Tento článek by neměli číst psychicky slabší duchovní jedinci. Je napsán tak aby bylo vidět věci i z druhé strany. Slouží k odpoutání se od všeho. Velice mi pomohl a aniž bych musel jakkoliv meditovat byl jsem v míru a klidu. Pokusím se tedy skalpelem trochu zaříznout do ožehavých věcí. Vařila myšička kašičku, tomu vzala tomu vzala až nezůstalo nikomu vůbec nic. Tak jdeme na to.

Duchovní borci říkají, že nejzákladnější otázkou je otázka "Kdo jsem." Na vypátrání toho se klidně můžete vykašlat, protože výsledek na věci nic nemění. Zůstanete stále stejně zakletí. Je ještě vyšší otázka. "Proč vlastně jsem." Ta vede k příčině všeho, dokonce k příčině vzniku vesmíru. Pokud najdete odpověď rozlousknete tajemství mysli, karmy ega i nirvány.

Takže proč jste tady? Mohli byste říct... protože jsem se narodil rodičům... ale vaši rodiče by neexistovali kdybyste tady neměli být vy. Vy jste ten impulz i ta příčina všeho. Navíc nikdo z vás neví odkud jak se tu komu vzal, páč si z prvních měsíců nic nepamatuje. Takže to celé je zahaleno navíc vaší nevědomostí. Otázka stále zní... proč jste? Pochopte že pokud to nerozlousknete budete se rodit stále z nevědomosti. Někdo by mohl říct že jsme tady proto, že si neseme nějakou karmu... ale karma je až následek toho že jste. Na počátku jste byli stvořeni bez karmy ne? Takže ten důvod proč? Abyste poznali a pak vyvanuli? To má nějaký smysl? Kam se poděje to vaše poznání? Proč? Proč? Buddha říká že počátek toho je nedopátratelný. S tím nesouhlasím... pátral jsem dál a našel. Trochu vám napovím... proč jste dnes? Protože včera jste pracovali na dnešní zisk. To je však jen princip koloběhu... chcete něco získat. Ale příčina proč to vzniklo? Ta je taky jasná. Být... sen o bytí... Aby si mohla smrt zařádit je třeba stvořit život. Copak je to za dílo? Hospodin vám "z lásky" dal život aby vás pak "z lásky" zabíjel? No to je prima... žijete jen abyste byli zabiti? Jaký je účel této trapné existence?

Co na to říká agent Smith?

Jsme tu, protože nejsme volní. Není důvod utíkat, není žádný účel... a oba víme, že bez účelu... není ani žádná existence. Ten účel nás vytvořil. Účel nás spojil. Účel nás živí. ... žene kupředu! ... pohání! Účel nás definuje. Účel nás váže. Jsme tu kvůli vám, pane Andersone. Jsme tu, abychom vám vzali, co jste se snažil vzít nám. Účel.

Ano není žádná svoboda spojená s bytím... "Jsme tu kvůli vám..." vaše buňky jsou tu kvůli vám, rodiče kvůli vám, vesmír kvůli vám... vyše bytí je ten účel... aby celý sen pokračoval.

Navíc se k tomu přidává vědma

Nejdůležitější otázkou asi je: "Jak pak lze nekomu věřit?" Bingo! Je to velké dilema. Nevíš, jestli ti chci pomoct nebo ne. Je to jen na tobě. Sám se musíš rozhodnout, jestli přijmeš, co ti řeknu. Bonbon? Víte jestli si ho vezmu? Co bych byla za vědmu, kdybych nevěděla? Když už to víte, jak se můžu rozhodnout? Nepřišel jsi sem vybírat si. Už sis vybral. Chceš porozumět proč sis tak vybral. Myslela jsem, že už to budeš vědět. Proč tu jste? Ze stejného důvodu. Miluju bonbony. Ale proč nám pomáháte? Jste tu abychom dělali, co máme dělat. Zajímá mě jen jedna věc, Neo, budoucnost.

