Menzan Zuiho
Zenový mistr Menzan žil v Japonsku v letech 1682-1769, stal se mnichem v klášteře Rjučoin v oblasti Kumamoto. Když mu bylo jedenadvacet let, odcestoval do Eda, dnešního Tokia, a vstoupil do kláštera Seišódžo. Tam cvičil s některými velkými mistry linie Sótó, jako byl Manzan Dohaku a Sonno Šeki, od kterého také dostal transmisi. V roce 1705 se přestěhoval do poustevny Robaian v Sagami, kde se tisíc dní soustředil výhradně na cvičení. Říká se také, že během svého pobytu v chrámu Tošódžo přečetl celou knihovnu buddhistických súter. Spojovala se v něm tedy dobrá praxe s důkladnou znalostí súter. Proto byl dobře vybaven pro psaní hlubokých komentářů k sútrám.

Po roce 1741 začal cestovat po Japonsku, pronášet řeči a vést lidi v jejich cvičení. Studoval Šóbógenzó a ostatní Dógenovy spisy, publikoval je se svými komentáři a často o nich přednášel. Mistr Dešimaru říkával, že ze všech komentářů k Tózanovu Hókjózammail pouze Menzanovy znějí pravdivě a mají patřičnou hloubku. Kódó Sawaki znal velmi dobře Menzanovy komentáře. Často se jimi inspirovala považoval Menzana za svého pravého mistra: Jediný Menzanův text, který byl dosud přeložen do evropského jazyka, je Džidžujuzammai, ve kterém Menzan velmi podrobně zkoumá různé aspekty cvičení zazenu. To, co následuje, je shrnutím tohoto rázně psaného textu, který chce opravit omyly a znovu ustavit pravý, hluboký význam zazenu.

Pro Menzana není Buddhovo samádhi (stav soustředění za myšlením i nemyšlením), které se v sútrách nazývá různými jmény, skutečně nic jiného než zazen cvičený jak tělem, tak myslí. Buddhův zazen a zazen obyčejných lidských bytostí se od sebe neliší. Osvětluje svět Dharmy (džidžuju) zvnitřku stejně jako osvěcuje a probouzí druhé lidi (tadžuju) za vší odděleností mezi vnitřním a vnějším, mezi "já" a ostatními. Menzan cituje Rinzaie, který řekl: "Chcete-li být jako patriarchové a Buddhové, nehledejte nic vnějšího. Čisté světlo vašeho vlastního ducha se neliší od Buddhova těla čistoty." Také cituje mistra Wanšiho, který napsal: "Všechno na světě je tatáž věc jako říše mého vlastního samádhi a její podstatný smysl." Menzan se domníval, že praxe v Číně se od 10. století změnila a ztratila svou hlavní funkci, protože cvičící byli odvedeni ke studiu kóanů. Jedině Dógen se nenechal zaslepit touto pomýlenou praxí. Menzan věřil, že přestože pravý Buddhův duch byl skutečně vyjádřen v určitých mahájánových sútrách, v mnoha případech se pravé učení ztratilo, poněvadž interpretace komentátorů byly založeny na intelektuálním chápání, spíš než na zkušenosti autentického cvičení. Proto jedna ze súter vyhlašuje, že Buddha po celých čtyřicet devět let, kdy učil, neřekl jediné slovo. Pravé Buddhovo osvícení tedy nemůže být zachyceno užíváním slov, intelektuálního chápání nebo klamné mysli s jejími emocemi a potřebou rozlišovat.

