Wanši Šógaku
Wanši Šógaku (1090-1157) žil v době, kdy cvičení upadalo a objevily se spousty škol, z nichž většina se vzdálila od původního zenu. Wanši se celý život snažil zachovat čistotu učení a autentické cvičení předávaného zenu. Mistr Dógen o něm napsal: "Práce vysoce ctěného mistra transmise Wanšiho zachycuje hlubokou podstatu Buddhy a patriarchů, je jediná, která vyjadřuje pravý čistý zen tady a teď." Následují výňatky z toho, co Wanši učila napsal.

Všechny věci pocházejí z mysli. Když je celá mysl tichá, přestane se cokoliv objevovat. Co je druhý, co je "já"? Protože v této době není ani známka rozlišování, nemůže se ustavit ani jediný atom. Když se nezrodí ani jediná myšlenka, proniknete před lůno a za pytel kůže - jeden bod nepředstavitelného osvícení, celého a nerozlišeného, bez rohů, hran a stop, to se nemůže zkalit; to, co nelze zkalit se nazývá vrozené vědění. Avšak bod vrozeného vědění se nazývá základní dar - nakonec nedostáváme nic víc než náš vlastní podíl. Být prázdný, otevřený, jemně vědomý bez jakýchkoliv obrazů, skutečně slyšet bez ozvěn. Tak je řečeno: "Není to v dosahu oka a ucha." To je nejzazší bod dosažení mystického souladu. Světlo odtud emanuje a vesmír se v tom všude odráží - je to všechno. Jsou to všechno stavy zakoušené pouze mnichy v sešívaných oděvech. Ale v podstatě si nepůjčujeme věci z domácnosti někoho jiného - je absolutně nezbytné zřetelně to realizovat osobně. Takové musí být mladé rostlinky mého domu.

Když si uvědomíte, že všechny věci jsou prázdné, budete svobodní ve všech stavech mysli a proniknete za každý atom prachu. Prvotní paprsek světla se šíří všude a pak se transformuje podle energií a situací; se vším se setkává ve zdroji - jemně osvětluje všechny věci, prázdné a bez partnera; vítr v borovicích, měsíc ve vodě - jasná harmonie bez putující mysli, bez lpění na jevech. Podstata spočívá v tom být vnitřně prázdný a mít volný prostor, reagovat navenek, přitom se nenechat poplést, jako jaro rodící květiny, jako zrcadlo odrážející obrazy; uprostřed přívalů vřavy budete přirozeně stát klidní nad tím vším.

Když je váš stav naprosto pokojný a váš život klidný, plný pohody, uvidíte prázdnotu věků; není nic, čím by bylo třeba se trápit, nic, co by mohlo překážet. Prázdné, absolutní, jasné, zářící, existuje to zřejmě po celé věky, vždycky nezkalené. Jestliže tuhle věc poznáte kývnutím hlavy, nenásledujete narození a smrt, nesetrváváte ve zničení ani ve věčnosti. Chcete-li provést přiměřenou změnu, proměňujte se spolu s myriádami forem mnohosti jevů. Chcete-li zůstat pokojní, pak pokrývejte a podpírejte stejným způsobem jako obloha a země - objevovat se nebo mizet, zavírat se nebo se otevírat, všechno je na vás.

Vidět slunce ve dne a měsíc za noci - doba, kdy neexistuje šalba, je, když mnich v sešívaném oděvu kráčí pevně v míru - nejsou tu přirozeně žádné kouty ani švy. Jestliže chcete být takhle vyrovnaní a pokojní, musíte ukončit jemné bušení a tkaní v mysli. Chcete přestat reptat? Musíte to odetnout (prosedět se tím) a odhodit. Pak můžete zářit skrze tohle všechno. Světlo a odraz, oboje je zapomenuto, kůže a maso odpadly, všechny smysly se vyčistily, oči jsou přirozeně jasné. Vaše zdroje jsou úplně kompletní, nezůstáváte nikde viset, ale jste v harmonii ve všech dobách.

Přímo v osvícení je temnota, přímo v temnotě je osvícení. Osamocená lodka veze měsíc; v noci odpočívá v rákosí. Ten jeden paprsek světla jc nakonec takový. Čistá, dokonale jasná - síla oka nemůže dosáhnout svých hranic. Tichý, prázdný, nesmírný - dosah mysli nemůže najít svůj okraj. Kdo zkoumá upřímně a skutečně přijde, považuje to za svou základní půdu - ani Buddhové, ani démoni tam nemohou vstoupit, prach ani špína ji nemohou poskvrnit. Hodí se k hranatému i kulatému, její způsob jednání je naprosto přiměřený. Tehdy nekonečna nepředstavitelných funkcí, jemně se navzájem doplňujících, vyrážejí z této půdy a končí na této půdě. To, co se tam nachází, vlastní každý. Není vůbec žádný způsob, jak studovat tuto věc; podstata spočívá ve vyprázdnění a otevření těla a mysli, takže jsou obrovské jako prostor - pak budete přirozeně všude kompletní.

