Nyní tedy konečně objevme poselství Pána a spasitele našeho - svobody Ježíše Krista. (zajímal by mě doslovný překlad Kristus možná je to spasitel či osvoboditel... od hříchů - od všech pout).

Jak to začlo? Když matka jeho Maria zasnoubena byla Jozefovi, prvé než se sešli, nalezena jest těhotná z Ducha svatého. Nic o tom že byla panna se nepíše, avšak nebyla vdaná nebyla tudíž nikým vlastněna. Proto Duch svatý je neposkvrněnost bytí, původní a nenásilná přirozenost, svoboda sama, protože tak je to v přírodě se vším. Každý tvor má totiž svobodnou vůli dělat si co chce a to je dar od Boha - svoboda je světlo života tedy nevěsta k ženichovi zvaného život! Je jasné, že kdo se rouhá proti svobodě... proti vlastní přirozenosti... tomu nikdy mu nebude odpuštěno :-) tedy nedojde volnosti, ale to až později podrobněji.

Porodíť pak syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš; onť zajisté vysvobodí lid svůj od hříchů jejich. Vysvobodí od hříchů... od chyb vedoucích k otroctví, spoutání se a nedůvěře v sebe sama.

Aj, panna těhotná bude, a porodí syna, a nazůveš jméno jeho Emmanuel, kteréž se vykládá: S námi Bůh. Zde panna nemusí znamenat fyzické pannenství, ale nezadanost, čistou, Boží neposkvrněnost. Už jste někdy viděli zrození bez početí? Ani v přídodě to není možné, aby někdo silou vůle způsobil otěhotnění. Někdy lze počít i bez porušení panenské blány. Ale pochybuji o tom, že by lidé tenkrát zkoumali stav této delikátní věci v tak veřejném zájmu. Myslím, že to byla čistě soukromá věc mezi Josefem a Marií a ten, jak se píše dál: Ale nepoznal jí, až i porodila Syna svého prvorozeného, a nazvala jméno jeho Ježíš. Proto ji ani on sám nezkoumal a tak si tajemství odnesla Marie až do hrobu. Pokud vůbec existovala! Jak jsem již řekl, může se jednat jen o příběh, o podobenství, kdy lůno panenské znamená neposkvrněnost bytí a Duch Svatý je přirozená podstata vědomí. A z této kombinace se rodí Kristus. Tak teď nevím Ježíš nebo Emmanuel? Jaksi se nám andělé matou navzájem :-).

Ale Jozef muž její spravedlivý jsa, a nechtěv jí v lehkost uvésti, chtěl ji tajně propustiti. Když pak on o tom přemyšloval, aj, anděl Páně ve snách ukázal se jemu, řka: Jozefe synu Davidův, neboj se přijíti Marie manželky své; nebo což v ní jest počato, z Ducha svatého jest. No a tak to vzali do rukou andělé... jako vždy jen ve snách, ikdyž nevím proč to všechno, když by se Ježíš narodil s Josefem či bez Josefa. Možná se zde jedná jen o to, aby Ježíšův původ byl pěkně zasazen do Abrahamových potomků. Protože jiný prorok zase psal: Z Egypta povolal jsem Syna svého. No a je to jasně všechno vysvětleno. A tak se nám narodil ve chlévě v Betlémě Ježíš. Proč ve chlévě? No proto, aby všichni lidé viděli, jak začínal doslova od píky. Jak se z toho nejobyčejnějšího dítěte stane Syn svého Otce. Tedy, že svoboda je mnohdy snoubena s chudobou, a že i ten nejnuznější človíček může být sám sobě králem. Tato svoboda jak se píše v Bibli Shází mocné se stolic, a povýší ponížených. Lačné nakrmí dobrými věcmi, a bohaté pustí prázdné. Sv.Lukáš to píše o "přípravě" narození takto: "V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét, I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha. A počneš v životě, a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš. Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího SLOUTI bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho." Zdůraznil jsem slouti protože anděl vůbec neřekl že Ježíš je Syn Nejvyššího. Řekl, že bude jen nazýván Synem Nejvyššího. A toto slouti je na více místech a prorocích v Bibli. Takže POZOR a protřete si oči. Ježíš sám ani andělé nikdy netvrdili, že Ježíš je Synem Nejvyššího. Jen by mě zajímalo jak to Maria stihla za 6 měsíců. Možná jsou jesle symbolem inkubátoru :-). A jak se apoštolové činili zpětně 30 let sepisovati takové detaily rozhovorů. Ale nic jedeme dál.

