Hjakudžó Ekai
Hjakudžó (720-814) byl jedním z nejvýše uznávaných mistrů v klasickém čínském zenu. Byl první, kdo sestavil pravidla pro zenové chrámy a vytvořil styl klášterního života čínského zenu, který se radikálně odlišoval od stylu jeho indického předchůdce. Kladl velký důraz na samu. Považoval za nezbytné, aby mniši nebyli na nikom závislí kvůli svému živobytí. Tak umožnil zenové škole projít téměř bez úhony velkým pronásledováním buddhismu (roku 840), nemohlo proti ní totiž být vznášeno císařské obvinění z příživnictví.

Den bez práce - den bez jídla. To bylo Hjakudžóovo heslo. Pronesl je ke konci svého života, když mu žáci schovali nářadí, protože nechtěli, aby se vysiloval prací na polích. Tohle mělo rozhodující vliv na pozdější historii zenu, nejen kvůli svému společenskému významu, ale hlavně proto, že to přesně ukazuje, co je předávané učení. Tato transmise ustavila praxi žádné poslušnosti vůči někomu jinému a žádného zápasu se sebou samým. Hjakudžóova pravidla byla hluboce uznávána všemi patriarchy, protože jediný způsob jak žít v harmonii se vším, co vzniká, je porozumět tomu, co znamenají. Hjakudžóův mistr Baso učil: "Jste-li v absolutnu, všechny věci jsou absolutní. Jste-li v jevech, všechny věci jsou jevy. Protože místo, kde jste, je skutečnost, všechno je esencí našeho vlastního pobývání. Ať chodíme, sedíme, stojíme nebo ležíme, všechno je nepředstavitelně užitečné. Toto je čistý zen a když tomu porozumíte, nebudete už tvořit karmu a budete žít v souladu s okolnostmi tak, že budete odpovídat na věci, jež se objeví.

Je zajímavé vidět, jak Baso svého žáka vyučoval, jak Hjakudžóovy "kůže, maso, kosti a morek" obdržely tuto transmisi.

Hjakudžó a kachny
Hjakudžó a Baso se procházeli po krajině, když tu vyletěly z křoví dvě kachny. Baso se díval, jak mizejí v dálce, a zeptal se: "Kde jsou teď?" "Odletěly," odpověděl vážně Hjakudžó. Baso popadl Hjakudžóa za nos a prudce mu s ním zakroutil, až vykřikl bolestí. "Řekl jsi, že odletěly?" vysmíval se Baso.

Tato anekdota se často udává jako příklad nepochopitelnosti zenových kóann, avšak je to ilustrace toho, co mistr Dógen i mistr Dešimaru nazývali kóanem každodenního života či nalezením pravdy v každém obyčejném jednání našeho života. Basoova pedagogická metoda je jistě poněkud pitoreskní, ale od toho dne se Hjakudžó přestal dívat na svět jako na divadelní představení pro své ego.

Když už neéxistuje vzdálenost mezi naším "já" a jevy, tehdy heslo jako "den bez práce - den bez jídla" ukazuje Cestu, která přináší naše "já" zpátky do našeho života. Tento princip se v zenu jmenuje ekohenšó, světlo, které svítí samo. Jelikož toto světlo není vyzařováno naším "já" ani kýmkoliv jiným, jak předáte toto porozumění, jak ho přivedete k životu v ostatních? To je otázka, kterou si Hjakudžó kladl.

Jeden výkřik. Tři dny
Následující den po příhodě s kachnami přišel Hjakudžó Basoa navštívit, rozložil zagu a vykonal před svým mistrem sampai. Baso se zeptal: "Proč padáš k zemi?" "Včera," řekl Hjakudžó, "jsi mi zakroutil nosem a bolelo to." "Kde byla včera tvoje mysl?" otázal se Baso. "Dnes mě už nos nebolí." "Získal jsi skutečně hluboké porozumění toho, co se stalo," uzavřel Baso.

