Baso Dóicu
Baso Dóicu (709-788) byl mimořádně silný. Kroniky ho popisují jako nápadně velikého muže s dlouhým krokem buvola a pronikavým pohledem tygra. Od narození byl obdařen vnějšími znaky buddhovství, stal se mnichem v dětství, byl osvícen, když žil se svým mistrem Nangakuem, a vyučoval v Kaigen-ji. Více než sto třicet žáků od něho dostalo transmisi a všichni, každý na jiném místě, přispěli k proslulosti svého mistra. Od té doby jeho slává nikdy neuvadla. Baso je považován za předchůdce Rinzai zenu, za zakladatele kóanové metody, za jednu z největších postav historie zenu.

Existuje mnoho historek o tom, jak Baso vychovával své žáky s použitím všech móžných prostředků. Kousavé odpovědi, výkřiky, kopání, výhrůžky - všechno může vyjadřovat Dharmu v jakékoliv denní době, ať člověk dělá cokoliv. Basoovým krédem bylo soku šin soku bucu, tato mysl je Buddha, a celý život je polem Buddhovy skutečnosti. To znamená, že satori se neliší od cvičení a cvičení se neliší od každodenního života.

Ale nevědomí lidé vynechávají cvičení a dělají logický skok k výroku, že satori je každodenní život. Obyčejní lidé mají bohužel sklon vypouštět zazen a nepochybně z tohoto důvodu je Baso tak známý a vysoce obdivovaný mezi vykladači, intelektuály a učenci. Původem tohoto nedorozumění je proslulá historka o Basoově satori a jeho mondó s mistrem Nangaku.

Zrcadlo a střešní taška
Baso cvičil zazen. Nangaku k němu přišel a zeptal se: "Co děláš?" "Cvičím zazen." "Proč cvičíš zazen?" "Abych se stal Buddhou." Nangaku se shýbl, zvedl dvě tašky ze střechy a začal je o sebe třít. Baso se zeptal: "Mistře, co děláš?" "Leštím tašky." "Proč leštíš tašky?" "Abych vyrobil zrcadlo." "Jak bys mohl leštěním tašek vyrobit zrcadlo?" "Jak by ses mohl stát Buddhou cvičením zazenu?"

Žádný učenec neuvěří, že Nangaku mluvil vážně, když říkal, že chce vyrobit zrcadlo leštěním střešních tašek, přesto tohle je jádrem učení, které v tom okamžiku předával svému žákovi.

Proč omezovat své myšlenky na obyčejné myšlenky? Jestliže obyčejní lidé v tašce nevidí nic jiného než hroudu hlíny, neuvidí nikdy v lidech Buddhu. Nestvořil nakonec Bůh člověka z hroudy hlíny? Tento nový pohled, tato naprostá proměna naší mysli, je přesně zazen, odráží se v něm svobodně všechny tašky ze střechy, všechny jevy, a tato mysl je pak Buddhou. Baso zůstal dalších deset let s Nangakuem, potom ho opustil a usadil se v Kosei. Tam Basoa brzy obklopila spousta žáků. Každého z nich učil: "Tato mysl je Buddha." Dokud se ho jednoho dne nějaký mnich nezeptal, proč pořád opakuje totéž. "Aby dětičky přestaly plakat," odvětil. "A až plakat přestanou, co budeš dělat potom?" zeptal se mnich. "Budu říkat hi šin hi bucu, ani mysl, ani Buddha." "A když přijde někdo, kdo odmítá obě tyhle kategorie, co mu řekneš?" "Řeknu mu, že to nejsou kategorie." "A když přijde někdo, kdo je přijímá, co řekneš tomu člověku?" "Budu ho učit Cestu." Když chtěl Baso učit tuto Cestu, obracel každého zpět k jeho životu.