Budoucnost... ale proč o ni usilujete? Hm? Co tam chcete získat? Bonbóny? Slastné požitky a pocity. Cukr a bič... To je ten důvod proč jste stále ještě tady. Neustále se staráte o svůj zítřejší den. O lepší karmu, o zisk někde zítra. Bonbón na vás čeká již zítra... Takhle to ale nikdy neskončí...

Díváš se na svět bez času. Tak proč nevidím, co se stane? Nemůžeme vidět věci přes volby, kterým nerozumíme. Chcete říct, že si budu moct vybrat? Ne, tu volbu jsi už udělal. Teď jí musíš jen pochopit.

Vy jste si už vybrali proč jste. Nyní je nutné pochopit co vás vedlo k této volbě "být".

Ale proč...

Co na to zkušený Merovingian

Procházejí přeze mě informace, vím všechno. Otázkou je... jestli vy víte, proč tu jste. Hledáme Klíčníka. Samozřejmě, Klíčníka. To ale není důvod, to není ono proč! Klíčník sám je pouze zprostředkovatel k něčemu... a to něco tedy jest? Co? Znáte odpověď na otázku. A co vy? Myslíte že ano, ale nevíte. Jste tu, protože vás sem poslali. Řekli vám, abyste sem šli a tak tu jste. Tak všechno funguje. Je tu pouze jediná konstanta. Jediná skutečná pravda. Kauzality. Akce, reakce. Přičina a důsledek. Všechno začíná volbou. Ne, špatně. Volba je iluzí... vytvořená mezi těmi s mocí a těmi bez ní. Podívejte se támhle na tu ženu. Jen se na ní podívejte. Všechny okolo sebe ovlivňuje. Tak překrásná, tak nudná. Ale počkejte... Nechal jsem jí poslat zákusek. Speciální zákusek. Sám jsem ho napsal. Začíná tak jednoduše. Každá řádka programu... vytváří nový efekt jako... poezie. Nejprve touha, žár... tlukot srdce. Nechápe proč. "Je to to víno? Ne. Tak co to je? Jaký je důvod?" Po chvíli je to však jedno. Po chvíli otázky zmizí... a jediné na čem záleží jsou pocity. To je základ vesmíru.

Pocity... to je ten motor. "Jsem" je pocit... "je mi krásně..." je pocit... "miluji a jsem milován..."

Bojujeme proti nim. Ale je to jen podvod. Je to lež. Pod povrchem... jsme všichni naprosto... mimo kontrolu. Kauzality. Neutečeme od nich. Budeme jim vždy sloužit.

Tady jde vidět že ani on nenašel cestu ven jinak by tam nebyl. Jeho zajímá pocit "Mám moc, mlžu si hrát s těmi co ji nemají"

Jste zde, abyste pochopili. Abyste pochopili "proč?". "Proč" nás odděluje od nich. Tebe ode mne. "Proč", Neo, to znamená moc. Bez něj jsi bezmocný. A takhle ke mě přijdete? Bez "proč?". Bez moci. Dalšího článku v řetězci. Ale nebojte se. Protože vím, jak rádi posloucháte rozkazy... řeknu vám, co udělat teď.

