61. Dva budou odpočívat v jednom lehátku, jeden umře, jeden bude žít. Salome řekla: "Kdo jsi, člověče, jakto, že jsi z Jediného? Vystoupil jsi na mé lehátko a jedl jsi z mého stolu." Ježíš jí řekl: "Já jsem ten, který vyšel z toho, jenž je rovný. Dostal jsem, co patří mému otci." "Já jsem tvá učednice." "Proto ti říkám, když je nerozdělený, naplní se světlem, když by však byl rozdělen, naplní se tmou."

Dva to jest ego a duše nebo Ďábel a Bůh. Ti dva se spojí v jedno. To jedno tím zanikne umře a z jeho smrti povstane to světlo, to rovné. Je to jako elektřína. Plus a mínus v jednom bodě způsobí zkrat. Až zkrat umře povstane teprve ta spása všeho, to světlo, absolutní zánik a ocitnutí se v království nebeském, v království nebytí. Nic nezůstane. Ani Bůh ani Ďábel, žádné vědomí.

62. Říkám svá tajemstní těm, kteří jsou mých tajemství hodni. Co bude dělat tvá pravice, ať neví tvá levice.

Všechno děláte s úmyslem, kalkulace a vypočítavosti, všechno děláte kvůli, prospěchu, zisku či slávě svého "já". Proto všechny takové skutky jsou zlé a slouží peklu. Takže jste služebníci pekelní, protože konáte ze žádostivosti roztáčíte karmu, a proto se nic za těch mnoho tisíc let nezměnilo. Vytvořili jste jen tisíce nových cílů, žádostí a možností pekelných. Dříve toužil člověk jen po pár věcech, nyní jsou jich milióny! Váš hlad, utrpení i zaslepenost se znásobily miliónkrát.

63. Byl bohatý člověk, který měl mnoho majetku. Řekl: "Budu užívat svůj majetek, abych sel, žal, pěstoval a naplnil své sýpky plody, abych neměl v ničem nedostatek." To je to, co si myslel ve svém srdci. Oné noci zemřel. Kdo má uši, ať slyší.

Vy jste přišli na tento svět jako Synové živého. Nejbohatší a nejmocnější během jednoho dne jste zchudli ve své nespokojenosti a v noci umřeli ve svém hříchu.

64. Jeden muž měl a když připravil, poslal svého služebníka, aby pozval hosty. Ten šel k prvnímu a řekl mu: "Můj pán tě zve." On řekl: "Mám u obchodníků peníze. Večer přijdou ke mně a já musím jít a dát jim příkazy. Omlouvám se na hostině." Šel k jinému a řekl mu: "Můj pán tě pozval." Řekl mu: "Koupil jsem dům, je mne tam na den zapotřebí. Nebudu volný." Šel k třetímu a řekl mu: "Pán tě zve." Řekl mu: "Můj přítel se bude ženit. já jsem to, kdo bude pořádat hostinu. Nebudu moci přijít." Šel k jinému a řekl: "Můj pán tě zve." Řekl mu: "Koupil jsem vesnici a jdu, abych vybral poplatky. Nebudu moci přijít, omlouvám se." Služebník šel ke svému pánu a řekl mu: "Ti, které jsi pozval na hostinu, se omluvili." Pán řekl svému služebníku: "Jdi ven do ulice a které tam najdeš, přiveď, aby se účastnili hostiny. Kupci a obchodníci nevejdou do místa mého Otce."

Pořád to rozvíjí dál... Kristus má, připravil... a svolává nonstop... vy máte mnoho povinností kolem svého iluzorního "já", kterému tady sloužíte a proto nemáte čas na Království nebeské. Vy nejenže sloužíte sobě, ale dokonce jste se upsali sloužit jiným za nějakou mzdu. Dvakrát prokletí. Proto vás všichni bezdomovci, povaleči, nezaměstnaní a poustevníci předcházejí do království nebeského. Když jim řeknu v 11 hodin dopoledne pojďte na svatbu... oni jásají a hned jdou... nic je nedrží vy nemůžete... protože nejste svobodní od svého "já".

65. Ukažte mi kámen, který stavitelé zavrhli. To je kámen úhelný.

To podstatné je v tom co jste teď přehlédli, zavrhli a odsoudili kvůli budování budoucnosti svého "já". To je to ostří a hlavní důkaz proti vám, to je ten soud jež jste nad sebou vyřkli, když jste se zaprodali ďáblu. Stavíte na špatném základě, vše bude zmařeno i s vámi i se staviteli.

