Mnoho lidí se probouzí z iluzí a klamů, tento článek je pohledem jen jednoho z takových

[David Stejskal]
Na začátek článku bych chtěl říci jednu věc. Názor není proti kineziologii a celému duchovnu. To je věc, kterou miluji a mám rád.Je pouze proti některým lidem, kteří tuto metodu zneužívají k vlastnímu prospěchu a je třeba na ně ukázat. Známe pouze kladnou stranu věci a nikdo nechce slyšet o druhé straně mince. Myslím, že ta to část je velice důležitá. Jedno přísloví zní: "Potrefená husa se vždy ozve". Uvidíme tedy, koho článek raní a kdo se v něm uvidí........

Je vidět, že alternativy (duchovna) někteří lidé využívají k finančnímu zisku a schovávají se za pomoc a lásku. Vymýšlí metody a způsoby, za které platíme obrovské peníze. Ano, už slyším namítat - nikdo to platit nemusí! To je pravda. Kdo zná lidskou psychiku (a to by lidé, kteří pomáhají jiným, měli dobře znát) ví, že člověk, který má problémy, je hodně nešťastný. Je tedy ochoten udělat cokoli, aby se toho zbavil. To je největší kámen úrazu. Někteří jedinci využívají této situace. Programují svým klientům pomoc a o potřebě neustále je navštěvovat, platit jim peníze apod. Oni perfektně tvrdí, že ne! Každý člověk má telepatii a intuici . Ví, prostě své. Ať chce nebo ne. Lidem místo pomoci ztíží celou situaci. Nejdříve to vypadá, že podání ruky je báječné. Po čase zjistíme, že to tak není. Mluví a dokazují to příklady. Někteří terapeuté se snaží mluvit do situací, které ani nechápou a jsou tak drzí, že si za to nechají platit.

Jeden příklad. Žena, která je několikrát rozvedená a neumí ve vztahu vyjít s druhým. Radí, jak se mají jiní chovat k druhé polovičce. Směšné a absurdní. Naše podvědomí jasně říká: "Lže, jako když tiskne". Když tak perfektně radí, proč tak nežije!

Vědomě máme tolik bolestí a strachů, že nejsme schopni vidět realitu. Když černé mráčky pomalu mizí a ustupují, začínáme vidět jasněji. Tomu, komu platíme a je náš terapeut. "Stojí v uvozovkách, jako by nad námi." Pomáhá nám vyjít z černé díry na druhou stranu a vidět lépe druhý břeh. Měl by mít zpracovaný ten náš problém tak, aby si ho přes nás neřešil. V opačném případě by měl klientovi zaplatit a poděkovat, že byl tak hodný a řešil jeho věci a starosti. Je to tvrdé, ale je to tak. Pokud někdo zaplatí peníze (pro někoho dost velké, 300-1800 Kč za jedno odblokování), tak chce, aby tam byl ten druhý pro něho a řešil jeho věc. Né jeho, ale za své peníze řešit sebe. Terapeut může říci, že to je pro něj těžký úkol. Poslat ho prostě za jiným kolegou, který to má vyřešené. Lyžařský instruktor se také neučí lyžovat od svých klientů, ale dobře to umí...To by bylo každému divné a připadalo zvláštní. Může brát peníze jen za to co umí a zná.. Klient nepotřebuje poslouchat nářky, jak manžel kinezioložky nechce pracovat a ona musí živit celou svou rodinu atd. Rána přijde i tehdy, pokud stokilová matrona učí hubnoucí kila. Za co platíme, říká naše podvědomí a vzniká v nás velký zmatek.

Já osobně mám problémy s estetikou písma. Tak si nemůžu dovolit dělat kurzy o psaní , ale musím to nejdříve umět. To by klienty mohlo urazit... Za co si dovoluji brát peníze, když to umí lépe než já. Nic nechápeme a jdeme na přednášku o finanční hojnosti, vegetariánství a sexualitě. Pak nastává ještě větší šok. Lektorka vegetariánka se cpe za rohem špekáčkama (je vidět, že jí holce chutná) a my si nevěřícně říkáme - "Proč platím?". Další paní nám radí o finanční prosperitě - jak máme platit, dávat peníze s láskou. Raději pak jede načerno, než aby za tramvaj zaplatila. Pak se hádá se svými kolegyněmi o poradnu a peníze. Nic nechápeme a říkáme si, že asi nejsme duchovně tak daleko..... Po přednášce sexualita navodíme na toto téma rozhovor. A co pak, některé kolegyňky otýkají a je vidět, že toto téma je pro ně tabu a nepřijatelné. Pro lidi z duchovního světa by mělo být normální. Další zajímavé poznání. Pak zjistíme, že terapeutka dělá v luxusním podniku prostitutku a ve dne má kurzy. Pak si nevěřícně říkáme: "Každý rozdává lásku jinak.". Staří páni potřebují lásku a něhu. Peníze jsou přeci jen výměna energie. Jak řekla jedna známá - "Když nejdou peníze tou cestou, musí jít jinou.". Je to pouze transformační výměna!

