Do země ve které štěstíčko žil zavítal indický duchovní mistr. Jeho věhlas se rychle šířil a získal spoustu žáků. Štěstíčko se rozhodl, že mistra také navštíví. Když přišel do sálu, kde se těsnalo mnoho lidí, někteří oděni v barevných oděvech známých z indie, vyhrávala tam indická hudba a zpívaly se indicky indické písně, velice se zarazil. Čekalo se pouze na mistra. Když vešel jakýsi zarostený a dlouhovlasý muž oděný v indickém rouchu s různými korálky všichni ztichli a klaněli se, někteří přímo jemu pod nohy a líbali mu je. Mistr došel na stupínek posadil se a promluvil. Štěstíčko mu nerozuměl, protože mluvil anglicky. Naštěstí tam měl i svou překladatelku. Takže si mohl poslechnout o čem mluví, ale spíše vyzýval lidi ke zpěvu.

Štěstíčkovi bylo divné, že indický mistr mluví anglicky a pak se mistra zeptal: "Proč jsi přišel sem, když tvůj indický lid stále trpí? To jsi vlastenec! Jak to, že umíš anglicky, když svatí můžové v indii žijí jako poustevníci? Kdo tě sem poslal? Kde si vzal peníze na auto, kterým se necháváš vozit, kdo ti platí letenky mezi státy kam jezdíš a kdo ti vůbec vyřídil vízum?" Takhle nejedná člověk, v jehož zemi vlastní lid trpí vykořisťováním a on, který tvrdí, že může pomoci lidským duším z utrpen, právě z této země odejde!" Ty a tobě podobní šíříte indický mor do této země. Lidé jsou teď posedlí indií a obchody se plní cetkami a knihami které se draze prodávají! Přitom v indii panuje hlad a chudoba! A tady se jen zpívá jako by se nechumelilo! Vrať se do Indie a až dokážeš povznést tamní lid, pak můžeš pokračovat i jinde." To už ale bylo příliš a štěstíčka "vyvedli" někteří láskyplní jednici ze sálu. A tak štěstíčko unášen ven ještě stihl zvolat "Podle ovoce poznáte je."