Rozcestí
Místo, kam pohřbívají zločince.
Rozcestí...
Zastavil se.
Cesta, po níž dosud kráčel, se rozvětvila.
První byla rovná, klidná, bezpečná.
Stromy podél ní nabízely ovoce i stín,
mnoho poklidně kráčejících poutníků pak společnost.

Druhá? Plná překážek, žalu, zoufalství
vedoucí močálovitou pustinou ke štítům,
o jejichž zdolání by se pokusil snad jen blázen.

První Cestu nehlídal nikdo.
Před druhou stál hrozivý Strážce,
v jehož tváři se zračilo odhodlání zničit každého,
kdo by se opovážil přiblížit.

Čtrnáct svalnatých paží pozvedlo těžké meče.
Poutník neměl žádnou zbraň.
Nebyl bojovníkem,
jen splétal podivné příběhy,
jež prožíval ve své mysli.

Věděl, že zahyne, pokud zvolí druhou Cestu.
I kdyby holýma rukama přemohl Strážce,
mohl na ní být sežrán šelmami,
zmizet v bažinách nebo se zřítit ze skalních srázů.

"Kdo jsi?" zeptal se obra.

"Chráním poutníky, jako jsi ty, před sebou samými."

Zamyslel se.

"Řekni mi, jaký poklad se to skrývá na konci Cesty, kterou strážíš?"

"Jen Smrt," odvětil Strážce.

Poutník chvíli přemýšlel, pak pohlédl na obra.
Položil mu poslední otázku, ač odpověď znal předem.
Jen chtěl, aby byla vyslovena.

"A co je na konci Cesty, kterou nechrání nikdo?"

"Smrt," pravil Strážce.

Rozesmál se.

"Ustup mi z Cesty!" vykřikl.

A vykročil.

Uvádím zde ještě pár esejí tohoto autora.

Tajemství soumraku
Stmívá se... Procházíš úzkou ulicí, nahlížíš do výkladních skříní polozapomenutých antikvariátů, snad skrývajících v zaprášených regálech vedle šestákových románů i arabsky psané grimoáry, otevírající brány k tajemstvím hvězdných světů. Stmívá se... A po hodinách chůze dostaneš hlad a němý obchodníček ti prodá kaštany v pergamenovém kornoutu. Pojídáš je a prohlížíš si vybledlý arabský rukopis na pergamenu. Neumíš arabsky. Zahazuješ kornout. Kráčíš dál. Stmívá se... Přikrčené domky, okna vidoucí i slepá a po dláždění tečou slzy. Zdá se, jakoby někde nablízku čekal golem, připravený tě ztrestat pokud bys promluvil hlasitěji než šeptem. Jsi tu jen hostem. Ta ulice nemá odbočky. Jak dlouho už bez cíle bloumáš tou pohádkově krásnou zapadlou uličkou? Stmívá se... Není cesty zpět. Ulice do Věčnosti.

Život
Rození Substance. Pocit nevědomé sounáležitosti se všemi rodiči Matérie. Odtržení. Bolest. Postupné stávání se částmi. Miliardy částí tvoří Celek. Rozdělování. Předvědomý pocit celistvosti v jemném šatu. Trvá dlouho. Zažehnutí. Bolest. Vyjasnění vědomí. Cítí svou potřebnost. Mysl se zjasňuje, jak dospívá. Čas plyne najednou tak rychle. Uvědomění si konečnosti. Zkracování. Přesto je pocit vlastní důležitosti velmi krásný. Neznámý bůh jí dal život, aby zemřela. Není jedno bez druhého. Ráda poslouží Jeho tajemnému záměru, jenž s ní má. Pocit konce. Nejistota. Existuje něco po smrti? Vyhasnutí. Vědomí mizí. Po smrti existuje jen popel a dým. Tak končí Život cigarety.

Na lovu (Třetí vise žáru)
Toho rána jsem vyrazil na lov přízraků. Je těžké ulovit přízrak, těžší než přemoci tygra či člověka. Když však princ nepolapitelného skolí, stává se králem. Nejsem princ, přesto však skočil jsem do moře plamenů, abych pro sebe urval žhnoucí dech Nedosažitelna. A byl jsem pohlcen a vyvrhnut a přízrak dlel mi v náruči... Pak se probudil a začal zmítat. Ulovil jsem přízrak, ale nejsa princem, nestal jsem se králem. Ulovil jsem přízrak, nevím však, zdali jej udržím...

