Nyní jsem se už vyřádil :-) a můžeme tedy přistoupit k předávání toho důležitého. Toho co vede k osvobození a ke kvalitnímu životu. Zapomeňte tedy na všechno, na vše mínění o mě, na všechno ostatní protože to byly jen mé reakce na bludy jistých lidí a jen se snažte uchopit mou mysl. Když to dokážete, už vám nebudu muset nikdy nic říkat :-). Mnozí si myslí, že jsem agresivní egoistický a zlý :-) ale jak mi řekl jeden moudrý muž, teprve protivenství z úst jiných je známkou toho, že konáme skutečné dobro. Proto lidé kteří ke mě skutečně přišli s upřímnou otázkou, našli jen upřímné odpovědi. Nebudu tu dávat jejich slova, aby to nevypadalo zase že se chlubím, sami se přijďte přesvědčit. Ostatně ti co mě skutečně potřebují na mě narazí nebo ne :-)? A tak vy co mě potřebujete jako sůl třeba právě čtete tyto řádky a já jsem tu teď pro vás. Skončeme tedy s teoriema, které nám život neobohacují a vrhněme se konečně na praktické věci... na realizaci.

Promluva první - Kvalita života

Proč trpíme? Proč je svět takový? Proč jsme vlastně nešťastni... takové otázky si občas klade každý z nás. Kde je teda příčina toho všeho? Je to naprosto jednoduché. Příčina není v okolí ale ve vaši mysli. Vaše mysl to všechno řídí. Podívejte se na následující obrázek. Symbolizující váš život.



Na tomto obrázku vidíme, že váš život zahrnuje jak pozitiva tak i negativa. Jako byste se kolébali na vlnách. Jednou je tu radost a cítíte se šťastní (pozitiva) a za nějaký čas tu máte bolest a utrpení (negativa). A tak se celý život snažíte utíkat před nagativami a následovat jen pozitiva. Chtěli byste předělat svět, aby všude byla jen láska a dobro, aby život přinášel jen radost, chtěli byste udělat z tohoto grafu tento.



Možná se vám zdá, že to je dobrá snaha, ale mýlíte se. Život je prožitek, jehož kvalita je přímo úměrná prožití extrémů. Když chcete prožít velkou radost nesmíte se bránit velkému smutku. Nelze prožít velkou radost, aniž by jsme po ní nebo před ní neprožili velký smutek. Lidé kteří utíkají od extrémů, se sami okrádají. Působí násilí všem okolo. Ikdyž si myslí, že konají dobro, zasévají agresi a násilí. Pak ať se nediví co sklidí. Co kolem uvidí. Čím více se budou snažit, tím obrácenější efekt do dostává. Je to jako začarovaný kruh. Protože oni sami lpějí na těch pozitivech, vysnili si nějakou dokonalost. Celým svým životem se jen zbytečně pachtí... úplně zbytečně... ničemu neprospívají. Svět je už totiž dokonalý a vždycky byl. Proto člověk, který se zbavil lpění naopak vítá, aby jeho život vypadal jako následující obrázek.



Jedině tehdy si uvědomuje, že skutečně žije, že jeho život je skutečně naplněn a prožit. Já vím zní to morbidně, ale jenom proto, že nic kromě pozitiv nepříjmáte. Ale znova vám opakuji svět je už teď dokonalý a harmonický. To že to tak nevidíte svědčí jen o vašem lpění!!! Život mnohých se podobá následujícímu obrázku.