66. Kdo pozná veškerenstvo a má nedostatek v sobě, má nedostatek ve všem.

Stále pokračuje... máte hlad, poznali jste svět ale uvnitř je stále hlad. Žádostivost je neukojitelný hlad jež vás žene vpřed a zmítá s vámi tisícem životů. PRavé bohatsví je spokojenst. Je to vnitřní dostatek.

67. Jste blahoslavení, když by vás nenáviděli a pronásledovali; a nenajdou místo tam, kde vás pronásledovali.

Žádosti vás pronásledují jen v nespokojenosti, tím místem kde vás nenajdou je spokojenost.

68. Jeden dobrý muž měl vinici a dal ji sedlákům, aby ji obdělávali a on, aby od nich bral úrodu. Poslal svého služebníka, aby mu sedláci dali úrodu z vinice. Ti chytili jeho služebníka, zbili ho a málem zabili. Služebník šel a řekl to svému pánu. Jeho pán řekl: "Snad jej nepoznali. Poslal jiného služebníka. Sedláci zbili i jeho. Tehdy pán poslal svého syna. Řekl: "Snad budou mít úctu." Sedláci, protože věděli,že je to dědic vinice, ho chytili a zabili. Kdo má uši k slyšení, slyš.

Stále pokračuje.... Jste ti sedláci a stižení mamonem v tomto světě a nehodláte se dělit. Nakonec zabijete i Krista. Co si počnete pak? Až zestárnete a budete vysílením a bolestech umírat?

69. Blahoslavení jsou ti, kteří se pronásledují ve svém srdci. To jsou ti, kteří opravdu poznali Otce. Blahoslavení hladoví, neboť jejich břicho bude nasyceno tím, co chtějí.

Kdo se pronásleduje ve svém srdci? Jen ti, jež se dali na skutečné pokání. A začali pronásledovat své "já" i s jeho žádostmi. A hladoví, skutečně hladoví duchem, žíznící a prahnoucí po ukončení utrpení budou nasyceni. Ostatní hladoví po deseti věcech najednou nasycení nebudou, protože a jejich hlad je jen desetinový.

70. To, co máte v sobě, vás zachrání, když to zplodíte sami ze sebe. Když to v sobě nemáte, to co v sobě nemáte , vás zahubí.

Trochu makačka na bednu. Pokud jste duchovní, pak to v sobě máte ale rozdělené. Jste rozpolcení na duši a ego. Máte to sjednotit a budete spaseni. Pokud však nemáte ani ponětí o duchovnosti, pak vás ten materialismus nakonec zahubí.

71. Zbořím tento dům a nikdo jej nebude moci postavit.

Stavitelem těla(domu) je ego a jeho žádosti. Zničíte-li toho stavitele je ukončeno znovuzrozování. Ježíš říká, že on sám to dokázal, že zničil své já.

72. Řekl mu jeden muž: "Řekni mým bratřím, aby si se mnou rozdělili věci mého otce." Ježíš řekl: "Kdo mne stanovil za dělitele?" a řekl jim: "Copak jsem dělitelem?"

Majetkové spory, ale to hlavní dělení o kterém je řeč je dělení na ega jednotlivých bratrů. Pokud by je Ježíš rozdělil... rozdělil by sám sebe, okradl by sám sebe. Popřel by své učení a zničil by království nebeské.

73. Žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proste pána, aby vyslal dělníky ke žni.

Žeň je dnes o to větší a dělníků o to míň. Ježíš se modlí za ukončení utrpení, vyplenění všech "já" a jeho žádostí. Je to mimochodem hromadná smrt, taková malá apokalypsička ega! Proste tedy pána, modlete za smrt svého ega, za svou smrt. Snad sešle dělníky, aby to tady vymlátili, vyplevali a ukončili tento bídný snový svět utrpení aby jej již nikdo nemohl znova vzdělat a uvěznit v něm jeho syny.

74. Jsou mnozí okolo pramene, ale žádný není v prameni.

Ani tam žádný být nemůže. Není žádné "já" co by tam mohlo vstoupit.

75. Jsou mnozí, kteří stojí před dveřmi, ale jen jednotliví vejdou do svatební místnosti.

To je to co říkám, že to není o sektách ani o centrech, ale o poustevnících. Ten poslední krok musíte dokázat udělat sami za sebe. Žádný mistr vás nemůže k tomu dokopat! Sjednoďte se a jste tam. V prameni i ve svatební místnosti.

