Toto je má 33 a poslední promluva k vám. Prošel jsem si toho dost, a namluvil jsem toho už taky dost. V podstatě jsem ale to pravé neřekl. Nejde to říct, nemůžete to najít někde venku. Dnes nastává velká doba zmatků. Je to proto, že hledáme odpovědi venku. A na základě takových odpovědí pak máme dokonce i nesmyslné a neužitečné otázky, které nás pak zbytečně tíží a trápí. Je tu mnoho lidí, mnoho knih, většinou posbíraných ze studiií jiných knih. No a tak se se rodí skvělé bludiště ze kterého není vidět žádný únik. Jediným způsobem jak si dokázat že to vidím správně je, že najdu skupinu lidí kteří tomu co hlásám uvěří. Ale to je jen sebeklam, nikam to nevede. Vznikají skupiny a sekty, přou se válčí, hned se vztekají a chtějí vás kamenovat... a proč? Protože sami neví jak to je. Pokud je celé vaše poznání založené na vnějších informacích, nebudete mít nikdy klid. Stačí do vás šťouchnout a už je oheň na střeše. Máte strach že by se provalilo, že jste 20 let věřili pitomostem ikdyž ve vaší skupině je 200 stejně věřících lidí. Ale kdybyste jen jednou nahlédli dovnitř, pak by s vámi nehnuli ani bagrem. Hádají se a přou se lidi jen o tom co není z vaší vnitřní pokladnice. Když budu tvrdit někomu že oheň je mokrý nijak ho to nevzruší... ba naopak se mi vysměje. Ale jestliže řeknu panna Marie byla děvka tak se začnou hýbat tisíce žlučí. A proč? Když je to dnes stejně šumafuk... ať to je tak nebo tak... zmrzlina vám chutná stále stejně. Proč činit rozdíly mezi lidmi na ty dobré a na ty špatné.

Když za zdí zaštěká pes, každý Buddha pozná aniž by to pramenilo z knih co to bylo za zvíře. A je jedno jestli to je muž, žena, papež, Dalajláma, bezdomovec, vrah, antikrist, mudrc nebo mentálně postižený. Všichni to poznají. Proč tedy dělit lidi na takové a makové, když všichni skutečnou pravdu znají bezprostředně? Proto se lze přít jen o myšlenkách a názorech o věcech ve kterých si nejste jisti.

Proč vůbec hledáte odpovědi? K čemu vám budou? I kdybyste měli všechno poznání světa... na záchod jdete stále stejně, toho psa za zdí slyšíte stále stejně, růže vám voní stále stejně. Proč čtete knihy? Který Buddha vám řekne jak voní růže? Jak hřeje slunce? Která kniha, které učení? Jen jedno učení je takové. Je to takové učení jež vštípil vám Otec nebeský, je to učení vaší vnitřní pokladnice a o tomto učení bude ta škola již založím jen tak.

Není nutné znát žádné zákony, žádné svaté texty ani modlitby. Hlad máme všichni stejný. V podstatě je prvním krokem k otvírání vnitřní pokladnice zvednutí zraku od knih. Až vám dojde že knihy vám nic nedají, pouze lacinné cizí peří, zahodíte všechny knihy, pak jste připraveni. Nikdo nic neví co se týče vesmíru a posmrtných věcech... to vás může uklidnit... a i kdyby o tom někdo něco říkal... je to jen jeho téze, jeho kalich... pro vás to může vypadat úplně jinak.

Učení vnitřní pokladnice je velmi jednoduché... v podstatě vás nikdo nemůže vykolejit. Už jste se zamýšleli nad tím proč vás třeba nějaké jiné učení tolik popuzuje že máte potřebu s tím něco dělat? Je to tím, že jste sami se sebou v rozporu. Válka je ve vás. Stačí malý ťukanec zvenčí a vybuchujete neboť jste stále v napětí. Stále na cestě k cíli, a jiné učení vám ohrožuje to, že jdete správně a tedy, že byste nakonec byli ti špatní. A tak vám říkám, že pokud o nějakém cíli víte nemůžete v něm ještě být.

