Není života a není smrti. To jsou jen závěry lidské mysli. Nemůžete poznat jestli žijete nebo jste mrtví. Nikdo to neví. Vždy musíte pro to zjištění učinit minimálně dvě věci. Jinak se to nedozvíte. Ta první je zkontrolovat svou hranici (stvořit se) a ta druhá je vyhodnotit výsledek (potvrdit se). Někdo řekne... kousnu se do prstu a uvidím. To můžete udělat i ve snu a myslet si že se jedná o skutečnost. Štípni mě... stará finta... ale vždy je třeba udělat aspoň dvě činnosti. Mysl se umí velice pečlivě klamat... slyším, vidím, myslím... ale všimněte si toho pečlivě, že pro prokázání svého života potřebujete nahmatat vždy nějakou hranici. Ať už je to hranice mezi dvěma myšlenkami nebo mezi prstem a tělem. Ale podstatné je, že teď v tomto okamžiku to nevíte přesně. Musíte pro to vždy něco udělat, aby jste se utvrdili. Kdyby se zastavila mysl... to by bylo děsný... kdybych vás odpojil od signálů ze všech smyslů... to by bylo děsný... to byste potom nepoznali nic. A kdyby se obě věci staly naráz? Hm? Ocitli byste se ve věčném... (*?*?*)! Ale přesto jsou novorozenci přesně v takovém stavu a nepanikaří. Náznaky toho stavu najdete v orgasmu nebo ve smíchu, v extázi všude kde o sobě nevíte, nevíte ani o životě ani o smrti, ani o těle ani o hranicích. Prostě to smích převálcuje všechno a mysl se zastaví. Nelze myslet když se smějete naplno. Při orgasmu kdo by myslel? Proč to kazit a uvědomit si hranici svého těla a těla partnerky? Mysl se ozve ihned jak to začne být nebezpečné a vymykat se kontrole. A do takového stavu v jakém se nacházejí milenci a novorozenci se můžete vrátit pokaždé když odhodíte to iluzorní harampádí a přestanete se ztotožňovat se svou myslí, která žije jen utvářením smrtících hranic. Tady bych jen uvedl rozdíl mezi transem a spasením. Trans je bezvědomí a extáze je bdělé vědomí v celé své potencialitě. Život a smrt je tedy možný jen uvnitř mysli. Tam je totiž všechno možné kromě jedné věci.

A proto slyšte následující učení:

Nepojmenované je skutečné a věčné. Pojmenované je iluzí a umírá. Cokoliv lze pojmenovat je jen forma, iluze, domněnka a objekt mysli.

Mysl umí pracovat jen z formou, jen s iluzí. Lidé se ztotožňují s formou a proto umírají. Trpí a strádají, protože neznají skutečnost.

Mysl je skalpelem a nůžkami na patologii. Hraje si jen s mrtvými věcmi. Mysl je ten největší a jedinný patolog na světě a všechny její závěry jsou sebrány v tlustých deskách ve filozofickém díle Patologie Boží.

Mysl se nedokáže podívat na obraz v celku. Zkuste to... ona pořád těká. Tu je strom a tu je dům tu je slunce a tu je motýl. Nevidí to v celku. Pořád musí pitvat, rozlišovat a filozofovat. Jazyk a slova jsou objevem pekla. Jen v pekle se musí přemýšlet a hovořit... jen v pekle se musí plánovat, pracovat a strachovat... vševědoucí je Lucifer... má dost velkou a těžkou hlavu. Až se mu z ní kouří a všem je z toho horko.

Strom jak jej znáte není stromem. Je to jen forma kterou na sebe vzala skutečnost aby mohla být zjevena zkrze světlo. Strom není jen dřevo, listí, květy... Když to vše rozpitvané myslí dám na hromadu strom neobživne. Na patologii po detailní pitvě ještě nikdo neobživnul :-).

Když se zeptáte vědců co je strom... dodají vám kvanta studií a výsledků laboratorních testů... ale já jim řeknu... ale já ten strom neslyším... necítím jeho vůni... nevidím jeho růst. A tak vědci tyto tuny lejster odhodí a za pár let mi donesou jedinnou molekulu DNA. Slavnostně ohlásí... toto je strom. Prima... ale opět tu není vůně, opět tu není růst, opět tu není šum listí. Pokud je strom DNA, pak mi odpovězte co je ta vaše DNA a co je to ostatní ve stromě... z kolikati molekul DNA se zkládá ten váš strom! DNA sama o sobě nic nedokáže... ? Musí tu být něco jiného co evokuje jeho růst.

Budete-li se dívat na strom myslí musíte jej ohraničit. Vyseknout a vystříhnout z obrazu. Tím všechno zabijete, protože to spoutáte a omezíte do smrtelné formy. Podíváte se na obraz a vytrhnete strom ze země důkladně jej vypreparujete a omyjete od hlíny a řeknete toto je strom. A tímto okamžikem počne to co jste vypreparovali uvadat a umírat.