76. Království Otce je podobno obchodníku, který má zboží a který našel perlu. Ten obchodník je moudrý. Prodal zboží a koupil si tu jedinou perlu. Vy sami hledejte poklad, který nepomíjí, kde moli nejsou a kde červotoč neničí.

Hledejte nejprve Království nebeské! Ani mistra, ani svůj zítřek.

77. Já jsem to světlo, které je nade všemi. Já jsem veškerenstvo. Veškerenstvo ze mě vyšlo a veškerenstvo přišlo ke mně. Rozštípněte dřevo a já jsem tam, zvedněte kámen a najdete mne tam.

Váš svět je váš výtvor. Váš svět je jen váš sen. Všechno je vaším obrazem. Proto bojujete jen se sebou samým. Vše je ok, když se sjednotíte a probudíte. Tuhle bitvu tady nemůžete nikdy dotáhnout do konce, jinak vysilujete jen sami sebe. Vy jste smrt a vy jste život. Je to jen váš sen! Dejte si pauzu!

78. Proč jste vyšli na pole? Abyste viděli rákos, který se chvěje ve větru? Abyste viděli člověka, který má na sobě měkké šaty? Hle, vaši velmoži a králové mají na sobě měkké šaty a nebudou moci poznat pravdu.

Každý kdo lpí ana tomto světě, každý kdo se nejprve stará o svůj život, o své tělo, o svou duši, každý kdo se odívá, hýčká, modlí nebo pracuje na poli svých zítřků nemá čas aby poznal.

79. Jedna žena ze zástupu mu řekla: "Blaze břichu, které tě nosilo a prsům, které tě živily." Řekl jí: "Blaze těm, kteří slyšeli slovo Otce a v pravdě je zachovali. Budou dny, kdy řeknete: "Blaze břichu, které nepočalo a prsům, které nedávaly pít."

Lidé spoléhají na nějakého mistra. Na nějakého mesiáše. Sami nic nechtějí obětovat, natož vzdát se sami sebe. Jedinnou cenou za vykoupení se z tohoto snu je vlastní já a jeho život v tom snu. Tak už to pochopte. Kristus říká, že není tělo, není mysl není žádné já zplozené a odkojené zde. A toto poznání věru je blahoslavené. Neboť není ani života ani smrti ani břicha ani zrození ani prsů ani kojení. Toto nedokonalé dílo je dílo pekelné. A mnohé matky se radují ze svých dětí, skládají si poklady tu na zemi, a přitom neví, že rozšiřují jen utrpení všech zúčastněných.

80. Kdo poznal svět, našel tělo a kdo našel tělo, toho svět není hoden.

Poznejte svět, prohlédněte ten snový klam, a poznáte iluzi těla. A jak jsem již řekl dokonalost tu nemá co dělat. Proč se týrat ve vlastním nedokonalém snu jako nějaká přednožka Božího trůnu, když ve skutečnosti jste tím nejmocnějším Bohem a tvůrcem vy? Až se probudíte... to si dáte jako Bozi prášek proti bolesti hlavy a řeknete si... no to byl jeden zmých nejhorších snů... myslel jsem že tohle snad ani neskončí. Fuj... takové zpitovřelé dílo by mě ani v tom nejhorším nemohlo napadnout natož pak z čiré nedbalosti uskutečnit.

81. Kdo se stal bohatý, ať je králem a kdo má moc, ať se jí zřekne.

Tady pozor. Kristus nikdy nemluví o materiálnu, o světských věcech. Není vůbec ukotven v tomto světě. Jistě to hraje do noty bohatým, ale není to tak. Mluví o vnitřním království. Ego je žebrák. Neustále hladový a nenasytný žebrák sedící se vými žádostmi a strachy na trůnu a skutečný dědic(bohatý) mu slouží. Sesaďte jej ve svém srdci z toho trůnu a budete spasení z otroctví. Mluví k němu ať se zřekne moci. Ať se vaše "já", které je u moci vzdá trůnu! K tomu je však nutno poznání které z toho otroka(zatím chudáka a přitom dědice trůnu) učiní toho bohatého.

82. Kdo je mi blízko, je blízko ohni a kdo je mi vzdálen, je vzdálen od království.

Sebezapření je ten největší oheň, a sloužit žádostem vzdaluje od království.

