Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti ženichovi. Pět pak z nich bylo opatrných, a pět bláznivých. Ty bláznivé vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje. Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými. A když prodlíval ženich, zdřímaly všecky a zesnuly. O půlnoci pak stal se křik: Aj, ženich jde, vyjděte proti němu. Tedy vstaly všecky ty panny, a ozdobily lampy své. Bláznivé pak opatrným řekly: Udělte nám oleje svého, nebo lampy naše hasnou. I odpověděly ty opatrné, řkouce: Aby se snad nám i vám nenedostalo. Jděte raději k prodavačům, a kupte sobě. A když odešly kupovati, přišel ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu. I zavříny jsou dvéře. Potom pak přišly i ty druhé panny, řkouce: Pane, pane, otevři nám. A on odpověděv, řekl: Amen, pravím vám, neznámť vás. Bdětež tedy; nevíte zajisté dne ani hodiny, v kterou Syn člověka přijde. Opět stejné podobenství. Proč panny. Panna je v bibli symbol čistoty a neposkvrněnosti. Proč deset pan? Protože máme pět smyslů. Zkrze nichž když rozdělíte věci na dobré a špatné na ctnosti a neřesti vznikne tedy deset pan. Cnosti se ženicha (života) ani pána (ducha) nebojí. Proto berou sebou olej do lamp a svítí jasným světlem. Ty druhé tedy neřesti, ty se před pánem bojí, ale rovněž by chtěly v srdci přežít tedy najít sobě ženicha, aby byli jím pak milovány zaopatřeny a živeny. Ty raději olej nemají, aby se neprozradily před pánem. Pak se o půlnoci ozve křik, že jde ženich a nikoliv pán. Tu se všechny panny zaradují. A hned panny neřesti by se rády účastnily na dalším životě, proto škemrají kvůli oji, aby je ženich našel. Mají si prý koupit :-) jinak se nedostane ani na jednu. A tak jdou. Mezi tím však příjde ženich a vezme ty svítící na svou svatbu. Pak přijdou i ty druhé a dožadují se... ale když je ženich už oddán... nezná jiné. Protože ty první ho jsou moudré, opatrné a pracovité. Dodávají ženichovi radost a svobodu. Ty druhé jsou malicherné, marnivé a sobecké dodávali by ženichovi jen starosti a utrpení ve vězení jejich požadavků. A váš život? Jak vypadá? Strádáte či se radujete. Zkoncujte s příživníky a parazity svého štěstí...

Nebo jako člověk vycházeje na cestu, povolal služebníků svých, a poručil jim statek svůj. I dal jednomu pět hřiven, jinému pak dvě, a jinému jednu, každému podlé možnosti jeho, i odšel hned na cestu. Odšed pak ten, kterýž vzal pět hřiven, těžel jimi, i vydělal jiných pět hřiven. Též i ten, kterýž dvě, získal i on jiné dvě. Ale ten, kterýž vzal jednu, odšed, zakopal ji v zemi, a skryl peníze pána svého. Po mnohém pak času přišel pán těch služebníků, i činil s nimi počet. A přistoupiv ten, kterýž byl pět hřiven vzal, podal jiných pět hřiven, řka: Pane, pět hřiven dal jsi mi, aj, jiných pět hřiven získal jsem jimi. I řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého. Přistoupiv pak ten, kterýž byl dvě hřivně vzal, dí: Pane, dvě hřivně jsi mi dal, aj, jiné dvě hřivně získal jsem jimi. Řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého. Přistoupiv pak i ten, kterýž vzal jednu hřivnu, řekl: Pane, věděl jsem, že jsi ty člověk přísný, žna, kde jsi nerozsíval, a zbíraje, kde jsi nerozsypal. I boje se, odšel jsem a skryl hřivnu tvou v zemi. Aj, teď máš, což tvého jest. A odpovídaje pán jeho, řekl mu: Služebníče zlý a lenivý, věděl jsi, že žnu, kdež jsem nerozsíval, a zbírám, kdež jsem nerozsypal. Protož měl jsi ty peníze mé dáti penězoměncům, a já přijda, byl bych vzal, což jest mého, s požitkem. Nu vezmětež od něho tu hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven. (Nebo každému majícímu bude dáno, a bude více míti, od nemajícího pak i to, což má, bude odjato.) A toho neužitečného služebníka uvrzte do těch temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů. Opět podobenství o služebnícich. Zase tu je pán s malým "p", takže se nejedná o služebníky jako o lidi. Pán (duch) vložil svou důvěru různým žádostem (služebníkům). První dvě mu přinesly užitek, čili si vydělaly na svou další existenci ve službách. Ten třetí myslel jen na svou existenci. Byl lenivý a veškerý čas, který existoval, věnoval jen svým osobním radostem. Když pak příjde na vyučtování, dostane kartáč. To je jasné. Protože byl valstně příživníkem. Měl moc a důvěru, ale využil své postavení jen pro sebe. A tak ho pán ještě zkritizoval, že prý to věděl, že žne kde nerozsévá a sbírá kde nerospypal a přesto tedy ani neprotočil obdržené mění pře penězoněmce, aby se rozmnožilo k radosti pána. Takový služebník-příživník byl vyvržen do temností zevnitřních. Ať si teda najde nějakého hloupějšího pána, který ho bude trpět, zatím tedy bude může jenom plakat a skřípat zubama ve svém strádání sám.