V podstatě jsem objevil to, že mnozí obyčejní lidé jsou daleko před vámi i přede mnou do království nebeského. Oni sami se sebou žijí v míru. Ikdyž se vám může zdát že se trápí, že jsou nedokonalí... atd. Je to jen váš klam, protože vy se vžíváte do situace jejich ze svého iluzorního nadneseného postu a pro vás je to utrpení... a tak si myslíte že jim musíte pomoct. Ale to je omyl. Oni jsou rádi, vyžívají se v tom, NEVÍ o lepším, o ideálu a proto jsou vklidu již dnes. Vy víte a proto máte problém. Obyčejní lidé se třeba vztekají, pijí, ale na rozdíl od vás jsou sami ze sebou v míru. Jak praveno jest v Bibli i prostituky a služebnictvo vaše vás předchází do království nebeského. Mnozí první budou těmi posledními. A vy páč máte problém potřebujete více vědění... ale s vícero věděním máte o to větší problém!

Takže již nebudu mluvit o Bohu, protože bych musel mluvit i o Ďáblu. To Ďábel vyrůstá z Boha. Bůh je příčina a Ďábel je následek. Bůh byl první Ďábel až potom. Proč byl vytvořen Ďábel? Jako zrcadlo pro dokonalost Boha. Bez tohoto zrcadla by se Bůh nemohl považovat za dobrého, dokonalého. Vždy potřebujeme druhé abychom se v nich vzhlídli. Proto to rozlišování. Je to způspobeno chtěním být lepší, vyniknout, získat něco navíc, byť by to byla jen dočasná iluze a obdiv ostatních. Proto sami se sebou žijeme v rozporu, soutěžíme a bojujeme snad z celým světem. Tomu říkám peklo. Bůh je tedy jen náš výmysl, pouhý prostředek, měřítko jak by jsme mohli být dokonalejší a lepší než ti druzí. Děti s ničím nebojují, o svou dokonalost neusilují. A chcete říct že je nikdo nemá rád? Třeba je máte rádi jen proto že vám v ničem nekonkurují. Až z nich vyrostou stejně rozpolcené bytosti jako vy, pak to budou pro vás třeba i nepřátelé.

Děti jsou nevinné protože ještě nepojedli ze stromu vědění dobrého a zlého. Příjmají vše tak jak je. Jakmile učiníte sebemenší rozlišení, sebemenší soud tak propadáte peklu. Nesuďte a nebudete souzeni. Nerozlišujte a nebudete rozděleni. Neboť tak jak soudíte svět musíte soudit i sebe. Jaká je však příčina toho že rozlišujeme? Je to touha a honba za pocity. Pocity jsou iluzorní, jsou až následky posouzení skutečnosti jako "dobré" a "zlé". Příjmám nepříjmám okamžik takový jaký je. Chci víc. Stále v rozporu, stále nenaplněný a hladový. Touha žije z vašeho rozdělení. Touha je peklo, touha je ego, strom jež byl zasazen mimo zahradu Otce. A tak sbíráme jen pocity. O ty nám jde. Vytváříme vnitřní svět pocitů a pak musíme téměř převrátit svět naruby abychom získali co jsme si umínili. Lidí jsou totiž miliardy a není možné všechny navzájem uspokojit zvenčí. Nemůžou být všichni bohatí, páč to by mohli být i všichni chudí a jen by pojmuli chudobu za bohaství.

Stejně tak nebudu mluvit lásce neboť bych musel mluvit i o nenávisti. Láska je příčina nenávisti. Nejprve je láska a pak teprve nenávist. Nenávist vyrůstá z lásky. V podstatě je to jedno a totéž. Takže pokud chcete vymítit nenávist zřekněte se lásky. Nebudu mluvit ani o dobru, protože bych musel mluvit i o zlu. Nebudu mluvit ani o jednotě, protože bych musel mluvit i o dualitě. A nebudu mluvit ani o nirváně protože bych musel mluvit i o utrpení. Utrpení a nirvána je to samé. K tomu jsem došel. Všechno je to samé... dualita ani jednota neexistuje. Neexistuje ani žádná harmonie.

