Tento svět pomíjí
a vše, co je důležité, spěchá kolem nás.
Jeden každý musí procitnout ze svého snu.
Nemáme času nazbyt.
(Nápis v chrámu)

Co je to zen?
Mladý muž se zeptal zenového mistra Genšae: "Jsem začátečník a právě mě sem do kláštera přijali. Odkud najdu přístup k zenu?" Genša řekl: "Slyšíš bublání horského potoka?" "Ano," odpověděl mnich; "slyším." "Vstup do zenu tudy," tak zněla mistrova odpověd.

To, co lidé skutečně hledají, totiž plnost života, je i to, co se pokouší uchopit zen, a sice nejkratší a nejživější cestou. Takové plnosti života se nedá dosáhnout tím, že něco máme, vlastníme, a k tomu ve spirále "víc a ještě víc", Naplnění může dosáhnout ten, kdo žije "bezprostředně", spolehne se na skutečnost. V nejhlubší podstatě zenu je tedy duchovní skutečnost, stav míru, duch uvolněnosti a vědění, jak by člověk skutečně měl žít..

Základní skutečnost života může být objevena, neulpíváme-li na jejích jevových formách a že dosahujeme harmonie života tím, že se tohoto života vzdáváme, pouštíme jej a osvobozujeme k tomu, aby mohl být sám sebou.

"Zen nevlastní žádné dogma. Všechna zapsaná buddhistická učenost je pro zen nakonec bezcenný papír, který se hodí leda na utření zadnice" (Hakuin) Skutečnost se dá uchopit jen tehdy, když rozum se vzdá nároku na ni. Zen radí: Nepokoušej se porozumět skutečnosti, zkus ji bezprostředně prožít. Život není intelektuální hádanka, kterou je třeba řešit, ale mysterium, které je třeba zažít. Smyslem života je "žít", to jest vědomě "být", zde a nyní být pozorně a zcela "tady".

Cesta
Zen se praktikuje dvěma základními způsoby: meditací a komunikací mezi mistrem a žákem. Sezení v meditaci, které se v zenu používá denně (zazen), je sezením bez myšlenek, cíle a záměru. Cvičení zazenu znamená, že upustíme od těla i ducha. Člověk postupně opouští všechny představy o životě jednu po druhé, a tak má dojít k dynamickému sebeotevření člověka pro skutečnou skutečnost. "Jedinečnost zazenu spočívá v tom, že se mysl při něm osvobozuje z otrocké závislosti na všech možných oddělených formách, vizích, věcech a představách, i kdyby byly jakkoli svaté a vznešené, a ve stavu dokonalé prázdnoty, z něhož, a pouze z něhož si jednoho dne může uvědomit svou pravou podstatu nebo podstatu vesmíru." (Kapleau)

Důležitou roli zde hraje kóan. Kóan je paradoxní hádanka, která aktivuje rozum, uvádí jej ve zmatek, zesměšňuje, vyčerpává a nakonec rozkládá. Na kóanu si rozum vyláme zuby. Pomocí kóanu se krotí "tančící opice", tj. myšlenky; diskursivní myšlení je totiž úhlavním nepřítelem osvícení. "Až když se myšlení užene k smrti, je člověk zralý k osvícení." (Dešimaru)

Cíl
Satori je záblesk poznání nikdy netušené pravdy. Je dosažením schopnosti vnímání pravé skutečnosti, samoprobuzení pravdy (v člověku). "Tu vidí člověk pravou podstatu světa." (Sekiguči). "Satori je zážitek absolutní jednoty mého já a vesmíru. Poznáváme, že všechno, já a to, co mě obklopuje, je prázdné. Všechny věci jsou pouhým zdáním!" (Kjózo) "Podstatné při osvícení je to, že se já stává ničím." (Baso). Přitom může člověk jen vytvářet podmínky pro možnost, že se satori "přihodí", že se život zjeví životu samému.

Svět
Zijeme ve světě proměny změny růstu, vývoje, a veškerý smysl se naplňuje v tom, že se něco něčím stává. Nic nezůstává stejné. Všechno plyne. Být znamená stávat se něčím. Jen nestálost je skutečná. Jediné, co je stálé, je proměna. Život není statický, ale plný dynamickýh sil. Všechno živé se pohybuje, mění a proměňuje. Jen to co je mrtvé, je pevné, ztuhlé, nevratné, jisté. Život je vždy Život je vždy nejistý. Jistota a smrt jsou jedno. Čím si jsi jistější, tím více se míjíš s životem. Nejjistější si člověk je, když leží v rakvi. Ale jak praví zen, ani smrt není konečná. Zen zdůrazňuje: Jen jedno je jisté: že nic není jisté. A ani to není jisté.

