Džóšú Džúšin
Džóšú Džúšin (778-897) se stal mnichem v šedesáti letech, cvičil zazen se svým mistrem Nansenem dvacet let. Pak učil své vlastní žáky až do své smrti. Zemřel, když mu bylo sto dvacet let. Když se rozhodl následovat Cestu, řekl: "Jestli se setkám se stoletým mužem, který je pode mnou, budu ho učit; jestliže se sedmiletou dívenkou, která je nade mnou, budu jí klást otázky."

Věk a společenské postavení pro Džóšúa neznamenaly nic. Jeho mysl byla cele nasměrována ke cvičení Cesty, neznečisťoval si ji snahou o pocty nebo zisk. Když se meditační židle v jeho dódžó rozpadala stářím, zakázal svým žákům, aby mu vyrobili novou. Místo toho kdykoliv se nějaký kus rozbil, sesmolil jej znovu dohromady. Jeho pravým pohodlím bylo moci pokračovat v zazenu. Jeho klášter, Kannonin, byl úplně na spadnutí, ale on nikdy nežádal o jediný dar, nikdy po nikom nic nechtěl. Jednoho dne řekl: "Ze všech těch, kdo se zřekli světa, žije někdo jako já? Spím na vykuchané matraci na podlaze, bez přikrývky a jenom s dřevěnou opěrkou hlavy. V mém dódžó ani nemůžete Buddhovi obětovat vonné tyčinky. Jsou tu cítit jen latríny zvenku."

Mistr Dógen obdivoval Džóšúa a v Šóbógenzó napsal: "Navzdory svému pokročilému věku Džóšú nikdy nechodil snadnými cestami. V noci neměl svíčku, v zimě neměl uhlí. V jeho genrnai nebylo jediné zrnko rýže a vítr proháněl prach trhlinami ve zdech jeho kláštera. Jediné světlo v dódžó přicházelo prázdným oknem. Zazen je absolutní cvičení k uskutečnění Cesty. Chcete-li poznat pravdu, zeptejte se zazenu."

Džóšúův život neznamená, že Dharmu lze uskutečnit pouze v přísnosti a umrtvování; ale prostřednictvím zazenu, to ano. Žádné okolnosti našeho života, byt jakkoliv ubohé, nejsou odděleny od skutečnosti Cesty. Toto učil Džóšúa jeho mistr Nansen: "Heidžóšin kore dó. (Každodenní mysl je Cesta.)" Je to jedno z nejslavnějších zenvých mondó vůbec.

Džóšú se zeptal svého mistra: "Co je Cesta?" Nansen odpověděl: "Heidžóšin kore dó." Džóšú pochopil, ale jenom intelektuálně. "Všechno je Cesta, ano ovšem," řekl, "ale jak ji mohu uskutečnit, pochopit ji každou buňkou svého těla?" "Snažit se pochopit znamená být ještě oddělený, rozdvojený." "Ale když se přestanu snažit, jak mohu vědět, že všechno v každodenním životě je Cesta?" "Cesta nezávisí na tvém vědění nebo nevědění. Heidžóšin, každodenní mysl, není žádný důkaz pravdivosti nebo nepravdivosti. Je to kore dó, Cesta sama." A potom hlasitě dodal: "Každý to chápe - co víc ještě chceš?" Při těchto slovech Džóšú realizoval Cestu důvěrně.

Toto mondó obsahuje klíč k porozumění všem anekdotám o Džóšúovi. Džóšú pracoval v klášterní kuchyni. Jednoho dne pozavíral všechny dveře, zapálil velký oheň a křičel: "Oheň! Pomoc!" Všichni mniši se shromáždili přede dveřmi a Džóšú řekl: "Otevřu dveře tomu, kdo promluví slovo Cesty (slovo, které učí pravou Dharmu)." Všichni mniši mlčeli, ale Nansen jednoduše podal oknem do kuchyně klíč a Džóšú otevřel dveře.

Jednou se mnich zeptal Džóšúa: "Co je Cesta?" Džóšú odpověděl: "Snědl jsi genmai? Tak si umyj misky!" Jindy na něj jeden mnich naléhal, aby ho učil pravdě, a Džóšú řekl: "Teď musím jít na záchod. I něco tak bezvýznamného musím udělat sám." Jeden mnich nakreslil Džóšúův portrét. Džóšú se na něj podíval a řekl: "Je-li ten obraz věrný, můžeš mě zabít. Pokud ne, spal ho." Jeden návštěvník se zeptal Džóšúa: "Jaké je motto vašeho kláštera?" "Tady není žádné motto." "Ale vy jste opat tohoto kláštera," protestoval návštěvník. "Já nejsem motto. Jediné slovo, které nerad slyším," uzavřel Džóšú, "je Buddha."

Džóšuovo kázání
Nedávejte bronzového Buddhu do pece. Nedávejte dřevěného Buddhu do ohně. Nedávejte hliněného Buddhu do vody. Pravý Buddha je uvnitř vaší vlastní mysli. To, co nazýváte moudrostí nebo nirvánou, je jednoduše provaz, který svazuje vaše tělo. Dívám se na ně jako na svinstvo. Neklaďte mi žádné otázky. Když přestává tázání, přestává i znečišťování. Z Buddhova hlediska vás nic nepoutá. Když necháte všechny své myšlenky plynout, žádná chyba není možná. Jestliže budete cvičit zazen dvacet nebo třicet let, určitě uskutečníte Buddhovu Dharmu. Jestli se vám to nepodaří, máte můj souhlas, abyste mi usekli hlavu a močili do mé lebky.

Všechno je jako sen a honit se za duchy je nejhloupější zaměstnání, jaké si můžete představit. Když se přestanete potulovat sem a tam, bude pro vás všechno v pořádku. K čemu je být jako ovce, která do všeho strká nos a sbírá hubou všechno možné smetí? Když jsem byl u Sekitóa, vždycky když se ho někdo na něco ptal, říkával: "Zavři pusu, žádný psí štěkot." Když je tu připoutanost k "já", je tu smetí. Když zapomeneme na tohle "já", je tu čistota. Jestliže jste jako pes a snažíte se pořád něco podržet v tlamě, jak byste kdy mohli porozumět buddhismu? Každá lidská bytost hledá Cestu, a přece v tom množství není ani jedna upřímná osoba. Chcete-li skutečně být Buddhovými žáky, dávejte pozor, abyste nevyléčitelně neonemocněli ve své vlastní mysli.

Objevení se našeho světa nezvětšilo Dharmu, jeho zmizení ji nezmenší. Od té doby, co jsem poprvé narazil na toho starého muže (Džóšú sám), jsem se nikdy nesetkal s nikým než se sebou. Nemá smysl hledat tohoto pravého člověka ve vnějším světě, existuje tady a teď. Především se s ním nezapomeňte setkat.