Tento článek vznikl na popud otázek č. 61, 67, 70 a 78 pouze jako pomoc takovým a jim podobným lidem.

Cítíte ten puch? Je úděsný a je všude. A mi se zdá, že dokonce i ze mě je ten puch cítit. Možná jsem jím celý nasáklý nebo co... tolik věcí se muselo obětovat. Miliardy živých buněk trpěly, žily, byly semlety, rozleptány, miliardy buněk na tom pracovaly a výsledkem je jen velké hovno. Výsledkem života je jedno velké hovno! Toť vrcholné Boží dílo marnosti. Milujete také své hovno? Je unikátní. Běžte s ním na trh... a uvidíte jaké ovace sklidíte za svůj Boží výtvor, možná je i někdo koupí. Kdo by stál o tohle geniální Boží dílo. O výsledný produkt vašeho života? Láskyplní jedinci vás pochválí, upřímní se vám vysmějí. Tolik práce tolik diet, tolik starostí kvůli tomuhle smradlavému nic?

A proto už mám pokrk tohohle duchovního nic. Jsou to jen plné mísy hoven a povinností ty svaté texty jejichž výsledkem je jen velké smradlavé nic. Už aby někdo vymyslel WC a spláchl tento svět do nicoty i s jeho tvůrcem. Víte kdo to je? Jak vypadá? Ten snílek? Ten Brahma a Bůh? Je to jen mentální impotent v ústavu sedící ještě na nočníku!

Doslova mi už leze krkem slovo láska. Tak nešťastné slovo jsem ještě neviděl. Tolik mýtů tolik knih, tolik keců o tomto nabubřelém svinstvu jsem ještě neviděl. Lidé kecají jen o tom co nikdy nepoznali jejich láska "čvachty čvachty hudry hudry" není tím pravým pokladem. Proto tolik keců, snů a mýtických pitomostí kolem tohoto tajuplného slova a skutek utek. Možná tak jeden dva lidé se za jedno století dokáží poznat co to slovo vlastně znamená. Je to ticho... smrt. Velká smrt. Láska je smrt a Bůh je smrt. Vaše smrt. A kdo by to podstoupil když VY chcete získat něco na tomto světě. Chcete rozdávat, ale komu? VY sobci. Vše děláte jen pro sebe. Nikdo se nedokáže vzdát sebe sama. Každý z vás sleduje nějaký ten svůj cíl dle nějakého lpění a využívá k tomu druhé. A já jsem poznal, že to duchovňáci jsou ti největší imbecilové se sevřenými prdítky očima jako ustrašené koule slona Bimba s opičími čumáky jež do všeho strakají svůj ustrašený nos a z nevymáchanou hubou jež nekonkuruje ani pračka whirpool. Kolik ta huba už toho proprala.

Krásno, láska, bezpečí, víra, Bůh... fuj taixl takový strach. Velikánský strach tito lidé nejsou svobodní! A proto já volím svobodu nikoliv otroctví. Duchovňáci a celý ten ansábl světelných bytostí s Božím trojplamenem v zadnici létající po celém světě a trousící ty své kydy, jsou jen banda rozklepaných dušiček utíkající před svou smrtí. Poznal jsem že Duše je ego. Duše je stavitel vašeho těla i vašich bídných inkarnací. To ego si vše vysní vymyslí a pak realizuje v tomto snu. A vy všichni duchovňáci jste tak slepí! Stále zakletí ve strachu mezi Ďáblem a Bohem a nevíte před kým se máte třást více. No před čím pořád utíkáte? Co vás žene? Poctivě si to zodpovězte... je to strach. Můžete sníst tuny vegožrádla, mluvit sladce jako morfium ale pak příjde smrt, a vaše ego si řekne... hm.. to byla nuda teď si dáme něco jako třeba indiánského somráka v rezervaci. Nebo nějaké zvířátko. A máte to. Všechno vaše úsilí jde do WC. A přes mnoha zapomění se dostanete zase na začátek a tedy se zase zrodíte jako hříšník - troska. Odkud pak by se braly pořád ty nedokonalci? Jedině transformací těch dokonalých... Zřejmě vás váš milující taťka stvořil jaksi nedokonalé a pohodil vás peklu jako zmetky. Vy jste však ožili... no a snažíte se o jeho přízeň... marně. Smyslem života je smrt. Bez života by si smrt nemohla zařádit. Bůh - smrt tvoří aby mohl ničit. Protože jen ničením lez dokázat svou moc.

A nyní se podívejme na ty oblůdky všivé dobře. Nyní vše přetočím úplně hravě.