Toto uvědomění se nemůže zkalit, tato jasnost se nemůže zmást. Měsíc následuje tekoucí vody, déšť jde s pohybem mraků. Nakonec není tolik myslí, aby mohly vyprodukovat tolik věcí - jenom nezadržujte věci vy sami a nic nebude zadržovat vás. Tělo a mysl - jedna takovost, není nic vně těla. Stejná substance, stejná funkce, jedna podstata, jeden charakter. Každý smysl a smyslový vjem je okamžitý a absolutní. Proto bylo řečeno, že svatý nemá žádné "já", ale neexistuje nic, co by nebyl on sám. Je to tak zřejmé, tak jasné - tehdy si uvědomíte, že ať sebrané nebo puštěné, stalo se to bílým býkem na otevřeném prostranství, kterého nemůžete odehnat, ani když se o to snažíte.

Jednání i odpočinek lidí Cesty je jako plující oblaka bez mysli, jako měsíc v úplňku, jenž se odráží všude. Nic je nezastavuje - jasně, uprostřed myriády forem stojí v klidu. V kontaktu s chodem okolností, nic na ně nepůsobí, nic je nezmate, mají stejnou funkci jako ti, kteří mají stejnou podstatu jako oni. Slova to nemohou komunikovat, myšlení k tomu nemůže dospět. Transcendentní, absolutní, svobodné, za úsilím - je to nepředstavitelně uskutečněno mimo intelekt a emoce. Použije se to na cestě, nabere se to doma - skutečné vidění, které rozumí zrození a smrti a jde za příčinu a podmínku, je kvalitou uvědomění a v základě nikde nepobývá. Proto je řečeno: "Vše pronikající mysl nikde nepobývá." Když se zastavíte a odpočíváte, je to jako oceán, který do sebe pojímá sto řek - vše tu získává jednu chuť. Když se do toho pustíte a jednáte, je to jako věčný proud nesený ženoucím se větrem - všechno sem přichází a plyne společně. Neznamená tohle dojít ke skutečnému zdroji, dosáhnout projevení veliké funkce?

Mniši v sešívaných oděvech se vhodně mění podle situace - měli by být takoví. Ale kdy jste vůbec ustavili svou mysl a vymysleli materiální okolnosti? Tomuto musíte důkladně porozumět. Kráčet v prázdnotě, zapomenout na podmínky, prozařovat za stíny - jeden bod zářící a nezkalené duchovnosti. Mysl minulosti, přítomnosti a budoucnosti je odetnuta, skončilo zapletení hrubých prvků. Prázdní a zázračně jasní, samotni prozařující všemi věky - když mohou být mniši v sešívaných oděvech takoví, pak nejsou svázáni narozením a smrtí. Když jednají, pouštějí se přes útes, aniž by se mohli něčeho držet; vlákno pod jejich nohama je přeseknuté, oni úplně transcendují v jediném kroku. Buddhové a patriarchové nevstupují na naši vlastní skutečnou a pravou zázračně zářící půdu; toto je naše "já" - to je doba, kdy člověk zdědí rodinné záležitosti. Jakmile se zapletete do myšlení, uvíznete v toku rutiny. Prázdní, stále vědomí; jasní, vždycky zářící - bělost rákosových květů a jas měsíce splývají; veslovat na osamělé lodce, uhánět svobodně a nespoutaně - děje se to právě v této době. Ale řekněte mi, kdo je to? Hleďte se rychle rozhodnout.

Mnich v sešívaném oděvu putující po světě by měl vyprázdnit a otevřít svou mysl tak, aby v ní nezbylo ani smítko prachu. Jedině tak může dovedně reagovat, nebýt zadržován věcmi a svazován principy - plně se v nich objevuje a mizí, má svůj podíl na svobodě; jakmile se člověk zaplete do intelektuálních myšlenek, pohřbí se. Podstatné je ztělesnit to plně - tehdy se putující meč a myriáda stavů přirozeně ani nesrážejí, ani nevyhýbají; krabice a víko do sebe dokonale zapadají. Schopni sebrat se zvnějšku a odříznout všechny proudící mezery, to se nazývá společník, který zvládne rodinné záležitosti. Nakonec se odtud vrátí, bílá oblaka vcházejí do údolí, jasný měsíc krouží okolo hor - existuje doba, kdy splýváme s "otcem". Z tohoto důvodu je řečeno: "Tři lidé leží na jedné látce a spí na jedné posteli." Uvnitř ani venku nejsou vůbec žádné stopy - spojeni v jeden celek, svobodni jako dešťové mraky, hlubocí jako vody vlhkého podzimu. Dobří lidé, musíte si zapamatovat tuto věc dřív, než můžete dosáhnout realizace.

Prázdní, volní, jasní, klidní; tvrdí, čistí, skuteční - tímto způsobem se odklidí přetrvávající zvyky mnoha životů. Když skončilo znečištění zbývajících návyků, objeví se původní světlo a září skrz vaši lebku. Nepřipouští to nic jiného; jasné a otevřené, je to jako obloha a voda, které s plývají na podzim, jako sníh a měsíc, mající stejnou barvu. Tato říše nemá hranice; je za každým umístěním. Nesmírná a pevná, bez okrajů a švů, musíte tady odhodit naprosto všechno, dřív než dosáhnete realizace. Když jste odhodili všechno, myšlení a řeč jsou tisíce mil daleko; není tu žádný rozlišující princip - jak by tu tedy ještě mohlo být cokoliv, na co by se dalo ukázat? Jenom ten, komu upadlo dno z jeho vědra, bude úplně věřit. Proto je řečeno: "Prostě uskutečněte spojení; když je uskutečněno, můžete vyrazit do činnosti a vstoupit do světa." Dosažení svobody jednání bude zcela evidentní. Zvuk a forma, stín a ozvěna jsou okamžité, beze stop.