Jak lze definovat svobodu? Nebýt omezen ničím. Tedy dělat si co se komu zachce. Ale není to tak jednoduché. Něco vám v tom brání že? Je tu nějaké bububu učení... pravidla, zákony a tresty. Jak pak můžete být svobodní v tomto vesmíru? Dokud je tu pravidlo nemůže tu být demokracie ani svoboda. Navíc být můžete jen v oddělenosti... ale i jednota je celek a tedy hromada pravidel... takže ani v jednotě není svoboda... ba co víc. Vy jste všemi. Trpí-li jen jeden člověk trpíte i vy. Peklo Bodhisattvů je to největší peklo... navíc je už nezajímá jen jejich budoucnost ale miliardy budoucností... jde jim jen o pocit... o oddech... spokojenost... klid... naplnění... blaženost že už jsou všichni spaseni... a tenhle pocit zařizuje to, že se rodí tisíce nových bytostí do utrpení. Aby měl Bodhisattva důvod pokračovat ve svém bytí... aby jeho existence tady měla svůj účel, posílá všechny bytosti do pekel svým učením a pak je spasuje... Ono zenová věta... že Buddhové otáčejí kolem Dharmy v pekelných světech není až tak daleko od pravdy. To kvůli Buddhovi existuje peklo... to Buddha roztáčí kolo znovuzrozování. A nemůže ho zastavit... brání mu v tom slib který si dal. Nemůže ho opustit, dokud jej někdo nevystřídá. Tak jako převozník přes řeku smrti v pohádkách. Musí někomu strčit do ruky to veslo. Samo že to musí udělat lstí, jinak by mu na to nikdo neskočil. Pak se podívám na Architekta jak to předal skvěle Neovi. Neo bojoval proti Matrixu... a nyní je vyvoleným a mocným jen kvůli němu. Prima past. Nemůže ho zničit. Vzal na sebe úkol všechny osvobodit. No a to může jen jako vyvolený... takže musí hezky skákat jak Matrix píská. Rozumíte... nemůže to vzdát a zabít se... velká odpovědnost jej nutí usilovat o budoucnost. A tedy o to že celé to utrpení pokračuje donekonečna.

O tom mu trochu mluví radní co na čem je závislé... Neova role vyvoleného je závislá na Matrixu... tam jsou ovečky.

Líbí se mi, že město přežívá díky těmhle strojům. Tyto stroje nás drží naživu, jiné nás chtějí zabít. Zajímavé, že? Mají moc dávat i brát životy. Máme stejnou moc. Asi ano. Myslím tu občas na lidi pořád připojené na Matrix a když se dívám na ty stroje... napadá mě, že my jsme zase připojení na ně. My je ale ovládáme, neovládají nás. Jistěže. Jak by mohly? Tak to bylo zamýšleno... ale člověka občas napadne - co je kontrola? Kdybychom chtěli, můžeme je vypnout. Jo, to bude ono. Přesně to je kontrola. Můžeme je zničit! Ovšem musíme se zamyslet, co se stane s naším světlem, teplem, vzduchem... Potřebujeme je jako oni potřebují nás. To myslíte? Ne, to nemyslím. Starý muž jako já raději nemyslí.

A teď se mrkneme na Buddhu, Hospodina, architekta a pak o všem napíšu to co jsem slíbil.

Zdravím, Neo. Kdo jsi? Architekt. To já jsem vytvořil Matrix. Čekal jsem na tebe. Máš jistě mnoho otázek a i když vstup do Matrixu ovlivnil tvé vědomí pořád zůstáváš jen člověk. Některým mým odpovědím tedy budeš rozumět a některým ne. I když ti tvá první otázka nedá spát... je z nich nejzbytečnější. Proč jsem tu?

Tak ted se na to podíváme jak nám lže a mezitím nám strká kliku do ruky aby on sám mohl být už svobodný a vrátit se ke zdroji.

Tvůj život je součtem zbytků nerovnice vzniklé při programování Matrixu. Jsi projevem anomálie kterou jsem přes všechnu snahu nedokázal eliminovat z jinak dokonalé matematické harmonie. I když se těmto problémům snažím vyhnout nejsou překvapivé a tudíž se dají kontrolovat. Což tě nevyhnutelně zavedlo... sem.

Lže jako když tiskne. Pomáhal Neovi jen aby mu předal žezlo tak jako jemu někdo jiný předním předal žezlo.

Neodpověděl jste na mou otázku. Správně. Zajímavé. Byl jste rychlejší než ostatní. Ostatní? Jací ostatní? Matrix je starší, než si myslíš. Když budu počítat pouze výskyt větších problémů... jedná se o šestou verzi. Takže bylo 5 vyvolených.

Pětkrát se rozhodli špatně... byli připoutání k světu pod tíhou zodpovědnosti usilovali o lepší budoucnost všech trpících. Jak by se měl správně Neo rozhodnout? Jít ke zdroji. Tím by celý Matrix ztratil účel a vše v Neově makovici by bylo spaseno. Neboť ostatní jsou iluzí... v jeho makovici.