Dokonalost = humus. Musí se udržovat, musí se o ni pečovat, stále bičovaní se musíte o ni starat, stále ve strachu se o ni bát. Za to nedokonalost = svoboda. Nic se nemusí. Tak stejně krása = utrpení, za to ošklivost = svoboda. Vyvolení = velké a těžké povinnosti a odpovědnost... zatracení = parádička dovolenka. Není co ztratit. Láska = velké pouta neustálé piplání se a hýčkání se muckání se jen aby se nic nezkazilo. Nenávist = svoboda. Řád = omezení... spousta pravidel a zákonů, tresty a odměny fuj... chaos = jupí... nic se nemusí. Život = trable starosti nemoci, karma... smrt = konec všeho. Atd. Atd. Měl bych, musím, chci, mám = peklo. Nemusím, nepotřebuji = raj. Moudrost = zbytečný náklad... bláznovství = lehkost bytí. Uvědomte si, že všechny vaše úspěchy jsou závisle na existenci okolních posuzovatelů, na okolní nedokonalosti! Kdyby jste byli sami na antarktidě... jak byste mohli sama sebe nenávidět a mučit se? Proto nirvána souvisí nutně s vnitřní samotou. Druzí vás prostě přestanou zajímat a vy budete najednou vnitřně naplněni jen sami sebou a to ve velkém míru a v nezměrném klidu.

Duše je jen to oběživo. Zabijete-li svou duši, jste volní. Poslední inkarnace. Když se vám to podaří, pak zmizí i karma i posledni soud, i svědomí. Pak můžete hřešit jako zběsilí protože víte že vydírání skončilo... jdete domů žijete naposled tak ať to má říz. Všichni svatí vám tu zanechali nějaký odkaz... zanechám vám tu své hovno. Tímto se s vámi loučím, neboť jsem si myslel že usilujete o ukončení znovuzrozování a tohoto karmického putování, ale vy všechnu svou energii věnujete na budování své lepší zítřejší existence. A proto vás čeká jen velké utrpení a jen velké zklamání nad marnivostí vašeho počínání. Vše pomíjí. Čekejte jen zánik, rozklad, kaz a rez a nakonec smrt vašich krásných výtvorů. Tak jako zahradník celý život pracující nad svou zahradou uzří v den smrti jak mu ji válcuje buldozer. Šťastná je v tomto světě nepřipoutanost.

Nejsem zklamaný a nechybí mi láska. Proč to píšu? Protože se mi udělalo velmi špatně nad otázkami 14, 37, 61, 67 ale hlavně nad č. 69 a 78. A tak vám říkám, všechno mám, na cokoliv šáhnu to se mi daří. Tento svět mi nemá už co nabídnout. Nic mě netáhne vpřed. Všechny mé sny a tužby se rozplynuly. Ta poslední byla vám pomoci. Ale zjistil jsem že vy o to nestojíte. Ba naopak mě přesvědčujete dle svého lpění. Hádáte se se mnou. To nemám zapotřebí. Ruší mě to při práci. Můj předpoklad se naplnil. Není nikoho kdo by chtěl jít dál. Musím jít sám a na vás se vykašlat. I kdybych vám přinesl perly svobody vy byste se jich zděsili a roztrhali byste mě.

Není každý kovaný aby si mohl dělat co chce. Já si budu dělat co chci. Končím s mesiášováním a ponechávám vás vašemu láskyplnému peklu. Vy nechcete z pekla vy usilujete peklo napravit! Upřímnou soustrast. Proto jen pro opravdové zájemce kteří už mají všeho po krk a všechny jejich tužby se přetransformovaly do jedné jedinné věci a to je se osvobodit, pro ty tu ještě budu. Pro knihomolce a přežvýkavce moudrostí a pro ty jež káží cokoliv ač sami nejsou svobodní pro ty tu nejsem. Bude jim trvat ještě mnoho životů než se doškobrtají dál. Obyčejní lidé jsou mnohem dál než kdejací právoslavní vyvolení misionáři. Těm se klaním ale hlasatelům lásky a dobra nikoliv. Neboť každý člověk je svatý ale učení pochází z pekel. Nechť slepí vedou slepé a nechť mrtví pochovávají mrtvé. Skutečně živý člověk je definitivně mrtvý. Zničte své duše, zničte své já a jste volní. To je cesta proti sobě samému, cesta trnitá. Sešlete na sebe všechna utrpení, volejte po zlu, po neštěstí po nemoci po věčné smrti to je postup který volí moudrý člověk. Brzy mu přejde chuť na život. Přemítejte o mrtvolách o zániku všeho krásného... to způsobí vyvanutí tužeb i lpění. Mluvil jsem ale nesrozuměli jste. Nyní budu jen mlčet. Lehnu si do rakve. Nevyrušovat... nevytvářejte mé já... pryč se všemi vztahy... končím. Abych se osvobodil musím se zbavit mesiášství a ponechat vás vlastnímu peklu. Nemohu vám nic dát, žádné učení. Učte se z mého ticha. Pouze vám cestu ukážu. Nepromluvím nic, nezanechám za sebou nic. Nepotřebuji nikomu nic dokazovat. Odcházím jako stín... ani prach se za mnou na cestě nezvedne. Nabral jsem směr ke konečnému vyvanutí... již nebude více zrození. Tento svět je mi ukraden. Až zničím svou duši, Bůh ani Ďábel nebude mít nade mnou žádnou moc. Stanu se pro ně neviditelným. Zničit duši můžete jen v lidském těle. Máte mimořádnou příležitost a vy ji takto marníte. Až budete v nebi... tam nebudete mít prostředky ukončit své strastiplné putování jedním velkým hovnem a po zrození se k tomuto textu už nedostanete. Peklo s vámi dokud neprozříte.