Hjakudžó vypadal, že na něho Basoovy představy o tom, co je a není hluboké, neudělaly příliš velký dojem - ukázal na mistrovu oháňku na mouchy a zeptal se: "Ztotožňuješ se se svou funkcí, nebo jsi od ní odpoután?" Baso odpověděl: "Později, až se budeš muset nějak vyjadřovat, co budeš dělat, abys pomohl ostatním?" Hjakudžó vzal oháňku na mouchy a zamával s ní. Baso se zeptal: "Jsi k tomu připoután, nebo jsi svobodný?" Místo odpovědi Hjakudžó položil oháňku zpátky na místo. Baso se zvedl a přitom zařval najednou tak, že Hjakudžó na tři dny ohluchl. Ztotožňovat se nebo neztotožňovat, být volný nebo připoutaný - to je otřepaná volba. Basoův výkřik je za vší dualitou. Cesta je v srdci každého z Hjakudžóových gest, to se nazývá velká svoboda. Nevytvořil ji on sám, takže je přítomna, když se zvedne oháňka, a je přítomna, když se oháňka opět položí.

"Ohluchnout na tři dny" je jako seššin, kdy se tato pravda nevyučuje, nýbrž předává do všech buněk našeho těla.

Hjakudžóvo kázání
Žádný jev nikdy nevyhlašoval, že je prázdný, žádný nehovořil o formě, nikdy se nehádal pravý s falešným, iluze s čistotou. Stejně tak žádná mysl nikdy nevěznila lidské bytosti. Ony samy ze svého vlastního rozhodnutí tvoří svá pouta, produkují tisíce názorů a porozumění a podrobují se nesčetným strachům a náklonnostem. Musíte jasně pochopit, že nekonečno věcí nevzniká samo ze sebe. Vchází v život jenom skrze naši připoutanost k jevům. Jestliže pochopíte, že v základě není žádný kontakt mezi myslí a objektem, budete v tomto světě svobodní.

Každý z nesčíslných jevů je dokonalý tam, kde je, a jeho místo je místem osvícení. Přirozenost nemůže být pojmenována, původně není ani světská ani svatá, ani čistá ani poskvrněná, ani existující ani chybějící, ani dobrá ani špatná. Když se smíchá s nečistotou, nazývá se buď božství, nebo lidství.

Když se lidé, kteří cvičí Cestu, setkají s bolestí nebo radostí, s příjemným nebo nepříjemným, jejich mysli se nezkazí ziskem nebo slávou. Neočekávají žádné zásluhy nebo ctnosti a nic na tomto světě jim nemůže překážet. Nic pro ně není drahé, nic podstatné. Jsou tak, jak jsou, v radosti a v bolesti.

Jednoduchý oděv proti chladu, jednoduché jídlo pro zachování života. Bez záměru jako idiot, jako hluchoněmý - tehdy budete mít nějaké úspěchy.

Jestliže naše mysl hromadí nějaké poznatky a teorie, jestliže se snaží získat zásluhy a vědění, nalezne pouze zrození a smrt. Jestliže naopak odmítnete veškeré porozumění, rovněž se budete nacházet v oceánu zrození a smrti.

Buddha je ten, kdo nehledá. Hledejte a budete bloudit. Nehledejte a ztratíte cestu. Být připoután k ne-jednání je přesně stejné jako být připoután k jednání. Proto Diamantová sútra říká: "Nehoň se za pravdou, nehoň se za klamem. Pravda, kterou uskutečňují ti, kteří jsou tak, jak jsou, není ani skutečná, ani neskutečná."

Dokážete-li svůj život žít s myslí jako dřevo nebo kámen, nebudete potápěni smrtelnými celky, okolnostmi vědomé existence ani smyslovými předměty. Zrození a smrt zmizí a vy budete moci svobodně odejít či zůstat, osvobozeni od příčin a účinků svých činů, aniž byste byli otroky svých slabostí. Bytí takové osoby je příliš obrovské na to, aby se vešlo do pekla či do nebe.