To je život nudný, ustrašený a zbabělý. Život mrtvoly. Možná to mají ještě někteří horší, že jejich osa leží o něco více v těch negativech. Většinou jsou to lidé duchovní. Ti trpí nejvíce. Duchovní tím myslím moderní duchovnost. Skutečný mistr není duchovní člověk jako oni, skutečný mistr je sám sebou osvobozen od všech pout a dokonalostí či ideí o správnosti. Jak teda vzniká utrpení? Je to úplně banální a tak snadné. Stav blaženosti máte tak blízko... blizoučko. Je to až nepředstavitelně jednoduché, avšak pro mnohé tak těžko dosažitelné. Vydáte-li se totiž na skutečnou "zlatou střední cestu" budete se jevit materialistům jako blázni a svým duchovním kolegům jak zbabělci - jako ti, jež se vzdali hledání a zanevřeli na celý svůj život a duchovní vzestup. Nenechte se oklamat :-). Ale zpátky k tomu jak vzniká utrpení. Ve skutečnosti není nikde žádné utrpení. Možná to teď zní šíleně :-) ale je to pravda! Nikdy neexistovala ani žádná duchovní cesta a ani váš cíl není skutečný. Celé je to jen hra ega a mysli. Jak to vzniká - lpěním a vnímáním času. Utrpení vzniká, když neustále srovnáváme a vyhodnocujeme svůj život. Srovnáváte co bylo s tím co je. Pak nastane rozhodující okamžik a to je otázka přijetí toho co je. Pokud skutečnost nepříjmáte utíkáte před jedním k druhému. Pak je celý váš život jedním velkým utrpením. Bojujete denně ze strachu proti negativům a uctíváte pozitiva. Ve skutečnosti však žádná pozitiva ani negativa nejsou a tak je celý váš život tvrdým a vysilujícím bojem. A kdo bojuje bude poražen. Proto mnoho duchovních teorií obnáší i zákon odplaty, trestu a obětí. Vyzdvižením těch dobrých a potrestáním těch špatných. Ale Ježíš učil: "Milosrdenství chci a né oběti." Mnozí duchovňáčkové jsou prý plni lásky a přitom šíří jen nenávist k tomuto světu. Nepříjmají jej, odsuzují jej a pak to kolem tak vypadá. Není pravdou že se bojuje proti negativům. Říkám vám tady a teď že veškeré války a boje a veškeré to lidské utrpení vzniká právě z boje o mír a obraňování těch svých pozitiv. Kdo tvrdí, že je bojovníkem za dobro, spravedlnost a lásku je tím největším vrahem spokojeného života. To on je tím největším násilníkem a má na svědomí utrpení své i svého okolí. To jsou nám ale zvraty že? Nic méně je to tak!! Každý boj je násilí a plodí násilí. Když to vezmu z hlediska lidí, tak ještě k tomu každý z lidí má jiná životní pozitiva. Materialisté jiná duchovňáci jiná. A osvícení? Ti neznají ani pozitiva ani negativa. Vůbec tak svět nevnímají... jsou osvobození od toho věčného vnitřního boje. Nikam nesměřují, nemají už cíl, zastavili se. Podívejte se na následující obrázek.



Osvícený člověk žije jen teď (černý bod). Vymanil se z času. Je naprosto osvobozen. Nesrovnává nesoudí jen naplno vše prožívá. Protože ve skutečnosti není nikdo kdo by trpěl, ani nikdo kdo by byl smutný. Nexistuje žádný hledající. Pokud z vašeho hlediska se nachází v pozitivech, je blažený, pokud se podle vás nachází v negativech je opět blažený. Ať je nahoře nebo dole je stále blažený. Jak však takové blaženosti dosáhnout? Jedině vlastním osvobozením. Nikdo to za vás neudělá nikdo vás nespasí. Pravda je jen promítací plátno na němž běží film světa. To plátno nijak netrpí, když se na plátně válčí, nijak neslzí, když někdo umírá, nebojí se když jsou na něm promítány příšery, neřve bolestí, když je ve filmu pácháno násilí na tělech, není zamilované když je film romantický, neupřednostňuje žádný film. Neutíká před žádným filmem. Je odproštěno od veškerých citů, soudů, tužeb a pout. Přesně taková je mysl osvíceného člověka. Pokračujme však dál... v životě neexistuje žádná radost ani smutek. Neexistuje ani nenávist ani láska. Neexistuje ani soucit ani pohrdání. Neexistuje ani štěstí ani neštěstí. Neexistuje žádná dokonalost ani nedokonalost, ani žádné dobro ani žádné zlo, neexistuje v něm ani žádný cíl a tudíž ani žádné dosažení cíle natož pak nějaká cesta k němu. Máte ještě dech :-). Co teda je hlavní příčinou toho všeho? Budete se smát protože ve skutečnosti to taky neexistuje. Příčinou toho všeho je velký soudce - ego samo. Celé vaše utrpení závísí jen na jedné věci. Na slovu-rozsudku soudce líbí-nelíbí, příjmám-nepříjmám a chci-nechci. Všechno je jen stejná energie. Láska a nenávist je jedno a to samé, radost a smutek je jedno a to samé štěstí a neštěstí je jedno a to samé. Jenom soudce jednou říká příjmám a podruhé nepříjmám. Jednou říká líbí a jednou říká nelíbí. To on pak určuje toto rozlišení a posílá vás do vězení plného utrpení, abyste se polepšili. Abyste se mu naučili lépe sloužit, aby vám ukázal co se jemu líbí a co né, aby jste se stali jeho loutkou, nástrojem k uspokojení jeho rozkazů, choutek a tužeb. Zkrátka jste jen otrokem. To on ovládá stavidlo blaženosti. To on říká já chci to... já si přeju to... to on říká já jsem... to on říká chci být takový a takový... dokonalý... já jsem stavitel a ty můj otrok... já se chci dostat do ráje tak makej... já chci být nesmrtelný... soudce a pokušitel v jedné osobě. Proto mnozí budou vzkříšeni k soudu a jiní k životu věčnému. Prohlédněte a osvoboďte se. Pravda je taková jaká je. Pokud ji váš soudce nepříjme stává se z ní lež. Celá existence uskutečňuje pravdu. Žijte naplno teď. Není žádná vědomost ani nevědomost. Otázka vzniká teprve až po odpovědi. Otázka vzniká z vědění. Ve skutečnosti není žádné vědění a proto nejsou ani žádné otázky... proto zmizí-li odpovědi, zmizí i otázky. Velký mistr nemluví... když nastane mlčení objeví se pravda. Mysl nevím... to je jen ticho uvnitř vašich hlav. Umlčte toho kdo si s vámi uvnitř povídá. Umlčte to Já. Žádný vnitřní dialog... ticho mrtvého mějte celý den a váš život se změní v blažený sen.

