Předmluva

Mohl bych to tady hezky zbořit, mohl bych převálcovat celý tento systém, mohl bych použít studenty, důchodce a matky na mateřské, mohl bych zažehnout velikou revoluci. Mohl bych říct studentům složte učebnice, vy nemáte co ztratit, zastavte to dřív než vám zbydou opravdu jen holé ruce. Mám tu moc a ta moc je mi dána od mého Otce. Ale neudělám to, protože to nic neřeší. Nyní jsou tu optimální podmínky pro to, abyste prohlédli. Ikdybych tu nastolil radostný život, ani ne po jednom století by se to vrátilo do starých kolejí. I kdybych vás osvobodil nic se nezmění. Nebudu dělat stejnou chybu jako Johanka z Arku. Neudělám to, protože tím vaši vnitřní svini nezničím. Ona tu bude a bude číhat jen na příhodný okamžik. Vy sami za sebe ji musíte porazit. Pak to bude opravdové a trvalé. Já sám jsem spokojen, mohu cvičit i tady i ve vězení. Nic mě nezastaví cvičit cestu. Nemohu si dovolit marnit čas nějakým přisluhovačným životem v otročení žádostem jiných a svých. Zkrátka jste v tom sami. Pokud existence chce budu žít, pokud ne klidně odejdu. Nikoho nenutím aby mi cokoliv dával, tak se na mě neobořujte. Nebudu vydávat knihy ani pořádat semináře, protože abyste se jich mohli účastnit, museli byste zaprodat svou duši ďáblu. Mám pro odhodlané připravenou jistou akci která bude zdarma, více o ni napíšu hned jak objasním praktické metody správné meditace.

Celý ten čas, celých těch mnoho tisíc let se tu opakuje stále stejná chyba. Všichni rodiče za těch tisíce let dělali to samé, pracovali pro dobro svých dětí. A kam to dospělo? Všichni ti pracující lidé se hrbili pod bičem a v potu tváře pracovali na své děti, a co se změnilo? Všichni lidé po tisíce let pracovali a usilovali o své bohatství a vyrobili jen dnešní bídu. Všichni lidé po tisíce let se věnovali a pracovali na dokonalém zdraví a vyrobili jen nové nemoci, všichni lidé se po tisíce let snažili dohonit štěstí a vyrobili si jen utrpení. Všichni lidé po tisíce let usilovali o mír a bezpečí a vyrobili jen neničivější zbraně a války.

A co děláte dnes vy? Stále to samé. Jak to dopadne si můžete odvodit z těch tisíce let vysilující práce. Vyrábíte si jen vlastní utrpení, bídu a utrpení pro své děti. Mnohem horší úděl než jste sami nesli padne na jejich bedra.

Mé oko nevidí krásné domy, ale rozvaliny, mé oko nevidí moderní auta ale vraky na vrakovišti, mé oko nevidí luxusní a přepychové zařízení bytu ale jen velká smetiště vyhozených haraburdí. Mé oko nevidí zdravé krásné děti a mladá sportovní a štíhlá těla, ale staré svraštělé lidi belhající se o berlích ve stínu věků naříkající si jen nad svými bolestmi a stěžující si na krutou dobu. Mé oko vidí rozkládající se mrtvoly. Mrtvoly prezidentů a chudých lidí na hromadě položených které spravedlivě sžírají stejní červi. Mé oko vidí věci příští, věci kterým nikdo a nic kromě Buddhů neunikne. Mé oko vidí váš snový svět utrpení. Svět věčně nenasytných a hladových. Svět věčně nespokojených i miliónových žebráků. Svět jako plac na kterém se všichni snaží probičovat ke svému štěstí. Svět jako plac nářků a utrpení. Z účasti v tomto světě odnesete si nakonec jen rány. Svět v němž ve strachu o svou budoucnost zabijíte ostatní. Mé oko vidí vaše vnitřní peklo.

