Aby jste si nemysleli, že jen tak kecám... převzal jsem od OSHA jedno učení a pouze ho doplňuji, abyste viděli na jakém stupni svého vývoje kdo je. Tedy že si z vás nedělám prdel

Máme prý sedm těl a každé o něčem sní. Takže první tělo je fyzické. A jeho sny se týkají základních pudů, čili jídlo, sex, zdraví, rodina atd. Druhé tělo je éterické tady vznikají první sny o jakési duši a nesmrtelnosti. To je první třída duchovnosti :-). Třetí tělo je astrální. Nyní když malí duchovňáčkové věří v duši mohou mít sny o cestování v prostoru a čase. Čili zkráceně astrální cestování, mimotělesné zážitky a reinkarnace. Ale všechno to jsou jen sny jejich atrálních těl. Čili není to skutečnost. Aby mohli postoupit dál, musí rozeznat rozdíl mezi sny a skutečností. A někdy to je dost těžké, naučili se umění živých snů pomocí různých technik a drog tak precizně, že pomalu nedokáží poznat rozdíl mezi snem a skutečností. A co je horší s vyšším tělem se rozdíl mezi snem a skutečností postupně tak vytrácí, že mnozí žiji jen ve svých snech. Proto říkal Buddha celý svět je ve snách a to platí pro všechny těla až do sedmého. Čtvrté tělo je mentální - tvořivé. Toto mentální tělo má sny o tvoření. Chce se přiblížit k Bohu tvůrci a tak tvoří. Mnoho lidí znám, mnozí mi říkají je nutno tvořit :-). Jenže tito lidé neví, že jsou v pasti své tvořivosti. Každá myšlenka, či představa se totiž uskutečňuje na různých rovinách bytí. A tak si vytvořili dimenze, světy, a vesmíry, vytvořili si i anděly, světelné bytosti a božské síly a dali jim vlastnosti. Tyto všechny vytvořené věci opravdu pak existují v mentálních sférách a je možno s nimi komunikovat. Ale jsou to jen sny mentálních těl. Tady se nám zakleli channelingaři.

Páte tělo je tělo duchovní. Mezi jeho sny patří sny o dokonalosti, zde se tvoří sny o Bohu. Všechna náboženství a filozofie a teorie o vzkřišování, apoklaypsách a potopách jsou jen sny pátého duchovního těla. Jsou to pouze mýty vytvořené ze strachu před smrtí. Tady podle OSHA končí 99% duchovňáků. Jsou v pasti svého ega, které nikdy nepřipustí svou smrtelnost. Musím se smát :-) Ježíš říkal, že nepřišel ke zdravým ale k hříšníkům. A právě sny duchovních těl tvoří největší hřích a tak Ježíš mluví k těm největším hříšníkům - duchovňáčkům. Tito duchovňáci zamořují totiž svými sny i neposkvrněné děti a všechny lidi pod nimi. Jsou to moderní, velmi produktivní farizejové, kteří si jeho učení vykládají dle svých snů. Zkrátka hříšníci "očisťují" zdravé. Ani zjevení sv.Jana není jiné. Je to jen sen. Za 2000 let se to velice zkomolilo a rozšířilo. Ježíš totiž aby uspěl, musel své učení přizpůsobit dogmatu a existenci Boha. Kdyby totiž řekl že on sám je Bůh... ukřižovali by ho hned jeho vlastní lidé. Ale jak sám říkal on je ta cesta a pravda. Žádný Bůh. On je tím Bohem. To zkrze něj, každý přichází k sobě samému, čili k tvůrci snů. A život věčný? Jedině neexistence je věčná. Proto jak říká Ježíš všichni ti, jež pečují o svůj život, jež buší na dveře svých zítřků... se nikdy nedostanou dál... nebudou označení Boží pečetí... nikdy se nerozpustí v neexistenci ve skutečném ráji za svého života nýbrž umřou na kříži tj. ve své nevědomosti a strachu. A jejich spory? Jak byste se asi smáli, kdyby se postavy ve vašem snu přeli o svého Boha o jejich tvůrce... který s nimi může udělat cokoliv, ať se jim to líbí nebo ne a snaží si ho udobřit, uplatit si Vás aby jste ještě chvíli snili? O jejich teoriích velkého třesku... O tom, že si myslí, že až se ráno Vy probudíte oni budou ještě existovat, a když večer zase usnete oni budou reinkarnováni znova do vašeho snu? Pchá cha cha... Dostat se za páté tělo je nejtěžší. Tady vám pomůže Zen. Je nutno všechny svaté knihy zahodit, všechny teorie, všechny guruy a mistry. Všechny názory... protože se v nich ztratíte jste jimi manipulováni. Nejste sami sebou. Díváte se na svůj vysněný obraz v zrcadle. A chcete se jím stát. Zen říká potkáte-li Buddhu zabijte ho, potkáteli Boha zabijte ho.... zkrátka zabijejte všechny přání touhy a představy až zůstanete jen vy - tvůrce. Do pátého těla totiž krystalizuje ego... které vás žene. Ego je stavitel vašich zítřků.

