Seiju Taidžó
Gregoire Debailly (mnišským jménem Seiju Taidžó) se narodil roku 1961 ve Francii. Začal se cvičením zazenu v roce 1982, záhy po smrti mistra Dešimaru, a stal se žákem mistra Mokušo Zeislera, který ho vysvětil na mnicha v roce 1987. Mistr Zeisler hodně cestoval po západní Evropě a Americe a řídil mnoho seššinů. Seiju Taidžó se zúčastňoval těchto seššinů a pomáhal svému mistrovi jako osobní tajemník. Zároveň se aktivně podílel na životě pařížského zenového dódžó. Když Étienne Zeisler náhle zemřel, rozhodl se pokračovat dál v šíření zenové praxe. Pro svou misi si vybral Prahu jako město s velkou kulturní a duchovní tradicí.

V lednu 1994 uveřejnil knihu Definitivní učení zenu, ve které vyložil nejpodstatnější body učení svého mistra. Začátkem roku 1995 také vyšla jeho druhá kniha Tajemství nehybné moudrosti. V roce 1996 byla založena SEZA, Středoevropská nenová asociace, a zenová praxe se, kromě Prahy, začala šířit i do dalších českých a moravských měst. Mise Sótó zenu v České republice pokračuje a pražské nenové centrum se rozvíjí. Seiju Taidžó a jeho žáci dále předávají čisté cvičení zazenu a snaží se ótevřít dveře pražského dódžó co nejšířeji, aby se co nejvíce lidí hledajících Cestu mohlo seznámit s Buddhovou praxi.

Z učení mistra Seiju Taidžóa
Tělo a mysl jsou v jednotě. Buddha Šákjamuni a po něm všichni patriarchové a mistři učili, že tělo a mysl jsou v úplné jednotě, v tomto neexistuje žádná dualita. Když následujete svoje myšlenky, svůj kalkul, když sníte, přežvykujete, meditujete, tehdy něco držíte pro sebe. Je to velmi hluboké když si podržujete něco pro sebe, nemůžete dojít na konec mysli, na konec gesta. Hodně lidí je takových. Mají pořád nějakou ideu na dně své mysli, nějakou perverzní ideu, nějaké perverzní otázky. Pak nemohou jít na konec své mysli, nemohou dokončit gesto, jednání. Zazen znamená porozumět, že nepotřebujeme nic. Když se veškerá síla vašeho života stane skutečnou ve vašem těle, vaše mysl se může stát hluboce svobodnou. Věčně ztrácíte čas, pokud se snažíte najít stálé, trvalé místo, trvalý stav. Jestliže děláte opravdu zazen, můžete porozumět pomíjivosti, mudžó, nejenom svým intelektem: narodil jsem se, tedy zemřu - to je intelektuální. Ale můžete porozumět mudžó ve všech malých věcech. Ve společnosti se každý rád ukazuje: jsem student, jsem inteligentní, mám smysl pro humor, jsem ironický, jsem depresivní, jsem bohatý, jsem chudý, jsem šéf, jsem dělník. Ale to je nesprávné, je to jenom lež. Tato postavení, tyto pozice nejsou stabilní, nejsou trvalé. Nic není definitivní.

Nesmíme žebrat na ostatních, na náboženství, na zazenu. Když budu následovat toto náboženství, možná získám nějaké osvícení, budu moci vyléčit svoji nemoc. Možná když budu následovat tohoto člověka, tak se budu moci naučit hodně věcí, získat hodně věcí. Zazen znamená okamžitě uskutečnit to, že žebrák zmizel. Zapomeňte na veškerou mysl zisku, cíle - stále se za něčím honit. V tom okamžiku zůstane jenom naše pozice. Váš hluk, vaše myšlenky, vaše komplikace přicházejí a odcházejí. Během zazenu můžete pochopit, že nic není tak důležité. Zazen je stát se přítelem sebe sama, úplně důvěrným se sebou samým. Problém naší vnitřní mysli je v našem nejhlubším vědomí. Tento bod, toto místo je Buddhova Dharma, je to Bůh, jak chcete. Ale nenáleží to ostatním - je to vaše autentická kvalita lidské bytosti. Všechny ostatní věci jsou jenom ozdoba, nalíčení, komedie vašeho ega. Zazen znamená vrátit se k vaší původní přirozenosti. Je to konec lidské komedie, konec lidské lži. Naše původní přirozenost je úplně deformovaná těmi různými výtvory, tento svět je deformován ideami národů, politikou, vědou, ideologií. Všechny tyto výtvory vytvářejí další výtvory. To je svět obyčejného člověka. Úplně přestaňte omezovat.

