Úvod

Tato kniha je kouzelná, kouzelná v tom, že pokud zaslechneš její skryté poselství může být zároveň poslední knihou v tvém životě. Může být zároveň první a zároveň poslední. Protože je dokonalá.

Podstatou této knihy je otevírání oka dharmy, jež se děje pomocí příběhů jež zaznamenal Tupá hlava coby první a poslední žák od svého mistra Obyčejné Nuly. Nenechte se zmást jednoduchostí příběhů, možná že na první pohled se vám bude zdát že jde jen o vtip. To je ale jen vaše iluze, kterou jste si chtěli zakrýt oči a věřit dále lžím. Lži jsou totiž pohodlné sladkosti mysli sloužící k tomu aby jste neviděli vlastní strach. Strach z neznáma.

Nebudeme se tedy zdržovat kecy a popisovat zbytečně stránky papíru.

Seznámení

Jednou si Tupá hlava udělal výlet na blízký hrad. Když tak šel po cestě a pojídal mysli všiml si podivného muže. Na první pohled nebyl ničím zvláštní, přesto z něj vyzařoval přímo magnetický klid. Protože se sám již dlouhou dobu věnoval duchovnosti, a znal témeř dobře své pocity, věděl, že zde jde o něco mimořádného. Nedalo mu to tedy a tak toho muže oslovil. Pozdravil ho tedy, představil se a svěřil se tomu muži se svým zvláštním pocitem. Muž naslouchal a pak se zeptal. "Řekni mi proč si kupuješ hrstku mysli když za stejné peníze můžeš mít třeba celý chleba, který ti vydrží i několik dní?" "Protože mysli je zdravější," odpověděl Tupá hlava. "Nevěděl jsem že jsi nemocný," opáčil na to Obyčejná Nula. "Ale já nejsem přeci nemocný," podivil se Tupá hlava. "Né, a proč si teda kupuješ zdravější mysli," pousmál se Obyčejná nula. "Abych byl přeci... " a tu se Tupá hlava zasekl, neboť pochopil. "Tvé skutky jsou odrazem tvé víry, proč nosíš stále semínko nemoci ve své mysli?" zeptal se ještě Obyčejná nula. "Nevím..." vykoktal v zaskočení Tupá hlava. "Kdo ti řekl co je zdravější a co ne?" Pokračoval Obyčejná hlava. "Všichni to přeci vědí... píše se o tom na mnoha místech." Vychrlil Tupá hlava. "Dobrá... ale to však není hlavní příčinou toho proč tohle pochybné vědění vyhledáváš a proč ho nosíš stále sebou ve své mysli. Příčinu toho najdeš v tvé odpovědi: abych byl. Abych byl je tvoje jediné utrpení, a kvůli tomuto lpění na svém bytí se z tebe stává jen otrok hnán svým strachem. Co to má za smysl jíst zdravěji? Myslíš že smrti tímto unikneš?" Zeptal se provokativně Obyčejná nula. "Ne ani tímto smrti neuniknu... " poznamenal smutně Tupá hlava. "Tak proč to všechno starání a obskakování kolem výživy? To prozrazuje jen tvůj strach. Strach sám je jen utrpením pocházejícím ze základní iluze bytí. Mohu ti vysvětlit jak se zbavíš této iluze i svého utrpení, budeš-li mít vůbec zájem se osvobodit." Dodal nakonec Obyčejná nula. "Dělám na tom už roky, mnoho hodin jsem proseděl v meditaci, ale přesto jsem se smrti nezbavil, jak mi můžeš ty poradit?" Povzdychl si Tupá hlava. "Marníš jen čas! Mohl bys meditovat celý život, ale stejně by ses nikam nedostal, protože neznáš tajemství správné meditace." Pokud budeš mít zájem, přijď zítra ráno na tohle místo a můžem začít se skutečným probouzením," navrhnul Obyčejná nula. Tupá hlava nadšeně souhlasil a s tím se tedy rozešli.

1. lekce

Hned ráno se vypravil Tupá hlava na smluvené místo. Obyčejná nula už tam byl a nejevil žádné známky netrpělivosti. Když k němu Tupá hlava došel, poklonil se a pozdravil jej.

"Proč jsi mě pozdravil a proč ses mi uklonil?" Otázal se hned Obyčejná nula aniž by se na Tupou hlavu podíval. "Protože je to výrazem úcty a zdvořilosti. Všude v duchovních kruzích se to tak dělá, že se lidé zdraví a klanějí," odpověděl Tupá hlava. "Všude kde je strach tam je i úcta, a všude kde je pýcha tam se vyžaduje i zdvořilost. Obojí však pochází z iluze bytí, z iluze ega Tupá hlavo. Každá úklona a každý pozdrav je živnou půdou ega, a ego stojí za vším strádáním. Každá úklona a pozdrav, každá úcta vytváří oddělenost a oddělenost je zdrojem utrpení celého vesmíru. Podívej se na zvířata. Zdraví se? Ne. A proč? Protože nevnímají oddělenost. Nevnímají já. Pokud se potkají dvě zvířata, potkávají se jen dvě formy, nikoliv dvě duše. A zdvořilost a uctívání formy jaká to je duchovnost? Copak tvá pravice ráno zdraví tvou levici? Copak se tvé nohy klaní oku? Ne. A proč? Protože se dávno znají. Nejsou oddělené. Jsou stále spolu... stále v jednotě, zdravení nemá smysl. To je jako bys při sexu začal zdravit svou partnerku. Není to už nutné. Rozumíš, už jste ve spojení... proč se znova oddělovat. Stejné to je když se potkají zvířata, nebo stromy... ony nejsou, jak by se mohli pozdravit. Oni nemají vědomí žádného já. Proto i my tady nebudeme vytvářet a živit oddělenost, my se ji budeme naopak co... snažit zabít, protože z ní pramení veškeré utrpení." Tupá hlava na to jen zíral, ale dávalo mu to záhadný smysl. Nikdy se s takovým pohledem na věc ještě nesetkal a to netušil co všechno ho ještě čeká.

