Koun Edžó
Edžó se narodil roku 1198 v Kjótó. Byl vysvěcen na mnicha školy Tendai ve věku osmnácti let v klášteře Jokowa na hoře Hiei. Nebyl však ještě skutečně spokojený a pokračoval ve studiu súter a rovněž studoval učení ostatních buddhistických škol. Potom jednoho dne navštívil svou matku, kterou už dlouho neviděl. Uvítala ho a řekla: "Nedovolila jsem ti stát se mnichem proto, abych tě viděla žít ve vysokém postavení, abys byl členem vládnoucí třídy. Nestuduj a necvič kvůli slávě a zisku. Očekávám jen že budeš žít v chudobě, nosit černý oděv, bambusový klobouk na zádech a že budeš chodit po svých, místo aby ses nechal nosit na nosítkách. Když Edžó uslyšel tato slova, převlékl se a už se nevrátil na horu Hiei.

Edžó se setkal s Dógenem a stal se jeho žákem. Transmisi obdržel roku 1236. Poslední den toho roku po večerní přednášce jmenoval Dógen Edžóa šussoem. Řekl mu, aby si vzal hossu, a pronesl svou první přednášku. Předtím však Dógen přečetl krátkou řeč končící těmito slovy: "Požádal jsem tedy šussoa, aby se stal mým pomocníkem. Cesta Buddhů a patriarchů se vždycky cvičila takto. Mnozí se probudili, protože následovali Šákjamuniho učení, ale jiní, protože následovali učení Ánandy, šussoa! Nepodceňujte se, nemyslete si, že nejste hodni vyučovat Dharmu. Prones k praktikujícím mnichům řeč o Tózanovi a třech librách sezamu." Dógen sestoupil ze svého sedadla, zazněl znovu úder do bubnu a šusso se chopil hossu. Tak se Edžó stal prvním šussoem v Košodži. Bylo mu devětatřicet. Od té doby vedl ranní zazeny a někdy přednášel místo Dógena. Tímto způsobem se Edžó stal Dógenovým nejbližším žákem. Byl mu také udělen čestný titul "první tajemník".

Po Dógenově smrti žil Edžó v domku blízko Dógenova hrobu a sloužil mu, jako když byl Dógen naživu. Každý den šel do jeho místnosti, a ačkoliv se stal jeho nástupcem, nedělal nic jiného, než že udržoval vztah žáka k mistrovi, který k němu vždy měl; a když se blížil konec Edžóova života, vyjádřil následující přání: "Abychom se vykli ceremoniím věnovaným výhradně mně, požaduji, abyste je zahrnuli do osmidenních výročních ceremonií věnovaných Dógenově památce." Přesně jak si přál, zemřel pět dní před výročím Dógenovy smrti a jeho popel byl pohřben na místě tajemníka u Dógenova hrobu.

Edžóovo kázání (Komjózó zammai)
Cítím hlubokou úctu z hloubky svého soucitu k vám, kdo pokračujete ve cvičení zazenu v tom duchu, který teď hodlám popsat. Aniž byste se chápali čehokoliv bez cíle; aniž byste byli ovlivňováni svou osobní inteligencí, aniž byste dávali najevo soběstačnost v souvislosti se zkušenostmi získanými v dódžó; aniž byste se otáčeli zpět a sledovali ubíhající čas, s celou energií svého těla a mysli se pevně umístěte do komjózo.

Neusilujte o satori. Nesnažte se poslouchat majoi, iluzorní jevy. Nepociťujte nenávist k myšlenkám, které mohou vznikat, ani je nemějte rádi, a především je neudržujte naživu. Každopádně musíte cvičit velké sezení tady a teď. Jestliže neudržujete myšlenky naživu, samy od sehe se nevrátí. KDyž se oddáte svému výdechu a necháte svůj nádech, aby vás naplňoval v harmonickém pohybu dovnitř a ven, zůstane jenom zafu pod prázdnou oblohou, váha plamene.

Jestliže od toho, co děláte, nic neočekáváte a odmítnete o čemkoliv uvažovat, můžete prostě všechno odříznout zazenem. I když přichází a odchází dvacet čtyři tisíc bonnó (tužeb, klamů), jestliže jim nevěnujete pozornost a necháte je jim samým, tehdy z každého z nich; z jednoho po druhém i ze všech dohromady vyrazí zázračné tajemství podkroví veliké moudrosti. Neexistuje pouze komjó doby zazenu. Existuje též komjó, které vás postupně, krok za krokem a čin za činem přiměje vidět, že každý jev může být uskutečněn okamžitě, automaticky, nezávisle na vaší vlastní inteligenci a na vašem vlastním osobním myšlení. Takové je skutečné autentické potvrzení, které existuje, aniž by rušilo manifestaci komjó. Toto je duchovní síla ne-jednání skrze světlo, které svítí samo od sebe. Toto komjó je původně ne-substance, neexistence. Proto i když to mnoho Buddhů uskuteční v tomto světě, ti Buddhové nepatří k tomuto světu. A když jsou v nirváně, stejně v ní zároveň nejsou. V hodině vašeho narození komjó neexistovalo; v hodině vaší smrti nezmizí.

Z hlediska Buddhova stavu nenarůstá; z hlediska smyslů ho neubývá. Pokud máte iluze nebo pochybnosti, nemůžete položit správnou otázku; když máte satori, nemůžete ho vyjádřit. Okamžik za okamžikem neuvažujte o ničem, svým osobním viděním. Dvacet čtyři hodin denně musíte mít klid a velké ticho mrtvého. Nepřemýšlejte o ničem svým "já". Tímto způsobem, cvičením nádechu a výdechu se vaše hluboká přirozenost, stejně jako vaše smysly nevědomě a přitozeně stanou ne-věděním ne-porozuměním.

Pak se všechno může zklidnit, vyzařovat komjó se sjednoceným tělem a myslí. Proto když na to zavoláme, mělo by to rychle odpovědět. Je to jedno a totéž komjó, které spojuje v harmonický celek lidi satori a lidi oklamané. Takže i když se začnete pohybovat, tento pohyb by vás neměl obtěžovat. A lesy, květiny, tráva, zvířata, lidské bytosti, všechny jevy - ať dlouhé nebo krátké, hranaté nebo kulaté - se mohou uskutečnit okamžitě, automaticky, bez ohledu na vaši vlastní inteligenci a osobní činnost vašeho myšlení.

Nebuďte připoutáni k oblékání, jídlunebo domovu. Nepodléhejte smyslové touze ani milostným svazkům, které jsou podobné zvykům zvířat. Je zbytečné ptát se ostatních na jejich komjó, neboť jejich komjó nemá pro vás žádný užitek.

komjó = božské světlo