Menzan pak připomíná slavnou příhodu, kdy Buddha, který byl se svými žáky na Supím vrchu, vzal květinu a otočil ji mezi prsty. Jediný Mahákášjapa se usmál. Buddha řekl žákům: "Předávám Mahákášjapovi šóbógenzó nehan mjošin - oko pokladu pravého zákona, neporovnatelný duch nirvány." Tento nehan anjošin je pravé Tathágatovo probuzení, které je přítomno před jazykem, před rozlišováním a před klamnou myslí. Je to také známo jako džidžujuzammai, pravé samádhi zazenu, které bylo předáváno po padesát generací od Buddhy k Bódhidharmovi, od Enóa v Číně po Dógena v Japonsku. Cvičení tohoto samádhi je samo o sobě osvícením a neliší se od zazenu, který cvičíme nyní. Není to cvičení meditace ale spíše, jak tvrdí mistr Sekitó, otevírá dveře Dharmy předávané od Buddhy k Buddhovi. Všechny nauky a praktiky povstávají ze zkušenosti zazenu, což je šin džin dacu raku, dacu raku šin džin - odhození těla a mysli, tělo a mysl, které byly odhozeny.

Menzan zdůrazňoval, že ačkoliv mnoho lidí cvičí zazen, většina z nich ho cvičí jako obyčejní lidé nebo jako stoupenci hínajány. Těch, kteří rozumí, že zazen je pravé Buddhovo satori, je málo a jsou vzácní. Tak se někteří lidé zaměstnávají kóany, které jim mají přinést osvícení, nebo zápasí sami se sebou, hledajíce "subjekt, který vidí a slyší". Jiní se snaží zapudit své klamné myšlenky, aby dosáhli "příjemného stavu bez vědomí a myšlení". Tyto a mnohé další metody pro praxi zazenu hlásali různí mistři od doby dynastie Sung. "Avšak," říká Menzan, "méně než jeden ze sta mistrů zná pravé samádhi předávané Buddhy a patriarchy."

A dodává: "Hledat subjekt, který vidí a slyší, je zbytečné. Čím více hledáte, tím více se unavíte neužitečným zápasem sami ze sebou, protože hledající a hledané nelze oddělit. Pochopte, že vaše oči se nemohou spatřit. A snažit se zapudit klamné myšlenky je jako snažit se uhasit oheň přiléváním oleje. Dógen kritizuje mistry, kteří učí, že všichni žijeme v klamu, ale když cvičíme zazen, zásluhy v něm shromážděné nam přinesou satori. Tito mistři věřili, že jakmile je satori získáno, není už třeba cvičit zazen. Někteří lidé v Menzanově době takhle cvičili, on je kritizoval a jejich postoj označoval za hínajanistický, poněvadž věčně udržoval karmu zavržení (iluzí) a dosažení (satori). "Je to jako splést si úlomek střešní tašky s hroudou zlata nebo oko mrtvé ryby s drahokamem. Taková cvičení nemají zjevně nic společného s Buddhovým samádhi nebo Bódhidharmovým zazenem."

Pravý zazen, předávaný Buddhy a patriarchy, je stav, ve kterém jsou tělo a duch dokonalé nirvány vždycky v míru. "Zazen," říká Menzan, "zjevně není cvičení určené k zapuzení iluzí a získání satori. Žít čelem ke zdi bez kolísání a chápat, že obyčejní lidé a mudrci jsou jedna a táž věc." Menzan pokračuje: "Nyní podrobně objasním cestu k porozumění a realizaci tohoto samádhi. Stačí vyhnout se zatemňování svého vlastního světla. Pak nepotřebujete zápasit se svou myslí ani marnit energii. Nebojovat proti své mysli znamená nevkládat do skutečnosti rozlišení tvořená vaší myslí, jež plodí iluze. Sama temnota se pak stane světlem vašeho probuzení, jako drahokam, který obsahuje vlastní světlo."

"Tak," praví Menzan, "když cvičíte a studujete skutečnost zazenu, hrouda ledu, kterou je vaše mysl plodící iluze se přirozeně rozpouští. Avšak když si představujete, že jste odsekli klamnou mysl, místo abyste prostě chápali, jak se tato mysl rozpouští, vrátí se. To je jako posekat trávu a nevytrhat kořínky."