Povstali tedy a Obyčejná nula ho dovedl ke splavu a zeptal se: "Slyšíš splav?" Tupá hlava ihned opověděl: "Slyším." "Hmm... a co myslíš slyší splav tebe?" Zeptal se dále Obyčejná nula. "Ne." Odpověděl zaskočeně Tupá hlava. "Proč si myslíš že ne?" nenechal se odbýt Obyčejná nula. "Protože splav přeci nemá uši." smál se Tupá hlava. Obyčejná nula se však nesmál, evidentně si nědělal legraci a zeptal se dál: "Co myslíš, když vidíš slunce vidí i ono tebe?" "Ano... musí... je to vzájemné." uznal Tupá hlava. "A má slunce oči?" Opáčil na to Obyčejná nula. "Ne nemá" Odpověděl sám zmaten Tupá hlava. "Ne? Tak jak, tě může vidět?" Dorazil ho Obyčejná Nula. "Nevím... pouč mne tedy, co tím chceš říct." Naléhal Tupá hlava. Obyčejná Nula tedy spustil: "Pokud tu jsi, tak tě slunce vidí a splav slyší. Cokoliv zažívané smysly je však strádání. Nevytvářej oddělenost, nevytvářej já, a pak nebudou ani žádné uši patřící nějakému já. Jak bys pak mohl slyšet splav? Jedině tak že se oddělíš od splavu můžeš zaslechnout jak šumí. To však znamená oboustranné utrpení. Neboť splav nyní žije v tobě a život je strádáním. Rozumíš? Tím tvé bytí znamená utrpení všech forem v tomto vesmíru. Znamená to utrpení zvířat, stromů, slunce i splavu. A kdo za to může? Ty. Proč? Protože si se oddělil. Tak jako když odtrhneš dítě od matky... strádají obě strany. Tak stejné je to i v tomto případě. Tak jako když rozetneš květinu ve dví na dvě poloviny tak obě poloviny začnou strádat a chřadnout. Už tu není květina jako celek, ale je tu květ a kořen. V takovém to oddělení však obě individuality jen strádají a zahynou. Proto nikdy nedojde Buddhovo srdce nirvány, dokud bude na světě sebemenší oddělenost. Dokud bude existovat nějaké, byť jedinné vědomí, dotud bude existovat utrpení všech. To je téměř nekonečná karma a prokletí dělící všechny bytosti a nebytosti od nirvány." Završil Obyčejná Nula. Po chvíli uvažování si i Tupá hlava postěžoval že to je teda daleko hlubší učení, než se učí v duchovních kruzích. Pak se zeptal: "A kdo to to tak zařídil, jak to vzniklo a proč to vzniko... a dá se z toho uniknout?" "Dá, avšak cesta je to strastiplná. To ti však povím až zase zítra. Nyní jdi a přemýšlej o dnešním učení." A tak se rozloučili.

2. lekce

Tupá hlava dlouho přemýšlel a zvažoval, a tak se ani rána nemohl dočkat aby se dozvěděl více. Přišel tedy opět za Obyčejnou nulou. Nyní už ho nepozdravil ale řekl jen: "Tak už jsem zase zde." Obyčejná Nula však nebyl ani s tímto spokojen a opět se do Tupé hlavy pustil. "Už jsem zase... a k tomu zde... zasluhoval bys 10 ran holí. Ale i kdybys řekl: už nejsem zde, zasluhoval bys 30 ran holí." Tupá hlava na to zíral jako spadlý z višně... a jaksi mu to nedocházelo. A proto požádál o vysvětlení: "Co podle tebe mám říkat, co je správné." Obyčejná Nula dodal: "Ten kdo mluví je vždy zmatený, protože mluví ze zmatenosti mysli. Mluvení samo je utrpením. Ty jsi opět dnes vytvořil já tím svým: už jsem zase. To není tak strašné, jako kdybys klamal sám sebe a tvrdil si mi že už nejsi. Jak může nic říct: Já nejsem nic? Jak může osvícený říct dosáhl jsem osvícení? Nebo dokonce jsem osvobozený? Pořád je tu skryté já. Sice maskované a rafinovaně skryté ale stále tu je. Pomocí praxe brzy získáš oko dharmy a tohle snadno prohlédneš. Projdeš procesem, v němž budeš spasen od osvícování se a osvobozování se." Tupá hlava se začal smát: "Ty si děláš legraci ne? Miliardy lidi usilují o své osvobození, celé životy se věnují jakési askezi aby byli spaseni, a ty celé jejich snažení klidně postavíš na hlavu a dokonce to vypadá, že jim to chceš spíš rozmlouvat než jim v tom pomoci." "Ano to tak vypadá, protože oni nemají oko dharmy. Veškeré jejich úsilí vychází z bytí. Já chci být osvobozen nebo já chci být spasen. Celý život otročí té iluzi. Sami si staví překážky a tím jen tu iluzi posilují. K tomu však abys pochopil ti dnes vysvětlím příčiny tohoto celého monstra zvaného svět." Tupá hlava jen zíral, ale nechal Obyčejnou nulu pokračovat.