Veškerým svým úsilím a svým snažení vybudovat a dohonit štěstí marníte jen čas. Stavíte si jen domeček z karet. Stačí malinký závan osudu a všechno se to hroutí, stačí vytáhnout jen jednu spodní kartu... třeba změnit vaše zdraví úrazem, a najednou všechno to co jste budovali ztrácí svůj lesk. Nyní je vám to na nic. Celé vaše štěstí a bohatství může osud proměnit ve vteřině v prach, v slzy a nářek. Všechno se vám sesype když se základna vašeho domečku z karet otřese. Vy jste podobní lidem šíleným, bláznům jež si staví dům na písku. Stačí tak málo a celé vaše životní pachtění jde do WC. Nikdo vám čas ani zdraví ani mládí nevrátí. Nikdo vám nepomůže jste v tom sami. Celý svůj život promarníte ve službách svého pekla a odměna? Milióny lidí se tu nadřeli, tak jako se dřete dnes vy. Nyní jsou staří a nemocní, kde je jejich štěstí a bohatství? Dnes nemají nic, jsou naprosto závislí na důchodu. Ač pracovali tvrdě padesát let, jaká je dnes jejich odměna? Co z toho mají? Jak se mají jejich děti a vnuci? Kam se poděla jejich energie a životní dílo? Jaký to má účel honit toto marnivé štěstí.

Co je vaším štěstím? Jsou to věci okolní. Věci nestálé. Tak nestálé, že během okamžiku mohou být proměněny v prach. Možná máte lásku... stačí jeden výstřel, jedna nehoda, jedna nemoc a nemáte nic. Tak je to se vším. Celé vaše štěstí závislé na okolních věcech, závislé na existenci subjektu a objektu není věčné a stále se musí vteřinu za vteřinou udržovat. Čím víc máte tím větší strach a frustrace dosahujete. A takto ti bohatí a slavní potřebují psychoanalytiky, neboť mají už vše kromě toho štěstí. Prostě neví co jim chybí, v čem to štěstí vězí. Už jsou u cíle, už mají všechno to co jiným chybělo ke štěstí... dál už cesta není, ale štěstí nedosáhli. Jsou zmateni, uvědomili si marnivost svého dlouholetého počínání i jak někdy hluboko museli klesnout a podrazit blízké. A v tomto světle vidí sami sebe jako nešťastnou bytost jež zaprodala se ďáblu. A tak se dáváte na cestu k Bohu. Ta vám dává zatím nevyvratitelnou naději. Otročíte dalšímu bludu a výsledek si odnesete do hrobu. Samozřejmě nenaplnění, nešťastní a frustrovaní. Zrodíte se v novém zapomnění a vše začíná nanovo. Víte vy vůbec co vlastně chcete? Bohatství nebo spokojenost, zdraví nebo peníze, oddech nebo práci, štěstí nebo povinnosti, lásku nebo svobodu?

Třeba takový příklad o lásce k dětem. Nechám-li je svobodné, budete mě soudit, že je nenávidím, že jim upírám vzdělání a že jsem nezodpovědný rodič. Když je budu třískat a trestat domácím vězením, když je budu nutit k výborným výsledkům a takto tvrdě je vychovávat budete mě soudit, že je nenávidím a že výchovu moc žeru a dopouštím se ublížení na zdraví. A tehdy se vás zeptám co je tou vaší láskou a tou vaší svobodou? Kde je hranice? Možná řeknete od každého trochu uměřeně. Dobrá tedy když přinesou jedničku dostanou nejprve výprask a pak pohlazení. A když donesou pětku dostanou nejprve pohlazení a pak výprask. Tím je zajištěna rovnováha i spravedlnost. Copak je to normální, to je mohu nechat svobodné. Kdo jste že mi chcete určovat jak mám vlastní děti vychovávat? Odkud bere vaše školství na ně nárok? Podívejte co z nich vaše společnost vychovala. Všichni co tu dneska velí a kradou byli vychováni ve vašich školách. Zlatá příroda, tam mladým nikdo 20 let názor neupravuje aby následně museli jako naprogramovaní roboti otročit. V přírodě má každý právo na svůj názor již od narození. Vidí věci tak jak jsou a učí se jen to základní. Tomu říkám svoboda názoru. U lidí je nejprve názor deset let pitvořen a pak ať si každý v tom udělá pořádek. Musí se však držet základních kamenů zpitvořeného názoru ve společnosti aby byl normální.