Promluva druhá - Nic není náhoda

Dnes je v duchovních kruzích časté rčení "Nic není náhoda" - toto tvrzení bych nazval základním kamenem úrazu celé moderní duchovnosti. Toto tvrzení jen prozrazuje omezenost lidského chápání a strach z neznáma. Hledání souvislostí, logických vysvětlení, tvorbu teorií a lpění na řádu. Lidí kteří tomu věří je mi upřímě líto. Jejich život pak nemá tu správnou živost, šťávu a vzrušení.

Viděl jsem někde na netu jak nějaký borec-filozof vysvětloval tvrzení že Nic není náhoda takhle. Když vezmete kámen a hodíte ho do davu zasažený člověk nebyl zasažen náhodou, protože jste prý museli hodit kámen určitou silou a jeho let se řídil fyzikálními zákony šikmého letu, takže dopadl přesně tam kam mělo být určeno atd..

Takže milý borče je to dobrá snaha ale za 1) Lidé měli svobodnou volbu se dnes v tom davu nacházet na určitém místě. za 2) Já sám jsem měl svobodnou volbu vybrat směr kterým hodím i čas ve který hodím. 3) Měl jsem rovněž svobodnou volbu stát na jakémkoliv místě a vzít jakkoliv těžký kámen. No a za 4) jak se tam asi ten kámen dostal... třeba upadl z auta které zabrzdilo před vyskočivší srnou a pak ho v zimě pluhaři přesunuli x-krát sem a tam ve víru sněhu v radlici... apod.

Takže já naopak tvrdím, že vše je jen náhoda. Celý život stojí na náhodě, celý vesmír na chaosu. Protože jedině tehdy je možná svoboda. Existuje jen pravidlo příčiny a následku. Uděláš-li A přijde B. Ale zda-li uděláte A v tom máte svobodnou vůli. Proto chaos zaručuje svobodu všem libovolně dělat A a taky krásnou individuální školu, kdy se každý učí na základě svých omylů a získává tak moudrost v dělání A. Nenaletí naivně pokušiteli. Zvažuje pečlivě všechny důsledky. Ono nakonec zjistíte, že nemůžete být jen a jen dobří. Každý skutek má totiž i stinné stránky. Není divu, když konání je v podstatě agrese, někde se to projeví. Tao říká, že vrcholem konání je nezasahování. Není totiž vůbec nic potřeba konat ani tvořit. Ale k tomu musíte nejprve dospět. Zatím se všichni snaží násilím jen manipulovat okolí dle svých nebo cizích ideí. To není láska to je nepříjmání. Samozřejmě se najdou tací, kteří se se mnou budou hádat :-). Ale ve skutečnosti se hádají jen sami se sebou. Když si vezmu černý pytlík a dám do něho pět kuliček bílých a pět černých, zamíchám a pak strčím do pytlíku ruku a se zavřenýma očima vytáhnu jednu kuličku... nesnažte se mi dokázat, že to nebyla náhoda. Stejně tak i Bůh, kdyby vytvořil nějaký řád, musel by se jím sám řídit. On není takový hlupák. Přece by se neokradl o svobodu a o svou moc. A tak nám z teorie že nic není náhoda vzniká spousta blábolů od astrologie a numerologie, přes minulé životy až po karmické zákony a ráj někde v x-té dimenzi nebe. Osvoboďte svou mysl a poznejte nejprve sami sebe.