Hjakudžó se jednoho dne zeptal: "Co je nejzazším místem určení buddhismu?" A Baso odpověděl: "Je to přesně tam, kde se zřeknete těla a života." Jindy se procházel s Majokuem na břehu řeky. Mnich se zeptal: "Co je to nirvána?" Baso řekl: "Pospěš si!" "S čím si mám pospíšit?" zeptal se Majoku. "Pospěš si, podívej se na vodu," uzavřel Baso.

Někdy ovšem měly Basoovy metody i své stinné stránky. Jednou tlačil jeden žák vůz a Baso seděl na zemi s nohama nataženýma přes cestu. Žák řekl: "Mistře, skrč, prosím, nohy, abych mohl projet." Baso povídá: "Nohy natažené, ne skrčené." Žák tedy tlačil dál, přejel Basoovy nohy a oznámil: "Šel jsem vpřed, nepůjdu zpátky." Ten večer, když nastal čas kázání, Baso přišel do síně se sekerou v ruce. "Ať předstoupí ten, kdo mě zranil." Žák přispěchal dopředu, nastavil krk a Baso položil sekyru.

Jindy přišel k Basoovi mnich a požádal ho, aby vyložil základní princip buddhismu. Baso mu přikázal, aby udělal sampai. Jakmile mnich začal s úklonem, Baso ho kopl. Mnich vstal, vykřikl a smál se: "Úžasné! V jediném vlasovém kořínku je možné vnímat celý vesmír." Později prohlašoval při různých příležitostech: "Od té doby, co mě Baso kopl, jsem se nikdy nepřestal smát." Smích, stejně jako slzy, není vyvolán úsilím, ale prýští spontánně z okolností našeho života. Přesně taková je i Buddhova moudrost. Vyskakuje ze života všemi póry kůže a její světlo ozařuje vesmír, žádný vědomý akt ji nemůže zkrotit, žádný standard omezit. To je také význam Basoových posledních slov. Na konci svého života odpověděl churavějící mistr mnichovi, který se ho ptal na zdraví: "Buddha sluneční tváře, Buddha měsíční tváře." Buddha měsíční tváře žije na světě tisíc osm set let, zatímco Buddha měsíční tváře žije jen jeden den a jednu noc. Jaká je skutečná délka Buddhova života? Baso zavřel ústa, vykoupal se, usedl do zazenu a zemřel.

Co Baso učil
Honit se za vnějšími předměty znamená vzdalovat se od Cesty. Přestaňte si představovat trojí svět, neboť to je zdroj narození a smrti. Když nezůstane ani stopa představy, vlastníte poklad Dharmy, kterému se nic nevyrovná. Odnepaměti jsou bytosti provždy ustaveny v podstatě Dharmy. Jedí, oblékají se, hovoří. Fungování jejich šesti smyslů a všechny jejich úkony jsou podstatou Dharmy. Když nechápou, že se musí vrátit ke zdroji, následují slova a formy a nechají svou představivost vytvořit nekonečnou karmu. Je pouze zapotřebí vrátit se k tomuto zdroji v jediném čase, v jediné myšlence - pak je celá jejich bytost oním "tato mysl je Buddha". Ó, mniši, podívejte se na svou mysl. Nesnažte se podržet si to, co vám říkám. Navzdory mé výmluvnosti mysli nepřibývá a kdybych neříkal nic, mysl se nezmenší. Můžete své tělo rozdělit do mnohonásobných forem, vykonat osmnáct zázraků a svítit nadpřirozeným světlem, avšak získáte jenom vlastní chladný popel.

Chladný, vlhký popel nemá vitalitu, lze jej přirovnat k člověku, který cvičí kvůli příčině a účelu. Chladný popel, který není vlhký, je plný života, dá se srovnat s bódhisattvou, jehož existence je čistá a neotrávená. Různá učení vyložená Buddhou jsou jako nekonečná série řetězů. Když o nich s vámi začnu hovořit, nikdy to nevezme konec. Avšak jakmile jste uchopili jeho mysl, už není nic, čeho byste měli dosáhnout.