Ale zpátky k otázce... víte co vůbec chcete, když jste jak splašení a sedláte nejméně deset koňů současně? Všichni zajisté chcete uhasit ten žár způsobený tím že vám něco chybí. Chcete najít naplnění, uvolnění, trvalý klid a pokoj. Už máte dost toho plahočení neustálého snažení jež stále nenese to kýžené ovoce. Chybí vám svoboda, radost a volnost. Musíte závidět ptákům na obloze jejich bezstarostný život, chcete zastavit ten šílený shon, shodit ze sebe to neuveřitelně těžké jho. Stát se svobodnou bytostí. Dojít blaženosti, kterou už nic neohrozí. Ani pobyt v přírodě ani sex vám nepomáhá, prostě ten neuhasitelný žár je stále s vámi. Nedává vám klidu, neustále vás honí a bičuje abyste něco museli dělat. Abyste se o svůj zítřek starali. Neustále se musíte starat o sebe i o jiné, o cokoliv se musíte starat. Jste jako otroci v nějaké trnité kouli jež se valí ze srázu do propasti smrti. Nemůžete přestat, nebo se všechno zkazí a umřete. Jste jako otroci, jež musí sloužit úplně všemu. Jako srdce jež aby mohlo bít si muselo vyrobit ruce které ho nakrmí, plíce které mu budou dodávat živiny, mozek který bude to všechno řídit, nohy, žaludek, střeva tak stejně se pak musíte snažit. Nyní už nebijete jen pro sebe ale pro spoustu věcí. Upletli jste na sebe bič. Už nemůžete se na plíce vykašlat, jinak hned umřete. Tak se to všechno bortí a vy stejně nakonec umřete vysílením. Čím více si toho vyrobíte, čím více toho máte tím více tomu musíte sloužit.

Máte teplo, máte dům, máte auto, máte chatu, máte děti, máte koně, máte bazén, máte psa, to je vaše štěstí... jen znásobená otročina, protože o to všechno se musíte starat, o to víc musíte kmitat a udržovat to v jakémsi stavu. A to všechno něco stojí... Čím víc máte, tím víc jste nesvobodní. Upsali jste se vlastní krví pekelnému utrpení. Možná získáte obdiv a úctů či respekt jedinců a nohsledů zastižených stejně zkaženým okem, lidí se stejným syndromem. Máte největší sbírku známek, máte prezidentské křeslo, takové nicotiny... je to všechno jen dočasným mámením. Smrt vám vše vezme. Proč marníte čas? Vždyť vyrábíte jen své neštěstí.

Mám pro vás ten poklad, mám pro vás to naplnění. Tu extázi i spontánnost, tu svobodu jež žádný zákon neomezí. Tu volnost, ten život, jež ani smrt nezkazí. Má tu perlu království nebeského. A každý kdo chce může si ji vzít zadarmo hned teď. Proto dřív než se rozhodnete spáchat sebevraždu, přijďte. Jste již tak blízko. Proto jetli vás to už tady nebaví a máte toho plné zuby přijďte a já vám ulehčím a vaším duším spočinutí dám. A tehdy budete tancovat s lahví v ruce a zpívat na městkých náměstích. Budete svobodní jako boží blázinci. Nic vás nezastaví ničeho se nebudete bát. Prohlédnete klam života i smrti prohlédnete intriky pekelné. V hodiné své poslední budete plakat radostí.

Proto poslouchejte pozorně. Naučím vás jak prohlédnout klamy a příčiny svého utrpení, naučím vás jak rozpustit své žádosti a osvobodit se z kola karmického konání. Naučím vás jak uniknout smrti a obdržet život věčný. K tomu budete potřebovat získat zpět šet pokladů jež tvoří Buddhu. Budhovo oko, Buddhovo ucho, Buddhův nos, Boddhův jazyk, Buddhův hmat a Buddhovu mysl.