Potřeba jistoty, kterou všichni máme, je potřebou stability: Život se zdá jistější, dějí-li se pouze věci, které jsou předvídatelné. Tak se často raději po dlouhou dobu smiřujeme s nepříjemnými životními okolitostmi, než abychom navodili změnu a dali šanci něčemu neznámému; vše neznámé nám totiž nahání strach.

Naše utrpení většinou vzniká z našeho odporu ke změně a k růstu. Mnohé krize můžeme chápat jako "transformační přehradu". Něco se chce udát, chce se proměnit, my se však držíme svých jistot a nechceme transformaci připustit. "Zoufalé lpění na našem já, zoufalý odpor k umírání je nejjistější cestou k věčné smrti, zatímco umění zemřít, odloupnout ze sebe slupky, své já věcně vydávat proměně, to vede k nesmrtelnosti." (Hesse)

Naše tělo onemocní, zestárne a nakonec zemře. To, co vlastníme, se opotřebuje, zanikne. Naše vzpomínky vyblednou. Identifikace s věcmi způsobuje, že jsme zranitelní, protože je můžeme kdykoliv ztratit. A přesto nám identifikace jako domnělá ochrana proti změně připadá atraktivní. Je očividné, že člověk ztratil svou původní důvěru v existenci, "pocit bezpečí v kosmu".

Pouštění
Africe a Asii se použivá zajímavá metoda na chytání opic: Kokosový ořech se vydlabe tak, aby otvor opici stačil přesně na prostrčení ruky. Pak se do ořechu vloží trochu jídla a ořech se někde upevní. Jakmile teď opice otvorem strčí ruku do ořechu, uchopí jídlo a pokusí se pak vytáhnout pěst, z ořechu, je polapena. Na to, aby se opice osvobodila, by stačilo otevřít pěst a pustit jídlo. Ona ho však pustit nemůže, protože, jak říkají Indové, je v zajetí "žádostivého srdce". Toto "žádostivé srdce" však nemají jen opice! Žádostivé srdce zotročuje i nás. Okovy, které nás drží v zajetí, si koveme sami. Velká část našeho strádání pochází z toho, že neumíme otvírat ruce a věci pouštět.

Člověk nikdy nic skutečně nevlastní; Všechno, co vlastníš, je pouze vypůjčené, a ponecháš si to pouze na určitou dobu. Jestliže nejsme schopni odevzdat to, co vlastníme, staneme se sami obětí - obětí svého vlastnictví! Ale člověk chce neustále něco mít: peníze, moc, předměty, sílu, vědění. Dokonce i v lásce chce vlastnit objekt své lásky Tak dochází ke konfliktům. Ego chce mít věci pro sebe, aby se manifestovalo, aby si zajistilo přežití a zvětšovalo se. A jakmile něco vlastní, musí toto vlastnictví bránit. V pravdě totiž všechno patří k celku. Mít něco pro sebe znamená zahájit boj. Můžeme věci používat, ale nemůžeme je vlastnit. Neuskutečníme to, abychom měli pravý mír, jestliže nedokážeme pouštět to, co držíme. Dávání na rozdíl od braní nás povznáší. Dokonalé vlastnictví se prokáže až darem. Ne ten, kdo mnoho má, je bohaty, nýbrž ten, kdo mnoho dává.

"Podle čeho poznáš, že je ovoce zralé? Podle toho, že se oddělí od větve. Vše zraje k dávání sebe samého a naplňuje se v oběti." (Gide)

Egoismus je strach z toho, že budu mít něčeho nedostatek. Egoista se domnívá, že všechno musí patřit jemu; Ve svém nejhlubším nitru však ví, že je to iluze, a tak je jeho stálou průvodkyní frustrace, kterou mu hořkne život.

Ale pouštění věci a účast na kosmickém toku energie je jediným uspokojením, které v životě může být. Když se Liang-ťie brodil s přítelem přes řeku, přítel se ho zeptal: "Jak se má člověk brodit přes řeku?" "Tak, abys si nenamočil nohy," odpověděl Liang. Přebrodit řeku tak, aby si člověk nenamočil nohy, to je způsob, jak dělat věci a přitom nebýt v jejich zajetí.

