Jiří Škoda
Výsledek tohoto hledání je překvapivě úspěšný. Vždyť dnes známe různých bohů celkem přes 300 000 000. Jejich podoby jsou různé - jeden má sloní hlavu, druhý sokolí, jiný jen lidskou, zato má alespoň dvě tváře. Jeden má osm rukou, druhý pro jistotu žádné, najde se dokonce několik rohatých.

Lidská představa boha nemá především s Bohem nic společného. Ona sama je pouze zplozencem strachu, alespoň kdysi bývala, a za další rodiče, jako je prospěchářství a smrtelná nuda, víceméně ani nemůže. Když se v šerém dávnověku vynořila představa boha z kalných vod nevědomosti, boha nositele hrůzy, byl tento bůh věc amorfní. Těžko však uctívat věci abstraktní, proto bůh získává podoby, které jsou evidentním důkazem omezenosti lidské fantazie. Vše vrcholí dnes nejvíce přijímanou představou boha - tou je onen, jakýmsi zázrakem přeživší haploidní jedinec, kterého se pokoušeli tak sadisticky sprovodit ze světa. Vedle lidské podoby dostává bůh s malým "b" také lidské vlastnosti. Škoda. Jaký div, že poté i bůh umírá, aby byl nahrazen nadčlověkem, člověkem, či reálným socializmem. Poměrně bezůspěšně. Úhlavním nepřítelem Boha i nadále zůstává bůh. Cožpak to nejsou právě oltáře, kříže a pohádky o neposkvrněném početí, co odrazuje člověka od víry ve skutečného Boha? Nejsou to církve, se svými mocenskými choutkami? není to otupující dav s jediným správným názorem? Není to intolerance povýšená na morální princip? Pokusem "upéci sněhuláka" jsou pak různá, zejména východní, náboženství bez boha. Chyba totiž není v bohu, ale právě v náboženství. Skutečného Boha je třeba hledat v člověku. Tedy přesněji TAKÉ v člověku. A pokud se naše představa o Bohu liší od představy ostatních lidí, pak je vše v pořádku, protože i my sami se od ostatních lišíme. Svět se samými stejnými lidmi by byl stejně nudný, jako svět se stejnými Bohy. Stejně pošetilé je chodit se klanět Bohu do chrámů, když se mu můžeme jít klanět třeba do lesa, protože tam je ten Bůh taky, a možná, že je ho tam třeba i víc. A samotná víra v Boha je pak jen jakýmsi kamarádstvím mezi člověkem a Bohem. Ne každý má sice kamarády, ale úplně každý je potřebuje. Dokonce i Bůh, proto nás ostatně také stvořil. Jen nevím, jestli k obrazu svému.

S Bohem v srdci se rodíme. Čistí a nepošpinění falešnou morálkou, penězi, politikou a .... náboženstvím. Proč potom ještě Boha hledáme? Zákon života nám ukládá vyzkoušet všechny varianty, abychom se nakonec vrátili k té první, třeba až v okamžiku naš smrti. Opatrujte se!