Představ si, že máš absolutní svobodu a možnost volby. Že ty sám si Bohem. Že ty jsi stvořitel všeho co vnímáš. Celého vesmíru, naši země, všech lidí, prostě úplně všeho. Všechno se pak chová jak ty chceš. Neboť ty sám jsi to stvořil. Stvořil jsi lidi, dal jsi jim vlastnosti, stvořil jsi si přátele i nepřátele, stvořil jsi si přírodu, svou práci, stvořil jsi i svou podobu. Stvořil jsi si rodiče, školy, partnera, lásku...

Jako by nic z toho co jsi stvořil však neexistovalo. Lidé kolem tebe nejsou, jsi to jen ty sám! Všechno jsi jen ty sám!!! Jako by jsi seděl v 4D kině a díval se na svůj film!!! Všechno se chová podle toho jak ty sám potřebuješ, jak jsi si to naplánoval. A ty se pak opájíš vlastním stvořením a tvořením... neustále tvoříš... neustále!!! Je to jenom tvoje hra.

Všechno se děje jen pro tebe, neboť jsi tak určil. Není žádný jiný Bůh, není žádný soucit, není žádná láska, neboť není nic jen ty sám.

Dostáváš všechno to co chceš. Neboť to dáváš sám sobě :-)). Proč by jsi si dával něco jiného... Sám si dáváš štěstí i neštěstí, sám si dáváš radost a žal, sám si dáváš lásku i nenávist, sám si dáváš zdraví i nemoc... sám si dáváš i mistry... sám si dáváš i žáky.

Jako by jsi si postavil hru Cesta k pokladu. A ty jsi hlavním hrdinou. Na cestě narážíš na ukazatele, které tě mají vést nebo klamat. Vydáš-li se kamkoliv nalezneš i důkazy. Čekají na tebe iluze jako minulost před tvým zrozením a budoucnost, vidíš i smrt ale jenom u druhých. Uvedu příklad. Uvěříš-li že existuje minulost jdeš po ztezce minulosti kde jsou i důkazy že existuje. Ta cesta se pořád mění podle toho čemu zrovna věříš. Chceš uvěřit dinosaurům? Není problém... šup... a už jsou na světě knihy, muzea kosti studie a filmy... je to jako dokonalé spiknutí. Jako by jsi se dostal do pasti vlastní představivosti. Jako by nic nebylo nemožné. Jak se z toho všeho ale vymotat? Za kým chceš jít pro radu? Když jsi ty sám vším? Pošleš se totiž za tím, který ti řekne to čemu sám věříš... takže se dál nedostaneš... Co můžeš dělat?! Můžeš se nechat sám sebou zavřít do blázince... ale co dál?

Vidím jen jedinou možnost. Hra je tvořena tvou představivostí a myslí. Přestaneš-li myslet zastavíš hru a uvidíš pravdu. Uvědomíš si že ty jsi tvůrce hry. Jakmile se tak stane začneš tvořit svou vírou úplně jiné kvality. Stačí zavřít oči a zmizí města a smetiště. Pak až je otevřeš uvidíš jen krásnou přírodu. Jen pouhým mrknutím... a je tu ráj...

Už TAO říkalo chceš-li změnit svět změň nejprve sám sebe... a svět se změní sám...

Pokud je pravda co jsem napsal... Komu to vlastně píšu? Sám sobě. Svým spoluhráčům... A ti mě mohou mást nesouhlasem nebo souhlasem... ale kde je pravda? Má pak smysl něco dělat? Jediná myšlenka roztáčí neuveřitelné kolo šílenosti... Asi přestanu myslet... a uvidím...

Bůh mi dal svobodu a volbu... utvoř si svět dle vlastních představ... a hraj si s ním... dostaneš vše co chceš... všechno ti dám... každé přání ti bude splněno... stačí ho podpořit jen vírou že se splní...!!!


To je láska co?!? Myslím že je třeba začít konečně uskutečňovat svá přání... hurááá... Co konečně! Vždyť oni se uskutečňují už od narození!!! Tak proč si sakra přeju vidět nepořádek, nesparvedlnost, špínu, zlo, bezpráví, nemoci a utrpení!!! Protože jsem někdy dávno zapoměl... a postupně uvěřil něčemu jinému... že jsem špatný...

Nemám se rád a proto se týrám...

Myslím že je čas tohle všechno změnit... zahodit ten chmurný závoj mého sebevědomí! Jsem přece Boží dítě! Nenechám se již nikým dále klamat! Potřebuju jen malinkou trošku víry... stačí i o velikosti zrnka hořčičného :-)). Stačí jen uvěřit...