83. Obrazy se člověku ukazují a světlo, které je v nich, je ukryto v obraze světla Otce. On se zjeví a jeho obraz je skryt v jeho světle.

To už jsem popisoval na podobenství promítačky viz. bod 44.

84. Když uvidíte toho, kdo je vám podoben, radujte se. Když však uvidíte své obrazy, které vznikly před vámi - ani neumírají, ani se nezjevují - kolik snesete?

Zkrátka nejste... jste jen obraz. Kolik byste snesli, kdyby vám někdo ukázal skutečnost? Tedy co bylo na počátku tohoto snu?

85. Adam vznikl z veliké moci a z velikého bohatství. A nebyl vás hoden; kdyby vás byl hoden, neokusil by smrt.

Vysmívá se jejich Hospodinu a jeho nedokonalému dílu. Adam co by první syn Boha... musel umřít. Ani Bůh jej nedokázal zachovat... co čeká asi je? Proto je motivuje aby se modlili k šlechetnějšímu pánovi. Aby hledali nejprve to pravé království a život věčný než přinesou obětinu do chrámu. Ježíšův Otec je mnohem šlechetnější :-).

86. Lišky mají své nory a ptáci svá hnízda a Syn člověka nemá místa, kam by hlavu složil a odpočinul.

Sděluje jim, že tady není pravý domov Syna člověka. Tady není to jeho království. Tady se musí moc snažit, nenalézá spočinutí, stále je bičován a o sebe se musí starat a nakonec stejně umírá i přes veškeré snažení. Adam vzešel z velkého bohatství a z velké moci... všude bylo hojnosti... nebyla konkurence ani soupeř a přec umřel.

87. Nešťastné je tělo, které závisí na tělu. A nešťastná je duše, která závisí na těch obou.

A opět kritika na toto nedokonalé dílo. Tělo(člověk) závislé na tělu(třeba i celá země) zkrátka že musí jíst jiná těla(i rostlin i zvířat) a tak aby něco zde mohlo žít musí něco zde pro to umřít. Království je tu utrpení smrti v požírání bližních svých. A proto Duch zde nemůže být volný a když vidí jak je to chatrné... může jedině plakat a doživotně obskakovat kolem těla a přesto se nevyhne nemoci, stáří ani smrti a nakonec bude ještě sežrán malým červem. To je úcta ke svým dětem co? Rozkládající a červivé je to celé v tomto světě... A hospodin se na to v klidu dívá jak jeho Adama nakonec požírají červi. Je to sadistická macocha!

88. Andělé přijdou i s proroky a dají vám to, co je vaše a vy jim sami dáte to, co je ve vaší ruce a řeknete si: Kdy přijdou, aby si vzali, co je jejich?

Proroci a andělé vás přicházejí zabíjet, ničit vaše "já" a vy je kamenujete. A až je ukamenujete pak se ptáte kdy přijdou ti spasitelé spasit to vaše "já"(duši)?

89. Proč myjete vnější stranu poháru? Nechápete, že ten, který udělal vnitřek, je ten, který také udělal vnější stranu?

Lidé pečují o svůj zevnějšek a vnitřek plný nepravostí mají. Ale to důležité je uvnitř. Vnější pomíjí, vnitřní je tím královstvím. Zametáte a ukrýváte smetí ze dvora do domu! Hezký obal potřebuje jen nekvalitní výrobek. Kvůli udržovanému tělu a životu zaprodáváte duši.

90. Pojďte ke mně, neboť mé jho je dobré a mé panství mírné a najdete odpočinutí.

Zbavím vás starostí a plahočení, sestoupí na vás spokojenost, mír a naplnění.

91. Řekli mu: "Pověz nám, kdo jsi, abychom v tebe věřili." Řekl jim: "Zkoumáte tvářnost nebe a země a toho, který je před vámi, jste nepoznali. Ani tuto chvíli neumíte prozkoumat."

Nevidí jej. Ale Krista není možné vidět okem ani myslí! Proč potřebují pro svou mysl důkazy. Jen mysl může věřit. Víra je pekelná věc roztáčející budoucí karmu. Kristus to říká také v podobenství semínku hořčičném a o hoře, ale nikdo tomu nerozumí. Naděje je motor všech žádosti a celého zítřejšího utrpení. Lidé zkoumají všechno co není tímto okamžikem. Bádájí srdcem, myslí i všemy smysly, ale tato chvíle tento okamžik je i za myslí i za srdcem i za kterýmkoliv smyslem. A proto Krista nevidí.

