Sózan Hondžaku
Sózan (840-901) byl nejdůvtipnější a nejvýznamnější z Tózanových žáků. Potkal se se svým mistrem v posledních letech Tózanova života.

GO I (5 PRINCIPŮ)

1. Šóčuhen. Podstata vstupuje do jevů.
Ideál musí být východiškem proměny našich každodenních životů, naše intuice, naše touha po Cestě nás vedou směrem ke cvičení, které se stane tvořivým zdrojem akcí našeho těla - následování vesmírného řádu. Ale hluboce zakořeněné zvyky kladou cvičení odpor: Proč ceremonie? Rituál? Nechci být vězněm zazenu! Ostatní lidé mě obtěžují.

2. Henčúšó. Jevy vstupují do podstaty.
Nalezněte pravdu v každodenním životě, realizujte Boha nebo Buddhu v každé akci svého těla. Tvořte zazen, absolutní podstatu, skrze pozici individuální lidské bytosti. Pochybnosti, podezření, váhání už nepředstavují problém - můžeme se podívat na sebe samotné bez kritiky, bez chvály, nelišíme se od druhých.

3. Šóčúrai. Vyjít z podstaty.
Vycházejíce z absolutna, vraťte se do života. Vyjděte ze zazenu, opusťte dódžó a pomáhejte celému lidstvu - to je bódhisattva. Vraťte se do jevů, abyste je proměnili a osvítili. Avšak metodu nelze vysvětlit. Jak je možné odpovědět na tuto jednoduchou otázku - "Co je zen?" nebo na tuhle - "Proč cvičíte zazen?" Pomocí kóanů, řečí, filmů, plakátů?...

4. Kenčúši. Vyjít z jevů.
V Šóbógenzó nepsal Dógen jen o filozofii, nýbrž popisoval také správný způsob čištění zubů, koupání, chození na záchod či vaření. Žádný jev nemá být vynechán, vznešený nebo obyčejný. Nikým nemáme opovrhovat, chytrým ani bláznivým. Buddha řekl: "Každý den je dobrý pro satori." Se svým tělem, myslí, celou existencí vyvíjejte úsilí vkročit do dódžó.

5. Kenčúto. Dostaňte se k obojímu.
V Buddhově dódžó šó a hen shoří a zemřou, tvoříce ken. Sho a hen jsou krajnosti - jako podstata a jevy. Jako napětí a uvolnění v těle, myšlení a nemyšlení v mysli. Naše běžné vědomí nemůže zachytit oboje dohromady. napětí - uvolnění, myšlení - nemyšlení, materialismus - spiritualismus, U (existence) - Mu (neexistence), racionální - iracionální, život - smrt Aktualizovat obojí zároveň - to je oheň pravého zazenu a celku nejzazší skutečnosti. Podstata a jevy sjednoceny, dokonalá harmonie zahrnující oba extrémy. Z tohoto plamene vychází ken, jednota, nevědomě, přirozeně, automaticky, a stane se přirozenou stezkou našeho života a našeho jednání. Totální porozumění přesahující všechny hranice.