Pak si necháme poradit, jak se máme chovat k dětem. Pak zjistíme, že rádce nikdy děti neměl a ze slova sex umírá. Co nám tedy radí, my pouze můžeme radit jemu. Na to je zase moc ješitný. Říkáme si: "Asi jsem nějak divný.". Pak přestáváme chápat. Proč paní, která mluví o lásce a duchovnu, přemlouvá svou dceru k potratu. Nevěřícně kroutím hlavou a říkám si: "Proč ještě kouří?". Má klienty a chová se, že je nikde dál než ostatní. Asi má jednotu a je dávno nikde jinde.

Vzpomínám si na Šimkovu povídku. Jak jsem hledal ženu." Podal jsem si ve svých čtyřiceti inzerát. Přišlo mnoho krásných nabídek. Jedna slečna psala, že bydlí ve velkém domě se zahradou a má hodně služebnicva v bílých pláštích." Do dnes nemůžu pochopit, proč mi maminka zakázala na tento inzerát odpovědět a získat tak životní lásku. Asi by z toho štěstí omdlela,...nebo dostala mrtvici či jiné rychlé nemoci. Popřípadě to štěstí mi záviděla a nepřála mi ho. Moje podvědomí dostává záhul a pořád nic nechápu. Na jednou zjistím, že skripta, které jsme dostali. Jsou 30 stránek a ne 150 stránek jako v Americe. Kde to tedy jsme? Ptám se sám sebe a nevěřícně koukám. Ty materiály tu jsou a přeložené!!!!!!!!!!. Co je tedy chyba. Čím hůř texty jsou udělané, tím víc zmatku nastává.Člověk v důsledku pochopení platí a platí za informace, které by měl dostat. Nebo to je vše vzkaz od hodných andělů? Nevím, asi toho málo chápu. Nejsem asi tak moc duchovně daleko. Ti lidé, o kterých píši si to myslí. Taky se tak chovají. Oni těm, jako by horším platit nebudou. Ale těm,co jsou nikde dál. Vzpomínám si na jedno krásné přísloví.To zní:" Nejlepší manželka pro muže je z bývalé prostitutky."Nevím, asi to v životě zkoušet nebudu a mrzet mě to nebude. Jsem asi jiný, než celý duchovní svět. Všechno mít v životě nemusím. Zjišťuji, že ani nechci....

Nemluvím proti penězům, ale o tom, jak má být za peníze kvalita. U bot Adidas, které kupuji, nechybí tkaničky ani podrážka. To můžu jít k Větnamcům a mám to stejné. Za mé peníze musí být vše v pořádku. Na závěr bych chtěl říci jednu věc. Je mezi námi spousta špičkových kineziologů, léčitelů, reikistů atd. Ani je vlastně neznáme. Doufám, že ti mě pochopí a budou dobře vědět, jak celý tento článek myslím.

Skutečné duchovno je celý život a ne iluze svatosti!!!!!!!!

Chtěl bych ukázat na velké množství metod, na jejich cenu apod. V roce 1990 po slavné revoluci, kterou připravilo STB a špičky socialismu jsem četl zajímavý článek. Napsal ho Ing. David Gruber z Ostravy. Nepamatuji si přesné jeho znění, ale budu používat jeho myšlenky. Doufám, že se autor nebude zlobit za mou intepretaci.

Císařovy nové šaty aneb Nové léčebné metody v Čechách
V současné době vzniká čím dál více nových metod. Jsou velice drahé. Pokládám si otázku? Jsou za ty peníze tak cenné. Nebo nikdo využívá důvěřivosti lidí.

Po roce 1989 zde přišlo obrovské množství metod. Mezi prvními byla sugestopedie. Metoda výuky jazyků. Stála tenkrát okolo 30.000Kčs. V 50. letech běžel podobný princip v Českém rozhlase a byl úplně zdarma.