Byl jsem teď na poušti sice jen 7 dní, ale i tak jsem si mnoho odnesl. Hladověl jsem velice jsem zhubnul, ale tím se teď nebudeme zabývat. Popis toho najdete až úplně na konci těchto promluv. Nyní přináším jen myšlenky, které se mi vynořovaly v pouštních samotách.

Promluva třetí - Mistři

Zvuk nepřichází zvenčí, ale vzniká až teprve uvnitř našich hlav. Obraz nepřichází zvenčí, ale vzniká až uvnitř našich hlav. Utrpení nepřichází zvenčí ale vzniká až uvnitř našich hlav. Všechno je výsledkem našeho vnímání. Vnímání je však cenzurováno egem. Zkrze tohoto soudce je rozděleno, rozlišeno na líbí a nelíbí. Všichni mistři snaživě učící lidi ze své iniciativy jsou vlastně těmi nějvětšími slepci. Osvícený člověk, člověk osvobozený od veškerého soudu a rozlišení vidí všechno osvícené a nemá tedy potřebu cokoliv měnit, či vylepšovat. Jako třeba hlásat o lásce a nutit lidi, manipulovat je a předělávat svět k nějakému vlastnímu ideálu, tak aby byl on sám spokojen. Pokud vidíte někde něco nedokonalého a neúplného, znamená to jen vaši vlastní nedokonalost... vaši kládu v oku. Je nutno začít pracovat nejprve na ní!

Promluva čtvrtá - Já jsem

Nic horšího vás nemohlo potkat. Jsem - je největší iluzí! A k tomu ještě Já... Víte kdo to první řekl? Kdo první řekl: "Já jsem"? Satan=ego. Z tohoto "Já jsem" pramení všechno utrpení. Je to jeho základní kámen. Pak se na tuto iluzi "Já jsem" nabaluje další "Já jsem byl" to není ještě tak zlé oproti "Já budu" ale jako gól gólů je pak zaujetí postoje "Já chci být" vystupňovaný až k věčnému bytí... To je největší karma, kterou na sebe můžete uvalit. Teprve realizací toho, že ne-jste (Pozor říkám ne-jste a ne nejste. Mluvit ve vašem jazyce je strašně těžké. Kdybych to měl brát do důsledků... nemohu říct téměř ani slovo! Mluva to je dílo satanovo. Vychází z ega, podporuje ho a má jen jeden účel... podmanit a ovládat. Jedině tak že naučíte tvora komunikaci si ho můžete podmanit. Všechno skutečné lze říct beze slov. Pokud něco cítíte můžete to dokázat jiným bez slov. Slova ty jsou potřebná jen pro lži a faleš, pro tvorbu iluzí. Protože to co není lze jen sdělit pomoci slov :-). Kdežto to co je... co se prožívá - vidí a cítí přeci každý - není třeba vůbec mluvit. Z tohoto důvodu si sami uvědomte co celý život pomocí slov a simulovaných zvuků a obrázků dostáváte. Jen lež a iluzi. Počty ty jsou další odvozeninou... jejich vznik měl jen jednu příčinu sečíst vlastnictví a stanovit kdo je bohatší - tedy pánem. Takže proč nemohu mluvit? Protože váš jazyk je založen na protikladech. Ke všemu k čemu lze nalézt protiklad... to všechno tedy oba protiklady jsou iluzí. Nemohu vám říct co Bůh je! Ale řeknu vám co není. Není ani jednota ani nejednota. Není ani dobrý ani zlý. JE a NENÍ zároveň!!! Je to težké definovat, proto píšu mezi "ne" a "jste" pomlčku.) Takže až dosáhnete vědomí ne-jsem zažijete vysvobození. Vědomí ne-jsem je blaženost a nirvána. Osvobození od cenzury ega které všechno štěpí na "+" a na "-". Na lásku a na nenávist atd. atd. Osvoboďte se i od lásky i od nenávisti. Osvoboďte se od veškerého rozlišování a soudu. Stačí když se vlastně osvobodíte od ega - když zemřete "velkou smrtí"... když ne-budete.

