Představte si že tenhle život není nic jiného než pouhý sen. Něco jako dočasný stav bezvědomí na druhé straně. Jako byste se dostali do časové bubliny a těch 70 let co prožijete tady je jen pár sekund tam. Četl jsem o tom v knize Jima de Korne. Kterému se zatmělo před očima a začal padat k zemi. Najednou zjistil že je jinde, a že má jiné tělo. Byl někde v 18 stol. Oženil se měl děti a prožil tam něco přes 50 let. Ale co bylo zvláštní. Nebylo to vůbec nijak zrychlené tak jako popisují lidé při klinické smrti. Probíhalo to všechno v reálu. Tedy pěkně poctivě odkroucených 60 let života! A když tam umřel... probudil ho pád na zem tady. Čili jeho zážitek celého života trval jen necelé 3 sekundy! [Zde] je celý článek.

Co když je to všechno opačně? Co když je sen tady a život na druhé straně? Kde jsem opravdovější. Když porovnám "sen v noci" a "sen ve dne", tak v tom nočním mám daleko větší možnosti. Jako bych byl více uvědomělejší svého božství, jako bych si hrál a tvořil pro sebe. Mohu si nadělit zrovna to co potřebuji... jsem zde tvůrcem, hercem i divákem současně. Jsem nezničitelný a neporazitelný. Mohu si dopřát jakéhokoliv dobrodružství, hrdinství a víteztví, ale na druhé straně stejně tak i nebezpečí, strachu, porážky a zklamání. Mohu si stvořit rozmanité přátele i partnery pro milování... Mohu cokoliv možnosti jsou stejně velké jako má představivost.

Je tu však jedna věc, která mě upoutala... zkuste se zamyslet nad tím co jste ve snu nikdy neudělali. Já jsem zjistil, že ve snu neexistuje svědomí - nikdy neudělám nic špatně. Nikdy se za nic nestydím. Nikdy nemám hlad. Nikdy jsem ve snu nezabil zvíře k jídlu. Nikdy necítím únavu. Nikdy se nenudím. Nikdy se nezajímám o čas - jako by vůbec nebyl podstatný. Nikdy nevnímám své stáří ani věk atd... Jednou jsem se chtěl podívat do zrcadla... abych zjistil kdo vlastně jsem... ale v zrcadle nebyl žádný odraz... prázdno... žádná podoba ani tvar! Nikdy jsem také ani nezemřel... ikdyž jsem se o to několikrát pokoušel... řekl jsem si aspoň uvidím jaké to bude :-)) a tak jsem se oddal smrti do náruče... cítil jsem jak slábnu... tělo se pomalu ztrácelo... citil jsem zvlaštní stupňující brnění... a najednou bác! A smrt nikde. Byl jsem zase zdravý a čilý. A tak se ptám... když ani ve snu nedokáže vědomí, které by mělo zážitek smrti a zrození znát, mi ukázat co je pak... není to celé jen blaf? Nejsou veškeré zážitky reinkarnací, klinických smrtí, a hypnoticky dokázaných minulých životů jen chtěná iluze? Nehledáme jenom důkazy toho, čemu sami chceme věřit? Nehledáme jen své minulé sny? Když o tom přemýšlím vidím umírat jen druhé... možná až budu umírat sám... stane se to jako v tom snu... budu zase zdravý a čilý někde jinde :-)), někde... zase v jiném snu.

Ale taky nemusím být vůbec. Prostě smrt a konec! Proč by mělo být něco dál? Naučme se žít teď... chtít více času... to je lenivost. Staňme se pány svého života. Zátím náš život určuje jen názor druhých. Přispůsobujeme svůj život jejich mínění! Necháme se ovládat... Přemýšlejte... kdyby vyšlo na jevo, že po smrti nic není, co by se stalo? Kdo by přišel zkrátka? Kdo by Vás dokázal pak k něčemu přinutit? A tak se mi zdá jestli nás jen někdo záměrně nedrží v iluzi, jenom proto, že mu to vyhovuje a on toho dokonale využívá. Okrádá nás o náš život, o náš čas a sám si užívá plodů naší práce. Kdo mu dal právo? Nikdo... my sami. Nechat se vést má své výhody. On se o nás postará, když mu budeme sloužiti. On nám dá cokoliv, oč požádáme, ovšem nic není za darmo... musíme svému přání věnovat patřičné množství sil, času a trpělivosti. Je to jako smlouva. A on nám ukazuje stále další věci, které nám může ještě nabídnout... jen abychom podepsali další smlouvu... smlouvu podepsanou vlastní krví... Nejprve je nabídka... a pak vzniká poptávka! Jediné co nám nikdy nemůže dát - to je svoboda... a taky se snaží oč může abychom na ni ani nepomysleli, stará se o své oběti věru vzorně :-)). Ke každému zákazníkovi si vytvořil přístup pomocí médií... Jeho sortiment toho co může nabídnout je opravdu veliký... od materiálních věcí až po duševní dokonalost... už možná tušíte o koho jde. Ano je to sám ďábel ve své dokonalé rozlezlé a maskované podobě. A já nechci nic z toho co mi nabízí, nechci nic! Ale pozor mysl je jeho dílnou... on ztratí sice moc nade mnou, ale ostatní může přesvědčit, že jsem nebezpečný blázen a ti mě mohou umlčet... třeba stejně jako umlčeli Ježíše.

Každopádně by to bylo jen potvrzením toho, že jsem měl pravdu :-)). A tak mohu jen prohlásit, že nikoho zde o ničem nepřesvědčuji. Každý je přece strůjcem svého štěstí. A já jsem možná tak trochu blázen, který si jen hrál se slovy a myšlenkami...