92. Hledejte a naleznete. Ale to, na co jste se mne dříve ptali a tehdy jsem vám to neřekl, chci nyní povědět, ale neptáte se na to.

A zase je smaží... zas jsou nepřítomní ikdyž hledají, nehledají tady a teď. Hloubají nad minulým výrokem zaneprázdněni někde ve své mysli. A tak je škádlí.. nyní teď jsem to chtěl říct, ale vás to nezajímá, nejste přítomní, neslyšeli byste to, nemáte čas, máte v mysli oříšek, a neptáte se teď a nyní.

93. Nedávejte psům, aby se to neocitlo na hnojišti. Neházejte perly sviním, aby je nepošlapaly.

No a tu je dodělává... činí z nich psy, a jeho slova jdou na hnojiště mysli. Mysl hladová jako pes a rozežrana jako svině. Po všem se sápe a je celá tvořena hnojem... zatlívajícími výměšky jiných velkých hlav podobně stižených... a to prase(mysl) se v tom svém vlastním hnojí rypoší a rypoší a perly zašlapává... prostě to podstatné ji uniká, protože to podstatné je mimo mysl, je to tady a teď.

94. Kdo hledá, najde, kdo klepe, bude mu otevřeno.

A poslední kapka... a ťi chudáci hledají až se jim z hlavy kouří oči vyboulené a přec nic nevidí...

95. Když máte peníze, nedávejte je na úroky, ale dávejte je tomu, kdo vám je nedá.

Nádhera. Pokud to vidíte, tak vidíte, že to v podstatě znamená nekupujte, neprodávejte ani nevydělávejte. Protože toto vše je koloběh peněz, peníze se vám vždy vracejí. Při kupování dostáváte nazpátek, při prodávání to je jasný a při vydělávání jste museli investovat do spoustu jiných věcí a ty peníze se vám vracejí od spousty lidí ale sejdou se v jeden den na vaší výplatní pásce a na chvíli se ohřejí ve vaši kapse než se zas investují. Na konec nebudete mít stejně nic. Kdo z vás má na to aby půl roku nebral výplatu? Proto nemáte nic... celý život jste jen vydělávali a utráceli za věci které ztrácejí hodnotu a během pár dní, nebo let končí na smetišti.

96. Království Otce je podobné ženě, která nese džbán plný mouky. Když šla dlouhou cestu, ucho džbánu se utrhlo a mouka se vysypala na cestu. Nevěděla to. Nepoznala ztrátu. Když došla do domu, postavila džbán na zem a našla jej prázdný.

Umět se vzdát věcí tak aniž byste cítili ztrátu... tak se nakonec radují ti v království. Čím dřív nemají nic, tím lehčeji se jim jde a tím dřív jsou doma.

97. Království Otce je podobé ženě, která vzala trochu kvasu, skryla ho v těstu a udělala z něho velké chleby. Kdo má uši, ať slyší.

Kvas je narůstání, bobtnání kynutí. I tak málo stačí k velké radosti. Objevte radost v malých obyčejných věceh a zjistíte žek kolem je spousta zázraků. Když jste byli malí skákali jste radostí nad lízátkem. Dneska máte miliardy a stále jste nespokojení. Co byste dali za tu radost ze své minulosti. Za tu extází... a víte kolik radosti by bylo v těch dětských lízátkách za ty prachy? Zapoměli jste, ač princip štěstí a radosti se nezměnil, ale z vás se stal veliký žebrák protože jste si sami posunuli hranice a laťku svého štěstí až kdoví kam do vesmíru.

98. Království Otce je podobné muži, který chtěl zabít mocného muže. Vytáhl ve svém domě meč a vrazil do stěny, aby poznal, zda je jeho ruka dost silná. Potom zabil mocného.

Stavíte si neskutečné cíle, denně přeceňujete své síly. Až jednou na to nebudete mít a budete poražení tím mocným. Kdo je tím mocným? Je to váše žádostivost váš mamon. Kdo jej porazí stane se spokojeným a svobodným.

99. Učedníci: "Tvoji bratři a tvoje matka stojí venku." Ježíš: "Ti zde, co činí vůli Otce, ti jsou moji bratři a má matka. Oni jsou to, kteří vejdou do království Otce."