Cizinec si oblékl sako. Zdá to, že asi ze sekáče. Řekl si, že už melouny na pláži přehazovat nebude a vydal se do Čech. Začal kurzy. Nakreslil na tabuli úsečku a mluvil o ní celé hodiny. Našinec za informaci zaplatil velké peníze a šel na další přednášku. Byla třeba o kruhu nebo čtverci. Tak to mělo pokračování pořád dál. Trojúhelník, lichoběžník, k němuž při přidání další přímky vzniká nový obrazec. Tak vznikla součást pohádky:"Císařovi nové šaty." Našinec dobře věděl, ale neodvážil se ozvat. Co kdyby.......

A máme pokračování. Každý student zpočítá teorii relativity líp než Einstain. Nedostane Nobelovu cenu, ale po zásluze jedničku.

X2 jde napsat jako X*X nebo X/X*X*X, nebo 0*X+(X)2 ...nebo.........1000.000 dalšími způsoby.

Tak se dá dobře vydělávat.

Podotknu jednu zajímavou věc. Vyučuje se u nás kurz Regresní terapie. Vyučuje ho Míla Lukášová. Velice příjemný člověk a pro pomoc druhým by se rozdala. Její kurzy stojí asi 3000,- za 7 dní. Je tam snad i jídlo a ubytování. Něco málo se připlácí. Myslím, že je to rozumná cena....Nekteří absolventi kurzu....Vymýšlejí, jakoby nové metody.... Obrovsky drahé. Vezmou úsečku a přidají jí ke kurzu. Mají novou drahou metodu.... Už víte co jsem chtěl říci. Náš kocour, pokud má ze sousedovic kočkou koťata. Nemá Francouzské, Anglické, nebo jiné šampióny. Jen vesnického mourka. Ani pokud je sprejem přestříkám třeba na růžovo. Je to pořád klasický český mourek......

Na závěr mi nezbývá než říci jeden citát. Je ze seriálu Nemocnice na kraji města. Řekl ho slavný doktor Štrosmajer:" Kdyby blbost nadnášela, tak tu létáte jak holubička."

Láska nebo obchod V dnešní době, hlavně duchovním světě se všichni ohání pojmem láska. Říkám si, dá se to nazvat slovy. Pozoroval jsem pejska. Ten má obrovskou spontální radost. Skáče, vrtí ocasem a člověk přesně cítí a ví. Malé děti to mají v hojné míře také. Zjištuji, že čím je člověk mladší, přesně cítí a ví co to je. Malé děti to umějí perfektně.Je to jejich spontálnost. Proto se stává, že jim dospělí lidé někdy moc nerozumí.

Starší člověk vlivem doby, situace, politických a morálních kodexů se uzavřel. Jsou i vyjímky. Pozná se to na krásných čistých očích. Devadesátiletá dáma nemusí ztratit ten to šarm a lidskou ctnost. Vyzařuje i ve svém vyšším věku to, co jiným chybí třeba i ve třiceti. Je to vidět z čistých jasných očích, které neumějí ani lhát. Tělo i obličej mohou být strhané, ale oči jsou oči a mluví za vše. Přes ně člověk vidí na dno duše. Jako by mluvili. Ne nadarmo se o psech říká. Ten má krásné oči, jen promluvit. Po napsání jednoho článku mi přišla odpověď z duchovního světa. Co by řekla láska a takové duchovní řeči na schovku. Cituji:"Je v tobě tolik bolesti. Proč pořád jen hodnotíš a kritizuješ? Miluji tě...Co by na to vše řekla láska? Co by na to řeklo přijetí? Miluju tě...." Znám toho člověka velice dobře. Říkám si, má ten člověk pocit lásky. Dyť to psal a svedl ten dopis na svého známého. Vím o jeho životě dost. Lásku má hodně lidí a nemluví o ní. Je to pro ně přirozené. Lidé na Moravě, na horách, prostě obyčejní lidé. Nemusí se tím to pojmem ohánět. Mají jí i obyčejní lidé, nebo bohatí. Je to přeci jedno.. Nepřemýšlí o tom co lidé z duchovního světa. Přes to jsou nikde dál. Žijí normální život. Pijí vínko a pojídají špek, milují se atd.. Žijí strasti a radosti normálního života. Jeden můj známý Mário mi na to odpověděl.Milovat neznamená být slepý a mlčet. Ty vidíš, co jiní nevidí a chceš jim to ukázat. Proč? Ve snaze pomoci, upozornit na nebezpečí újmy (psychické,zdravotní). A děláš to zadarmo. Můžeme říct - z lásky? Láska (a poznání) je - dávej....To co všichni provozují je dávej - ber. To není pomoc, to není láska. To je obchod.