Nejprve něco o skutečnosti

To je ten nejtěžší oříšek... jak jen začít. Musím použít představ, ale neberte to na materiální úrovni. Mnoho lidí dělá stále stejnou chybu. Rozdělují skutečnost na trojí svět. Na to zlé a dobré a na sebe mezi tím. Na plusy a mínusy a na energii mezi tím. Duchovní lidé rozdělují taky a trpí stejné peklo. Rozdělují na ego zastupující Ďábla a na duši zastupující Boha. Oni se pak zmítají mezi tím. Podvědomí, vědomí a nadvědomí, malé já, já a vyšší já, hromadění energie. Komické. Dokud existuje sebemenší rozdělení, byť by to bylo na Já a Bůh nebo na Já a ostatní bude tu všechno utrpení i trojí svět. I start i cíl tvořící cestu i poutník. To je ten první základní kámen ze kterého se rodí žádostivost, karma a nekonečné utrpení. Chtěli byste vědět jak to je? Není žádné rozdělení, žádné já. Pokud se něco rozděluje pak je to jen ego. Ego se rozdělí na vás a na ego. Ego se vždy rozdělí tak abyste museli okamžitě být nespokojení a neúplní, abyste okamžitě měli cíl i start, abyste měli nutkání vytvářet cestu. Každé ego se rozdělí jinak. Některé vytváří cestu od chudoby k bohatství, některé od nenávisti k lásce, jiné od Ďábla k Bohu, od hříchů ke svatosti. No a tak si ego hraje. Vytváří kříž, i napětí, vytváří úplně všechno. I vesmír, i vaše okolí zkrátka všechny obrazy, zvuky, pachy, chutě, hmaty, myšlenky. Ego je stavitelem. Vytváří si tělo i život a všechny podmínky k tomu.

Jak to dělá? Klame se. Ego je žádostivost sama, je to touha sama. Chce být i zítra, bojí se skutečnosti, bojí se zániku, a proto se očisťuje a zdokonaluje. Stále musí něco dělat a nedokáže se zastavit, protože by zaniklo. Tím nemyslím jen zastavit chůzi, tím myslím zastavit všechno. I barvy jsou jen kmitáním o jisté frekvenci, i zvuky jsou kmitáním o jisté frekvenci, i myšlenky jsou kmitáním o jisté frekvenci. Zastavte kmitání a okamžitě všechno zmizí v nirváně. To však nemůžete dokázat, protože není ten kdo by to mohl dokázat. "Já" je jen jeden kmit. A vy to stále udržujete. Stále vytváříte "já". Tisíckrát za vteřinu. Zastavit ten proces je totálním vysvobozením, definitivní smrtí. Ale to se stane až úplně nakonec. To co se budeme učit je, bdělá pozornost. V naprosté bdělosti si nemůžete potvrdit to své "já" a ikdyž to "já" přetrvává, dalo by se říct že jej tím usušíte. Už vám nebude velet ani vás trýznit abyste mu sloužili, ale budete osvobozeni.

Takže jaké zbraně používá já. Je to šest klamů. Oko, ucho, nos, jazyk, hmat, a mysl. Mysl je centrum. Tam sídlí "já". Ani v oku ani v uchu ani v nosu nikde jinde. Nyní si představte prázdnou místnost kde nic není a kde je tma. Jakoby prázdnou kouli uvnitř které se nacházíte, a jejíž vnitřní stěna je kouzelná. Je to veliká mediální obrazovka vjemů. A nyní vy, tedy ego má schopnosti tuhle mediální obrazovku ovládát. Představí-li si obraz, okamžitě se vytvoří kolem něj. Prostě vytvoří ten obraz tak dokonale, že budí zdání prostoru. Ať se podívá kamkoliv, všude to ladí a nikde není vidět roh ani zlom. Samozřejmě ze začátku bylo toto ego malinké a začínající. Tehdy to začalo budiž světlo, až později se to rozjelo. A co to dnes všechno umí je opravdu obdivuhodné. Takže to trochu zkrátím. Oko je jen televizí která promítá obraz tak jak si to ego přeje. Prostě vidí to co ego naprogramovalo včetně vlastního těla. Ucho je jen reproduktor. Přehrává to co si ego naprogramovalo. Tak stejné je to se všemi smysly. A uprostřed toho je ego kochající se svým dílem, ego super snící počítač zkrátka mysl. Nic mimo tuto kouli není! Je to jako virtuální realita.