Sen o Moudrosti
Byl jsem upírem, jedním z mnoha, jež vedl Mistr Vědění. Většina z nás toužila po poznání. Na kopci byla veliká budova - univerzita, symbol... moudrosti. Přáli jsme si to místo navštívit, poznat... Mysleli jsme si, že nás tam Mistr zavede. Ten však jediným pohybem, magickým gestem, stavbu zničil. Explodovala a zbyly jen trosky. Těch několik, kterým to nevadilo a kteří to pochopili, já mezi nimi, tlačili s Mistrem do stále strmějšího kopce cosi moc těžkého, snad balvan. Nakonec jsme tu věc sunuli po kolmé stěně. Nezastavilo nás to. Nic nás nemohlo zastavit...

Na konci Dalších pár polen mění se v popel. Kříž? Ale ano, ještě stojí. Na obzoru, zavátý sněhem. Z ruky Ježíšovy rampouch visí - vzpomínka na dobu, kdy se oteplilo. Falešná naděje. Obojí - obleva i Kristus. Nikdy se neoteplí; postupně... pomalu, jak budou docházet zásoby dřeva, pomrzneme. Proč Ho vzýváte? Proč modlíte se u svých křížů? Je mi zima... Spalte je!

O muži a jeho ženě
Žil muž a měl krásnou mladou ženu, která byla kůň. Žili šťastně. Pak ale v té zemi vyhráli komunisti a ukradli jí přední kolo. Muž byl smutný a odešel do jiné země.
A to je všechno.

Na trhu
Přišel na tržiště. Postavil se k prázdnému stolu. "Duše na prodej!" vyvolával Lidé se smáli. "Svou duši prodávám!" zakřičel trpce. Přistoupil Ďábel. "Koupíš?" zeptal se obchodník s nadějí v hlase. "Ne," odvětil Ďábel a zmizel v davu.

Obraz
"Jsi stará. Stará a zchátralá. Nikoho už nezajímáš. Krása povadla, tvá tajemství jsou jen... k smíchu. Nikdo neuvěří. Už nikdo - slyšíš?!" Nedokázala odvrátit tvář od Svraštělého obrazu. Neodvažovala se pohnout - zemřela by v okamžiku Poznání. Věděla to. Snažila se nemyslet na lži křičící v její hlavě. 'Jsem mladá, krásná, tajemná, žádoucí,' přesvědčovala se. "Jsem mladá..." pohnuly se rty. Probudil ji vlastní křik. Rozběhla se. K zrcadlu.

Kočka jako věž
Kočky předou. Kočky předou lidi. Sobě. Mnohý kočky předou špatně. Každá kočka má takovýho člověka, jakýho si upřede. Některý kočky by se měly naučit líp příst...

Nikde nikdo
Nebyl tam. Nikdo neví, kde vlastně byl, ale TAM nebyl... Proč? Snad proto, že byl jinde. Možná prostě nebyl, byl-li vůbec. Jen se ztratil, jako by nikdy neexistoval... Nebo protože...

Bard a zrcadlo
Čas se zastavil. "Z té druhé strany zazní zpěv . Jsi tu, démone?" "Jsem zrcadlo z druhé strany." "Zazpíváš, démone?" "Zazní píseň trhající na kusy, rozbije zrcadlo snů." "A přinese?" "Sedm let utrpení." "Zazpívej, démone. Novou píseň." "Já jsem zrcadlo." "Mluv ke mně příteli. Zazpívej." "Jsem zrcadlo snů, svíce v bouři..." "Jsem Mumathin MUM. Zazpívej píseň!" Obrovské zrcadlo prasklo a zatuchlý, plísní pokrytý sklep se zaplnil střepy. Některé se zaryly do bardova těla, ale on si nevšímal bolesti. Naslouchal nové písni, jež se rozezněla ze všech stran. Zpíval ji spolu s démonem. Píseň, která dokázala ničit světy. A čas opět plynul...