Kdo to je? Jsou to ti jež nevědí co činí. Jejichž pravice neví co činí levice. Vlastně nečiní nic konkrétního... tak jako děti... bez cíle a záměru jen v tady a teď(zde), bez povinností a nutkání... jen tak spontánně si hrají se svým Otcem. A vy je nechcete nechat a násilím je okradete o toto království. Otec nechce abyste tu cokoliv konali. Všechno udělá za vás. Jen v pekle je bič... jen v pekle. Pokud něco musíte... pak jste v pekle. V království se nic nemusí, vše je tam dokonalé. Dokážete-li nic nekonat aspoň na vteřinu pak se vám toto království zjeví.

100. Ukázali Ježíšovi zlatou minci: "Císařovi lidé od nás vymáhají daně." Řekl jim: "Dejte císařovi císařovo, dejte Bohu, co je Boží a co je mé, dejte mně."

No vida tu je to trochu obohaceno. Všechny peníze dejte státu a už na ně nesahejte ani je nepříjmejte zpět. To je nejsilnější revoluce, totální krach politiky a vykořisťování. Své tělo i své já i svůj život pošlete ke svému stvořiteli a zbytek patří Duchu svatému. Kdo toto učiní okamžitě získá život věčný a neokusí více smrti.

101. Ten, kdo neměl v nenávisti svého otce a svou matku, tak jako já, nemůže být mým učedníkem. A kdo nemiluje svého otce a svou matku, tak jako já, nemůže být mým učedníkem. Neboť má matka /mi dala tělo/, ale moje opravdová matka mi dala život.

Lidé umí jen milovat nebo jen nenávidět. Kristus ani nemiluje ani nenávidí. Je nad tím! Takže až se naučíte milovat a nenávidět tak jako on, budete ho teprve hodni. Protože váš soud vychází jen z vašeho rozpolcení. Jen z pohledu lásky a jen z pohledu nenávisti umíte soudít svět. Matka není osoba. Kristus mluví vždy v podobenstvích. Až se povznesete nad jakýkoliv vztah, obdržíte teprve tělo a teprve život. Teď nepoznáváte to velké tělo a teď nepoznáváte ten skutečný život které má Kristus na mysli.

102. Běda jim, farizeům. Jsou podobni psům, kteří leží ve žlabu pro dobytek. Ani nejí, ani nenechají jíst dobytek.

To je sviňárna. A to nevíte kolik toho bylo zatajeno. Vedle tohoto evangelia se našlo na stejném místě pár desítek textů, jež byly pro církev zdrcující. Ve Vatikánu zadržují např. tyto "nebezpečné" evangelia: O původu světa, Výklad poznání, Rozhovor vykupitele, Dokonalá mysl, Svědectví pravdy. Nakonec Vatikán pod nátlakem veřejnosti vydal na světlo jen toto evangelium kdo ví jak cenzurované, aby lidé neobdrželi to správné poznání!

103. Blahoslavený je člověk, který ví, v kterou chvíli vejdou lupiči, aby pak vstal, sebral svoje zbraně a opásal svá bedra dříve než vejdou.

Lupiči přicházejí a vám chybí to poznání. Proto vás církev okrádá království nebeské již více než tisíc let. Blahoslavený je člověk který VÍ a v pastýří(církev) rozpoznává toho vlka a lupiče.

104. Řekli mu: "Pojď pomodleme se dnes a držme půst." Ježíš: "Jakého jsem se dopustil hříchu a v čem jsem podlehl? Ale až ženich vyjde ven z místnosti, tehdy ať se oni postí a modlí."

A opět do církví šije. A tak vám říkám že jste děti a synové Živého. Nemůžete být hříšní. Nejprve je nutno poskvrnit vás, naučit vás rozumět řeči, naučit vás číst, uvrhnout vás do světa tržního byznysu a označit vás pečetí pekelnou. Následně vytvořit ve vás pocit vinny a pak můžete být hříšní, protože jste byli zmamlaseni, obelstěni a využiti jako dobytek. A rovněž vám říkám, že ti jež jsou v království se nemodlí, ti jež se modlili a byli vyhlášení za svaté církví svatou, ti jež mají stigmata a podobné věci jsou jen další zmamlasenci věděním. Jsou to hříšníci. Dokud se modlíte jste hříšníci, protože nemáte to správné poznání.