Jsou dvě možná vysvětlení. Buď mi to nikdo neřekl, nebo to nikdo neví. Přesně. Jak začínáš chápat, anomálie jsou soustavné... vytvářejíc výkyvy i v nejsofistikovanějších rovnostech. Nemůžeš mě kontrolovat! Rozmlátim tě na kusy. Výběr. Tím problémem jsou lidské možnosti. První Matrix byl téměř dokonalý. Umělecké dílo. Bezchybné, překrásné. Jeho monumentálnost se rovnala chybě. Nevyhnutelnost jeho osudu je mi teď jasná. Byla způsobena nedokonalostí v každé lidské bytosti. Předělal jsem jej proto na základě vaší historie... aby lépe odrážel vaši proměnnou groteskní povahu. Znovu však došlo k chybě. Odpověď mi unikla... protože vyžadovala méně přemýšlení... nebo snad méně přemýšlení ohraničené parametry dokonalosti.

Mysl se zabývá jen volbou... jak volit příště.

Odpověď náhle přišla díky neuvědomělému programu který měl původně zkoumat jisté aspekty lidské duše. Pokud já jsem otec Matrixu ona by byla nepochybně jeho matkou. Vědma. Prosím. Přišla na řešení ve chvíli kdy 99% testovaných subjektů přijmulo program s možností volby...

Vám se líbí "svobodně" si vybírat... na to všichni hned přistoupí. Ale to je cesta do pekel. Cesta trnitá je přijetí toho co je.

ačkoliv úroveň jejich volby byla minimální. Ačkliv toto řešení fungovalo, bylo chybné... vytvářelo protikladné systemické anomálie které by mohly ohrozit celý systém. Ti, jež program odmítli, ačkoliv jich bylo málo, by mohli eskalovat pravděpodobnost neštěstí. Jde o Sion. Jsi zde, protože Sion bude zničen. Každá živá bytost terminována, jeho existence vyhlazena.

Už hraje na jeho nitky. To by Neo zklamal... to je šok... Jak by se cítil spasitel jež je konfrontován s tím, že ty co spasil spasil jen ke smrti? Takové sebezklamání... taková ostuda...

Blbost! Blbost! Sebezapírání je nejpředvídatelnější lidská vlastnost.

No architekt není tak blbý... vidí to jako já to. Abyste se dostali potvoru musíte se potvorou i stát :-).

Buď ale ujištěn... že se tak stane již pošesté.

Teď ho skvěle lakuje, protože Neo velký vyvolený bude chtít toto změnit aby mu dokázal že je někdo a proto tedy tím odmítne cestu ke zdroji. A tedy celý Matrix bude pokračovat dál. Skvělá pastička. A Neo na ni skočí.

Stali jsme se v tom neobyčejně schopní. Funkcí Vyvoleného je teď vrátit se ke Zdroji, čímž se dočasně rozšíří kód, který neseš do primárního programu. Pak budeš muset v Matrixu najít 23 lidí. 16 žen a 7 mužů, abys znovu postavil Sion. Pokud by se ti to nepovedlo, došlo by ke kataklyzmatickému pádu systému který by zabil všechny připojené na Matrix což by se zničením Sionu znamenalo i zničení celé lidské rasy.

Dokonce mu radí správně... protože je to stará hra pro namyšlence. Když vám řeknu že máte tři možnosti a že je nevyhnutelné zvolit si druhou... pak se budete rozhodovat jen mezi první a třetí... protože vaše pýcha svobodných a vyvolených vše zařídí.

To byste nedovolili. Potřebujete lidi k přežití. To je ztráta, jež jsme schopni ustát. Jde o to, jestli ty jsi schopný nést odpovědnost za smrt každé živé bytosti na tomto světě.