"To co ti dnes řeknu, je velkým tajemstvím. Jen málo lidí dokázalo prohlédnout tento trik, který tu byl na lidech spáchán. Celý svět je ve snách. Celý...! Nyní se tedy podívejme jak to všechno začalo. Vysvětlím ti principy stvoření světa o kterých se nezdálo ani těm nejsvětějším lidem na této planetě. Co myslíš Tupá hlavo. Co bylo na samém počátku. Světlo a nebo tma." Tupá hlava se zamyslel a odpověděl: "Zcela jistě tma, neboť to vyplývá z Bible." "Dobrá tedy, pokud je napočátku všeho tma, pak stvořitel musí být tma. Takže kde se bere spojení světlo versus Bůh? Proč všichni lidé uctívají světlo, vyhledávají světlo?" Zeptal se ještě Obyčejná Nula. "To nevím..." Konstatoval Tupá hlava. "Protože mají strach. Ale podívejme se té záhadě ještě blíže na kloub. Pokud je Bůh světlo, pak tma je Ďábel, pokud na počátku byla tma, pak Ďábel je tma. Pak Ďábel stvořil tento svět." "No ty ses zbláznil!" Nechápavě kroutil hlavou Tupá hlava. "Počkej s tím, ještě. Nebudeš tomu věřit, ale tento svět je jen klam-mája, je to dílo Ďábla či Máry chceš-li. Proč vzniká touha tvořit? Je to nespokojenost. A nespokojenost je peklo a tam kde je nespokojenost musí být i nějaké nespokojené já. Kdyby byl Bůh tvořitel, znamenalo by to, že by to byl neustále nespokojený egoista zakletý ve svém utrpení, protože všechno co stvořil tu strádá rozkladem a zánikem. Proto tvrdím, že stvoření je dílem pekla, a tmavý stvořitel hnán tímto utrpením nespokojenosti stvořil světlo i tento svět aby měl o zábavu postaráno. Podívej se na to ještě takhle. Co myslíš že bylo první... peklo nebo nebe? Hm?" Zeptal se Obyčejná nula. "Podle Bible bylo první nebe a rajská zahrada v něm." odpověděl Tupá hlava. "Ano podle Bible to tak je napsáno, ale v pravdě to tak není. A proč. Protože kdo by vytvářel a pomýšlel na peklo jsa spokojený a šťastný už v nebi. Hm? Ale pokud jsi v pekle, pak pomýšlíš na nebe. Jen v pekle se sní o nebi. V nebi se o pekle nesní. Proč by Bůh coby láskyplná bytost vytvořil Ďábla aby nás trýznil? Ale Ďábel mohl vytvořit Boha, jen proto aby umocnil kontrast svého pekelného utrpení. Proto bylo-li stvořeno nebe, muselo být nejdřív nějaké peklo. Byl-li stvořen Bůh, musel být nejdříve Ďábel. Rozumíš. Kdyby byl Bůh skutečný nikdy by Ďábla nestvořil a kdyby se tak náhodou stalo, už by dávno s Ďáblem udělal jediným gestem rázný proces. Proto tvrdím že tma utvořila světlo, peklo utvořilo nebe a z Ďábla stvořitele se stal rázem Bůh. Hezky to je tak zaonačeno, aby tomu nikdo nepřišel na kloub. Tím se z máry, vládce temnot stal Bůh a nyní si nás tady vydržuje v kole reinkarnace pro své soukromé choutky. Trápí nás a nutí nás žít v okovech. Veškeré bytí je totiž strádání, všechno zažívané smysly je strádání. Mára takto spoutal díky iluzi bytí naši svobodu, a lidé hnáni touhou po svém lepším bytí roztáčejí kolo karmy opravdu hbitě. Čím tvrdší podmínky, čím větší strádání tím rychleji s ním chtějí točit, tím více mají snů a cílů. Objeví-li se někdy pravé oko dharmy pak to kolo trochu zpomalí. Avšak Buddhů je zatím málo, protože všichni mají strach ze tmy... z nebytí. Ale v pravdě je tma počátek a konec všeho. Tak jako teplo není věčné a nakonec zůstane jen chlad, tak ani světlo není věčné a nakonec zůstane jen tma, stejně tak ani bytí není věčné a nakonec zůstane jen nebytí. Nebytí je nirvána. Konec strádání. Nakonec zůstane opět jen Mára coby Ďábel ve své samotě."

"No to zní šíleně" dodal Tupá hlava. "Je to šílené, protože to převrací vše naruby. Uvědom si ke komu se modlí miliardy věřících, koho prosí o své bytí. Všichni klečí u nohou Máry, Bůh je jen iluzí... jsou to je 3 písmenka, která dokázala ovládnout celý svět. Tři písmenka. Mají moc nad celým vesmírem. Celý princip náboženství je založen na iluzi Boha. Buddha to věděl, Ježíš to věděl. Celé je to prohnilé až na kost, protože nejenže Bůh je iluzí, ale i jeho uctivatel je iluzí. Dokud tu bude já bude tu i strach, bude tu i rozdělení na já a Bůh, budou tu i modlitby a žalmy. Bude tu i hřích, pokora a ponížení. Ono žal a my, když spojíš dohromady, dává jasnou výpověď o lidském utrpení. Tisíce let omílaní textů vykonalo své. Za tisíce let se dokázalo jen to, že Bůh není přísný ale je plný lásky. Čili jen se vylepšila a upravila původní lež. Existuje však cesta jak tomu uniknout. Všechno se odvíjí od iluze bytí, je to jako by ti někdo zakázal se probudit a spoutal tvé sny. Ty pak už nevíš co to probuzený stav je a tak považuješ sen za skutečnost. Vzdáváš se své Božské moci ve prospěch Máry a ten ovládá tvé snění, ty sám se pak ve svém snění ponižuješ jen na bezmocnou lidskou duši, která je povinována sloužit Bohu, protože jsi už zapoměl pravdu. Dává ti to co sis vysnil ale platíš za to utrpením. Sníš o autě, můžeš ho mít, ale je nutno tomu obětovat mnoho let práce. Přitom auto je jen tvůj sen. Takto si kupujeme lepší sny, a otročíme slibům lepších snů. Všichni doufají v zítřek, všichni doufají v zítřejší spasitelův příchod, v zítřejší sen. V Bibli je popsáno datum příchodu spasitele celkem sarkasticky jako že je to už blízko. Myslím si, že by tam klidně mohli napsat zítra. To je totéž... a značí to nikdy. Dnes jsou lidé tak tumpachoví... že by je to ani netrklo."