105. Kdo pozná otce a matku, bude nazván syn nevěstky.

A pokračuje v šití do církví. Kdo obdrží to správné poznání, bude nazván synem nevěstky, synem jehož posedlo Ďábelství a bude upálen ukřižován či kamenován za rouhačství. Poznejte že jste Synové živého nikoliv hříšníci a vykořisťovatelská církev bude rozprášena a její majetek propadne chudým. Už se těším až budu nazván synem nevěstky :-). Do toho páni cirkevňáci a papežové... nešetřete mě.

106. Když uděláte dva jedním, stanete se Syny člověka, a když řeknete: Horo, přenes se, přenese se.

Sjednoďte se! A tehdy se hory budou přesouvat. Bude tak snadné jako když hýbete rukou. Řeknete své ruce ruko pohni se a ta ruka se pohne. Žádná víra nebude potřeba. Víra je malomocenství. Jako chromý na vozíku věří že jednou možná bude chodit místo aby vstal. Prostě zapoměl jakou má moc.

107. Království je podobno pastýři, který má sto ovcí. Jedna z nich, ta největší, zabloudila. Nechal těch devadesát devět a hledal tu jednu, dokud ji nenašel. A jak byl unaven, řekl té ovci: Mám tě rád víc než těch devadesát devět.

Zkráceně najděte sami sebe! Vy však hledáte nejprve 99 věcí jiných tam venku v tomto životě, jim sloužíte na ně otročíte a na tu hlavní zapomínáte. A proto umřete ve svém utrpení a ve svém hříchu. Ten kdo našel a poznal tu jednu, ten se zříká celého světa(99), protože poznal království nebeské. A taky si všimněte unaven... hlídat a obskakovat 99 ovcí v ohradě je snadné. Pohodlný život je vaším utrpením. Ale najít sám sebe, vynést svou duši na světlo, to vyžaduje mnohem víc než sedět v křesílku a bafat fajfčičku. To se člověk musí zapotit a zdolat hory. A v tom maximálním úsilí propadnete te nejorgasmičtější únavě.

108. Kdo se napil z mých úst, bude jako já. Já se stanu jím a skryté se zjeví.

Napít je něco jiného než slyšet a vidět. Napít znamená spolknout, strávit a uzdravit se. Prohlédnout. Mnozí pijí jen ušima a očima. Pohled na lék nikoho neuzdraví, slova rovněž nikoho nevykoupí. Ostříhejte přikázání. Cesta proměny je cesta strmá, cesta pohodlí je cesta z kopců do údolí temnot.

109. Království je podobné člověku, který má na svém poli skrytý poklad a neví o něm. A když zemřel, zanechal ho svému synovi, syn o tom nevěděl. Vzal pole, prodal jej, a ten, kdo je koupil, přišel, a když oral, našel poklad. Začal půjčovat peníze na úrok těm, kterým chtěl.

A opět vám říká, máte v sobě ten poklad, ale zaprodali jste ho žádostem a utrpení, zemřete ve svém hříchu jako nenaplnění. Nikdy se toho pokladu nedočkáte, nikdy nevejdete do království nebeského. Pokud si myslíte, že po smrti nebo v příštím životě... tak to se velice mýlíte. Jen ti co jsou mrtví(živí) mohou být vzkříšeni k životu večnému. A pokud nehledají... nebudou... tak holt nechť mrtví ve své lenivosti pochovávají mrtvé tak jak se to dělá už od Adama. Ti co jsou pohřbeni už nikdy nevstanou, protože jejich poklad navěky propadl peklu a ono na něm velice, velice zbohatlo a je o to mocnější.

110. Kdo našel svět a zbohatl, ať se světa zřekne.

Nemluví se o bohatství materiálním... zde radí těm na vyšším stupni. Těm bodhisattvům, avatarům a různým starostlivým "maminkám" aby nelpěli na tomto světě. Ono je to lákavé... jste nyní naplnění a bohatí, znáte tajemství zázraků. Radí, aby jste si nezačli hrát a vychutnávat si to. Jste na nejvyšším duchovním stupni, jste Bohem ale stále je tu riziko, že se to může vzrátit. Můžete být lapeni právě v tom lpění a využiti jako nástroj pro stvoření nového lepšího světa. Každý nějaký ten duchovní vůdce se snaží učit a zdokonalovat svět, protože on na rozdíl od vás má tu schopnost a ví o ní! Ale tím se třeba svět spraví, bude se tu žít šťastně třeba 400 let, ale pak se vše začne vracet do starých kolejí. Je třeba zničit semínko, usmrtit Boha. To je něco jako když maminka se musí vzdát svého dítěte... zabije se aby ho již nikdo nemohl kojit. Napíchne jej Satanovi na rožeň. Vzdá to! Vzdá to! Vezme flašku vína a jde tancovat pro tento den na tržiště jako kašpar a blázen ponechávající svůj vypiplaný svět(miminko) peklu.