Promluva pátá - Ego

Ego může existovat jen ve společnosti... jen ve vztahu k něčemu. Jen při rozlišení na dvě věci. Jen při rozlišení na "Já" a to ostatní... při rozlišení mezi uvnitř a venku jakéhosi pytle kůže. Když jste dlouho osamotě, ego ztrácí na síle. Zkuste se zavřít na několik hodin do naprosto tmavé místnosti... na několik dní jak radí kouzelníci iluzionisté. Znehybněte tělo jak to dělaly čarodejnice tím, že se zavěsili ve speciální svěrací kazajce se zavázanýma očima v tichém lese na větev stromu. Tehdy zmizí všechny vazby jako moje, minulost a budoucnost. Rozdíl mezi vnitřním a vnějším začne mizet. To umí i psychedelika. Rovněž zmizí o vnímání jakéhosi těla. Ego slábne... Z hrůzou podobnou smrti bude ego naléhat na vás abyste přestali. Bude vás děsit démony nebo chlácholit Božským hlasem, že jste dosáhli cíle... :-). Může k tomu použít nevídané prostředky. Vaše fantazie a vzpomínky na horory či na sci-fi veškerý potenciál vaší mysli a představivosti je mu k službám. Kdo vytrvá zemřel "velkou smrtí" pokušitel od něho odstoupil... zvítězili jste sami nad sebou. Vyhráli jste největší bitvu v dějinách. Tehdy poznáte kdo vlastně jste. Ale já vám to neřeknu :-) nevěřili byste mi. Jen vám řeknu, že se to podařilo jen páru lidem na světě. Zatím nejsem mezi nimi :-( ale nevzdávám to.

Promluva šestá - O utrpení zvířat

Velkým omylem duchovňáků je, že zvířata trpí. To je velký omyl všech ochránců-vegetariánů. Žádné zvíře nikdy netrpí, protože se nachází ve stavu ne-bytí. Všechny články a úvahy o jakémsi utrpení zvířat ve velkochovech jsou jen doměnky a promítání vlastního ega do podobných situací. Ještě nikdy jsem neviděl zvíře plakat. Teď nevím, ale podle mě ani malé dítě dokud nedosáhlo vědomí "já jsem" nedokáže slzet. (budu rád ozvete-li se mi je-li tomu tak... zda nemluvně či kojenec neumí slzet.) Ani žádná láska v říši zvířat neexistuje, protože láska je možná jen mezi něčím a něčím. Sama láska nic není. Existuje mnohem vyšší duchovní dimenze. Láska je jen prvním schůdkem. Ego může poznat lásku a může milovat i soucítit. Další stupně však ego nikdy nepozná. Právě na těchto dvou stupních pracuje celá příroda. Jsou to odevzdání se a z toho vznikající symbióza (soužití všech zúčastněných). Člověk však nedosahuje ani té lásky, protože není osvobozen od touhy mít. Z tohoto pohledu jsou zvířata i rostliny daleko daleko před člověkem v duchovním vývoji. To člověk se má od nich učit... dívat se na společenství... pozorovat včelstva a mraveniště... studovat jejich vědomí. V tomto pohledu je tzv. "inkarnace" do zvířecí říše naprostou milostí a skutečným rájem pro ducha. Skláním tedy velkou poklonu učení, které je vidno na každém kroku. Nad obětavostí a moudrostí ať už jednotlivých tvorů nebo celých "zákonů" přírody. Řeknu vám jen pár hlavních priorit přírody... přežití, zdokonalení, rozkvět. A to bez ohledu na nějaké ty třísečky-ztráty jednotlivců. Příroda a všichni tvorové nežijí totiž sami pro sebe. Celá příroda je velkým organismem. Panuje v ní naprostá symbióza. Vyhynutí jedné kategorie, druhu znamená zničení celého organismu. Proto se všichni jednotlivci obětovali zájmu celku a vzájemně si slouží s nasazením svého vlastního života. Ten nic neznamená ve srovnání s celkem...

