Óbaku
Óbaku, čínsky Chuang-po (?-849), byl vzrůstem obr, téměř šest a půl stopy vysoký, s rukama dvakrát tak velkýma než je běžné, s vyčnívajícím čelem a ohromným nosem. Jeho výchovná metoda byla krajně drsná - údery holí, výkřiky a facky. Obracel mysli svých žáků záludnými kóany. Mistr Dógen o něm napsal: "Óbakuovo učení bylo autentickou transmisí Buddhů a patriarchů a nazývá se pokladem oka pravého zákona. Za jeho života se mu nikdo nevyrovnal, jedině on uskutečnil podstatu pravé Dharmy."

V době, kdy žil, probíhalo velké pronásledování buddhismu, při kterém bylo zničeno nespočet klášterů a byly odsouzeny desetitisíce mnichů. Paradoxně to byl právě velitel císařské policie, jehož zásluhou se rozhovory s Óbakuem zachovaly pro potomstvo. Úředník se s mistrem tajně setkával, byl jím vyučován a zapsal jeho učení, které bylo posmrtně zveřejněno.

Óbaku a Hjakudžó
Óbaku v útlém věku opustil domov, aby se stal mnichem. Podle tehdejšího zvyku podnikl sérii poutí po celé Číně, navštěvoval různá dódžó a mistry ve svém hledání Cesty. Když přišel do Hjakudžóova kláštera, zeptal se: "Jaké bylo učení, které staří zenoví mistři předávali svým žákům?" Hjakudžó neodpověděl. Tehdy Óbaku promluvil silným hlasem: "Není možné, abys nechal své nástupce zmenšit původní zenové učení." Na to Hjakudžó řekl: "Jsou to lidé jako ty, kdo ztratí toto dědictví." Pak vstal a šel do svého pokoje. Óbaku šel za ním a pokračoval: "Celou cestu až sem jsem šel kvůli tobě." Hjakudžó řekl: "Jestli je to pravda, uděláš lépe, když mě v budoucnosti nezklameš."

Od toho okamžiku Óbaku následoval svého mistra až do jeho smrti, vstupoval do zenu za smrtí, oddával se cvičeni zenu za všemi myšlenkami, které snad měl. Toto "za" je to, co později nazýval Dharmou jedné a jediné mysli nebo absolutní skutečností.

Óbaku, Hjakudžó a tygr
Jednoho dne se Hjakudžó zeptal Óbakua: "Kde jsi byl?" "Sbíral jsem houby na úpatí hory," odpověděl žák. "Viděl jsi tygra?" pokračoval Hjakudžó. Óbaku okamžitě napodobil řev tygra a Hjakudžó popadl sekyru, aby to zvíře rozsekl napůl. Ve stejném okamžiku Óbaku náhle vrazil mistrovi políček. Ten se rozesmála vrátil se do kláštera. Toho večera řekl všem shromážděným mnichům: "Na úpatí hory je tygr. Dávejte pozor, dnes mě kousl."

Dějiny zenu jsou plné takových nepochopitelných příhod, jež se týkají vztahu mezi mistrem a žákem. Abychom otevřeli mysl, poslouchejme Óbakua samého: "Zde je moje jediné přání. Pochopte Dharmu jedné a jediné mysli. Ale vězte, že v této Dharmě neexistuje žádná kategorie, kterou bychom mohli nazývat porozuměním nebo neporozuměním." Od dávných dob až dodnes jen několik málo lidí dokázalo uchopit tuto Dharmu. Jsou to ti, o kterých říkáme, že zapomněli na sebe samotné. Obyčejní lidé nechápou, že když jejich smysly stojí proti předmětu, situaci, textu, učení, době nebo slovu, jsou oni sami jako loutky. Tehdy, když už neteoretizujete o nějakém jménu nebo podrobnosti, splynete s vesmíry všech prostorů.

Dávní mistři stále žijí
Jindy vyprávěl Hjakudžó Óbakuovi o svém vztahu k mistru Basoovi: "Káral mě tak silně, že mi jednou málem praskly bubínky." Pak se Hjakudžó zeptal: "Jsi schopen stát se - Basoovým dědicem?" A Óbaku odpověděl: "Znám jeho jméno, ale nikdy jsem ho neviděl. Stanu-li se jeho dědicem, já sám nebudu mít žádné nástupce." Běžná lidská mysl nemůže pochopit Óbakuovu odpověď. Porozumět, aniž bychom byli konfrontováni se jménem, znamená obdržet dědictví Buddhů a patriarchu v každém okamžiku minulosti, přítomnosti a budoucnosti. To vyjadřuje naše vědomí během zazenu a návrat k absolutnímu normálnímu stavu lidské bytosti. Objevit tohoto neobjevitelného člověka je nemožné, řekl Óbaku, protože nikdo neexistuje vně něho. Je jedno s Buddhy a patriarchy, tvoří s nimi čistou jednotu beze zmatků.

Óbakuova procházka
Óbaku se procházel po krajině a potkal nějakého mnicha. Padli si do oka, povídali si a smáli se, až přišli k řece. Óbaku řekl svému společníkovi: "Není tu most, nemůžeme se dostat na druhou stranu." "Ale můžeme," řekl mnich, "jdi za mnou." Vyhrnul si kimono a přecházel řeku, kráčeje po vodě tak přirozeně, jako kdyby šel po trávě. Když to Óbaku viděl, křičel za ním: "Degenerovaný egoisto! Kdybych byl věděl, co jsi za démona, přelámal bych ti obě nohy." Óbakuovi se líbil jenom normální stav.

Óbakuovo kázání
Obyčejní lidé se rádi honí za jevy - náboženští lidé se rádi honí za myslí. Autentické cvičení spočívá v tom, že zapomeneme na oboje. Je snadné zapomenout na jevy, avšak velmi těžké zapomenout na mysl. Lidé se neodvažují zapomenout na své mysli, protože se bojí, že spadnou do prázdnoty. Prostě nevědí, že prázdnota není prázdná. Není to nic jiného než říše absolutního a pravdivého. Od doby, která je bez počátku, je naše autentická přirozenost tak stará jako obloha. Nikdy se neobjevila, nikdy nezmizela. Není nikdy pošpiněná ani očištěná, nikdy hlučná ani tichá. Není ani mladá, ani stará. Moudrost ji nemůže znát, slova ji nemohou zachytit. Bódhisattvové a Buddhové ji sdílejí se vším, co se hýbe. Tato autentická přirozenost je mysl. Mysl je Buddha. Buddha je Dharma. Vytvářet své vlastní kategorie znamená plodit věčné bloudění. Je nemožné porozumět mysli myslí, hledat Buddhu Buddhou, uchopit Dharmu Dharmou. Přijdete k tomu přímo; stačí tichá souhra.

Nezatemňujte svou autentickou přirozenost, nesnažte se ji zdobit. Je stejná jako nesmírná obloha, která pokrývá všechno a nic nezadržuje, dokonce ani klenoty a diamanty, které byste na ni chtěli pověsit. Zapomeňte na sebe. Pak se budete přirozeně shodovat se světem absolutna a dosáhnete dokonalé svobody. To je podstatné.