111. Nebesa budou svinuta a země bude přitom. A živý z Živého neuzří smrt ani strach, protože Ježíš praví: Kdo našel sebe sama, svět ho není hoden.

Tady to vysvětluje. Vše pomíjí, vše i nebesa i země. Nemá cenu tu nic zdokonalovat je to marné... Otec je nejmocnější. Absolutní smrt vše nakonec spasí. Něco dřív něco později. Kdo dosáhl velkého poznání, ten který toto vidí, nemá na co čekat, nemá tu žádné povinnosti, je dokonalý a proto může jen požehnat a zmizet. Proto mnozí mistři se nechali nachytat na této poslední překážce, myslí si že je svět potřebuje, a svět jim to opravdu tisíckrát denně připomíná. Proto mistra vězní žáci, je vězněn soucitem.

112. Běda tělesnosti, která závisí na duši, a běda duši, která závisí na tělesnosti.

To první je strašné, a to druhé tisíckrát strasnější. Proto říká že pokud roztáčíte karmu miliard bytostí, pak proklínáte celý vesmír a posíláte jej do mnoha reinkarnací v tomto pekle. Proto radí těm avatarům a bodhisattvům aby raději obětovali tento svět, aby obětovali své tělo, aby obětovali vesmírné tělo Boha, Krista, Brahmy a Buddhy než aby dopustily aby byla obětován Duch celého vemíru pro mnohé další inkarnace v tomto karmickém kole utrpení a klamů. Zkrátka nenapravujte svět, nedávejte mu naději, nečekejte na další generace Buddhů a Kristů... zničte vše!

113. Království přijde kdy? Nepřijde podle očekávání. Neřeknou: Hle, tady je to! nebo Hle, tam! Ale království Otce je rozšířeno na celé zemi a lidé je nevidí.

Říká že svět je již spasen. Pořád mluví k těm duchovním vůdcům. Svět je již spasen. Nemůže být jinak. Co tu chcete dělat! To co učíte, to co děláte je marnivost ze žádostivosti! Roztáčíte další karmu, další utrpení! Mnoho dětí se narodí během jednoho dne. Jak to chcete zvládat. Skoncujte to. Pusťte to!

114. Šimon Petr: Kéž by Miriham od nás odešla, neboť ženy nejsou hodny života. Ježíš řekl: "Hle, já ji povedu, aby se i ona stala živým duchem, rovným vám mužům. Každá žena, která se učiní mužem, vejde do království nebes.

Žena která je mužem už nerodí... žádné další nové trpíci bytosti. Která matka však dokáže porazit tu vášeň rodit? Jedině ta, která prohléda a uviděla mnoho utrpení způsobené pomíjivostí v tomto světě, uviděla, své milované pacholátka zmučené, zkroucené v bolestech, shrbené ve stáří, umírající a propadající peklu. Taková žena obdrží soucit, taková žena si své rodidla raději nechá vyoperovat. Raději spáchá sebevraždu, potratí. Což samozřejmě se knížeti pekel nelíbí a své zákony upravuje, a mladé ženy vybízí a motivuje je... jen to tu jako ve velkovýchově dobytka. Fuj! A jak praveno bylo. Budou dny, kdy řeknete: "Blaze břichu, které nepočalo a prsům, které nedávaly pít." Proto matky čím dál více budou plakat nad utrpením svých dětí, protože podmínky se budou zhoršovat. Zkrátka rodí se jen nové a nové utrpení. Na konci civilizace je vždy veliké utrpení. Proto hledejte raději nejprve království nebeské než abyste se pak dívali na tu spoušť a utrpení své i svých milovaných. Neboť utrpení matky mající dvanáct dětí bude 144 000 krát větší než utrpení ženy která neporodila. Co učiní tedy Ježíš? Naplní ji duchem, protože žena nachází naplnění jen v plození. Ale jakmile je naplněna duchem, pak je v daleko větší extázi vymaněná z moci žádostivostí, které ji využívaly jen k plození svých obětí.

Obyčejná Nula