Promluva sedmá - Něco o tělu

Tělo je jen iluze. V podstatě se jedná jen o energetickou hru. Příjímáním potravy znečistěné jakoukoliv úpravou nebo tuhé či kombinované spíše tělu energii ubírá. Tělo je pak čím dál "hmotnější" a dostavují se "nemoci" jako kameny, nádory vředy atd. To vše je způsobeno zaneřáděným energetickým systémem "organismu". Energie nekoluje a hromadí se v určitých místech. Tepelně upravovaná strava nemá původní sílu, jako-by byla již mrtvá. Její energie není přírodní nýbrž umělá. Zkuste roztopit máslo... už nikdy neztuhne. Tuhá strava potřebuje mnoho energie na zpracování. Tekutá strava je lepší pak je plynná strava a nakonec éterická-tedy nejkvalitnější. (Možná to jsou bludy ale tak mi to vyvstalo. Nemám to prokázáno.) Proto lidé pracující na čerstvém vzduch a na slunci nepotřebují tolik jíst a jejich energetická řečiště se pohybem nezanášejí. Energie je stále udržována v pohybu. Tito lidé jsou zdravější, štíhlejší, zdatnější i ve vysokém věku. Všimněte si dětí jak jsou čilé, ikdyž jedí celkem málo. Kde berou energii? Jako by měli ještě nějaký zdroj který my už nemáme. Ale postupem civilizačních návyků a nepřirozené stravy která spíše slouží k ukojení chuti a zabytí nudy či zvládnutí stresů se jejich tělesná energie vytratí a jejich tělo se promění v unavenou, nemocnou a ospalou tlustou trosku. Když člověk obnoví svůj původní energetický potenciál je možné že mu v zimě nebude vůbec zima. Ještě bych chtěl říct, že jídlo NENÍ mnohdy hlavní příčinou nemocí. Hledat příčinu v něm je slepá ulička... POHYB a VÍRA. Ale člověk se neumí hýbat tak jako dítě. Děláte pohyb s odporem z donucení... to vás spíše unavuje. Děti se z pohybu radují a to je nabíjí. Ale zpátky k jídlu. Skutečný mistr může vypít i litr spáleného motorového oleje a nic mu to neudělá. Mnohdy jen vlastním přesvědčením a vírou si sami tvoříme nemoci. Teoreticky je Bůh všechno... nic není nečisté... jak si pak můžete ublížit? Kde je háček - VÍRA a PŘEDSUDKY. Díky pokroku a vědění že to způsobuje to a to. Jsme sami proti sobě. Představte si mozek jako řídící centrum. Něco jíte. Teď vám někdo řekne, že po tom se tloustne... vy tomu uvěříte... mozek řekne jak si pán přeje a pošle trávicímu ústrojí signál: "Potravu uložte do tuků jak si přeje pán." Ne nesmějte se. Sledoval jsem ty co se snaží zhubnou i ty co se snaží přibrat. I kdyby jedli stejnou stravu a měli stejný denní program ti tlustí by nezhubli a ti chudí by nepřibrali. A tak je to téměř se vším, s problémy, s nemocemi atd. Kdo jedná se zkaženou myslí (předsudky) toho strast následuje jako kolo vozu následuje kopyto tažného zvířete. Vše je jen otázkou víry či přesvědčení. A tak se klidně může stát, že budete hubnout po tučném knedlu vepřu zelu. Nevěříte :-). Zajděte si pro pokus k hypnotizérovi ať vám tento program tedy to po čem chcete být zdraví či štíhlí implantuje do vašeho podvědomí. Nebudete se tak týrat a zhubnete nebo se uzdravíte jezením toho, co máte tak rádi. PS: Je to daleko levnější než kde jaký hubnoucí přípravek a drahý homeopatický lék. Vše je jen v mysli.