Stačí se zříct pozitiv a negativa zmizí. Stačí přestat usilovat o líbivé pocity a nelíbivé zmizí. Stačí jen nerozlišovat. A jak potom může vzniknout konflikt? Vše je tak jak je. Okamžik za okamžikem... když nevzniká odmítání nevzniká ani utrpení. Odmítání může vzniknout jen tehdy, pokud víme o lepším a chceme to lepší. Tím se dostáváme do rozporu se skutečností a trpíme. Ono je třeba vymazat i pamět, kde schováváme vědění a záznamy které si pak můžeme přehrávat a prožívat si pocity či strachy i někdy jindy. Nemůžete trpět pokud si nevzpomenete na lepší. Není s čím srovnat. Nemůžete trpět, pokud se nedíváte na druhé. Nemůžete být hříšní pokud tu není učení o svatosti. Nemůžete trpět pokud tu není učení o nirváně. V okamžiku kdy Buddha vyslovil slovo nirvána, uvalil utrpení na celý svět. Nemůžete trpět pokud tento okamžik neposuzujete pouze se jím necháváte unášet jako suchý (tedy bez vlastní vůle) list ve větru.

Odkud víte o Bohu? Mluvil snad s vámi? Viděli jste ho? Máte důkaz? Nebo jen písmenka. Rozumíte že vaše sebeposuzování spočívá jen na iluzi? Vaše svatost je podpořena jen měřítkami z knih, váš hřích pramení z téhož zdroje. Ale tam uvnitř... bez těch textů, bez posuzování se ostatními... jací jste? Jací jste tam uvnitř, pod svou kůží kam nikdo nevidí? Ponořte se tam aspoň na chvíli... zapomeňte na texty i na svět... a ptejte se jací jste. A najdete skutečnou nevinnost kterou vám už žádné texty nevezmou.

Od té doby budete v míru sami ze sebou... díky textům, usilujete o sebezdokonalení. Takový blud... taková pitomina... meditujete a usilujete jen abyste byli přijati, páč milióny lidí uznávají stejná měřítka. Zkrátka se musíte přizpůsobit jakési standartní matrici, jinak vás společnost zavrhne. Navíc to MUSÍTE je podpořeno různými výhružkami s karmou a s peklem atd. Řeknu vám jedno... osvobozený člověk se vůbec nestará o zítřejší den, nezajímá se o karmu, o to jestli půjde do pekla nebo do ráje... nezajímá se o to kam se inkarnuje... on je jako dítě... není důkaz... jen myšlenky chtění a strachu přikládají těmto textům váhu. A kdo je nakonec ten který určuje si cíl? Není to snad ten nedokonalý strom, touha sama jež chce být lepší? A odkud pramení lepší, ne-liž ze zakázaného stromu vědění... ze čtení knih a nikoliv z vnitřní pokladnice?

Těžko vám říct jak vypadá meditace Buddhy, jaká je přirozenost dítěte, jaký je to stav bez úsilí a bez tužeb, stav bez cílů a strachů, stav bez sebeposuzování... je to klid, hluboký klid, žádné rozšířené vědomí, žádný orgasmus, blaho... nebo cokoliv... je to jen velká spokojenost... v podstatě obyčejný stav jaký jste znali když jste byli menší a jen jste si tak byli. Nic zvláštního, ale přesto klidného. A je jedno zdali máte rakovinu, nebo vás potkalo cokoliv... vše příjmáte. Okamžik za okamžikem příjmáte vše tak jak je. Ze začátku je to trnitá cesta, ale jak psáno bylo přepálím vás v peci soužení, oddělím zrno od plev... to utrpení z vás oseká ego. Rozcupuje ho... jestliže přestanete volit, jestliže přestanete naslouchat touhám a spokojíte se s tím jak všechno je, jestliže poznáte že vše zlé je skutečně k něčemu dobré, pak se brzy dostaví ten klid... to porozumění. Již nebude třeba do světa zasahovat, již nebude třeba bojovat se smrtí. Nyní zmizí i veškerý strach... dostaví se volnost... ano svoboda leží ve středu otroctví. Ve středu napětí je klid... cesta vede do středu... je to spíš zastavení se. Již nejdete Bohu naproti ale taky neutíkáte před Ďáblem... nehoníte slasti a neschováváte se před strastmi. Dokážete-li se zastavit... pak ani strast ani slast s vámi nehnou. Mysl sama se zastaví když vyvane její motor a tedy touha. Pak samozřejmě ani slast ani strast nebude existovat bude to vždy to samé... nebude tu to posouzení. Stačí se vzdát být Buddhou a najednou se Buddha zjeví. Stačí se zříct získávání i vzdávání... neboť obojí pramenilo z tužby... trpíte jen proto že chcete něco získat!! Ale nemůžete nic navíc získat. Všechno vnější jsou jen iluze... není žádná zásluha... žádná odměna, neboť uvnitř, když se sjednotíte... jste plní. A jen sjednocený se nebojí smrti. Vy se bojíte, páč se děsíte že jste toho moc nestihli. Ale když není cíl... pak smrt není na překážku. Je to podobné jako když je to v sexu. Před orgasmem by nikdo umřít nechtěl... v orgasmu je mu to už šumafuk. Proto je smrt děsivá pokud jste nedosáhli naplnění či sjednocení. V momentě když zmizí touha, zmizí i cíl, zítřek se vytratí z vaší mysli. Zmizí tedy i čas... všechna energie tkvící v rozpolcenosti se vrátí... pak jste úplní čerství a svěží... a když přijde smrt... bude to jako tichý vánek. Nic nepříjemného. Něco takového jako když zrovna teď vydechujete...