"Nedovolte událostem vašeho všedního života, aby vás vázaly, ale nikdy také nesmíte před nimi utíkat." (Chuang-po) "Jestliže miluješ to, co je svaté, a pohrdáš tím, co je obyčejné, dál se zmítáš na moři zaslepení" (Rinzai) Zen raďí: Pusť se všeho nač se upínáš. Pusť právě teď i všechno ostatní. Nemáš co ztratit kromě svých okovů a své omezenosti.

Slova
Filozofické teorie mají se zenem společného právě tolik, co miska plná slov s miskou plnou rýže. Čtení jídelního lístku ještě nikoho nenasytilo. Kdo chce vědět, jak chutná jablko, musí jablko sníst. Zenoví mistři si hrají se slovy, "obyčejný" člověk věří na slova, a proto si slova hrají s ním a pojmy určují jeho prožitek i život. Člověk už není s to něco bezprostředně prožívát. Nedovolujeme prožitku, aby zůstal prostě čistým prožitkem, ani na pouhých pár okamžiků. Každý prožitek okamžitě redukuje na myšlenku. Vidíš-li růži a pomyslíš si, jak je krásná, už jsi ji srovnal s jinými růžemi, které jsi viděl dříve, a provedl jsi hodnocení. Už nevidíš tuto růži tady a teď, zmeškáváš to, jaká skutečně je. Každé pojmenování znamená totéž co reflexi a definici a rozrušuje celost každého prožitku. Nejsi skutečně přítomen, vše je zpitvořeno.

Rozum
Jen hloupí lidé chtějí všemu rozumět. "Rozumět znamená v životě cenu útěchy."(Rhinehart) "Posledním závěrem rozumu je poznání, že je nesčetně mnoho věcí, které přesahují jeho schopnost chápání." (Pascal) Rozum je možná tím nejvyšším, co lidstvo dostalo do vínku, je však také naším největším prokletím. Zen říká: Rozum je okrádačen mrtvol. Vyhrabává staré kosti minulosti a pak je ohlodává! Zbav se sebeidentifikace se svým rozumem! Cenou za osvobození je rozum. "Usekni si hlavu!" (Rúmí) Musíte se zbavit všeho co považujete za své vědění, právě to vás totiž udržuje ve stavu spánku. Jsi živý jen do té míry, jak je živé tvé vědomí. Skoro všichni lidé jsou potácející se roboti. Život je zjevením božského, jiný bůh neexistuje.

Jdi dál!
Zen nestrpí, abychom se opírali o duchovní autoritu. Setkáš-li se s buddhou, usmrť buddhu! Setkáš-li s patriarchou, usmrť patriarchu! Setkáš-li se s arhatem usmrť arhata! Setkáš-li se s otcem a matkou, usmri otce a matku! Usmrtíš-li je všechny, můžeš dosáhnout pravého satori." (Rinzai) Když se Jün-menu zeptali: "Co je to večná pravda?" odpověděl: "Jdi dál!" Když se Bódhidharmy zeptali na nejvyšší pravdu, odvětil: "Otevřená dálka - nic svatého!"

Nesmíme si připustit žádnou představu vztahující se k absolutnu, ať by byla jakákoliv. "Osvoboďte se ode všeho. Nejvíce od vás samých." (Chuang-po) "Vzdej se vlastnění věcí a potřeby být někým podle určité představy. Přestaň existovat." (Rúní). "Usmrť, usmrť usmrť sám sebe! Až se dokonale usmrtíš, staň se mistrem druhých." (Bunan) "Zemři, dokud žiješ, a buď dokonale mrtev. Pak čiň, cokoli chceš - všechno je dobře." (Bunan)

Činnost ducha je přání, zbav se tedy veškerého přání i přání dosáhnout satori. Pak se i toho zbavování zbav. "Vzdej se vší své námahy, všeho svého usilování, ohod čeho si ceníš, zapomeň, oč usiluješ, pak, pouze pak budeš úplně svobodný. Na nic se nevaž, ani na prázdno. Prázdno je koncept. Svoboda je koncept. Osvícení je koncept. Upusť od všech konceptů, ať je to cokoli. Nikdo není vázán. Nikdo není stvořen. Každý je ve stavu vznikání a je svobodný. Musíš být tím, čím už jsi. Kde je jméno a forma, je ještě i sen. Kde je jméno a forma, vládne podvod, nikoli skutečnost. Odhoď vše, co má jméno a formu! A pak se vzdej ideje vzdávání! Zahoď vše; pak zahoď i zahazování!" (Púndža)