Promluva osmá - Láska

Láska... žádná není. Láska je jen výplod chorého lidského mozku. V přírodě žádná láska není. Láska je možná jen mezi subjektem a objektem. Ve skutečnosti však žádný subjekt ani objekt neexistuje. Tvrzení že Bůh je láska není dokonce ani na úrovni vřeštění opic. Pokud je Bůh vším.. jak by mohl milovat něco? A kdyby miloval sebe je snad narcista? Všichni mistři učící učení lásky jsou dělníci satanovi. Proč? Protože láska je jen převlečená nenávist - jedna strana mince. Mezi láskou a nenávistí není žádný rozdíl. Jsou jako siamská dvojčata. Pozvete si do domu (srdce) jednu a vejde i druhá. Kdo miluje květiny nenávidí mšice apod. Láska a nenávist je jedna a ta samá energie. Všechno záleží jen na vašem případném rozlišování. Líbí-nelíbí, příjmám-nepříjmám. Je to jako spojité nádoby. (trubice U) Budete li přilívat do ramene lásky vzroste hladina i v rameni nenávisti. Celým svým snažením jen způsobujete že vzrůstá pouze kontrast mezi oběma polaritami. Roste napětí a tlak v nádobě. A tak se někteří borci o to víc snaží přilívat do ramene lásky... začarovaný kruh. Proč učíte lásce? Protože nepříjmáte sami sebe a nepříjmáte tedy ani svět. Chcete aby se tedy aspoň ostatní k vám chovali lépe. Snažíte se je měnit a předělat k vaší "představě dokonalosti". A najdou se i takoví blci, kteří za své předělávání se k vašemu obrazu i rádi zaplatí. Zřejmě je to závislost. Vznikají nám tu kluby závisláků... velkých smutných, zdrcených a odpadlých eg. V těchto skupinách si každý zaplatí to, že se k němu ostatní chovají s láskou... dobrý nápad. A tak si vlastně v tomto klubu závisláků předplacují lásku jiných z peněz, které pramení zase utrpení úplně jiných. Je to sám satan v maskované podobě. Jak říkal již ve Star Wars mistr Joda: "Temná strana vždy těžko vidět je". Nebo pod svícnem bývá největší tma... atd. Když tedy toužíte po lásce, znamená to jen, že nenávidíte sami sebe. Vy sami jste nenávist sama!!! Nenávidíte ostatní "nedokonalé či hříšníky" chcete aby jste vy "vyvolení" byli odměněni a ti "špatní" potrestáni. Ale Bůh je vše ne? Takže když nepříjmáte okolí, nepříjmáte Boha. Chcete snad Boha vylepšovat ke svému obrazu? Co chcete vy to už děláte. Nenávidíte svět a tím i v podstatě Boha. Tak mi prosím nic neříkejte o lásce jo?! Manipulujete a manipulujete, zasahujete a zasahujete jste ti největší agresivisté pod sluncem. Co chcete sklidit?

Pokud udržujete vědomí "já jsem" jste snadnou kořistí satana. Vaše rozdělení na "Já a Bůh" nebo "My a Bůh" je fatálním kamenem úrazu celého vašeho trapného a marného životního snažení. "Já versus Bůh" se v podstatě rovná "Satan versus Bůh." Nikdy na světě nebylo tolik válek a pohrom než se začali duchovňáci vehementně snažit narušit dílo Boží. Jako šílení sloni v porcelánu... myslící jen na vlastní spásu a uznání. Mezi mnou a Bohem není žádný rozdíl, žádná hranice. Proto nikde není zapotřebí ani lásky ani nenávisti. Obojí pramení jen z rozdělení. A rozdělení to je vlastně utrpení samo. Království rozdělené proti sobě neobstojí. Vaše "láskyplné" konání to absurdní pokrytecké divadlo je v podstatě rouhání proti Bohu - nedůvěra v jeho dílo a pohrdání jeho dílem.