Lidé tvoří kategorie, a pak umírají za tyto kategorie. Jak najít něco hloupějšího? Váš skutečný život je bez myšlení, hiširjó. Život se objevuje přirozeně, mimovolně, intuitivně. Okamžik za okamžikem se před vámi spontánně objevuje. To je pravá tvorba. Za myšlením, za nemyšlením. Když se přesně soustředíte na pozici, můžete pochopit, že vaše iluze nemají žádnou substanci, žádnou podstatu. Nejzazším určením vašeho života je místo, kde se vzdáte těla a mysli. To je nejdelikátnější bod našeho života. Musíme se vzdát tohoto bodu tady a teď v každém okamžiku a navždy. Rozumíte přesně tomuto navždy?

Váš život neexistuje v budoucnosti a nedělejte hrubou chybu - nedomnívejte se, že na vás budoucnost čeká. Nikdo na vás nikde nečeká. Zazen učí jak být v důvěrném vztahu k sobě samému, jak se stát hluboce přítelem sebe sama. Nepřejte si být Bohem, Buddhou, zdokonalit se, dosáhnout nějakě meze. Když se stanete přítelem sebe sama, Buddha, Bůh jsou zbyteční, všechno vaše porozumění je zbytečné, všechny vaše názory, ideje jsou zbytečné. Když jsou toto obyčejné tělo a tato komplikovaná mysl přátelé, potom se můžete dotknout tohoto Buddhy, můžete ve svém životě trochu porozumět tomu, co je to Bůh, věčnost, nekonečno, to, co je neomezené, co nemá začátek ani konec. Tehdy vaše tělo a mysl zmizí samy od sebe a objeví se vaše původní tvář, vaše autentická přirozenost.

Pozice zazenu musí být silná, energická, dynamická, vznešená, majestátní jako hora. Ale tato síla je silou přátelství. Síla, moc soucitu pro všechny bytosti minulosti, budoucnosti a přítomnosti a za tím, co bude po lidstvu. Být přítelem sebe sama, být v míru se sebou, to neznamená dosáhnout své meze, to není cíl vašeho života. Autentické náboženství je náboženství před všemi náboženstvími, před zenem, buddhismem, katolictvím, islámem, před všemi vašemi kategoriemi. Autentické náboženství je mušotoku, bez cíle, bez zisku. To je podstata celého vesmíru, je to podstatný bod našeho života.

Buddha není něco, co existuje mimo nás. Není to nějaký duch, který se vznáší v čase a prostoru. Naše obyčejné tělo, naše obyčejná mysl jsou samy tělem a myslí Buddhy. Pochopit sebe sama znamená všimnout si, porozumět, že tato obyčejná mysl, mysl našeho každodenního života, je mysl Cesty, mysl všech Buddhů, všech patriarchů. Není to něco odděleného od našeho života. Zazen manifestuje jenom Buddhu, jenom Buddhovo tělo, Buddhovu mysl. Je za našimi touhami, za naší ctižádostí. Za naším životem a smrtí.

Stále svou mysl, své tělo připoutáváme k nějakému předmětu, chceme si podržet věci. Chceme, aby dále existovaly. Ale nic netrvá ani okamžik. Forma se stále mění. Forma našeho těla, forma naší mysli, forma našich přání, forma ostatních. Přestaňte zadržovat, přestaňte stagnovat a okamžitě proniknete k podstatě každého jevu, k podstatě každé věci. Proniknout k podstatě svých kostí, k podstatě svého života, své mysli. Den za dnem, okamžik za okamžikem pronikat do temné noci naší nevědomosti. Přítomný okamžik a věčnost mají stejný kořen.