Abyste pochopili jak to pracuje, podívejte se na své sny. Není nutné žádné hmoty, žádného prostoru, žádných podnětů zvenčí, ani žádného času k vyrábění kulis. Možná byste řekli, že sny jsou jen zpracováním toho co jste už zažili a viděli. Není tomu tak, protože můžete skládat hudbu kterou jste neslyšeli, můžete stvořit lidi a kulisy které jste nikdy neviděli, můžete tvořit i zvířata která neexistují, můžete stvořit i chutě, i vůně, i stavy beztíže a strachů, můžete stvořit celý svůj život. Všechno je propojený. Ikdyž se ve snu pomilujete s partnerkou a dosáhnete orgasmu, dojde k ejakulaci mimo sen, ikdyž se zpotíte, zpotíte se mimo sen, ikdyž ve snu prožíváte strach a vzrušení, mimo sen se váš tep i dech zrychluje a celé tělo se převaluje. To dokazuje, že tělo není skutečné a podléhá egu. Mnohdy dokonce ikdyž se spálíte tak tělo to následuje. Jak to je účinné ukazuje hypnóza. Ta umí měnit programy ega.

Ego vytvořilo vás, i vaše tělo. Všechno to je v té kouli. Je to snůška pocitů a vjemů zpracovaných myslí. Žádná hmota není potřeba. Pokud vás ego chce vyděsit, pošle do ucha hlas doktora s děsivou diagnozou, do oka jeho obraz a do hmatu bolest v iluzorním těle. Stejně tak jestliže oko uvidí odpornou věc, pak i ucho, i nos, i hmat budou dodávat stejně odporné vjemy. Tak poznáte klam. Co se líbí egu, líbí se i smyslům. Co se egu, mysli nelíbí, i smyslům se to nelíbí. Neexistuje rozpor mezi smysly. Věci příjemné oku chutnají příjemně, věci oku odporné chutnají odporně. Věci vzrušující oko, vzrušují i nos i hmat, zkrátka lehce snadno poznáte co ego chce. Ono si vás vytvořilo, vaše tělo a vaši mysl, aby se mohlo zažívat. Nutí vás, ovládá vás, hraje si svou hru. Když neposlechnete, okamžitě se sesype spousta zrakových, sluchových a hmatových vjemů abyste si uvědomili kdo je tu pánem a že máte následovat jeho žádosti. Ego si si umane prožít cokoliv, neustále to analyzuje a vyhledává ty věci co se mu líbí. Píše si knihy, časopisy, radí samo sobě, tvoří veškeré kulisy, i důkazy. Není však nikdy spokojeno, nemůže být, protože je jen snem a iluzí. Snaží se stát skutečností. Snaží se propašovat do blaženosti. Cokoliv vytvoří, každý vjem a pocit nemůže být věčný. Orgasmus trvá jen pár vteřin a kolik se na to spálí energie. Ono tolik energie nemá, a proto se musí odpočinout nakrmit vyspat, je v tom naprosto komické. Samo neví co dřív, který požitek následovat. Je naprosto roztříštěné ve své zmatenosti. Ono by chtělo všechny požitky najednou. I požitek z toho i z toho. Osedlalo tisíce koní najednou. Jako televize snažící se stát světem, jako obraz snažící se zhmotnit, být skutečný. Jako sen snažící se být skutečný a tedy nesmrtelný. Protože sen ví že jednou skončí. A tak jste se stali obětí samotné touhy být. Váš život je touha být. Touha být sama sebe tvořící, snící sen, to je váš vysilující život. Počet těl nehraje roli. Tak jako počet snů za jednu noc. Jeden sen končí a druhý začíná aniž by došlo k probuzení. To je vaše karma. Neuhasitelná touha jež vás spaluje a žene. Nerozdělujte se proto na ego a sebe. Jediné co ve snu existuje je ego. Vy ve snu nejste. Ležíte na posteli zcela v jiném prostředí. Ve snu je jen vaše mysl, vaše ego. Proto jste vězňové a zajatci snů plných utrpení a bičovaní, snů plných strádání kde nic není věčné protože to je umělé. Jsou to jen čáry a iluze.

