem a odejdi; prvé smiř se s bratrem svým, a potom přijda, obětuj dar svůj. Vejdi v dobrou vůli s protivníkem svým rychle, dokudž jsi s ním na cestě, aťby snad nedal tebe protivník tvůj soudci, a soudce dal by tě služebníku, a byl bys uvržen do žaláře. Amen pravím tobě: Nevyjdeš odtud, dokudž i posledního haléře nenavrátíš. Je třeba odstranit všechny závazky či dluhy, ať už materiální či citové. Je třeba mít čistý štít, protože jinak to bude hryzat ve svědomí. Mysl je soudce, služebník je svědomí a žalář je kolo karmy. OSHO říká, že jen neúplné činy se zapisují do karmy. Všechno co je potlačeno a nedokončeno, všechno co leží ve svědomí, to čeká na naplnění. Dokonalost je vždy úplná. Proto nemáme bojovat s emocemi, ale snažit se je prohlédnout, najít a pak odstranit jejich příčinu. Tím zmizí i následky. Ježíš také bičoval lidi v chrámě. Mohl se ovládnout... ale proč když je svobodný? Nic jej nesvazuje žádná morální pravidla. Proto jeho čin byl totální, spontánní a úplný - nevytvořil tudíž žádnou karmu, všechna energie byla vybita. Celá existence až na člověka dělá všechno naplno a bez přetvářky.

Slyšeli jste, že říkáno bylo starým: Nezcizoložíš. Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém. Jestliže pak oko tvé pravé horší tě, vylup je a vrz od sebe; neboť jest užitečněji tobě, aby zahynul jeden oud tvůj, než by celé tělo tvé uvrženo bylo do ohně pekelného. A pakli ruka tvá pravá horší tě, utni ji a vrz od sebe; nebo užitečněji jest tobě, aby zahynul jeden oud tvůj, než by všecko tělo tvé uvrženo bylo do pekelného ohně. Též řečeno jest: Kdož by koli propustil manželku svou, aby jí dal lístek rozloučení. Jáť pak pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, kromě příčiny cizoložstva, uvodí ji v cizoložstvo, a kdož propuštěnou pojme, cizoloží. Pokud toužíte po ženě už teď trpíte. Už teď jste s ní zcizoložili ve svém srdci. Bez představy nevzniká žádná touha. Vzrušení přichází jen s představou. Proto už představa je utrpením vznikajícím z nespokojenosti ze současného stavu. Ježíš to komentuje slovy, o ruce či oku. Je třeba to odseknout dřív než dojde k představě uskutečnění toho po čem bylo prahnuto. Ať teda shoří ruka, nebo oko ve svém pohoršení, než aby trpěl duch žárem touhy. Protože svobodný duch čili svoboda přirozeného bytí je Otec.