Teď již něco víš o ďáblu a proto můžeš správně pochopit příběh, kterým to vše začalo - a to je příběh Adama a Evy. Adam a Eva jsou jen zástupci rodu lidského, aby bylo vidět, že obě pohlaví zhřešila a s nimi zároveň zhřešilo i celé lidstvo, neboť z nich vzniklo. Oba byli v ráji, měli všeho dostatek... Bůh je varoval, když říkal, že nesmějí jíst ovoce ze zakázaného stromu. Měl je tedy moc rád... miloval je a proto jim to řekl. Jinak se mohlo stát, že by ho náhodou snědli sami a to on nechtěl. Nebyl to zákaz nýbrž pouhé varování z lásky. Řekl jim co je pro ně špatné... nechtěl je ztratit... byl by pak sám, bylo by mu smutno... byly to přece jeho děti.

A pak přišel ďábel a začal našeptávat... ten kdo vás miluje by vám nic nezakazoval... proč tedy nesmíte jíst ovoce z toho stromu... co když je v něm ukryta svoboda... pak by jste si mohli dělat vše a nikdo by vás nekontroloval... nikdo by vám nic nezakazoval... možná je v něm ukryta jeho síla... když sníte ovoce budete stejně mocní jako on... pak můžete mít vše na co jen pomyslíte...

A jelikož mysl měli oba, slyšeli to a mohli si o tom vyprávět. Postupně se tak dopracovali k tomu, že nedbali varování Boha a ovoce snědli. Zakázané ovoce chutná jinak než povolené. A oni když pocítili jeho chuť, mysleli si že je Bůh o tak sladké ovoce chtěl okrást, a tak mu přestali věřit a začali naslouchat více hlasu, který jim dá cokoliv oč požádají a který je stále s nimi. Proto sami dobrovolně odešli z ráje. Bůh by je nikdy nevyhnal nezná totiž hněv. Samozřejmě je vše podobenstvím. I dnes Adam i Eva, co by zástupci lidského rodu naslouchají stále ďáblu. Za tu dobu ďábel překroutil veškeré spekulace ve svůj prospěch. Protože mysl je jeho nástrojem, je to on sám. Nenech se jím oklamat. Stále posouvá to co slibuje dál a dál, stále tě vydírá tím, že to není ještě všechno co můžeš mít, že ti ještě něco chybí. S ním nikdy nezakusíš klid.

Je to jako když se pes honí za svým ocasem dokolečka. Zrychluje a zrychluje ale ocas nemůže nikdy dohonit. Stejné je to se štěstím u lidí. Vidí ho na dosah a čím více se snaží ho polapit, čím více úsilí do toho vloží o to víc je to vyčerpává. Ale ďábel jim stále našeptává už jenom kousek, přece to nevzdáš... už si skoro u cíle... až ho polapíš to bude něco! A osvícení je jen to, že to prokouknete... poznáte pravdu... zjistíte, že štěstí je vaší součástí... Že ho máte už od narození... jen jste uvěřili ďáblu, že ho máte hledat jinde.

Co je tedy hříchem. Čím se Adam a Eva provinili? Je to nespokojenost. Chtěli víc! Nespokojenost je rouhání. Chtít víc je plivnutí Bohu do tváře. Chtít víc je naprosté šílenství! Je to největší hřích. Ale neměj strach. Nikdo netrestá to už víš. Ty sám se vytrestáš tím, že budeš naslouchat šílenostem mysli. Ona tě zaživa usmaží ve svém pekelném kotli... to ona ti udělá ze života peklo a utrpení. Nikdo jiný.

Slovo hřích z překladu znamená chybit, je to chyba, špatná volba. Ty se rozhoduješ. Ty sám jsi za svůj život odpovědný. Ty sám poneseš následky svého rozhodnutí. Rozhodni se co nejdřív. Pokud se rozhodneš správně... tvůj život se změní v ráj, pokud ne tak v peklo. Ráj a peklo nejsou na různých místech, ani v podzemí ani v nebesích. Jsou tady a teď a jsou jenom v tobě. Smrtí končí celá hra. Hra, na jejímž konci není vítězů ani poražených... ani žádné odměny, žádného zisku. Jsou jen spokojení a nespokojení hráči... Dostal jsi jedinečnou možnost zahrát si tuto hru. Proto ji hraj rád a s nadšením rovným její úchvatnosti. Nechtěj nikdy víc, víc než život není... a méně nemá žádnou cenu! Chtít víc je naprosté šílenství... chtít víc je největší hřích.

Když přišel Ježíš k řece, aby se nechal pokřtít (což není to podstatné na této věci), již tušil, ale potřeboval jen potvrzení. Potvrzení, že se rozhodl správně. Kdo jiný by mu ho dal... jedině Jan byl považován za proroka a mistra. A když Jan viděl, že Ježíš ví, prohlásil že je bez hříchu. Ježíš pochopil a šel do pouště, aby se osvobodil od toho největšího tyrana, od samotného ďábla, od své mysli.