Samozřejmě to změní váš život... již se nebudete stydět a krčit... je to jako kdybste měli jen jeden den života... co byste dělali? Jásali slavili až k smrti si užívali.

V podstatě jsem tedy zvolil chybný přístup. Snažil jsem se vás přesvědčit, něco vám sdělit. A ono to jde poznat i na těch posledních článcích, že ten zápal, ta potřeba pro to něco hlásat tu už není. A tak volím jinou taktiku. Doteď jste se ptali vy. Nyní se budu ptát já. Prostě budu žákem vaším a budu se ptát mnohdy i velmi nepříjemně a schválně tak, aby jste nemohli najít odpověď v knihách... budu se ptát tak, že vaše teorie se vám samotným začnou jevit jako děravé, jako zbytečné... Nemusíte se bát, stejně vím že nic nevíte, že všechno co víte se opírá jen o knihy. Takže pokud si to chcete zkrátit... můžete je odložit... pojďte a staňte se úplně Slepým Oslem. Začněte odznova ale tentokrát bude kvalita zcela jiná. Samozřejmě škola nebude jen o teorii ale především si ukážeme i pravou praxi, správnou přípravu a to jak se vrátit k sobě samému. Bude to škola individuální, to znamená že s každým budu bavit osobně. Dokud nedostanu správnou odpověď na svou otázku, tedy odpověď poctivě nalezenou uvnitř vás, nedostanete se na další lekci. Takže vše záleží jen na tom jak poctivě se do toho obujete. Ale nemusíte se bát, pokud mi budete důvěřovat a pustíte se do toho upřímně... ono to není žádná dřina... zmákli jste i desetkrát větší trýznění jen kvůli své blbosti... pak si dovoluji tvrdit že i do pěti lekcí naleznete pravého Buddhu tam uvnitř. A jakmile ho naleznete tak už mě nebude potřeba. Jen vás dovedu k vám samotným, pokud chcete být nad věcmi a chcete se smát třeba jako pasovaní na Slepé Osly. V podstatě to bude pak jen o velké legraci.

Až to tedy budu mít trochu promyšlený tak tu hodím odkaz. Do té doby bude sekce Otázky i nadále fungovat. Zatím je škola na adrese: www.oslikuv.net/skola & jste zváni. Tyhle sránky si lze celé stáhnout v Off-line verzi v [ tomto ] ZIP archívu.

A úplně nakonec uvádím uvádí výrok jednoho z velkých bláznů Dattatreyi: "Já jsem ten, který žije nejen mimo svobodu a otroctví, mimo čistotu a nečistotu, mimo jednotu a nejednotu, ale který je svobodný sám o sobě, rozlehlý jako nebe. Nežiji ani s tělem, ani bez těla. Nemám mysl, intelekt ani žádný smyslový orgán - jak bych tedy mohl rozlišovat, zda mám rád tohle nebo tamto? Jsem svoboda, plná radosti. Jsem princip mimo libost a nelibost, štěstí či neštěstí. Jsem vědomí nesmrtelnosti. Vím docela jistě, že mé činy a radosti nemohou být ani teď a ni v budoucnu zodpovězeny. Není proč se nad tím zamýšlet: není ani příčina, ani důsledek. Všechno je Jedno, ani slovo ani věta. Proč tedy vaše mysl pláče? Všechny věci jsou odděleny, ale ve všem je rovnocennost a vyváženost."

Mnozí nejsou spokojeni s tím, jak vypadají. Ale nikdo si nestěžuje na svůj mozek. (Židovské přísloví)

Obyčejná Nula