"No to je teda nářez! Víš ty vůbec co tu říkáš?!" Vyhrkl nervózně Tupá hlava. "Bořím tvůj zítřek, tvé naděje a sny, neboť to je základ! Neříkám že to bude snadné, ale bohužel ti nedokážu všechno popsat, musíš se o tom přesvědčit sám. Naučím tě správné meditaci. Meditaci kterou jsem objevil. Pro dnešek tedy končíme, pořádně si to všechno prober ze všech stran." Završil klidně tento den Obyčejná nula a zanechal tam Tupou hlavu zmateného jako nikdy předtím.

3. lekce

Hned další den, vzal Obyčejná nula Tupou hlavu na hřbitov. "Podívej se na lidské utrpení. Zde leží muž který celý život sbíral známky, věnoval tomu spoustu času a tedy i mnoho peněz a prostředků. Věnoval tomu celý život. Celý život promarnil kvůli bezcenným barevným papírkům... v den jeho smrti totiž jeho dům vyhořel i z celou sbírkou. Zde leží prezident a zde leží žebrák. Leží tady vedle sebe, nyní jsou si rovni. Prezident si staví trůn na žebrákovém utrpení... zde vidíš že celá hra stojící mnoho slz, mnoho práce dělníků byla zbytečná. Prezident i žebrák jsou si nakonec rovni leží tu bez svých peněz, bez svých majetků, bez svých pravomocí. Leži tu a hnijí, jejich život stořil jen utrpení. Avšak lidé se nepoučí, a i přesto, že vědí že všechno dělají zbytečně, veškeré jejich snažení nakonec příjde vnivěč, přesto si neprohlédnou toho vnitřního otrokáře. Dříve to bylo mnohem snazší, ale Mára hbitě rozšířil nabídku snů i o duchovní štěstí, rozšířil snění o astrální cestování a dimenze, o velice zajímavé snění, rozšířil sen o nějakou duši, která je věčná a která po smrti bude žít v ráji. A tak se mnozí lidé nechali nachytat a tak taky vznikla první církev. Dnes jsem tě přivedl na toto místo, abys prohlédl, abys sám v sobě zažehl jiskru, skutečnou jiskru po osvobození. Neztrácej čas. Budeš-li chodit do práce... komu to pomůže? Pomůže to tady těm lidem? Pomůže to tobě? Co z penězi? Co z majetkem? Není tvůj, není. Můžeš postavit dům, můžeš si pořídit pozemky a zahrady, můžeš toho mít moc, jednou přijde buldozer a všechno to zahrne. Tvé auto skončí na vrakovišti, tvůj dům bude zbourán, tvá zahrada rozkopána. Všechno co jsi v životě budoval přijde nakonec v prach." Takto promlouval k Tupé hlavě Obyčejná nula až se Tupá hlava rozplakal, neboť pochopil marnivost lidského snažení. Zeptal se tedy: "V čem je ta hlavní příčina? Proč to lidé nevidí? Proč si dělají navzájem takové příkoří?" "Všechno tkví v egu a jeho sobectví. Ego je jako nenasytný had, jehož si hřeješ na prsou. Je stále nespokojený, stále chce víc a víc. Protože to mu dává existenci. Ego tu chce být i zítra, potřebuje jistotu, to ono je ten kdo se bojí. To ono ovládá tvé emoce. Emoce jsou jen provázky a ty jsi loutka. Zkrátka ego chce být za každou cenu. Ať je to jakákoliv maska, ať je to svatost, nebo majetek... to vše mu dává existenci. Všechno utrpení pramení jen z žádostivosti tohoto já." Tupá hlava se zamyslel a řekl: "Ale všude se píše, že toto já je jen iluzí, že to nejsme my." "Ano to se píše, ale toto já se hned převlékne za duši. Tedy nyní zde již není utrpení materiální ale duchovní. Nyní je tu otročení duši, neboť ego se chce prorvat i do nebe. Ale to nejsmutnější na tom je, že není ani duše ani nebe ani já, vše to jsou jen sny, vše to je jen dílo Máry vládce temnot. Proto všechno utrpení je jen snem. Každý kdo sní trpí. Protože bytí je sen, život je sen."

"Chceš snad tvrdit že vše je jen iluzí? Klamem? Že ve skutečnosti tu nikdo nežije ani neumírá? To mi mysl nebere." Namítl Tupá hlava. "Mysl ti to nikdy nevezme, neboť mysl je toho všeho zdrojem. Já může existovat jen v mysli, sny mohou existovat jen v mysli, bytí může existovat jen v mysli. Pomocí smyslů zrak, čich, hmat, chuť, sluch se formuje vědomí já. Proto Buddha říkal že vše zažívané smysly je už strádání. Není žádné tělo, žádná duše, žádné vědomí. Abys mohl slyšet, musíš si nejprve uvědomit sám sebe. Kdo by tady jinak mohl slyšet? Pokud chceš vidět, musíš si nejprve opět uvědomit pozorovatele. Pokud chceš něco zažívat musíš nejdříve být. A právě tak vzniká vědomí nějakého já. Čím víc vidíš, čím víc slyšíš, tím bohatší má já základnu a má se o co opřít. Může si říct viděl jsem, slyšel jsem. Kdybych odříznul od tvého mozku všechny vjemy pocházející ze smyslů, prohlédl by jsi velmi rychle. K tomu bude sloužit ta meditace jíž tě budu učit. Pokud nemáš vjemy jak by jsi mohl poznat zda žiješ? Zda jsi?" "Hmm... to bych nemohl pak nijak poznat," souhlasil Tupá hlava. "Proto se toho všichni bojí. Mnozí by zešíleli už jen po páru minutách takového odpojení. Proto se toho bojí ego jako čert kříže a raději si hraje na duchovní práci."