Ale kde jsou ty hranice stromu? Strom má vůni, kterou vítr dokázal rozšířit i na míle daleko. Strom dýchá a jeho výdech je rovněž za ty roky roztroušen po celé zemi a v mnohých lidech. Strom zplodil za ty roky tisíce semínek. V každém semínku je neomezené množství stromů. Kde jsou jeho hranice? Kde je jeho smrt? Ale jakmile jej vyseknete z tohoto celku pak ho spoutáte do formy a tím se stane strom smrtelným. Proto strom je jen iluzí mysli. Není to žádná vysoká olistěná rostlina se zdřevnatělým stonkem. Smrt je tedy možná jen v mysli. Mysl je slepá kdákavá slepice... primářka na patologii Boží. I když všichni hledají štěstí, lásku nebo Boha... nikdo neví co to je... nedokáže si to ujasnit, hlavně že zběsile hledá... komické.

Díváte-li se na s - t - r - o - m pomocí mysli tak jak vás to naučili ve slabikářích v první třídě patologie, pak musíte vidět smrt a zrození stromu. Stejně tak jako se díváte na jeho semínko... musíte vidět zrození a smrt semínka... Ale odstraníte-li formu, oddělíte-li zrno od plev, pak uvidíte, že zrno nikdo neumírá. Semínko vyrůstá ve strom a strom vyrůstá v semínka... jak jasné... stačí oddělit plevy od zrna. Formu od skutečnosti. Strom je růst! Stejně tak jako zrno uvnitř vajíčka roste v zrno uvnitř housenky a dále zraje v zrno uvnitř kukly a přechází v zrno uvnitř motýla. Ani v jednom případě zrno nesmí zemřít... jinak se zastaví celý proces. Mění se jen forma. Jen forma umírá a žije. Jen forma přichází a odchází.

Neexistují žádné hranice! Hranice tvoří jen mysl. Vše je bez hranic a věčné. Zničte všechny jazyky... od podstatných jmen až po částice... jen citoslovce jsou dokonalé. Citoslovce jsou základní a prvotní. Bez citoslovců by nevzniklo nic. Následují po extatických částicích. Individualita... život i smrt končí u devítky... u částic... dále je jen extáze nekonečna. Termíny nesmrtelnost, věčnost, svatost, osvícení, osvobození, ráj, peklo, láska... to jsou termíny mylné... jsou to jen ohraničené objekty mysli. Jediné co je skutečné jsou citoslovce. Škoda, že není citoslovce ticha... vždycky překračuji hranice a proto stmeluji všech deset v jedno... ticho. Je tu jen tok, růst, vůně, extáze ticha... vše ostatní je iluze. Vše je v základě věčné a propojené v jedné kontinuitě a nese v sobě vůni extáze. Zanikne-li slunce, zaniknete i zrno. Zanikne-li jen jedinné zrno zanikne i slunce. Není žádná vzdálenost mezi zrnem a sluncem, mezi zrnem a Bohem. Je tu jen jedna velká závislost, symbióza jedna velká kontinuita. Jen forma je trpícím... jen forma podléhá pomíjivosti, rozkladu, zániku a smrti. Kupíte-li formu, ztotožňujete-li se se svou formou pečujete-li o jakoukoliv formu, či se cítíte být připoutáni k jakékoliv formě jakoukoliv intenzitou lásky či nenávisti... čeká vás jen utrpení a nekonečná karma. Neboť z tohoto popudu nevědomosti zaséváte denně tisíce příčin a následky budete muset sklízet. Neexistují dobré následky, neexistuje dobrá karma... Komické na tom je, že forma existuje jen ve vaší mysli... tam je i všechno utrpení. Stačí se přestat ztotožňovat z vlastní myslí... a celý svět je spasen.

Ve skutečnosti není žádná země ani žádné nebe. Není žádná hranice. Není ani já ani ty, ani hřích ani svatost, ani osvícení ani karma. To vše vzniká po vyseknutí první hranice z celku. Pak strádá všechno. Tak jako by se kořen oddělil od květiny zahyne to celé. Proto je jen jedinná karma... karma všech bytostí. Tuto karmu vidím zcela jasně. A není jiná možnost jak zničit tu karmu dřív, dokud nezmizí poslední hranice rozlišení a oddělenosti. Dokud nespasíte sebe, nemůžete spasit ani jedinné zrnko písku, nemůžete vykonat ani jedinný skutek Otce.

