Taisen Dešimaru
Jasno Dešimaru se narodil 29. listopadu 1914 ve vesnici na jižním pobřeží Japonska nedaleko města Saga. Vyrostl v tradiční japonské atmosféře. Když mu bylo asi dvacet, odešel Jasno Dešimaru do Tokia studovat ekonomii. Záznam z těchto let v jeho Autobiografii zenového mnicha ukazuje, že i tehdy byly jeho zájmy nasměrovány k sjednocení lidských duchovních a materiálních aspirací. Vedle svých studií ekonomie a angličtiny a běžných studentských aktivit věnoval hodně času náboženským otázkám.

Roku 1936 navštívil mistra Kodo Sawakiho, autentického zenového mistra, který se nikdy nepodřizoval omezením klerikální hierarchie a cestoval po Japonsku, vyučuje zazen v klášterech i mimo ně. Jasno Dešimaru se stal jeho žákem. Pravidelně ho navštěvoval, cvičil zazen pod jeho vedením. O několik let později Dešimaru požádal Sawakiho, aby ho vysvětil na mnicha, ale ten odmítla naléhal na něj, aby pokračoval ve cvičení zazenu a dál vedl aktivní život ve společnosti. V listopadu 1966 mistr Kodo Sawaki vážně onemocněl. Zavolal si k sobě Dešimarua a slíbil mu splnit jeho často opakovanou žádost: "Dešimaru, cítím, že brzy zemřu. Co budeš dělat pak? Musíš pokračovat po mně a předávat Bódhidharmovo učení. Zítra vstanu a vysvětím tě na mnicha." Následujícího dne se konal obřad, při kterém Jasuo Dešimaru dostal náboženské, jméno Mokudo Taisen neboli Chrám ticha - Velký mudrc.

Mistr Sawaki zemřel v prosinci 1966. Následující rok se Dešimaru rozloučil s rodinou, nalodil se v Jokohamě a pokračoval transsibiřským vlakem do Paříže. Přijel do Francie v červenci 1967 sám a bez krejcaru, bez znalosti francouzštiny, bez jakéhokoliv majetku kromě své kesy a zápisníků Kodo Sawakiho. Jeho nejstarší žáci si pamatují, jak nakládal a vykládal krabice v zadní místnosti, na sobě barevnou kazajku a baskický baret. V roce 1970 založil Evropskou zenovou asociaci. Bez přestávky vedl každodenní sezení v pařížském dódžó a mnoho krátkých a dlouhých seššinů po celý rok, předávaje Evropanům tajemství zenu, transmisi za všemi texty - podstatu buddhismu Šákjamuniho, Nágárdžuny, Bódhidharmy, Enóa a Dógena.

Z učení Taisena Dešimaru

NEKONEČNÉ VĚDOMÍ
Co je satori? Satori je zazen sám. Každý mluví o satori, ale knihy, které vycházejí na Západě, se pletou. Sám termín satori je špatně přeložen. Není to "osvícení". Satori znamená "návrat k původnímu stavu naší mysli". Vesmírné satori září v naší mysli jako měsíční světlo na hladině vody. V tomto stavu se objevuje nekonečná moudrost. Ale pokud se nevrátíme k původnímu stavu naší mysli, velká moudrost se nemůže projevit. Co je hiširjó? Hiširjó je nekonečné, vesmírné vědomí, které vzniká skrze naše životy, skrze základní akce našeho každodenního života, za smysly. Někteří lidé tvrdí, že cvičení zazenu zastavuje iluze. Cvičím zazen více než čtyřicet let a moje iluze se nikdy nezastavily. Během zazenu musíte opustit všechny záležitosti. Myslet si, že je třeba zastavit iluze, je jenom jiná iluze - nesmíte se vůbec za ničím honit, ani před něčím utíkat. Pro většinu lidí jsou iluze znamením špatné karmy. Ale skutečně moudrý člověk, někdo, kdo skutečně rozumí, může vytvářet pravou moudrost z iluzí - iluze se stanou satori. To je hluboká filozofie. I když během zazenu povstávají iluze, nemohou narušit satori. Jsou jako kapky rosy - měsíc na obloze, který se v nich odráží, se nezmenší na rozměry svého odrazu. Tak jako vlnky neodplaví odraz měsíce na vodě, tak ani na satori nepůsobí přicházení a odcházení iluzí během zazenu. Hloubka kapky rosy tedy může obsahovat výšku měsíce a oblohy. Čím hlubší je naše cvičení, tím větší, skvělejší je naše satori. To je velmi důležité. Soustředěním na zazen se naše satori a hiširjó prohlubují.