"Nyní se rozhlédni po tomto hřbitově a uvažuj takto. Když není žádné já a žádné bytí lze někomu pomoci? Lze učinit nějaké dobro? Lze prokázat skutečnou službu? Ke komu má pak přijít nějaký spasitel? Spasitel musí být člověk s okem dharmy, ale tento člověk nevidí nikde žádné bytosti, které by měl spasit, kterým by měl pomáhat. Co tu tedy bude dělat? Co mohl dělat Ježíš? Jak lze spasit ty bytosti?" Tupá hlava chvíli uvažoval a pak řekl: "Nelze spasit žádné bytosti, protože žádné bytosti tu nejsou, tudíž je všechno jen můj sen. Všechno je na mně. Nikdo mi nepomůže. Ostatní jsou pak jen kulisa, která mě má mást a neustále vytvářet mé já." "Správně Tupá hlavo, nyní jsi konečně zahlédl střípek dharmy. Zeptám se tě nyní co je to Buddha a uvažuj velice bedlivě." Tupá hlava se opravdu zamyslel nad tímto slovem z ohledem na to co mu Obyčejná Nula řekl. "Buddha je Buddha, to je vše. Zbytek je jen můj sen. I těch šet písmen, i to ostatní. Nikdy jsem Buddhu neviděl, ani nepotkal. Může jít jen o výmysl starý víc než dvatisíce let." Velice bystré Tupá hlavo, tak stejně je na tom Kristus i Kršna. Nikdy se nedopátráš pravdy v tomhletom směru. Ani po ní nepátrej. Jsou to jen prázdná slova, vše ostatní je jen ve tvé mysli. A jak se to tam dostalo?" Zeptal se ještě Obyčejná nula. "Jediným zdrojem jsou nějaké černé skvrny na pomíjivém papíře, kterým mě naučili přiřadit význam. Tedy přiřadit k těmto znakům své sny a zaplnit tak mou mysl nadějí." Odpověděl Tupá hlava. "Velice trefné, jde vidět, že mi brzy začneš rozumět a pak to bude snadné. Takže si pamatuj, že vše je jen v lidské mysli. Nikdy nenajdeš pravdu v knihách, nikdy neuzříš pravdu okem, nikdy ji neuslyšíš uchem a proč? Protože ty sám jsi iluzí. Všichni hledající dělají stejnou chybu, protože zatím nepochopili tu základní iluzi. Jejich hledání vychází z načtených ideálů, z nespokojenosti a z žádostivosti, proto to všechno týrání, askeze a úklony. Tam kde je nespokojenost tam je i nespokojený. A kde je nespokojenost? Jen v lidské mysli. Pravda leží až za myslí. Proto nelze o ni nic říct rozumíš?" Osondoval ještě Obyčejná nula. "Už tomu rozumím. A je to velice tvrdé. Celý svůj život se promarnil ve službách Máry. A to jsem si myslel že jsem duchovní a dokonce že mám k osvícení už jen kousek!" Smál se sám sobě Tupá hlava. A smál se tak upřímně, že mu tekly i slzy, smál se na celé kolo až se i Obyčejná Nula rozesmál neboť Tupá hlava zcela zapoměl, že je na hřbitově. Pak dodal: "Dnes poprvé jsem si uvědomil že jsem se nepohnul ani o krok. Můžu klidně zahodit všechny knihy, sbírat moudrost a vědění je k ničemu, protože nakonec ho sežerou červi i s mým mozkem... není třeba chodit ani do práce, protože to nikam nevede. Nyní jsem připraven k tomu abych se naučil správné meditaci." Obyčejná nula byl spokojen protože Tupou hlavu dostal tam kam potřeboval. "Žítra začnem tedy s praxí." A s těmito slovy odešli ze hřbitova.

4. lekce

Co je to správná meditace? Správná meditace je uvolnění. Jedině v naprostém uvolnění není možné myslet. Jedině v naprostém uvolnění tedy mizí všechny vjemy, jedině v naprostém uvolnění mizí já. Není-li tu já, pak není cesty, není cíle, není vědomí, není strachu, není smrti, není strádání, a není žádného bytí. Každý praktikant by se měl držet těchto instrukcí. Neudržovat v mysli cíle, představy a myšlenky. Neudržovat ani myšlenku neudržovat myšlenky či myšlenku boje s myslí, nevěnovat pozornost ničemu. Mistři zenu učí pozornosti. Kde je pozornost tam je pozorovatel. Tato meditace má za úkol zničit pozorvatele a to tak, že zmizí nejprve pozorované. Každý praktikující by si tedy měl všimnout tohoto. Kdykoliv je tu vědomí já, vytváří se napětí. Pokaždé když se ozve zvuk, nebo se dostaví vjem, vzniká v mozku napětí, které je lehce postřehnutelné jako tlak. Tento tlak je spojen s myšlením a s uvědoměním si já. Každý praktikant by měl zapomenout na všechna jak i na všechny způsoby. Neměl by se upínat k žádnému cíli neměl by se držet žádné metody. Může se stát, že budou během meditace nabídnuty různé zážitky a cesty někam. Toho se je nutno vyvarovat, protože tu není nic co by mohlo cestovat někam. Není tu žádné já, je tu uvolnění a nic nedělání. Není tu žádný cíl, žádné prostředí, žádné vjemy, jež by mohly být analyzovány jako zvuk. Je nutno si dát veliký pozor na to aby během meditace nevznikalo žádné uvědomování si. Není tu žádný slyšící, žádný vidící, žádný pociťující, žádný meditující ani žádný zažívající. Pokud se praktikant bude cvičit v tomto duchu, brzy dosáhne nirvány. Dosažením naprostého klidu bez snů, bez astrálních a jiných snů, dosažením naprostého uvolnění mysli se shoduje s dosažením nirvány. Není tu však nikdo kdo by ji dosáhl, nikdo kdo by mohl být osvícený a nikdo kdo by o tom mohl pak cokoliv říct. Vše co bylo o nirváně sděleno je jen sen lidské mysli. To se nedá zažít, to se nedá popsat. Jedině co lze udělat je umřít touto smrtí. Proces to však není snadný, mohou nastat děsivé vize nebo božské vize, ego může použít představivost i vaše emoce strachu tím nejneuvěřitelnějším způsobem. Zkušený praktikant by se však neměl nechat oklamat, a měl by pokračovat v uvolňování. Toto tělo není moje, toto není moje duše, toto nejsem já. To však neznamená klamný závěr, že vy jste něco jiného, něco vyššího a nesmrtelného. To jen znamená, že vy nejste! To znamená prohlédnutí klamu Máry, pak není důvod pokračovat v jeho hře. Pomáhat bytostem, chodit do práce, snažit se něco v tomto světě vylepšovat a zdokonalovat. Neboť vše co může být dosaženo je jen sen. Je to jen ve vaši mysli. Ve skutečnosti není žádné já, žádný zisk, žádné štěstí, žádné uspění, žádná moudrost, žádné vědění, žádná cesta, žádná dokonalost, žádný Bůh, žádný Buddha, žádný Mára.