Á už je to tady... poslední pastička. Před kým se má zodpovídat? Před mrtvými? Před sebou? Sebedůležitost a sebeposuzování... chceme být dokonalí... nemůžeme si jen tak plácat volby... musíme myslet a to je ten problém...

Je zajímavé pozorovat tvé reakce. Tvých pět předchůdců mělo podobné charakteristiky jako ty. Měli soucit s ostatními tvého druhu čímž byla funkce Vyvoleného zjednodušená.

No a tak to zbabrali. Soucit to zařídil a Matrix-peklo 6x přežilo. A ten poslední debil sedí nyní před Neem jako Architekt, jako poslední Buddha, Brahma, Hospodin který má kliku karmického kola v ruce a sám není svobodný.

Zatímco ostatní na tom byli podobně ty jsi poněkud specifičtější. Láska. Trinity. Vstoupila do Matrixu aby zachránila tvůj život za cenu svého.

A je to... už víc na něj nepotřeboval... připoutanost k čemukoliv vás odradí od cesty do věčné blaženosti. Až bude po všem... koho by co trápilo? Když už nejste? Ale když zůstanete budete se trápit s celým světem a miliardami trpících. Je těžké hodit svou pověst a roli Boha, Mesiáše, svou moc do kytek s celým vesmírem a seslat na všechno na čem jste pracovali smrt. Zdokonalovali jste se stovky inkarnací... a nakonec to má být k ničemu? Tak uvažují všichni Bohové. Chtějí postavit lepší verzi Matrixu.

Což nás přivádí k poslední chvilce pravdy kde bude odhalena největší lidská chyba a anomálie odhalena jako začátek i konec. Jsou tu dvoje dveře: Dveře vpravo vedou ke Zdroji a záchraně Sionu. Dveře vlevo vedou k ní do Matrixu a k zániku lidské rasy. Tím problémem je tedy výběr. Stejně už ale oba víme, co uděláš, že? Vidím tu řetězovou reakci chemické reakce způsobující nával emocí navržené k přemožení logiky a úsudku. Emoce, jež tě zaslepují před jasnou pravdou: Ona zemře a ty nemůžeš udělat nic abys tomu zabránil.

Pokud volíte musíte myslet, a tedy propašovat tu chtění a ego. Posoudit to ze všech stran. A pokud máte volit, musíte být. Ani vás v tu ránu nenapadne se zabít, páč vás zajímá co se stane dál... jak jste volbu zvládli.

Naděje. Hlavní lidský sebeklam a současně zdroj největší síly a slabosti.

Naděje je jen maskovaná touha. Je to víra opírající se o 50% šanci že bonbón zítra přeci jen může přijít. Už zítra. Volba mezi 1 a 0. 99,99999% všech bytostí volí vždy jedničku - bytí. A tím to celé funguje dál.

Být vámi, doufal bych, že se už nesejdeme. Nesejdeme.

Klika byla předána. Nesejdou se Architekt je volný. Což se projevilo tím, že Neo dokázal zastavit chobotnice. Nyní už nemůže Matrix zničit, neboť tím ničí i sebe což rozpoznal když ho to velice vysílilo.

Tak a co jsem vám chtěl říct?

Usilujete o Budhovství. Až se tak stane bude vám předána klika kola karmy a budete muset točit a učit dokud se nenajde další nadějný student, který vás pak někdy přijde vystřídat. Pokud přestanete točit, všechny bytosti to zabije a nakonec zůstanete sami jako nesmrtelní. Zabít se už nemůžete nemáte tělo ani prostředky. Jediná cesta vede zkrze vystřídání se. Proto je Buddha v podstatě Mára. To je ironie, to je strategie. Ale nebojte byli mistři kteří i toto prohlédli. Říkají zabijte Buddhy, nemodlete se, nehledejte pravdu jinak si přivodíte jen pekelnou karmu! Ale k nim se ještě dostaneme.

Jak to všechno začíná? Je to jako reklamní poutač... nabídka je... můžete prožít skvělou věc zvanou život. Můžete být. Být! Být a tvořit, radovat se, můžete si užívat, dokonce můžete být i milováni a navíc vždy budete mít možnost se svobodně rozhodnout... no není to skvělé... tak šup připojte se...

