Verše důvěřující mysli

Velká Cesta je snadná,
pokud ničemu nedáváš přednost.
Když není lásky ani nenávisti,
vše se stává jasným a nezastřeným.
Ale učiň sebemenší rozlišení
a nebesa budou oddělena od země
nekonečnou vzdáleností.
Toužíš-li spatřit pravdu,
nestav se pro ani proti.
Stavět milé proti nemilému,
to je nemoc mysli.
Není-li pochopen hluboký smysl věcí,
je základní mír mysli zbytečně rušen.

Cesta je dokonalá jako širý prostor,
kde nic nechybí ani nepřebývá.
Jen pro svou tendenci přijímat či odmítat
nevidíme pravou podstatu věcí.
Nežij ve spletitosti vnějších jevů
ani ve vnitřním pocitu prázdnoty.
Buď klidný v jednotě věcí
a podobné chybné postoje samy zmizí.
Když se pokoušíš vyloučit činnost,
abys dosáhl nečinnosti,
tato snaha tě naplňuje činností.
Dokud setrváváš v jedné či druhé krajnosti,
nikdy nepoznáš Jednotu.

Kdo nesetrvává na jednoduché Cestě,
selhává v činnosti i nečinnosti,
v potvrzení i popření.
Popřít realitu věcí
znamená opomenout jejich skutečnost.
Potvrdit prázdnotu věcí
znamená opomenout jejich skutečnost.
Čím více o tom mluvíš a přemýšlíš,
tím více se odchyluješ od pravdy.
Přestaň mluvit a přemýšlet
a nebude nic, co bys nebyl schopen poznat.
Vráti se ke kořenům znamená nalézt smysl,
honit se za povrchními jevy znamená opomíjet zdroj.
V momentě vnitřního osvícení
dochází k překročení jevů i prázdnoty.
Změny, které se zdají dít v prázdném světě,
nazýváme skutečnými jen z vlastní nevědomosti.
Nehledej pravdu;
pouze přestaň zastávat názory.

Nepřebývej ve stavu duality,
pečlivě se mu vyhni.
Pokud je zde byť jen stopa
toho či onoho, správného či nesprávného,
podstata Mysli se ztrácí ve zmatku.
Přestože všechny protiklady vycházejí z Jediného,
nebuď připoután ani k tomuto Jedinému.
Když mysl přetrvává nerušena na Cestě,
nic na světě ji nemůže ohrozit.
A když věci nejsou již více hrozbou,
přestávají existovat v původním smyslu.
Když nevznikají žádné rozlišující myšlenky,
přestává stará mysl existovat.
Když zmizí předmět myšlení,
zmizí i myslící subjekt.
Když mizí mysl, mizí i objekty.
Věci jsou objekty, protože je zde subjekt - mysl
a mysl je subjektem, protože jsou zde objekty.
Pochop relativitu obojího
a základní skutečnost, jednotu prázdnoty.
V této prázdnotě jsou věci nerozlišitelné
a každá v sobě obsahuje celý svět.
Pokud nerozlišuješ mezi hrubým a jemným,
nebudeš pokoušen předsudky a postoji.

Žít na Velké cestě
není ani snadné, ani obtížné.
Ale ti, jejichž rozhled je omezen,
jsou ustrašení a nerozhodní.
Čím rychleji se ženou, tím pomaleji postupují.
Lpění nemůže být udrženo v rozumných mezích,
dokonce i připoutanost k myšlence osvícení
znamená zbloudění.
Jen nech vše jít vlastní cestou
a pak nebude příchodu ani odchodu.

Buď poslušný přirozenosti věcí
a budeš kráčet volně a nerušeně.
Pokud je myšlení spoutáno, je pravda skryta,
neboť vše je temné a nejasné.
Obtížná praxe odsuzování
přináší jen mrzutost a únavu.
Jaký užitek může vzejít
z rozlišování a rozdělování?

Jestliže chceš kráčet po Jediné cestě,
neměj nic ani proti světu smyslů a myšlenek.
Jejich plné přijetí totiž odpovídá
pravému osvícení.
Moudrý člověk se nesnaží dojít cíle,
ale hloupý se váže.
Je pouze jediná Dharma, ne mnoho;
rozlišování pochází ze lpění nevědomých.
Hledat Mysl pomocí rozlišující mysli,
je tou největší ze všech chyb.

Odpočinek i únava vycházejí z iluze;
kde je osvícení, tam není libost ani nelibost.
Všechny podvojnosti pocházejí z nesprávného úsudku.
Jsou jako sny o květinách v povětří;
jen hlupáci se je snaží chytit.
Zisk a ztráta, správné a chybné,
podobné myšlenky musí být nakonec zrušeny.

Když oko nikdy nespí,
všechny sny přirozeně ustanou.
Když mysl nečiní žádných rozdílů,
pak je deset tisíc věcí tak, jak jsou,
jediné podstaty.
Pochopit tajemství této jediné podstaty
znamená být vysvobozen ze všech nesnází.
Když jsou věci viděny jako sobě rovné,
je dosaženo bezčasé podstaty jáství.
Žádná srovnání ani analogie nejsou možné,
v tomto bezpříčinném, bezvztažném stavu.

Pomysli na pohyb v klidu,
pomysli na klid v pohybu
a pohyb i klid zmizí.
Když přestanou podobné podvojnosti,
nemůže existovat ani sama Jednota.
Na toto nejzazší
se nevztahuje žádný plán ani popis.
Pro sjednocenou mysl, která je ve shodě s Cestou,
přestává všechno sobecké snažení.
Pochybnosti a nerozhodnost ustanou
a otevře se možnost života ve skutečné víře.
Jediným tahem jsme vysvobozeni ze zajetí,
nic na nás neulpívá a my se ničeho nedržíme.
Vše je prázdné, jasné, sebeosvětlující,
bez použití síly mysli.
Zde nemají myšlenky, pocity, znalosti
ani představy žádnou hodnotu.
V tomto světě taktovosti
není ani já, ani cokoliv kromě já.

Abys mohl být v přímé harmonii s touto skutečností,
ve chvíli pochybností řekni prostě "Nic dvojího."
V tomto "nic dvojího" není nic odděleno,
ani vyloučeno.
Bez ohledu na to, kdy nebo kde,
osvícení znamená vstoupit do této pravdy.
A tato pravda je mimo nárůst i úbytek
v čase či prostoru;
jediná myšlenka je v ní desetitisícem let.

Prázdnota tady, prázdnota tam,
ale nekonečný vesmír stojí
stále před tvýma očima.
Nekonečně velký a nekonečně malý:
v tom není žádný rozdíl, neboť definice zanikly
a nejsou vidět žádné hranice.
Stejné je to i s bytím a nebytím.
Nemař čas pochybnostmi a argumenty,
které s tímto nemají co dělat.
Jediná věc, všechny věci:
pohybují se a vzájemně se prolínají
bez rozdílu.
Žít s tímto vědomím
znamená být bez starostí o nedokonalost.
Žít v této víře je cesta k nedualitě,
protože nedualistický je ten, kdo má důvěřující mysl.

Slova!
Cesta jde za hranice jazyka,
protože na ní není
žádné včera,
žádné zítra,
žádné dnes.