Je to tak. Je v pořádku brát peníze, ale dělám to pro ně a ne rozsévání lásky. Jak jiní říkají. Nebo to můžu dělat zdarma, brát peníze od nikoho, kdo na to má. Vychytrálky co dělají, že nemají peníze, mají vily apod. Pumpnout. Chudou obyčejnou babičku odblokovat jen tak. Prostě mít srdíčko. Ona mi také ze srdce pomůže. Chce poznat, kdo chce zneužít a kdo rád udělá to samé pro druhého.Né za vším vidět jen peníze.Nebo tu lásku můžu dělat takticky jen na oko. Pořád hledat výhody. Můžu to dělat, né z lásky. Obchodně, to je život. Je to tak. Musím to přiznat. To je to nejtěžší v životě. Jestli to dělám kvůli pomoci, nebo penězům. V Kineziologii mnoho lidí učí kurzy. Jen zlomek z těchto se postavil. Řekl:" Mi chcem pro své klienty kvalitní materiály" Jsou tu......Ano, o těch se může říci. Mají zájem. Ty ostatní jen stojí a čekají, co ti druzí pro ně vybojují. To je už tvrdý obchod a vychytralost. Schovávat se za jiné. Chtějí jen výhody a peníze. To druhé už ne. Co kdybych měl problémy. Nemusí mě mít rádi, pomluví mě, vyloučí ze svých řad, vyštvou,budu sám, zabrání mi vydělat peníze.. Ty poslední dvě jsou nejtvrdší. Raději hlídají ovečky pod sebou, aby je nepředeběhli a nebyli jako lepší. Je to to, čeho se všichni nejvíc bojí. Za peníze jsou ochotni udělat hodně, moc toho unést a přetvařovat se. Je třeba vědět, kdy mám dělat obchod a kdy žít. Žena má ráda milence, který jde za ní. Jako člověka, který jí miluje. Né jen takticky, že nemá kde spát. To už se jí nelíbí. To už je zase chytrý obchod. Já přespím, budu tě mít za to rád. Nebudeš li mít pro mě ubytování, nemám tě rád. Vždy jen toho, kdo na to má. Tak to je v duchovním světě a né jen tam. V duchovním světě by to být nemělo. Kněžky lásky říkají krásnou věc. Není peněz, není lásky.

Mé právo, moje rozhodnutí
Pohybuji se hodně mezi lidmi, kteří se zabývají duchovnem. Často slýchávám výrazy: "Mé právo, mé rozhodnutí, moje názory, cítím se použitý, zneužitý, zmatený, rušíš mi mé hranice, moje aura stojí tak, opustil jsem tělo" atd. Říkám si, co ti lidé pořád blbnou?

Jednou jsem si na kurzu kineziologie stoupl před člověka, který často kurzy vede a zastínil mu prostor ve výhledu. Já stál pevně a on do mě strčil. Vykřikl naštvaně: "Zastoupl jsi mi místo". Já se smál a říkal: "To jsou mé hranice a právo. Neruš mi je". On koukal s otevřenými ústy. Pomalu odešel na jiné místo. Mě se uvolnila židle. Sedl jsem si a smál se té komedii.... Samozřejmě jsem mu to místo měl uvolnit a nezastiňovat. Když hrají tu komedii, měli by jí vidět i z druhé strany. Jen se směji a říkám si: Každý se snaží myslet na sebe. Přeci, ale musí myslet i na druhého. Na všem v životě se dá domluvit. Musí chtít obě strany. Jednou ustoupím já, po druhé on. To je jako v intimním vztahu, mezi kamarády, prostě všude. Teď je člověk slabší, ale za půl roku to být nemusí. Jednou jsme dole, jednou na hoře."

Byl jsem u jedné známé, že jí napíši životopis a ona mě odblokuje. Klasicky One Brain a ne metodou, kterou teď všem vnucuje. Tak jsme se dohodli.

Já jí také napsal životopis, jak chtěla a nevnucoval jí 100 nových způsobů. Taky bych mohl, ale proč. Ona mi za to pořád vnucovala svojí metodu a dělala pořád s ní narážky. V duchu jsem si říkal, kde to jsme. Ona chce respektování sebe, ale jiné nerespektuje. Vyváděla a mlela svou jak kafemlejnek. Když má tak zázračnou metodu, ať chytí konečně chlapa a pracuje. Odcházel jsem a poslal jí s její metodou nikam... Myslím, že jsem pochopil, proč od ní každý chlap uteče a ten barák, co měl stavět s ní, staví s jinou, kterou miluje.