Je zajímavé, že bych měl plakat a nebo být smutný a přitom cítím opak. Chce se mi smát až se za břicho budu popadat. Byl jsem jen hlupákem co se snažil napravit pošetilce a prodat nic. Vlastně mi vůbec nic nechybí a po ničem už netoužím. Ani po lásce ani po pošetilcích. Jsem spokojen. [ Zde ] máte mou zarostlou fotku ze semináře Dae Kwanga. A jinak... jak můj přítel (6x hospitalizovaný v blázinci tvrdí) jsem všestranný génius protože ničemu nerozumím a já s ním naprosto souhlasím. Hlupák vždycky nedal spát chytrákovi. Jsem hlupák. Moudrost je svinstvo... bláznovství je svoboda. Takže hao čao ka ka o snězte si mě hyeny.

PS: Nyní budu cvičit a pak tu přidám poslední poznatky. Pro správnou meditaci. Cílem meditace je zemřít. Prostě zmizet a zapomenout ne sebe sama ztratit se. Pokud se vám to podaří zjistíte že tu nejste... a že jste vlastně nikdy ani nebyli. Prostě je tu jen prázdno mezi meditační podložkou a nebem. Zatím mohu upřesnit jen základní body.

Přistupujte k meditaci tak, jako že už máte vše hotovo, vyřízeno, jako byste ulehali do rakve. Není již nic před vámi, vychutnáváte jen poslední okamžiky na tomto světě. Jako byste se po úmorném dni plného shonu chystali na sladký spánek. Těšíte se domů do říše ticha a klidu.

Největší chybou při meditaci je že se soustředíte na sebe, pozorujete svou mysl, své tělo, nutíte se udržujete své "já" ve vědomí. Pořád si říkáte musím, chci je nutné, potřebuji, dělej to a to... držíte se instrukcí. To je ta největší chyba. Sledujete cíl a ten cíl vytváří cestu i nedokonalého poutníka. To je hlavní chyba. Možná že jste včera prožili něco a chcete se dnes dostat dál. Následkem této chyby je, že jste pak stažení na své já. Snažíte se se svým "já" dělat cokoliv, rozpínat, uvolňovat, pozorovat a protlačovat ho někam atd. Ale to je jen bludný kruh. Tím to "já" pořád existuje. Všimněte si toho. Takto se můžete týrat i deset let a nikam se nedostanete. V čem je pointa? Jak z toho kruhu ven? Je to jednoduché, ale v praxi těžké. Je třeba vše vzdát... ležíte již v rakvi... už není co víc dělat nemáte sílu... ani motivaci... jste unavení sami sebou... chcete na sebe zcela zapomenout.

Jak na to? Převeďte pozornost na něco jiného než jste vy. To znamená doporučuji zvuk. Nejlepší se mi jeví šumění listí, jehličí nebo jemný cvrkot cvrčků, šum hor atd. Je třeba se do toho zvuku zaposlouchat na sto procent. Koncentrace zvuk zvuk zvuk... pak až jste se zaposlouchali si jen lehce uvědomte, že ten zvuk tu je ikdyž tu nejste vy. Je tu pořád... pozorovatel není zapotřebí... není nutné mít uši a přec ho slyšíte. Uvolňujte se, je to úleva... tolik úsilí bylo vynaloženo a přitom to jde samo. Nemusíte se nutit slyšet... slyšení existuje nezávisle na vaší volbě. Pak se začnou dít věci.