Když pak přijde Syn člověka v slávě své, a všickni svatí andělé s ním, tedy se posadí na trůnu velebnosti své, A shromážděni budou před něj všickni národové. I rozdělí je na různo, jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů. A postaví ovce zajisté na pravici své, kozly pak na levici. Tedy dí Král těm, kteříž na pravici jeho [budou:] Poďtež požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa. Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem byl, a přijímali jste mne; Nah, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně. Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme, neb žíznivého, a dávaliť jsme píti? Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme, neb nahého, a přioděli jsme? Aneb kdy jsme tě viděli nemocného neb v žaláři, a přicházeli jsme k tobě? A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili. Potom i těm na levici dí: Jděte ode mne zlořečení do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu i andělům jeho. Neboť jsem lačněl, a nedali jste mi jísti; žíznil jsem, a nedali jste mi píti; Hostem jsem byl, a nepřijali jste mne; nah, a neodívali jste mne; nemocen a v žaláři, a nenavštívili jste mne. Tedy odpovědí jemu i oni, řkouce: Pane, kdy jsme tebe vídali lačného, neb žíznivého, neb hostě, neb nahého, neb nemocného, aneb v žaláři, a neposloužili jsme tobě? Tedy odpoví jim, řka: Amen pravím vám: Čehož jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, ani mně jste nečinili. I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví do života věčného. Ten kdo slouží životu samému, slouží Bohu i sobě. Takový člověk pomáhá všemu živému a snaží se odstraňovat utrpení všech ostatních tím i své. Neboť všechno je propleteno a vzájemně na sobě provázáno. Strádání nejmenšího z živých je zrcadlem pána tvorstva. Čím větší možnosti má, měl by je využít. Proto jsou ti služebníky (ovce-cnosti) v srdcích našich hodné života: soucit, láska, obětavost a milosrdenství. Ti sedí na pravici - budou vládci života, pravá ruka Boží. Ti druzí služebníci (kozli-neřesti) myslí jen na sebe. Jsou to pohrdání, nenávist, sobeckost a krutost. Ti budou uvrženi do svého ohně věčného. Může se to stát už dnes. Prohlédněte co ničí život všude kolem. Tím, že ho budete ničit, si podřezáváte větev sami pod sebou. Možná že se máte dnes dobře... ale vaše děti nebudou mít kde žít, kde si skotačit a radovat se. Ti vás pak v soudný den budou soudit a udělí každému z vás počet ran hodných vašich skutků.

A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé. A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Píte z toho všickni. Nebo to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů. Ale pravímť vám, žeť nebudu píti od této chvíle z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce svého. Chléb je pokrm života. Je pokrm dávající mu svobodu, je to učení - slovo Krista. Kalich to je způsob života. Krev je symbolem vlastní oběti. Je to služba sama. Pomoc ostatním, kdy prostřednictvím každého realizovaného Krista je umožněno všem lidem dojíti spásy a odpuštění. A poslední věta je krásná. I Buddha něco podobného prohlásil. Víte skutečná radost skutečného mistra nemůže být nikdy naplněna, pokud existuje ještě nějaký strádající. Proto i Ježíš řekl, že se nebude radovat dřív než všichni tvorové dosáhnou svého odvěkého království, Království, které bylo od počátku zamýšleno stvořitelem. Zkrátka dokud se všichni nevrátíme zpátky do edenského ráje. Tady vidíte, že se žádná apokalypsa neblíží. Blíží se spoustu soudných dnů. Opona se postupně zvedne a lidstvo procitne. Pak nastane apokalypsa šelmy i jeho andělů v našich srdcích. Začátky jsou těžké, ale víra ta i s horou pohne. Dnes tu máme pět mistrů, zítra padesát, pozítří padesát tisíc a popozítří už svět bude vypadat jako když svítá na ty světlé časy.