Ve snu však nikdy nepoznáte že jde o sen. Jedině až se probudíte. Z tohoto snu jste se však neprobudili a proto sen pokračuje se všemi kulisami den za dnem jako vteřina za vteřinou. Jsou lidé jež se naučí řídit svůj sen. Zabere to mnoho času a technik. Mohou vidět auru snových postav, mohou materializovat před svým snovým publikem ve svých snových rukách snové předměty, mohou levitovat mezi svými snovými kulisami. A slyšet snové ovace svým snovým uchem, vidět svou snovou slávu a snové plakáty. Mouhou být slavní ve svém snu, třeba tím že se procházejí po vodě. To je velká past jak promarnit čas, ale nikdy vám to osvobození ani probuzení nepřinese, neboť stále sloužíte jen egu a sbíráte pozornost davů. Štěstí ega spočívá jen v pozornosti. Není dav, není ani sláva ani štěstí... ego zkrátka potřebuje potvrzení že je skutečné. Je však samo... a tak si okolí vysnívá a tím se z jeho pozornosti kochá. Nenapravitelný sen, který to nevzdává ani po tolikati zklamáních.

Možná někde za tímto vesmírem tedy hned vedle vás je někdo stejně trpící a lapený. Proto až se probudíte nezapomeňte na něj. Vy jste vytvořili tento svět, a vy nesete odpovědnost za všechny vaše vytvořené bytosti. Spaste je tím, že spasíte sebe. Pokud se nevěnujete cvičení a hledání spasení, pak nejen že vytváříte karmu svoji, ale vytváříte karmu všech bytostí ve vesmíru které jsou s vámi. To je velký slib Buddhů a patriarchů. Jesliže pomáháte bytostem a sami nejste probuzení, pak karma tisíce bytostí bude pokračovat věčně. Pokud však nejprve usilujete o své probuzení, pak můžete zastavit najednou karmu všech bytostí ve vašem světě. To je pravý soucit, který otevírá bránu vedoucí k osvobození všech bytostí. Pokud sen skončí všichni jsou spaseni aniž byste hnuli prstem. Pokud sen trvá můžete se snažit sebevíc, ale plodíte jen další a další utrpení postihující miliardy bytostí... nekonečnou karmu. Celý váš vesmír odsoudíte díky své marnivosti k doživotnímu utrpení. Tady vidíte že ve skutečnosti nejde jen o vás. I vlastní snové rodiče můžete opustit i vlastní snové děti můžete opustit, všeho se musíte vzdát abyste mohli následovat svůj osud. Teprve jakmile dosáhnete spasení, jsou spaseni všichni. Jamile nedosáhnete spasení, pak i kdybyste pomáhali jiným ze všech sil nevykonali jste vůbec nic.

Proto slyšte. Pokud jste slabí a nemáte na to, každý kdo by vzal toto učení a vysvětlil ho správně někomu jinému toho zásluhy budou veliké. A jestliže ten někdo jiný dosáhnul by spasení, pak zásluhy to budou obrovské. Mnohem vyšší než kdybste nakrmili miliardu hladových dětí ve svém trpícím vesmíru. Ale to nic není oproti tomu jež toto učení realizoval osobně. Já nejsem mistr a vy nejste žáci. Dovolte Buddhovi být Buddhou. Vzdejte se svého těla i života a přijměte tělo Kristovo, vzdejte se sebe sama a spasíte svět z hříchů jeho.

Zničíte-li klády nebude již třísek. Zničíte-li mistry nebude již žáků. Spasíte-li sebe, spasíte celý svět. Velké dílo jest dokonáno. To je zákon i soucit Buddhů a partiarchů. Lidské úspěchy, pocty, chvála a hana jsou jen dočasné smetí na pláži mezi dvěma vlnami příboje. Postavit dům, založit a zajistit rodinu... jaké to je hrdinství? Jaké to jsou zásluhy? Pokud se věnujete čemukoliv jinému, ať by to bylo sebešlechetnější, sebehumánnější, pácháte jen zlo a roztáčíte karmu všech vesmírných bytostí. Posíláte všechny do pekel a ničíte království nebeské. Jaká je vaše odměna? Podívejte se na sebe, marníte jen čas. Protože jste sami nevešli, stáváte se jen překážkou na cestě ostatním, kteří vám musí nejprve doživotně sloužit.

Obyčejná Nula