Pro ego je největším bonbónkem být milováno. Ano je to nakonec láska... to mysterium a nejslastnější pocit který vás naláká abyste vstoupili do bytí i s rizikem utrpení, smrti. Ale jak reklama říká můžete si sami vybírat z mnoha možností a tím tedy dokázat jak jste inteligentní a kam se až dostanete. Můžete se stát i Bohem svého světa... nic není nemožné. Potřebujete jen zkušenosti, hned po pár volbách se naučíte principům příčin a následků a půjde to jako po másle ne?

Ale láska nikdy nezvítězí nad nenávistí. Láska a nenávist je to samé. Stejně tak jako utrpení a nirvána je to samé. Jen jednou okamžik za okamžikem příjmáte a jednouho odmítáte. To vy jste si tak rozhodli a zvolili páč usilujete o pocity... vy chcete cukr... a proto rozlišujete na dobré a špatné... a je tu následek... peklo.

Pokud byl svět stvořen z lásky... jak bude zničen? Na konci musí být zničen. To jsem zvědav jak vám to taťka Božínek vysvětlí. Nenávist je mocnější než láska. Rodíte se abyste umírali... to má blíže k nenávisti. Bůh vás nemůže mít rád, protože by musel nenávidět sám sebe za to co s vámi dělá. Ďábel vyrůstá z Boha... chcete-li zničit nenávist zničte nejprve lásku, chcete-li vymítit Ďábla musíte zničit nejprve Boha. Takže láska je příčina nenávist následek. Vždy nenávisti předchází láska nikoliv opačně. Bůh je příčina Ďábel následek. Nirvána je příčina... utrpení následek. Svatost je příčina hřích je následek. Zničte příčiny. Zničte cukry a biče zmizí sami.

Pocity... rozlišování... paměť jako spižírna delikates. No a to už tu máme čas. Potřebujeme čas. Jinak bychom si nemohli podržet vzácné a krásné vzpomínky. Ale má to háček. Neexistovalo by utrpení, kdybyste si nedokázali vzpomenout na nějaký byť jedinný skvělejší okamžik. Neexistoval by strach, kdybyste si nedokázali představit byť jeden jedinný horší okamžik. A co mysl? Kalkulátor chtění. Jen přehrabuje a přehrabuje srovnává a rozlišuje aby jste mohli příště efektivněji volit. Aby cesta k cukříčkům byla co nejkratší. Tady vidíte co všechno na sebe upletete když si chcete jen líznout cukříčku. Zaklejete se do času a mysli. Ikdyž si mysl hraje jen s neskutečnými věcmi... emoce a pocity fungují. Takže je to celé komické. Převalujete v hlavě tuny prázdných balónků a trpíte... proč? Protože cukr je možný jen ve snu. Pocit jste vy sami, utrpení jste vy sami, mysl jste vy sami. Peklo si vás pěstuje.

V okamžiku kdy Buddha vyslovil slovo Nirvána... uvalil utrpení na všechny bytosti.

Proč chceme pomáhat ostatním? Jaká je příčina této do falešných hábů lásek a soucitů, ctností a poznání halené příčiny? Možná mi velká duchovní ega nedají za pravdu, ale já hledal příčinu. Ne v knihách ale v sobě. Nemohu být totiž v klidu pokud mám nutkání cokoliv dělat. Malé děti jsou skvělé... pro druhé ani nehnou brvou. Vůbec nehnou brvou pro záchranu čehokoliv. A proto jsou v království stále. Spíše nejčastěji ničí a zabíjejí bez nějakých výčitek. Netrpí sebepozorváním... co je příčinou sebepozorování? Kdo vám může říct jací jste? Pokud to hledáte v ústech jiných... kříž s vámi. Lidská mysl se mění stokrát za vteřinu... jak chcete udržet svou prestiž v miliónech myslí? Ega jsou vždy zajedno... vytvoříte učení, která se jim zdají správná a která hlavně vedou k cíli... k velkému bonbónu.