Co je satori? Co je hiširjó? Moudrost těch, kteří věci zažili, je odlišná od moudrostí ostatních. Každý člověk je jiný a satori nemůže být ničím omezeno. Je to hiširjó. Zazen sám se vždy stane satori. Cvičení zazenu během jednoho dne se stane jedním dnem satori, ve kterém můžete zažít hiširjó. Tímto způsobem vzniká moudrost. Nevědomě, přirozeně, automaticky.

V Sanšódoei Dógen napsal:

Bez poskvrny
ve vodách mysli
přebývá jasné měsíční světlo.
I vlny se o ně rozbíjejí
a přeměňují se ve světlo.

Lidé zazenu se harmonizují s vesmírem, vesmír vstupuje do lidí zazenu. Neexistuje zde dualismus, protiklad, relativita. Zazen a vesmírný řád se stanou jednotou.To je absolutní stav, totální jednota. Během zazenu není nic jiného než Dharma a člověk zazenu v dokonalé jednotě. To znamená, že to není jednotlivec, kdo prožívá satori, nýbrž všichni lidé, všichni vstupují do vesmíru a celý vesmír vstupuje do všech lidí. Necvičíme zazen jen pro sebe; celý vesmír cvičí zazen. Celý vesmírný řád, nekonečné satori se uskutečňuje v naší mysli, jako měsíční světlo spočívající na kapce rosy na trávě. Měsíc a voda jsou sjednoceny jako kosmické satori a ego.

Pravé satori není honba za satori. Satori nelze vymezit. Je to fukatoko, nezachytitelné. Mistr Jiun řekl: "Pravá zázračná Cesta není cesta porozumění po satori. Je to třeba cvičit, a ne hledat. Cvičení je satori. Cvičíme-li pokojně zazen, bez čehokoliv, pravý Buddha (nebo pravý Bůh) v našem nitru vyzařuje skvělé zlaté světlo a stává se potvrzeným Buddhou." Hiširjó představuje nekonečné vesmírné vědomí. Nesmíme vytvářet kategorie. Pravé satori znamená, že satori nemůže být dosaženo, ukončeno. Lidé, kteří říkají: "Mám satori," jsou hlupáci. Pokračujeme-li ve cvičení zazenu, uvědomíme si, že nic není dokonalé.

ZAZEN, CVIČENÍ BEZ PŘEDMĚTU
Zen není věda, zen není relativní pravda; je to pravda absolutní. Zabývá se jenom celkem, neodděluje v mysli čas; prostor a hmotu. Není to prostředek vnějšího vědění - je obrácen dovnitř. Obrací náš pohled do nás samých, umožňuje, aby se objevila neomezená moudrost. Moudrost tohoto druhu je nekonečná, naprosto svobodná. To je totální moudrost, totální svoboda. Akademické studium a filozofie jsou v říši omezené moudrosti. Zenová moudrost je pradžná, neomezená, transcendentální moudrost, moudrost buddhovství. Každý jí může dosáhnout prostřednictvím cvičení zazenu. Z toho důvodu je cvičení zazenu důležité a nezbytné.

Ve svém Šóbógenzó mistr Dógen napsal: "Absolutní mysl všech Buddhů a mistrů, která je za viditelným vesmírem, je jenom zazen. Zazen je brána k buddhismu." Někteří lidé se mě ptají: "Proč cvičíte zazen?" Odpovídám: "Zazen nemá žádný předmět, je bez účelu, přivádí nás zpátky k nám samým." Všechno má nějaký předmět, objekt. Každý, kdo jedná, jí, pije, poslouchá hudbu nebo vykonává jakoukoliv akci, má objekt, vzhledem k němuž je subjektem. Zazen nemá žádný objekt, ani subjekt. Je to pouze jednota s absolutním "já".

Záleží na cvičení zazenu, nikoliv na přemýšlení o zazenu. Budete-li gestikulovat jako rozhněvaný člověk, budete-li napodobovat jeho výraz, opravdu se rozzlobíte; jestliže zaujmete pozici moudrosti, stanete se moudrým. Jestliže jsou vaše gesta gesty úcty, srdce následuje. Nesmíte jenom poslouchat, musíte uvádět do praxe; filozofie by měla povstávat ze zkušenosti. Když zdůřazňuji význam pozice pro pravý zen, nikdy nemohu přehánět. Pokud rozhlasový nebo televizní přijímač není dokonale naladěn, zvuky jsou nesrozumitelné, obrázky rozmazané. Ale když je přijímač správně naladěn, jsou jasné a přesně definované. Zazen je správné vyladění naší bytosti. Harmonizuje nás s nekonečnem, vrací nás k vesmírnému řádu.