Představte si že jste už dokonalí a tisíce let čekáte na oslavu života někde v dokonalosti. Těšíte se na to, až se projdete mezi stromy, až uslyšíte ptáčky, až pocítíte žár slunce na tvářích, až se poprvé zamilujete...

Konečně nachází Vámi tak dlouho očekávaná chvíle. Dostáváte příležitost oslavit život a vzdát tak dík jeho stvořiteli. Dostáváte tělo a jako malí a bezbranní si nejprve musíte zvykat na svá omezení, na to že musíte jíst, že musíte udržovat své teplo atd... Pak, až tohle zvládnete otevírate oči a koukáte, vnímáte a radujete se čistou radostí z každého vjemu, ikdyž někdy se také zazlobíte na své okolí, když Vám nechce dovolit pokračovat v činnosti objevování a pozorování tolika věcí... Postupem času jste však nuceni podlehnout systému společnosti. Musíte chodit do školky, ale to není ještě tak špatné neboť i tam si ještě můžete hrát a můžete zde i komunikovat se vými vrstevníky a radovat se společně. S postupem času se mění zábava v povinosti. Přichází školy, zaměstnání, rodina a vy jste postupně plně pohlceni systémem. Vaše vnitřní já toužící po svobodě, hře a radosti je uvězněno a potlačeno povinostmi, jež jsou prý důležitější. Stáváte se loutkami absurdního divadla v nemž se hrají většinou smutné hry a tragédie. Sami sebe se ptáte co jste komu udělali, že musíte tak trpět když jste se chtěli jen radovat..

A pak se dozvídáte o duchovnu. O tom jak jste nedokonalí, jak jste na nízkém stupni, a že je nutno se očišťovat a pracovat, odstranit svá provinění, svou špatnou karmu, aby Vás příště už nic podobného nepotkalo, aby jste se narodili do lepšího světa.

Jako by už nebylo dost toho utrpení... A já jako autor se Vás teď ptám. KDO ZA TO VŠECHNO MŮŽE! Kdo může za to, že se to všechno tak zvrtlo? Je to snad vaše vina?! Kdo z Vás udělal otroky?

Po zhodnocení vlastní situace se rozhodujete vydat se na tuto cestu k dokonalosti. Říkáte si aspoň ať ten příští život pak stojí za to. Musím si to teď protrpět... To bude asi mými prohřešky z minulých životů... Dáváte vinu SOBĚ!! Ale proč?! Když Vy jste už byli dokonalí?!

Celý život se stává jakoby špatným snem. Takhle jste si to nepředstavovali. A tak zbytek života věnujete nalézání toho co jste ztratili. S trochou štěstí se Vám to může i podařit, pokud nenarazíte ovšem na podvodníky. A až zemřete tak Vám to dojde a vy budete pak zase čekat Bůh ví jak dlouho na další příležitost. Ale co když i ta další dopadne stejně?! Přemýšlejte čím to je... začím se lidi tak ženou... Mě nevadí, že se ženou... ale ať nechají nás, kteří chceme svobodně žít jaksi stranou od svého šílenství. Ať má každý možnost volby se rozhodnout...