Pokání čiňte, nebo přiblížilo se království nebeské. Pokání je zpytování chyb a jejich odstranění. Tedy změna životních priorit otevřína jsou mu nebesa vedoucí ke svobodnému životu. Nebesa jsou často i v jiných východních filozofiích používána jako symbol širé svobody. Po pokání tedy dochází ke změně. Křest to je přestavba-transcendence základů na nichž stál náš dosavadní život. Následuje prozření či osvícení a odpuštění sobě sama, přijetí sebe sama jako milovaného dítěte Božího a osvobození se z utrpení. Symbolem ochoty změnit se je tedy křest, kdy symbolicky smíváme minulost a rozhodujeme se neopakovat chyby minulé. Jsme očištěni vodou. Království nebeské tedy svobodný, nespoutaný a radostný život je mnohem blíž. Jak sám Jan Křtitel říká: kterýž po mně přichází křtíti bude Duchem svatým a ohněm Duch svatý a oheň to je síla :-), všechny pouta jsou natrvalo zpřetrhány a spáleny. Oheň pálí, voda jen očisťuje. A pokřtěn jsa Ježíš, vystoupil i hned z vody; (očistěn, umyt od chyb) a aj, otevřína jsou mu nebesa, (pocit volnosti a svobody) a viděl Ducha Božího, (osvícení - vidění pravdy o tom kdo vlastně jsme a odpuštění sobě sama) sstupujícího jako holubici, (přinášející sebou spokojenost, vnitřní mír a klid) a přicházejícího na něj. A aj, hlas s nebe řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo. (přijetí sebe sama znamená začít se mít rád - když tedy vidíme, že nás Bůh miluje a uvědomíme si že nás vždy miloval a milovat bude... proč bychom jsme se i my sami neměli mít taky rádi a neradovali se ze vzájemného vztahu - což vede k vykořenění příčin způsobujících jen utrpení ve vlastním životě i v životě jiných.) Ježíš jde teda na věc (do pouště) aby poznal co způsobuje jen utrpení.

Tehdy Ježíš veden jest na poušť od Ducha, (následuje ducha, prostě se jím řídí, protože duch nechce trpět to není jeho úděl. Nyní jsou on a Duch jedno. "Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou věc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského.") aby pokoušín byl od ďábla. (všechno co vzbuzuje touhu nevede ke svobodě, ale k utrpení a strádání z nedostatku) A postiv se čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí, potom zlačněl. (Postění se znamená skromnost ve všem. Je nutno zapudit všechny objekty vzbuzující touhu. Takže na poušti :-) tam toho moc touhy nevzbuzuje. Jedině tak se dá zbavit všeho nečistého a poznat svou vnitřní podstatu. Všechno dodané z vnějšku musí být odseknuto... 40 dní je dost dlouhá doba na to pročištění těla, srdce i mysli od nánosů civilizačních vyzkoušejte a uvidíte :-)) A přistoupiv k němu pokušitel, řekl: Jsi-li Syn Boží, rciž, ať kamení toto chlebové jsou. (Zkouší vnést nedůvěru, aby si Ježíš přestal věřit že to dokáže a vzdá to... že ho Bůh opustil a on je v tom sám, a kdyby to Ježíš zkusil možná by jeho víra utrpěla velké šrámy. V praxi to na vás příjde možná už první den :-) a neodejte to tak snadno) On pak odpovídaje, řekl: Psánoť jest: Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží. (Velice dobře si vede Ježíš jídlo nenese prioritu č.1 potřebnou k životu 40 dní nejedl a žil... zažil to tedy a nemůže být oklamán. Tedy pojal jej ďábel do svatého města, a postavil ho na vrchu chrámu. (a hle jaké má ďábel možnosti se potloukat ve svatém městě. Zřejmě se jedná jen dobrou iluzi :-) jinými slovy zkouška klamu o jeho moci) A řekl mu: Jsi-li Syn Boží, spustiž se dolů; nebo psáno jest, že andělům svým přikázal o tobě, a na ruce uchopí tebe, abys někde o kámen nohy své neurazil. (a také další zkouška pro nedůvěru v sebe či v Tvůrce. Jen bych dodal, že tato zkouška stála některé mnichy i život. Viděli anděla a ten jim řekl "Jsi silný a veliký, jsem poslán od Boha pojď za mnou a skoč z té skály. Ne. Neboj se nic se ti nestane. Je to poslední tvá zkouška." Adept skočil a zabil se.) I řekl mu Ježíš: Zase psáno jest: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého. (Ježíš dobře ví, že ho Bůh nezkouší, důvěřuje mu, nepotřebuje si nic ověřovat, ani nikomu nic dokazovat.) Opět pojal ho ďábel na horu vysokou velmi, a ukázal mu všecka království světa i slávu jejich, (zkouška moci, bohatství a slávy nyní aspoň víme kdo tohle nabízí :-) díky :-)) A řekl jemu: Toto všecko tobě dám, jestliže padna, budeš mi se klaněti. (ale ďáblíku něco za něco to není styl tvůrce, který už vůbec nevyžaduje žádnou úctu) Tedy řekl mu Ježíš: Odejdiž, satane; neboť psáno jest: Pánu Bohu svému klaněti se budeš, a jemu samému sloužiti budeš. (Ježíš to ví a poznává toho jež způsobuje utrpení všech lidí. Nemůže být každý králem, nemůže být každý slavný atd. Není divu, že se musí soupeřit o takové nabídky hlava nehlava. A soutěž to je utrpení samo. Ježíš to ví a netouží po tom, pomíjivém vnějším štěstí) Tedy opustil ho ďábel, a aj, andělé přistoupili a sloužili jemu. (Pokušitel neuspěl a Ježíš vynesl na světlo jen to původní a vnitřní, zůstalo v něm jen to Božské.)