Když se vám to podaří dostanete se do šestého-kosmického těla. Tady jsou jen sny o jednotě. Vy už nejste Ego zmizelo, je jen jednota. Jakákoliv událost ve světě se týká vás i všech, protože zmizelo rozlišování. Zde vznikají velké teorie. Teorie o relativitě, o Bráhmovi, o nekonečnu atd. I já jsem psal :-) O životě večném a O bludu reinkarnace své teorie vycházející z jednoty. Zde je nutno pochopit, že ego zmizelo, ale sny přetrvávají. Vy nejste, ale Brahma je. Proto se říká, že celý svět je Brahmův sen, mája. Není to sen idividuality, ale celku. Tedy všech. Vy nejste, ale sen pokračuje. Sen o bytí o nesmrtelnosti. Projevuje se zde příklon k existenci k bytí... prý je lepší :-). Je-li sen pozitivní je to iluze, neboť v nejhlubším významu je vše negativní. Všechno totiž směřuje do beztvárnosti, prázdnoty a nicoty, která zároveň je a není. Když si uvědomíte tuto negativitu dostali jste se do sedmého těla. Když zde není žádná představa sen vyhasne. Zůstane jen to co je. Věci nejsou je zde však pramen. Strom není, ale semínko může mít kdykoliv sen. Je nutno zničit semínko a pak už nikdy nebude strom. Sedmé tělo má sny o neexistenci, o nebytí, o prázdnotě a nicotě, beztvarovosti a tichu.

Nyní si tedy můžete zjistit, čím jsem prošel a kde jste uvízli Vy. Kdybych vzal učení a vyložil ho lidem na první pozici správně, mohli by se vyhnout bloudění a trápení ve kterých se nacházíte. Mohli by se stát realizovanými během krátké chvíle. Ale mnoho z duchovňáků je právě poskvrňuje. Ale co je pár hlasů osvícených oproti miliardám stránek popsaných důkazů o existenci krásných snů, snových či drogových zážitků a dobrodružství? Mistr, který říká že je nesmrtelný to nemyslí tak, že bude i po smrti. On to myslí tak, že se smířil se svou neexistencí. Že po smrti už netouží být, protože ví, že jedině to co neexistuje je nesmrtelné... "žije" věčně. Když přestal lpět na své existenci, zničil veškerou svou karmu tvořenou jen tužbami a představami svých nižších těl. Pro něho je smrt totálním orgasmem, završením veškerého utpení... může se smát, může zpívat... až bude umírat... jeho zlý sen o koloběhu životů totiž končí... nyní existuje naposled. Mára či Satan už nad ním nemají moc. Nemohou ho ničím vydírat ani ničím zlákat k tomu aby chtěl žít. On už po ničem netouží a proto ho nikdo v celém vesmíru nemůže vydírat. Pohrozíte-li mu smrtí vyzve vás k činu... s ním nic nesvedete. Je sám sebou. Co tedy může dělat? Po tom co vylezl na nejvyšší vrchol hory může třeba pokračovat v lezení a vrátit se mezi obyčejné lidi dožít svůj život. Proto je na nejdokonalejší kartě zenu zobrazen ožralec s láhví v ruce, tancující na tržišti. Pak může jen zpívat píseň : svět je takový jaký je... po smrti už nemusí nic být... proto se mistr Pchu Chua tak radoval a tancoval s rakví po celém městě. Byl plný blaženosti :-) působil až dojmem šílené radosti... protože věděl, že veškeré jeho utrpení se brzy rozplyne v extázi smrti. Žádný mistr proto nebude ani chtít mít děti. Není to kvůli jakémusi sexu... ale proto že nechce, aby svou existencí také strádali. Je to totiž úplně zbytečné trápení zachovávat sen života i pro zítřek.

