Duchovnost je jako zlatý důl. Mnozí s vidinou zlata začali kopat. Nebyli spokojeni s tím co mají, vrhli se do temnoty podzemí a hledají své zlato, kterým chtějí uplatit pravdu a získat tak větší pocit štěstí.

Je mnoho hledačů, kope se na různých místech, někteří jsou už dost hluboko, tvoří se skupiny - aby se našlo zlata víc. Každým dnem se důl rozrůstá, přibývají nové štoly a většina hledačů přechází tam kde by mohlo být zlata nejvíc - kde se prý zrovna nachází.

Všichni hledači jsou posedlí hledáním, vzájemně se informují kdo našel kde kolik zlata a tak jejich motivace stoupá. Chtějí být první. Chtějí mít co nejvíce zlata. Ale nevědí, že zlata nebude nikdy dost, že pravdu nelze ničím uplatit, že se dostali do pasti.

Pořád si myslí, že to ještě nestačí, že je třeba nakopat tolik, aby to pak stálo za tu námahu, za ten čas, který tomu věnovali a o který se okradli. Řekli si... tento život zasvětím kopání a další život si koupím... jeho kvalita pak bude přímo úměrná množství nakopaného zlata.

Ale kdo je žene... kdo jim nařizuje... kdo je ten, který chce pořád víc? Je to ďábel a tím je naše mysl. Naše mysl je ďábel, žádný jiný ďábel neexistuje. Budeš-li jí naslouchat skončíš v pekle. Budeš se smažit v kotli a ona bude pořád přikládat. Ona nikdy nebude mít dost. To jí se upisuješ, jí zasvětíš svou duši i život. Poslouchání mysli je smlouva s ďáblem. Dá ti to, na co pomyslíš, ale musíš za to zaplatit A čím se platí? Jedině životem, časem který tu máš. A teď si zkus uvědomit kolik lidí se upsalo ďáblu... a kde že je vlastně peklo...

Ježíš byl také pokoušen ďáblem na poušti, vzpomínáš? Ale nenechal se oklamat a ďábel od něho odstoupil. A on zakusil ráj... poznal království boží, království, kde je on jediným pánem, kde je absolutní svoboda... kde nikdo nenašeptává ani nevyhrožuje.