Jak je to tedy s hlasateli lásky? Mají problém. A trik spočívá v tom, že když se o svůj problém podělíte s ostatními, už vás tolik netrápí. Máte-li vztek potřebujete někoho seřvat, máte-li strach potřebujete se s někým spolčit a hlásat, demonstrovat atd. Hlasatelé lásky... v podstatě lásku vůbec nemají. Sami nepříjmají svět, páč do něj zasahují. Tedy svět nenávidí takový jaký je a mluví něco o lásce?

Pamatujte jsou jen dvě cesty. Cesta odmítání a cesta přijetí. Ta první vás bude stát mnoho úsilí bojů a sil... a přesto nikdy nezvítězí. Byť budete bojovat za lásku, pravdu, dobro. V základě jsou to největší svinstva z pekelné dílny. A ta druhá cesta je cestou trnitou... přestat bojovat, přestat utíkat a příjmout každý okamžik tak jak je. Pak mi věřte že v utrpení najdete nejrychleji nirvánu. Ono není žádné utprpení ani nirvána... to vše vzniká až za rozlišující myslí. Proč rozlišujeme? Protože něco chceme. Proč něco chceme? Protože chtění nám dává důvod být. Potřebujeme cíl. Cíl a účel své existence. Stále jej hledáme... smysl... V podstatě i život i smrt... jsou jen následky chtění. Nikdo nežije ani nikdo neumírá... jen rozlišující mysl má mlsnou hubu! A proto sbírá jen pocity. Stačí přestat rozlišovat. Nesuďte a nebudete souzeni.

Chcete mít lepší svět, krásný svět, pak věřte že je rychlejší cesta zničit tento svět. A proč? Protože Hospodin postaví nový... skvělý... neopotřebovaný. Tak tu stavíte a stavíte na prohnilých základech. Vytáhněte všechny atomovky a odpalte je. Rázem bude pak vytvořen nový svět. Hned zítra...

Když vám řeknu zabíjte štěně a ve vás vznikne odpor... pak jste připoutaní k tomuto světu. Jak byste jej mohli opustit a vrátit se do království nebeského? Máte strach o svou dušičku, že by vražda vrhla na ni stín? Pak je tu ovšem konatel i karma a budete se muset zrodit znova. Strach je až následek chtění... bojíte se, že by vám pak Hospodin nedal bonbónek stejně sladký jako svým svaťáčkům?

Kude vyde cesta? Kratší cesta je zkrze ničení tohoto světa, sebe sama svého života. Vede zkrze utrpení, nenávist a lhostejnost. Trnitá cesta trhající ego. Cesta šílence, slepého osla, slona v porcelánu. Když takto začnete hřešit, je možné, že ego než aby si odpykávalo takovou karmu, tak raději zvolí věčené vyvanutí. No a tím se vrátíte na zlatou střední cestu. Není vyjímkou že mnoho mistrů nutilo své žáky do hříchů. Musíte si sami sebe zhnusit tak že usilovat o svou dokonalost vám bude připadat už marné. No a pak se dostaví nirvána sama od sebe. Dokud víte o nějakém cíli pak v něm nemůžete být. V cíli jste až nevíte o žádném cíli ebo se na všechny cíle vykašlete. C9le jsou spojeny s vámi. Takže to zanmená že se vykašlete na sebe.