Zde je píšeň osvobození

Není třeba žít a není třeba umřít.
Každý okamžik je ten nejlepší okamžik,
žel není toho kdo by to mohl potvrdil,
ani to kdo by si jej mohl vychutnat.

Co je to život, co je to smrt?!
Vymeťte pavučiny a zabijte pavouka.
Za kytičky... za včeličky...
ať rozkvete louka!

5. lekce

"Nyní Tupá hlavo přejdeme k praxi. Dnes ti vysvětlím základy i úskalí správné meditace. Poslouchej tedy pozorně." Začal nový den Obyčejná Nula.

"Základem správné meditace je správná pozice. Pozice, která dokáže udržet bdění a přitom umožňuje být uvolněný. To je ověřený lotosový sed ale není až tak nutný. Důležité je aby pozice umožňovala uvolnit tělesné napětí ve svalech. Mohl bys i ležet, ale tvá mysl je zvyklá v pozici ležení myslet či snít. Je to už takový spouštěcí mechanismus vybudovaný po mnoho generací. Princip spánku je v celku stejný jako správná meditace. Tělo se uvolní, všechna napětí se uvolní a člověk usne. Zapomene na sebe. Ucho neslyší, oko nevidí, hmat nereaguje. Člověk spí tvrdě, ale není při tom bdělý. Neví o tom že by spal. Později až spánek splnil své se probouzí mysl a začne se přehrabovat ve svých záznamech. Začne si pohrávat s promítáním, protože ji v tom nikdo nekontroluje. Tehdy se začínají zdát sny. Ego si prostě hraje svá představení. Může si vytvořit cokoliv, nic není nemožné, může se stát králem, může slyšet, vidět, může být nesmrtelné, může cokoliv. Lidé hledají ve snech smysl, analyzují je. Protože neznají jejich podstatu. Vznikájí tu snáře a výklady a věštění, zkrátka sny se stávají důležitou součástí moderní psychologie. Ale ve skutečnosti je to tak jako by si malé dítě posadilo k digitální střižně Holywoodu a hrálo si čudlíkama. To co vznikne pak má být obrazem pro věštění. Jsou i metody, kdy se snažíme trochu dítě naučit ty čudliky mačkat, aby jsme ovládli to co se nám má zdát. A tak tu vzniká Lucidní snění a astrální cestování. Nikdo však z těchto velkých snílků a cestovatelů ve vesmíru neopustil prostor své mysli. Celý jejich vesmír je obsažen v malé kouli velikosti kokosového ořechu. Zmínil jsem tedy sny abych ti ukázal společné znaky nástupu ke spánku a k meditaci. Takže počáteční symptomy jsou stejné. Praktikant začne zívat. To je dobré znamení, protože mysl nemá žádný cíl, žádný objekt svého zájmu a tak usíná." "Na tom něco je, protože člověk který si něco uvědomuje, člověk který slyší, přemýšlí nebo vnímá cokoliv nemůže usnout dřív než se uvolní." Dodal Tupá hlava.

"Snaž se tedy pozorovat průběh i když budeš usínat, abys porozuměl celému principu jak vyzrát nad myslí. Když se na to podíváš, zjistíš, že když jdeš spát, nemáš před sebou žádný cíl, prostě jdeš nic nedělat. Kdyby si v mysli držel myšlenku že chceš spát, že musíš spát, nikdy nesuneš dřív, dokud ta myšlenka nezmizí. To je začarovaný kruh těch, jež trpí nespavostí. Jak se to však projeví v základních předpokladech pro správnou meditaci?

Za prvé není tu žádná činnost, žádný konatel žádný cíl ani záměr, který by se měl sledovat. V praxi to znamená, že nesmíš meditovat. Buddha nikdy nemeditoval, stromy rovněž nemeditují ani zvířata nemeditují a proto jsou v nirváně. Kdyby meditovali pak by nemohli být v nirváně, protože by tu existoval konatel. Takže prvním největším úskalím je, že se nesmí meditovat. Každý praktikant by měl usedat do lotosového sedu s tím, že nebude meditovat, nebude se uvolňovat, prostě s tím, že nebude dělat nic jen si tak bude. To si zapamatuj, protože to je první chyba, které se dopouštějí milióny lidí." "No to je ovšem revoluční postoj! To mě učili úplně něco jiného!" Postěžoval si Tupá Hlava. "Proto si taky neudělal žádný pokrok. Bylo mnoho lidí, kteří strávili půl života jako poustevníci a meditovali v jeskyních aby se stali Buddhou. Škoda. Kdyby se jim do ruky dostala tato kniha, dosáhli by osvobození už po páru letech. Možná dřív. Záleží jak se tomu věnují. Někdo může být uvolněný celý den a někdo je 12 hodin ve starostech a jeho mysl se rozvíjí geometrickou řadou. Takový člověk je podoben muži jež se rozhodl dupnout na plyn ale přesto nepustil brzdu. Kam se asi tak může dostat takový člověk?" Zeptal se Obyčejná Nula. "Jedině do pekla, uznal Tupá hlava."