Nyní se to celé může pokazit že se leknete, stáhnete se, dostanete strach a uvědomíte si své tělo a své "já". Strach je ta velká překážka... je to jako smrt. Ale děsné je to před tím. Za už to není nijaké. Takže jak na strach? Strach poznáte tak, že vědomí se snaží analyzovat zvuk... co to je? Proč to dělá? Kvůli bezpečí. Tuto analýzu je třeba vyrušit. Prostě sedíte v lese necháte se unášet šumem a zničeho nic praskne za vámi větev. Okamžitě vás to vrací zpět abyste zjistili zda-li jste v bezpečí. Může se ozvat... dýcháš? Žiješ? Máš tělo? Snaha se chytnout nějakého záchytného bodu... utvrdit se že existujete. Stačí sebemenší uvědomění si sebe sama a je to v háji.

Tady pomůže jedna finta jak se dostat přes centrifugy přetížení, závratě, rozptylování které vyvolává strach ze zmizení. Uvědomujte si a držte se toho že nejste... pociťujte volnost... pociťujte že nemáte hranice... o co se tu vědomí snaží? Co si chce uvědomit? Tělo? Kde? Samo sebe vytvořit? Dech? Na co? Tady to je velký oříšek jak tohle překousnout. Je nutno držet se zvuku s tímto, že veškeré "já" je iluzí a že neexistujete. Koncentrujte se na pocit, že tam kde jste nikdo není. Nikdo tu není... vědomí volá k nikomu... není tu žádné tělo, žádný dech... žádné "já". Je to jen hra myšlenek. Jasně to cítíte. Nejsou hranice... nikdy jste tu nebyli, nikdy jste se nenarodili... jako by tu byla jen ozvěna v prázdné místnosti. Ozvěna jež sama sebe slyší... jaké to je vám nemohu říct... následujte tento postup a zmizte na chvíli z tohoto světa.

Je třeba určité píle. Nečekejte výsledky hned. Mi nejvíce vyhovuje sedět na podložce. Když vás bolí klouby... to nic. Vstaňte a projděte se, avšak mysl udržujte stále v duchu meditace. A pak si zase sedněte a pokračujte. Mysl bude hledat tisíce výmluv abyste to ukončili. Největšího pokroku dosáhnete když vám už o nic nejde, když už se vzdáváte. Vydechnete uvolněním... pustíte vše a ponecháte všemu volný průběh... prostěš budete sedět jen tak... jako neúspěšné trosky. Dokud se o něco snažíte... existuje pořád snažící se!

Tolik jsem vám ještě chtěl předat. Kdo praktikuje brzy uzří velké změny. Bude stále v pohodě, jako by uvnitř něj bublal malý gejzír smíchu a radosti. Ať se děje venku cokoliv bude si vědom toho že jeho "já" je iluzí... nebude se ničím vzrušovat. Jako by se díval jen na film... bez zažívajícího. Jen kolemjdoucí... To je nirvána. Pojďte a uvidíte. Nikdo vám to nemůže prodat, nikde to nemůžete vyčíst... tohle čeká jen na skutečné praktikanty.

PSS: Možná byste si mysleli, že jsem agresor a buran. Nemám vám to za zlé. Musím být přísný. Tyto stránky mají jen jedinný úkol nabourat vaše ideje a zatřást domem iluzí dokud nevznikne ve vás velký zmatek a velká pochybnost, která je potřebná k nastartování osvícení. Skutečné učení tu nebudu dávat... ale ten kdo bude vyburcován k velké pochybnosti bude uvítán protože postoupí rychle. Nedávám si slib bodhisattvy spasit všechny bytosti, protože to je vměšování se, ale ten kdo upřímně přijde obdrží snadné instrukce k realizování nejzasší povahy skutečnosti tak aby nemusel sám sebe dřít v desetiletí pod vedením mistra který není Jasně vidoucí! A vzhledem k tomu v jakém stavu je česká duchovnost to bude za pár let na statisíce lidí. Nyní se stahuji do ústraní a věnuji se praxi tak abych byl schopen načerpat síly a vidět i do myslí praktikantů a pak dát užitečné konkrétní rady a taky aby mě nikdo neoblafnul tím že papouškuje nějaké vyčtené věci ze své mysli. To už umím celkem i teď a na dálku ale ještě to není ono. Cítím že mám ještě rezervy a proto budu prohlubovat svůj vhled a rozšiřovat počet satori tak abych byl nezlomě ukotven Nezrozeném. V této zemi není mistra který by vám řekl kde jste a co máte konkrétně dělat vzhledem k detailnímu pohledu na váš život tak aby jste si nemuseli holit hlavu a recitovat sútry. Ale je tu mnnoho těch, jež jen tlumočí univerzální instrukce... a protože nejsou Jasně vidoucí napáchají nesmírné škody.

Obyčejná Nula