Již Ikkjú říkal... hřešte jak nevíc bude moct. Nyní mu rozumím. Založil školu... chatrč u Slepého osla. Jak příznačné... P'chang na návrh aby dělal opata školy a vedl žáky k osvícení řekl, že si bude dělat co chce. Ikkjú odešel po pár dnech z postu opata do bordelu a hospod. Rinzai říkal, že sezení v meditaci vám přinese jen peklenou karmu, a nutil své žáky aby zabili ve svých představách své milé, rodiče, Buddhy. Dělat si co chci... to nedokáže jen tak každý. Musel by se nejprve zbavit strachu... tedy vědění o trestu a odměně, prohlédnout iluzi nějakého dohlížejícího Boha, přijmout to že žije naposled. Pak je to rebel kterého nic nezastaví, nikdo jej nespoutá ani Ďábel ani Bůh s ním nehnou. V podstatě má nad vámi moc jen jedna věc. Chtění... úsilí o zisk... poctu, pochvalu... před kým... předkým? Proto usilujete o zítřejší den. Vše se odehrává jen v malém prostoru velikosti kokosového ořechu. Tam jsou pocity... nikoliv venku. Nic nepřichází zvenčí. Potřeba konat vychází z nespokojenosti a tedy z odmítání. A toto není možné pokud tu není přítomno chtění... nemůžete něco odmítnout když v pozadí neusilujete o to lepší...

Soucit je marnost... jak říká OSHO pravda... je za srdcem i za myslí. Kdo z vás v orgasmu myslí na utrpení jiných? Stejně tak nikdo v nirváně se ani o druhé nezajímá. Zabijte všechny mistry ve svých představách, všechny vzpory dokonalosti, zahoďte všechny knihy... to je ten první rázný krok. Co s vámi Bůh může dělat? Když i mouchy mu kakají na Krista a nedokáže jim poručit aby to nedělaly?

A slib... "Trpících bytostí je bezpočet, slibujeme je všechny zachránit" vás vede rovnou do pekel.

A na závěr bych řekl že mi tohle uvědomění příčiny proč o něco usiluji dovedlo do stavu, kdy jsem byl v pohodě ikdyž jsem necvičil. Proto má cesta bude cestou ne-volby... cestou přijetí. Tou trnitou. Nesohlasím s žádnou knihou. Nehledám již odpovědi venku. Ten kdo napsal knihu nebyl spokojen... ten mě nemá co naučit. Hledejte lidi co jsou spokojeni v každé situaci. Ti jsou ti jež poznali že není co poznávat. Nic neučí... mlčí... možná byste je ani nepoznali.

Přidám ukázku jak taková cesta přijmání vypadá

Čtyři mniši se sešli v zimě v jedné jeskyni. Byla zima a Obyčejná Nula řekl... nemáme dřevo, nemáme se jak ohřát. Tu jeden řekl znám metodu... jmenuje se Tummo nauka o psychickém teple. Naučím vás ji a bude vám teplo jako v létě. Druhý však řekl... na co... stačí když se ponořím do svého já a tam zima nemůže... třetí řekl... zkusím se modlit a snad nás Bůh vyslyší... Když to Obyčejná Nula uslyšel... zařval: "Nafintění egoisti! Kdybych to věděl raději bych vám zpřelámal hnáty." Byl totiž spokojen s tím jak se věci mají. Nirvána a utrpení je to samé. Svobodný člověk se o karmu vůbec nezajímá.

A tak založím malou školu. Internetovou. Teď se mi moc nechce už psát. A tak promyslím scripty. Bude to škola Slepého Osla. Netvrdím že jsem mistr, nikdo mi ani potvrzení dát nemůže. Pokud by mi ho dal, dostal by kopanec. Dnes tu ani není žádný mistr schopný dát potvrzení. Takže bych to musel vyřešit jako jeden mistr který si dal v takové situaci potvrzení sám, aby pravá Dharma byla zachována. Netvrdím že někoho dovedu k nirváně, ale provedu jej aspoň tím co jsem obšlápl aby zbytečně nebloudil. Je to jen takový pokus... nakonec se stejně počítají jen ty zkušenosti které nebyly vyčtené. Každý musí jít sám za sebe. Čtení a hledání nejkratší cesty... to jen pozlátko lenivých a zbabělých. Pravá cesta začíná prvním zpomalujícím krokem.

PS: Tak jsem zjistil že největší guru co se týče nepřipoutanosti duchovní je přítelkyně Šárka. Ve všem měla pravdu... Avšak zase má spadeno materiálno... ono dokonalost tady asi nemá opravdu co dělat...

Obyčejná Nula