Povaha některých lidí je nebezpečná. Jsou věci na které nepomohou minulé životy, kineziologie, mandaly atd. Toho někteří používají na zakrytí skutečných problémů. Věcí, za které se stydí a nechtějí řešit.

Jak řekla má známá. Některé věci jsou na vytváření dalších problémů.......

Když něco slíbíme, máme si za tím stát. Slovo je slovo. Je důležité, pokud člověku můžete věřit. Je to cennější než smlouva a všechny bohatství světa.

Jednou jsem vstoupil do duchovního obchůdku. Prodavačka chtěla moje datum narození a navrhla mi nějakou spolupráci. Hrozně se divila, že sem jí ho dal. Ale když jsem chtěl půjčit virguli, tak to ne. To je její hodnota. Chtěl jsem tedy vrátit své číslo. Cítila se velice dotčená. Pomalu jsem odešel. Nedalo mi to a za půl hodiny se vrátil a řekl jí to. Koukala jako opařená a uznala, že mám pravdu. To je problém celého duchovního světa. Doufám, že mi rozumíte, existuje hodně výjimek.

Plno lidí chce brát, ale nic nedávat. Nebo dát tak šikovně a říci : "Já mu dal energii." Paní na jedné výstavě prodávala kameny několikanásobně dráž, než je jejich cena. Proč? Tím, jak je držela, jim dodala kosmickou energii. Dobrá komedie. Už začínám chápat, proč se v Africe chytají obchodníci s deštěm.

Jednou jsem šel po Karlově mostě a zželelo se mi nešťastného slepce. Chtěl jsem mu dát nějaké drobné. Hledal jsem po kapsách. On už to nevydržel a začal si mě prohlížet. Připadal jsem si jako svatý, který uzdravil slepce. Moc jsem se nasmál.

Na Poříčí stála tlustá Rómka a psala na ceduli, že má hlad. Je několik měsíců bez jídla. Za její postavu by se nemusel stydět ani zápasník sumo. Kde je vidět ta bída? Říkám: "Paní, já Vám dám deset korun. Asi Vám přestal chutnat šunkový salám a chcete rovnou šunku. Chci, aby jste si koupila za 2,6 Kč papírové kapesníky. Vyčistila mi boty a sebrala papíry tamhle u toho koše." Nechtěla ani náhodou. Její kumpáni mě hnali svinským krokem tak rychle, že při měření rekordu bych asi vyhrál.

Jednou jsem navštívil jednu známou. Jméno si vymyslím, třeba Jiřinka. Měla dlouhé šaty, na krku korále, zapálenou svíčku na odhánění zlé energie. Mluvila lépe jak kniha. Dostala se k nějaké kartářce jako pomocník. Cítila se vysoko a chovala se jako, že je nikdo. Řekla mi: "Jsi ještě moc mladý. Tomu nemůžeš rozumět." Nechápal jsem a odešel. Pak jsem se zamyslel, jaký má život. Jestli vůbec někdy měla děti atd....

Známý bavič Šimek v dobách komunismu napsal krásnou povídku "Jak jsem šel k léčiteli".

Moje zdraví bylo chatrné a tak jsem se rozhodl navštívit léčitele, aby mě dal do pořádku. Na velké vile s bazénem byl nápis: TUTO VILU POSTAVILA LIDSKÁ HLOUPOST. Nic jsem nechápal a vstoupil dovnitř. Zde bylo mnoho nemocných. Po několika hodinách jsem se dostal na řadu. Vstoupil jsem do místnosti. Tam seděl nevrlý chlapík. Vedle na stole měl kasičku. Na té byl nápis: Dobrovolný příspěvek 500 Kč. Řekl jsem mu své problémy. Řekl: "Maso nesmíš, ženský nesmíš, alkohol a cigarety nesmíš. Zaplať dobrovolný příspěvek a vypadni." Zaplatil jsem a odcházel. Vzpomněl jsem si, že nevím, co vlastně můžu. Vracím se a nevěřím očím. Léčitel popíjí dvanáctku, pokuřuje cigarety značky Mars, pojídá moravský špek a na kolenou má hezkou blondýnku. Zařval: "Zapomněl si dát snad dobrovolný příspěvek?" "Ne" zakoktal jsem a odcházel. Otočil jsem se zpět a podíval se na vilu. Prvně v životě jsem pochopil ten nápis.