"To není tak přesné, protože aby se dostal do pekla, musel by být mimo něj, tento člověk si spíš jen přiložil pod svůj kotel více dřeva. Tím ušetřil spoustu práce čertíkům, asi doufá, že bude mít u pekla protekci a oni ho pustí jednou do nebe. A tak hraje na jistotu. Co kdyby... tím nic nezkazí. Ale to není tvůj případ, ty už jsi zažehl správnou jiskru. Nyní tedy pokračujme dál. Dalším velkým úskalím je překonání mysli. Mysl je velice rafinovaná. Hned se chopí každé příležitosti. Třeba tě trochu pustí dál, a pak se ti ozve jako intuice, začne ti pomáhat myšlenkami typu, abys zkusil naslouchat tomu, abys šel za tímto pocitem, abys sis představil světlo kolem tebe, aby si přenesl pozornost k srdeční čakře, abys pozoroval dech nebo vnímal energie. Takto k tobě mysl promlouvá. Jak říkám je velice rafinovaná, a ty si myslíš, že už nemyslíš, že to je hlas duše. Už to nejsou rušivé myšlenky ale pomáhající myšlenky. V tomto stádiu, se můžou zjevovat různé bytosti a různé hlasy které tě vedou. Všechno to je však mysl. A pokud máš zavřené oči, pak jsi mnohem zranitelnější a mysl to má lehké. Okouzlí tě svou hrou a ty si myslíš že jdeš dobře a že jsi dokonce veden něčím Božským. Dostat se do tohoto stavu je velice snadné mnozí jedinci používají i psychedelika. To znamená že sami zničí svou bdělost ve prospěch mysli a ta si rozjede svou šou tzv. mystických zážitků. Je to velká past, a jen zkušený praktikant ji prohlédne. Na tomto stupni zůstávají viset mnozí svatí a vyvolení lidé jež píší různé knihy a učí lidi svým bludným technikám. Problém je v tom, že všechny mysli jsou stejné a tak každý kdo se přidrží techniky brzy dojde ke stejným výsledků a vznikají nám tu takové pitomosti jako hovory z Bohem či z jinými entitami stvořenými jen vlastní myslí. Všechno co obnáší termín -představ si- můžeš spláchnout do wc, neboť je to cesta do pekel avšak zkrze bránu světla. Což je velkým lákadlem pro mnohé můry. Jsou tak oslněné, že přestali vidět na cestu. Proto bys nikdy neměl zavírat oči, protože mysl využije příležitost a vymění bdělost za snění aniž bys to poznal." "No to je šokující... není pak divu že nikdo nemůže dosáhnout osvobození a přitom se tolik lidí pyšní mystickými zážitky považující za své měřítko správné cesty a za své medaile z duchovního růstu." Konstatoval na to Tupá hlava.

"Nejhorší na tom je, že to budou dělat velice dlouho ale nikam se nedostanou. Mohou mít lepší a lepší zážitky, ale stále tu je zažívající a tedy i trpící. Kdyby aspoň neposkvrňovali nevinné svými bludy. Dnes je všechno na hlavu postavené a proto ten kdo dokáže plácat větší bludy je považován za nejdokonalejšího mystika. Proč tak dělá? Protože to je zase ego, které usiluje o pozornost. Je to jen jeho vychytralá hra. Nechme tedy slepé ať vedou slepé a věnujme se opět správné meditaci, protože jen díky ní můžeš dojít spasení a to už je jen kousek od spasení světa." "Copak i já mohu spasit svět?" Zeptal se překvapeně Tupá hlava. "Nejen že můžeš, ale musíš, je to povinnost a závazek každé bytosti aby spasila svět od sebe sama. Od svých ideí dokonalosti, od svých soudů. Jedině tak že zmizí tvé já může být zkrze tebe spasen svět. Ale není za to žádná odměna... to si nemysli. Protože jsi je nejprve uvrhl do pekel teď ho zase spasíš. To není žádná zásluha, to je jen odčinění svých chyb. Takže tady vidíš, že je nutno začít vždy od sebe. Tam je hlavní příčina. Pokud chceš spasit svět, znamená to jen, že jsi nespasil ještě sebe. Pokud chceš napravovat svět, znamená to že jsi nenapravil ani sám sebe. Tak to funguje." "No to je komické a co po tom ti všichni svatí co si hrají na organizátory dobra a spasitele od hříchů." Zeptal se Tupá hlava.

"Ti si sami sypou popel na hlavu, protože tím jen prozrazují vlastní pekelné utrpení. Takže podle toho je odedneška poznáš. Jak mohou ze svého pekelného kotle mluvit něco o svobodě? Mnozí jim to žerou, neboť přikládat pod vlastní kotel se všem v pekle jeví jako dobré. Čertíci jsou rádi za takové vůdce. A tak jim trochu uberou na plamínku pod kotlem a ostatním přidají. Proto takoví svatí lidé žijí v bohatství a přepychu a mají se velice dobře. Pravého mistra, člověka který dosáhl svobody však nikdo nemá rád, a nikdo si ho nevšímá, protože vydává svědectví o pokrytectví. A říká že utrpení není třeba, že utrpení je jen iluzí že žádné jiné zlo kromě jejich dobra tu není. Správný mistr jsa sám svoboden, vidí okem dharmy skutečnou podstatu věcí. Nezajímá se o sladká slova, stačí mu jen vidět takovou seanci, nebo zaslechnout byť jen pár vět od mistra a hned prohlédne klam. Neboť tam kde je tma nemůže být světlo. Samo slovo světlo totiž tmu nezažene, ba naopak ji umocní. Jsou dva druhy takové pomatenosti. Jednou taktikou je lidi ponižovat a pošpiňovat protože to je už zažité, že všechno je hřích a druhou je jim naopak lichotit že jsou krásní a hezcí a že jsou jen oni na té správné cestě a u správného gurua, a jiní nejsou hodni spasení. Princip je však stejný je to hra na struny ega. A tak si každý najde toho správného gurua, který mu dává to co jeho ego chce slyšet. Skutečný mistr však říká vždy opak. Zkrátka bere všechny sny a hračky se kterými si ego může zahrávat, ničí všechny jeho záchytné body. Proto ho žádné ego nemá v lásce." "To je i můj případ, protože jsem byl na tebe z počátku zlý, a pýcha ve mě se mi ukázala, protože jsem si říkal jak ty můžeš radit někomu témeř dokonalému jako já?" Přiznal se Tupá hlava.