Vědomí
"Nečekej na budoucnost. Nečekej život zítra! Smrt je blízko a hrozí ti každým okamžikem." (Dógen) "Dbejte na jediné, co máte! Na hodinu, která je nyní. Kdeže byste měli moc nad zítřejším dnem! Ruinujeme svůj život, protože život odkládáme. Tak klesáme do hrobu, aniž bychom opravdu pocítili svou existenci" (Epikuros) Minulost je historií, budoucnost pohádkou. Jediné, co je skutečné, je věčné Nyní. Pozornost, bdělost, všímavost. "Toto slovo všímavost je branou ke všem tajemstvím." (ŠenChuej) "Obyčejný člověk lituje svých pochybení, vyvolený lituje své nepozornosti."(Dhun'Nun) Ničím neomezovaná schopnost prožívání, dokonalá přítomnost zde a nyní, mysl ve stavu stálé pozornosti. Takové vědomé prožívání umožňuje v každém okamžiku harmonicky reagovat na to, co se právě děje. "Mysl prabuzeného je jako zrcadlo. Nehledá věci a nevyhýbá se jim. Co k němu dospěje, to reflektuje a nic u sebe nedrží. To mu dává schopnost nad vším zvítězit a sám nikdy nebýt zraněn, jedná bez namáhání." (Č'uang-c') "Vzroste-li tvé vědomí, zjistíš, že všechno je dokonalé, buď pro tvůj růst, nebo k tvé radosti!"(Keyes)

Logika
Zen miluje paradox: jsem v prudkém dešti, a přece se nezmáčím. Zen totiž ví, že sám život je paradoxní: podstatný a nepodstatný zároveň, vážný a směšný, vtip i pošetilost i bláznovství.

Buddhismus
"Život je strádání" žijeme-li jej obvyklým způsobem, je strádáním. Život, poněvadž my lidé trváme na tom, že se ho chopíme a budeme se ho držet, kysne jako mléko, které jsme příliš dlouho uchovávali. Strádání vzniká z žádostivosti, "žízně" (tršná). Právě žádost způsobuje strádáni. Uchovávání žádostivosti je uchováváním strádání. Strádání přestává, přestaneme-li ulpívat, dokážeme-li pustit.

Prázdno
"Dosažení buddhovství znamená vlastně vyprázdnění". Znamená, že vše odhodíš, smyješ vše z rukou a vytvoříš sobě samému nekonečný prostor svohody.

Hledání
Pravdu nelze nalézt hledáním, ale jen hledající ji naleznou. Poklad je doma, ale máš-li ho nalézt, musíš jít do ciziny. Ba co více: "Hledáme klobouky, které už máme na hlavě. "Hledající je sám hledaným." (Buddhistické přísloví) Tvé hledání znemožňuje vnímání hledaného. "Musíš hledat, a přitom nehledat." (Fo-jen) "Aniž bychom zvedli nohu, už jsme došli. Jazyk se nepohnul, ale vyučování je skončeno." (Mumon) "Není nic, čeho by se mělo dosáhnout. Nic, co by se mělo stát. Nehledat pravdu, neutíkat před iluzí." (Dešimaru) "Nehledej, neutíkej, neulpívej. Usilujeme-li o něco, ztrácí naše mysl svou čistotu " (Sawaki) "Nech se unášet." (Oboko)

První setkání se zenem
Úsměvná příhoda, o níž vypráví německý učitel zenu Wolfgang Kopp. Když se poprvé setkal se svým mistrem Sodži Enku, který zemřel v roce 1977, mistr se ho zeptal co všechno už si přečetl o zenu. Kopp s jistou hrdostí odpověděl: "Skoro všechno, co vyšlo v němčině." Vypráví pak dále: "Sotva jsem to vyslovil, vyskočil mistr ze svého sedátka, začal lomit rukama a pobíhat po meditačním sále. Přitom volal: "Styšeli jste to, to je strašné, to je příšerné!" Nakonec se přede mnou zastavil, laskavě se na mě podíval a řekl mi klidným hlasem: "Milý mladý příteli; rád bych ti dal dobrou a vážně míněnou radu - vezmi všechny ty knihy a vyhoď je z okna. Hromadění filozofického vědění nemá nic co dělat se zenem, je s ním přimo v protikladu. Zen je praktické učení a žádná věc intelektuálních výkladů." Na rozloučenou za mnou ještě zavolal (moje jméno se podobá slovu Kopf - hlava): "Milý pan Hlavička, ten má učenosti plnou hlavičku!"

Pokud si chcete přečíst slova současných mistrů, stáhl jsem jedny stránky a dal je [zde].