Pak se navrátil Ježíš do Galileje mezi lidi. Lid, kterýž bydlil v temnostech, viděl světlo veliké, a sedícím v krajině a stínu smrti, světlo vzešlo jim. Od toho času počal Ježíš kázati a praviti: Pokání čiňte; neboť se přiblížilo království nebeské. Temnosti to je symbol pro vězení starostí, starání a utrpení. Temnota v srdci i v mysli a člověk jen bloudí životem vláčen jako loutka. Světlo to je jasný obzor sám. Ozařuje všechny příčiny utrpení, svítí v temnostech jako slunce. Ukazuje cestu... cestu pokání, vedoucí ke křtu(změně) a k osvobození se z temnoty. Jiná cesta k osvobození není. Je nutno uvědomit si příčiny všeho utrpení, a vykořenit je ze svého života.

A chodě Ježíš podlé moře Galilejského, uzřel dva bratry, Šimona, kterýž slove Petr, a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí sít do moře, (nebo byli rybáři). I dí jim: Poďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí. A oni hned opustivše síti, šli za ním. Vidíte pojď a šli... HNED! Byli tedy svobodní. Je to symbol toho, že Ježíš volá 777x každou vteřinu Pojďte za mnou, ale slyší odpovědi typu zítra, nebo až tohle nebo támhleto, musím ještě to a pak slibuji už půjdu. Počkej okamžik... ale Ježíš nečeká. A přistoupiv jeden zákonník, řekl jemu: Mistře, půjdu za tebou, kamžkoli půjdeš. I dí jemu Ježíš: Lišky doupata mají, a ptactvo nebeské hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil. Proč zákonník? Je to schválně. Ježíš ví, že on je živ jen z lidí, ze zákonů a ty platí jen ve společnosti, městech a domech. Proto mu říká, že příjde o to všechno... nikdo jiný než jeho vlastní ruce se o něho již starat nebudou... jinými slovy To je konec tvého pohodlíčka a jistoty... asi nešel. Jiný pak z učedlníků jeho řekl jemu: Pane, dopusť mi prvé odjíti a pochovati otce mého. Ale Ježíš řekl jemu: Poď za mnou, a nech ať mrtví pochovávají mrtvé své. Opět člověk svázáný pravidly. Opět Ježíš ukazuje jak jsou lidé mrtví. Změna je život sám. Kdo říká potom... mluví z hrobu, ze své rakve. A tam se nacházejí jen? Mrtví! Je je nutno vzkřišovat. Ježíš křísí tedy takto mrtvé lidi k životu. Možná to autoři Bible ještě dále zgradovali na podobenstvích např. vzkříšení Lazara a jiných, aby ukázaly, že člověk může být takto mrtvý mnoho dní i let, a lze jej vzkřísit k životu kdykoliv. Proto lidé (ovce) slyšící hlas Ježíše... ikdyby byly "v hrobě"... a následují ho... budou vzkříšeni z těchto "hrobů", aby se radovali s ním. Takže máme tu zákoníka, obyčejné lidi tedy loutky zákonů a pravidel a něco nám však chybí... farizej :-). Podle mě to bylo záměrně vypuštěno... Pasáž o učedlníku, který chtěl ještě stihnout obětovat dar na oltář... Co mu asi tak Ježíš odpověděl :-).

Následuje Kázání na hoře