Proč si ubližujeme?
V roce 1994 jsem se dostal na vojnu. Zde pro mě nastalo jedno velké překvapení. Poznal jsem, co je to vojenský šikan nebo mazárna. Viděl jsem na vlastní oči, jak si stejně staří kluci dělají zlo.

Jeden nad druhým se vytahuje a využívá toho, že má více frček apod. Ti co utíkali na ošetřovnu a byli jakoby nejvíc ubližovaní, ho dělali největší. Nejdříve podlézali a pak zkoušeli machrovat na jiný.Dokazovali si moc nad druhými jen tam, kde mohli.

Při odchodu do civilu přišli na roty mladší vojáci. Nástupci našich bývalých mladým, nyní již mazáků. Ti, co byli dříve největší chudáci, se začali chovat jako dobytek.

Jen jsem tupě zíral a říkal si: "Proč?". Čím je člověk hloupější a míň toho vytrpí, tak tím víc to vrací.

Rozdíl mezi mladším a starším vojákem je v počtu služeb a to ani ne. Proč nějaké ponižování, shazování, urážení? Proč si stejně staří kluci mají vykat a lézt před sebou po zemi? Proč to všechno? Kdo to zažil, nemá přece právo to dělat druhému.

Šel jsem s hořkostí do civilu. Za pár let jsem si na tento příběh vzpomněl. Bylo to na kurzu Kineziologie stupeň č.9.Vystoupil jsem a řekl celý tento příběh veřejně.

Nikdo jakoby mě neposlouchal. Jen šestnáctiletá kamarádka Klárka tleskala a říkala, že s tím plně souhlasí. Někdo mě třeba poslouchal. Nedával to znát a nevyjadřoval se.

Na kurz se přišla podívat jakoby velká kinezioložka. Alespoň se tak chová. Ta raději odešla a přišla až druhý den na chvíli. Asi se na to doma odblokovávala. To je případ člověka, který byl na tom špatně. Bála se i mluvit. Každý s ní měl soucit. Jedna starší šikovná paní z ní udělala hvězdu. Ona se teď chová jako king i ke svým kolegům. Musejí jí na jejím kurzu vykat. Aby neztratila autoritu, jak říká apod.

Myslím, že nikdo by neměl zapomínat na svojí minulost a chovat se lépe k druhým, než zacházeli s ním. Alespoň k těm, kteří za nic nemohou. Může útočit jen na ty, co na něj dělali to samé. Vrátit jim to, ale jim. Ne někomu jinému.

Jedna paní na vyšším kurzu vyprávěla a teklo jí hodně slz. Sama nevěděla, co si má myslet. Její manžel vydělává hodně peněz, stará se o dům a zahradu. Je s ním velice spokojená a život bez něj si nedovede představit. Dvě kolegyně jí však řekly, že ji ponižuje, když jí nemyje nádobí, okna, neuklízí apod. Později zjistila, že obě paní mají velmi špatné manželství. Sprostě jí záviděly. Pouze jí chtěly ublížit. Ptám se: "Proč?" Vždyť jsou na vysokém stupni. Mají pomáhat a řešit s upřímností problémy.

Vztahy mezi muži a ženy nejsou tak hrozné, jak se to snaží někdo udělat. Muži by si měli vážit své ženy a vyzdvihovat ženskou jemnost až do nebe. Ovšem, ženy které se chovají tak, jak jsem uvedl na předchozím případu, odhodit a utíkat, utíkat. Hezkých, hodných a milých žen je na světě dost. Jen se ty milé ženy nesmí dostat pod vliv....Sami dobře víte. Pak některé zaproblémované "přítelkyně" udělají neplechy víc než dost.

Lží a klamem se dá hodně ovlivňovat. Viděli jsme to sami na uplynulých 40. letech. Na závěr bych chtěl říci jeden citát, který hovoří za své. Napsal ho člověk, který odešel do emigrace. Narodil se 23.2.1903 v Praze. Jmenoval se Julius Fučík. V 70. letech nabídla Kolumbijská vláda naší komunistické jeho ostatky. Proč je asi naše vláda nechtěla? Chvála tomu, že se dožil alespoň vysokého věku. Nyní k citátu. Napsal ho ve své knize: "Reportáž psaná na oprátce" a zní: "Lidé bděte."