Nedávno ještě než jsem šel na poušť byl u nás otevřen kostel veřejnosti. Šel jsem se tam tedy podívat. Nosím vždy takovou zelenou kšiltovku proti slunci, protože mi slunce spaluje pleš. Už ji ani nevnímám. Uviděl jsem tam jednu archeoložku a chtěl se jí na něco zeptat ohledně existence podzemních chodeb jak se v historii naší vesnice zmiňují kroniky. Momentálně však hovořila s někým a tak jsem čekal. Když tu z ničeho nic ke mě přistoupila taková starší asi 70 letá žena a řekla mi, že kazím kultůru národa stejně jako to dělali prý rusáci v Praze tím, že mám v kostele čepici. Ta žena mě tak zasáhla do srdce že jsem úplně cítil velikou bolest. Připadal jsem si jako Mel Gibson ve Statečném srdci, když v závěrečné bitvě odhalil pod přilbou nepřítele vlastního přítele. Ztratil jsem veškerou sílu. Zmohl jsem se jen na to, že už za chviličku jdu pryč. Načež žena odešla, ale během deseti vteřin se vrátila i se správcem kostela a oba na mě vyjeli. Odešel jsem tedy zdrcen nad tím jak hluboce zůstal nepochopen Ježíš a co se to ti lidé v kostele za ty roky naučili. Chtěl jsem té ženě říct... a papež a biskupové proč mají čepice... a židové mají zase povinnost nosit čepici v kostele... a že prý kultura národa... kterou rukou si utíráte prdel? A kterou pak podáváte svým přátelům na pozdrav? A je má čepice snad špinavější než vložky místních žen? Co vás to tu učí. Kde je vaše láska. Neučil vás snad Ježíš: Milosrdenství chci a né oběti? Neučil vás snad Ježíš: Odpustíte-li lidem poklesky jejich odpustí i Nebeský otec vám poklesky vaše. (To už do mě vjížděla síla ducha) Pohleďte na ptáky nebeské... nesejou a nežnou, na sochy všech svatých serou a přec Bůh živí je? A oč jste vy víc než oni. Amen pravím vám, jestit větši chrám než tento a větší jest otář v něm. Opět Amen pravím vám, nebude-li spravedlnost vaše hojnější než této ženy nikdy nevejdete do království Božího. Všeliké štípení jehož nevštípil Otec můj nebeský vyštípeno bude. Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské. (Jako narážky na jakousi etiku. Která hájí jen ego.) A pak jsem chtěl ještě té ženě říct proč si nesvlečete šaty? Před Bohem jsme všichni nazí. Stydíte se snad? Ale abyste viděli že já se nestydím sundám si čepici i šaty. (A opravdu bych to v tom vytržení udělal) I kdybych se v kostele vykálel jsem před Bohem zcela čist. A pak bych to celé zřejmě zakončil tím, že si smetám z botů prach tohoto místa, páč v soudný den bude lehčeji městům sodomským a gomorským než těmto. Měl jsem pokušení říct jen klidně: "ne nesundám a neodejdu." Co by se asi tak dělo pak. Zřejmě by žena udělala ze sebe chudinku a opustila by v trucua pláči kostel, aby proti mě poštvala celé jeho obsazenstvo. Když jsem se pak probral z toho zásahu... řekl jsem jen přítelkyni... ještě jsem slabý a nesvobodný. Kdybych byl nad věcí klidně bych si čepici sundal. Mě šlo však o princip. O to, že ti co nejsou sami svobodní poskvrňují nevinné.

Tak to je pro dnešek všechno. Jsou to jenom takové plky z pouště :-). Je to pro mě bezcenný text. Vemte si co vám bude ku prospěchu. Řekl bych že jsou to mé opravdu poslední články tady. Je to mé muzeum :-). Občas si sem zajdu a pročtu si co jsem kdysi napsal. Občas se zasměju, občas zakroutím hlavou. Dnes jsem zase úplně jiný. Každý den jsme jiní. Pokud se se mnou chcete setkat nebo máte nějaké dotazy, nebo pokud mě chcete pozvat mezi vás třeba na besedu nebo setkání, napište mi na email. Pokud jste sami - přijeďte se se mnou podělit o poznání. Nedávno jsem strávil s jednou osobou 4 dny v terénu. Jen jsme se tak procházeli spali pod širákem a pojídali plody přírody a při tom jsem prožívali věci kolem nás, občas jsem rozebírali příčiny problémů v životě. Bylo to krásný a oba nás to naplnilo. Takže přijeďte zatím nemám nic jiného na práci :-). Avšak předem napište abychom se domluvili a neminuli se.

Kde mě najdete? Zatím v Plaňanech u Kolína. Nejsem slavný! Takže mě tu spíše nikdo nezná :-).

Přiznám se vám že se mi nechce už nic psát a ani nemám potřebu nic psát. Pro mě jste totiž všichni dokonalí a krásní. A tak jsem vlastně došel k poznání jako [tento mistr].