Tedy vida Jidáš zrádce jeho, že by odsouzen byl, želeje toho, navrátil zase třidceti stříbrných předním kněžím {biskupům} a starším, Řka: Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou. Oni pak řekli: Co nám do toho? Ty viz. A povrh ty stříbrné v chrámě, odšel pryč, a odšed, oběsil se. Zde bych jen dodal, že Jidáš byl spřažen dříve s Barabášem. Organizovali spolu povstání proti římanům. Chtěli tedy rovněž osvobodit svůj lid avšak pomocí násilí - kovali si zbraně. Barabáš byl však odhalen a zadržen. Tehdy Jidáš myslel, že když vydá Ježíše římanům zavolá Ježíš pak svého Boha a on pošle své anděly a smete řím z této planety. Avšak nestalo se... a tak když viděl Jidáš co vlastně způsobil se šel raději oběsit.

Měl pak obyčej vládař v svátek propouštěti lidu vězně jednoho, kteréhož by chtěli. I měli v ten čas vězně znamenitého, kterýž sloul Barabáš. Protož když se lidé sešli, řekl jim Pilát: Kterého chcete, ať vám propustím? Barabáše-li, čili Ježíše, kterýž slove Kristus? Nebo věděl, že jej z závisti vydali. A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho. Ale přední kněží {biskupové} a starší navedli lid, aby prosili za Barabáše, Ježíše pak aby zahubili. I odpověděv vládař, řekl jim: Kterého chcete z těch dvou, ať vám propustím? A oni řekli: Barabáše. Dí jim Pilát: Co pak učiním s Ježíšem, kterýž slove Kristus? Řekli mu všickni: Ukřižován buď. Vládař pak řekl: I což jest zlého učinil? Oni pak více křičeli, řkouce: Ukřižován buď. A vida Pilát, že by nic neprospěl, ale že by větší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce před lidem, řka: Čist jsem od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte. A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše dítky. Tedy propustil jim Barabáše, ale Ježíše zbičovav, vydal, aby byl ukřižován. Tady vidíte lidi. Nedokáží se změnit a osvobodit se sami z otroctví. Římané nemají nad nimi žádnou moc. Ani politici nemají nad občany žádnou moc. To říká Ježíš i já. VY sami je živíte, vy sami jim stavíte paláce, vy sami to všechno podporujete. Proč? Protože se nedokážete postavit na vlastní nohy. Neunesete svobodu. Potřebujete řády a pravidla. Bojíte se svobody. Nedokážete se zbavit lpění. Proto Ježíš říká: "Neplačte nade mnou, ale raději sami nad sebou plačte a nad svými dětmi. Nebo aj, dnové jdou, v nichž řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily. Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás. Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?" Takže zatím je dřevo (strom života) ještě zelené... když se však rozhlédnete, uvidíte jak nenápadně usychá a chřadne. Neztrácejte čas!

Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí. Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese. Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno. Amen, amen pravím, vám: Bude-li kdo zachovávati slovo mé, smrti neuzří na věky. Amen pravím vám: Jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří Syna člověka, přicházejícího v království svém. Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, kterýž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života. Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a NYNÍŤ jest, když mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž USLYŠÍ, živi budou. Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život v samém sobě. Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, skutky, kteréž já činím, i on činiti bude, a větší nad ty činiti bude; nebo já jdu k Otci svému. A jestliže byste co prosili ve jménu mém, toť učiním, aby oslaven byl Otec v Synu. Až dosavad za nic jste neprosili ve jménu mém. Prostež, a vezmete, aby radost vaše doplněna byla. Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce svého chcete činiti. On byl vražedlník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži. Nemůžeť vás svět nenáviděti, ale mneť nenávidí; nebo já svědectví vydávám o něm, že skutkové jeho zlí jsou. Ale nechcete přijíti ke mně, abyste život měli. Chvály od lidí nepřijímám. Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobě. Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete. Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, poněvadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte? Neplačte nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.