V tomto pohledu jsou všechny nauky nauky pekelné. I taková Advaita. Učení nedvojnosti. Říká ne dva a tím ty dva stvoří pokaždé... a DVA i TA třetí. Komické... tři hranice. Učení tří pekel. Vše je učení tří pekel vedoucí k trojímu světu. Já tu nic neučím bořím všechny hranice. Pro mě je slovo hříšníka stejným peklem jako slovo světce. Proto jsem jedinný kdo vás může spasit. Nemohu to říct jinak, nemohu opravdu ne. Pokud však budete tvořit hranice mezi mnou a sebou... pokud ke mně budete přistupovat jako k tělu a osobnosti, pak posíláte všechny do pekel. Jsem jedinný kdo dokáže vysvětlit věci tak aby nedocházelo ke zmatkům. Lidé mi posílají někdy texty, ale ony jsou zastaralé, neaktuální, hovoří mlhavě... proto tolik zmatků. Hovořím zde konkrétně. Mám ten dar stejně jako všichni z vás. Problém je že skutečně může hovořit jen ten, kdo sám toto poznal! Dokud si někdo jen četl a následně se jen domnívá a pak píše knihy... způsobí jen zmatek. Skutečnou Dharmu můžete získat jen u pravého mistra. A protože jste nepoznali pravé mlčení nemůžete poznat pravé učení. Tak jste vydáni napospas podvodníkům. Já od vás nic nechci a přesto si myslíte, že čím více peněz zaplatíte tím lepší kvalitu dostanete. Vy jste mým rmoutícím se srdcem... jaký smysl má okrádat své srdce? Pro mě jsou vaše starosti a vaše žákovství jen hrou absurdnosti. Pro vás je to priorita... musím hrát tuto hru aby jste jednou splynuli se mnou v tichu. Jak vám říct o tichu? Jak předat ticho když vy se upínáte na slova a to co je mezi nimi neslyšíte... zaměřte se na mezery a pauzy mezi slovy... a uslyšíte tlesknutí jedné ruky!

A proto vám říkám znovu forma je peklo. A v pekle je velká hlava starostí, protože vás honí smrt a utíká vám život. Stále zakleti ve strachu mezi Ďáblem a Bohem... jak chcete najít klid? Můžete si zakrýt oči nějakou ideologií, nějakým náboženstvím nějakou vírou... ale smrt neodejde. Odhoďte formu, odhoďte mysl i tělo, zrušte všechny hranice mezi životem i smrtí a pojďte slavit!

Obraťte svůj zrak dovnitř... tam nejsou hranice a najdete království nebeské. Vzdejte se jakékoliv formy a budete vzkříšeni a zrozeni z Ducha... z podstaty. Pochopte a poznejte, že v základě není žádný příchod ani odchod... žádný život ani umírání... žádný strach ani utrpení. Ptáte-li se co je před zrozením nebo po smrti, potřebujete jen ránu do palice.

V pravdě není žádná smrt... tím vás však neuklidňuji, protože vy umřete. Tím vás motivuji abyste to realizovali teď hned! Abyste nelpěli na svých formách a vzdali se svých "já". Neshromažďovali, nekupili, neobskakovali kolem formy, jinak sloužíte jen peklu. Každé slovo reprezentuje formu. I strach, i láska i duše je jen forma. Za posledním slovem začíná nirvána. Slovem to začalo a slovem to skončí. Nirvána leží vždy mimo interval prvního a posledního slova. Vůně o níž mluvím je všudepřítomná, ale vy ji nevidíte protože vaše mysl se zaobírá jen formou.

Nemusíte vykonat vůbec nic v tomto světě. Stačí jen ustoupit květu z cesty, aby vydal konečně svou přirozenou extatickou vůni. Přišli jste sem na oslavu a děláte si starosti organizátora! Uvolněte se probuďte se ze své nevědomosti! Jakmile květ vydá vůni už nebude květu potřeba. Vůně zůstává nezávisle na květu. Je věčná. Pokud ji zas někdo nepojmenuje a neznečistí na nějaké svaté Božství.

Jednou jsem napsal: Naučte se hrát svou melodi bez not. Jedině tak můžete najít svou vlastní písničku! Jedině tak můžete pokaždé vytvořit novou písničku pro tento den. Vaše spory... jako noty v písničce... já jsem vysoká a vy nízké heč... musíte šplhat na horu... až budeme všechny vysoké a dokonalé... teprve pak vás Bůh bude mít rád... Ale Hospodin se takto na věci nedívá.... rozezněte se prosím všechny noty tím svým přirozeným tónem na tom místě kde vás Hospodin postavil... ať melodie zní... Pak můžete uvidět, jak to všude správně ladí... pak můžete Hospodinovi vzdát holt i dík za tuto melodii.

Nyní dodávám: Hudba není v notách. Nota je jen forma. Hudba je uvnitř. Mezi notami musí být ticho. A to ticho a prázdno je ta vůně i ta tančící hudba. Vy se zajímáte o noty. To je vaše nevědomost. Tanec je mezi dvěma notami. Když zní nota nachází se tanec v krajní poloze a tanečník je tedy bez pohybu. Kde je nota zjevuje se tanečník a kde je ticho zjevuje se tanec.

Proto nevidím řeku ale tok, nevidím strom ale růst, nevidím ptáka ale let. A to všechno je obklopeno zářivým světlem ticha a spokojenosti slz extatického tance.

Obyčejná Nula