"To je drobře že jsi sám uviděl svou pýchu, o to mi právě šlo, ale nyní zpět ke správné meditaci. Jen co překonáme mysl, je tu hned další úskalí a tím je uvědomování si. Zde vzniká ztotožňování se. To je poslední past. Zde ještě naposled žije oddělenost. Tady vznikají závěry typu, slyším, cítím, můj dech, mé tělo, má duše, můj postup, můj zážitek, tepelné vlny, blažené vlny. Zde jsou všechny soudy, jako krásné, hnusné, blažené, veselé, šťastné atd. Zde se praktikant nesmí oddělovat od vjemů. To je velice rafinovaná past. Je to poslední stav bytí. Jsou tu smyslové informace, ale nemají se soudit ani pojmenovávat. Praktikant by se s nimi neměl ztotožňovat neboť to není on, jsou to jen vjemy. Jen vjemy existují nic jiného tu není. Není slyším, není tu květina, není tu auto... jen vjemy bez názvu a bez místa určení. Zde si praktikant může pomoci metodou splynutí. Tedy že pokud je tu vjem zvuku, zvuk nepřichází od nikud a nic neznamená... zkátka není zvuk ani zdroj zvuku ani ucho. Je to jako by jedním uchem tam a jedním ven letěl moc sladký bonbón a mlsná mysl po něm chce chňapnout a analyzovat ho, protože k tomu ji nutí strach ega. Stejně tak je to i s okem... jedním tam druhým ven... není nic co by se dotklo vjemu, nic co by ho uchopilo, hodnotilo a zkoumalo. Někdy pomáhá i to, že žádný zvuk nepřichází z venčí ale vzniká až uvnitř hlavy. Stejně tak obraz. Praktikant se stává zvukem a stává se obrazem.

Ještě před tím však si může praktikant všimnout, jako by ho obklopovala nějaká pomyslná skleněná koule, která mu brání v bezprostředním kontaktu. Praktikant může intuitivně cítit, že vše je jakoby z druhé ruky a tlumené, ochuzené. Jako by byl ve vězení nic není jasné a v plné intenzitě. Praktikant se tady musí vzdát svého těla svých hranic a rozpustit je. Najednou se praktikant stane sám vším a tedy ničím. Zmizí ve všem což se podobá orgasmu i smrti."

"Pokud jsem vše správně pochopil, tak nemám nic dělat, mám zaujmout postoj jako bych šel spát, tímto se vytratí všechny cíle mysli. Podržím tento postoj, a snažím se stále dál uvolňovat všechno. Nesnažím se jít ani dopředu ani nikam jinam, nic neočekávám, nic nesleduji, prostě tu jen tak sedím bez cíle a záměru. Toto dále držím a stále se uvolňuji až se i mysl uvolní. Dále pokračuji v odosobňování a neuvědomování si a neanalyzování vjemů a samozřejmě pak dále se uvolňuji až se uvolním i od snahy neanalyzovat a neztotožňovat se, a tak dále až zmizím." Odpověděl na to Tupá hlava.

"Takto to vypadá velmi jednoduše, ale v praxi už je to složitější. Chce to trénink. Jako bys čekal na smrt... už nic jiného tě nečeká. To zabírá. Jako bys ležel v rakvi a čekal. Kdykoliv se naskytne nějaký konflikt, kdykoliv zjistíš, že ses nechal napálit myslí, pak se vrať k uvolňování. Uvolnění nemá být jen fyzické ale i psychické odpovídající postoji že všechno vzdáváš, nic nemanipuluješ už nic nechceš ani neočekáváš. Postoji, kdy necháváš všemu volný průběh, kdy umožňuješ aby sám Duch svatý v tobě začal pracovat a ty se mu zcela odevzdáš. Toto uvolnění lze praktikovat společně s výdechem, neboť v praxi výdech znamená úlevu, konec snažení, vzdání se. V praxi se stává, že mysl se snaží rozostřit obraz a dívat se do neznáma. Někdy tomu napomáhá i dnešní duchovní meditační hudba. Tomu je třeba zabránit, protože praktikant by měl být bdělý. Nikoliv zahleděný a zasněný. Stále bdělý. Hudba zde může být velkou překážkou. Praktikant si také může pomoci větou jen tady a teď. Prožívá na 100% tady a teď. Tady a teď. Tady a teď je všechna nirvána. Tady a teď je cíl. Není třeba nic jiného, vše je tady a teď, žádná dimenze, žádné hlasy... Pokud to praktikant dělá dobře, zaplaví ho opravdové uvolnění. Tam kde je opravdové uvolnění je i radost a blaženost. Radost se nikdy nemůže setkat s napětím, smích rovněž ne. Často se stane, že praktikant se bude smát, bude mít pocit že exploduje radostí a přitom nemá důvod, má normálně otevřené oči i uši jako obvykle což je zázračné. Nemusí je zavírat, nemusí utíkat někam pryč z tohoto těla, z tohoto světa. Je tady a teď tak jak je a je pomalu se ho zmocňuje neuvěřitelná blaženost, která není ničím podmíněna. Ztrácí se zde všechny hranice praktikanta... Zítra začnem cvičit šest pokladů Buddhy." Završil Obyčejná Nula a s tímto se rozešli.

Obyčejná Nula