Dóšin
Je proslulý svou horlivostí a oddaností cvičení zazenu a také proto, že u něho má původ klášterní tradice zenu. Dóšin, občanským jménem S'-ma, se narodil roku 580. Když mu bylo sedm, opustil rodinu a začal studovat buddhismus. Z jeho doby pochází záznam o zázraku, který vykonal a který mu přinesl velkou proslulost. Zdržoval se tehdy v chrámu ve městě obleženém bandity. Lidé byli vyhladovělí a v městských studnách došla voda. Dóšin shromáždil všechny obyvatele a přiměl je zazpívat Sútru velké moudrostí (Pradžňápáramitásútra). Do studen se okamžitě vrátila voda a na vrcholu opevnění se objevily gigantické postavy. Vyděšení bandité uprchli a město bylo zachráněno. Založil první zenový klášter, ve kterém komunita se živila zemědělstvím, nikoliv žebráním, jak bývalo v Indii zvykem. Dóšin povzbuzoval své žáky (měl přes 5000 žáků, ačkoliv v klášteře se mohlo ubytovat jenom 500), aby se zorganizovali v obec, kde by pobyt byl rozdělen na zazen, zemědělství a administrativní práci. Dóšin položil pevné základy praxe a pověsti zenu.

Vyučování mnicha Hoyu
Ve stejné době jako Dóšin, žil jiný slavný mnich jménem Hójú (čínsky Fa-žung). Tento mnich odešel do jeskyně na hoře Niou-tchon, nedaleko Dóšinova kláštera. Hójú měl velkou duchovní sílu. Říká se, že se do jeho jeskyně slétati ptáci z různých koutů provincie přilákáni zářením jeho osvícené mysli a přinášeli mu květiny jako oběhnu. Dóšin se rozhodl, že se s tímto velkým mužem setká. Po několika dnech strávených chozením a hledáním našel Hójú sedět na skále v meditaci nedaleko jeho jeskyně. Zatímco se zdravili, zaslechli hlasitý řev tygra. Dóšin sebou trhl. Hójú, tygrův přítel, se usmál a řekl: "Vidím, že ještě nejsi osvobozen." Dóšin neodpověděl. Za chvíli, když Hójú na okamžik odešel, Dóšin napsal na skálu, na které Hójú předtím seděl, znak "Buddha". Hójú se vrátil a zahlédl nápis, právě když se chystal usednout. Vyskočil překvapením. Tehdy mu Dóšin vrátil jeho poznámku: "Vidím, že ještě nejsi osvobozen." Hójú pochopil, že navzdory své svaté praxi postrádá to podstatné, a požádal Dóšina, aby ho poučil. Dóšin pronesl následující kázání: "Nic ve vás nechybí a nijak se nelišíte od Buddhy. Není jiný zpúsob jak dosáhnout buddhovství než nechat svou vlastní mysl svobodnou k tomu, aby byla sama sebou. Nekontemplujte, neočišťujte svou mysl. Nenechte do ní vstoupit žádné obsesivní touhy nebo nenávist, nebuďte úzkostní, nemějte strach. Buďte svobodní ode všech omezení a ode všech podmínek. Jděte svobodně jakýmkoliv směrem, jak se vám chce, ať je to kamkoliv. Nejednejte s názorem, že konáte dobro nebo pácháte zlo. Ať stojíte nebo jdete, sedíte nebo ležíte, ať se vám stane cokoliv, všechno je nádherná aktivita skvěle osvíceného. To se nazývá Buddha." Hójú se pak vzdal všeho a ptáci nabízející květiny se přestali objevovat.

Usekni mi hla-vu, nevezmeš si mou mysl!
Jindy přijel do Dóšinova kláštera císařský posel, aby ho okamžitě přivedl do paláce. V té době byl císařem Taj-cunga, zakladatel dynastie Tchang, velmi mocný vládce. Dóšin však pozvání chladně odmítl. Když císař obdržel odpověd, nařídil poslovi znovu, aby Dóšina přivedl. Tehdy Dóšin vrátil posla zpět s touto odpovědí: "Chceš-li mou hlavu, usekni ji a vezmi si ji. Moje hlava tě možná bude následovat, ale nikoliv má mysl." Když se císař dozvěděl o této odpovědi, poslal hned posla zpátky s formálním příkazem vrátit se s Dóšinovou hlavou, zároveň však udělil přesné příkazy, že se mu nic nesmí stát. Posel dorazil do kláštera a přečetl císařský rozkaz. Dóšin se zdvořile uklonil a řekl: "Usekni ji!" Posel se ocitl v hrozných rozpacích, protože mu instrukce zakazovaly jakkoliv Dóšinovi ublížit. Dóšin si to uvědomil, dal se do smíchu a povídá: "Musíte vědět, že vlastníte lidské kvality." Tyto lidské kvality poslovi skutečně umožnily překročit jeho vlastní rozpory.

Dóšinova hrobka
V roce 651, když bylo Dóšinovi dvaasedmdesát, požádal, aby byla na horské stráni vztyčena hrobka. Někteří z jeho žáků, toužíce po nástupnictví, si uvědomili, že se chystá zemřít, a ptali se ho, kdo obdrží jeho transmisi. Dóšin odpověděl: "Kónin není špatný." A tak se Kónin stal pátým patriarchou. Po dokončení hrobky udělil Dóšin své poslední učení, usedl do zazenu a klidně zemřel. Jeho žáci pak zapečetili hrobku, avšak když ji po jednom roce otevřeli, zjistili, že Dóšinovo tělo ani obličej nejeví žádné známky rozkladu. Přikryli ho tedy lakovanou kesou a nechali dveře otevřené.

Dóšinovo kázání: Zavřete dveře
Sedněte si opravdově do zazenu, sezení v zazenu je základem pro všechno ostatní. Poté, co jste cvičili tři až pět let, bude snadné zahnat hlad trochou jídla. Zavřete dveře a sedněte si! Nečtěte sútry a s nikým nehovořte! Jestliže se tomu budete věnovat s odhodláním a budete ve cvičení pokračovat, ovoce bude sladší než jádro, které opice vybírá z ořechové skořápky.