Nyní tedy vidíte kam jsem dospěl. Nyní pochopíte mou snahu vás dostat z pátého duchovního těla. Zajímavé je, že jsem toho dosáhl bez meditací, mnoho mi ukázaly sny. Byl jsem tam kde vy, ale rozhlédl jsem se a viděl mnoho směrů a tak jsem si řekl, že jedině když přestanu věřit lžím pravda si cestu ke mě najde. Návod najdete na mých stránkách. Až se osvobodíte, velice se vám uleví, uděláte si z tohoto života velkolepou a svobodnou šou. Budete jasní a průhlední jako křišťál, vědomě a svobodně kráčet svým životem. Bohové ostatních se vám budou klanět a démoni vám budou vzdávat čest. Zenový mistr když nemá co jíst... nedělá žádnou paniku. Prostě si sedne do lotosové pozice a spokojeně umře. Avšak mnozí z vás se budou muset nejprve prosedět v tichosti své mysli za všechny své sny a strach z nebytí. Čím více jste se nechali svázat tím déle vám to bude trvat. Začněte tedy už dnes. Vyneste svou duši na světlo, najděte stavitele svých snů, poznejte sami sebe... a jděte dál. To lze však dosáhnout pouze praxí, vhledem bez jakýchkoliv předsudků... Toto není má chlouba, je to svědectví, sám musím ještě zažít nicotu, nemám potřebu vystavovat počty žákovských sedadel, jen ze soucitu k vám když vidím jak se zbytečně trápíte a otročíte svým snům o zítřku, zanechávám tento odkaz všem hledajícím nekonečné svobody. Možná, že rakovina tj. požehnání nejvyšší vás zasáhne a vy uvidíte, co je to podstatné na životě, otázky ekologie... politiky... válek... vás nebudou už zajímat... ani s vámi nehnou... vám už zbývá přece jen pár dní života... ať se starají o to ti, jež na zítřku lpějí... běžte a ptejte se lidí takto nemocných, lidí na smrtelné posteli na tajemství života... lidí, kteří by to chtěli ještě roztočit, ale jsou připoutaní na lůžko... protože to neroztočili dřív a otročili snům o své šťastné zítřejší existenci.



Právě jsem se vrátil z přírody, z putování bez jídla. S přítelkyní jsme žili jen z jejich darů. Rozpalovaní slunečním žárem, zmáčení chladným deštěm a promrzlí noční zimou. A vida přežili jsme, ač jsme nikdy nevěděli na co narazíme, zda-li budeme mít kdy co k jídlu. Zda-li narazíme někde na slušný a čistý potok aby jsme se napili. Škoda, že lidé krajinu tak zdevastovali. Rozparcelovali oplotili a místo ovocných stromů a jiných rostlin poskytujících stravu vysadili okrasné pro nás jaksi nepraktické rostliny.

Dosti mě tento pobyt pročistil. Od jisté doby se stále směji. Neříkejte mi proto nic o duchovnosti nebo se budu smát.

Bratři a sestry opuštím tedy všechna filozofická kolbiště. Vědění... pchá cha cha jen blázen touží po vědění a přitom netuší, že si do hlavy sbírá pouze nezodpovězené otázky. A co takový filozofický blázen... chudák... na některé jeho otázky ani nexistuje odpověď. A tak nosí v hlavě smetiště otázek. Těžké zapáchající obludárium "mystéria" jak se to dnes nazývá. A tak se všichni přiklánějí k čím dál více komplikovanějším schématům a teoriím, vylepšovaným po generace velkých myslitelů díky zpochybňovatelům tedy zase jiným myslitelům... bravo.

Ale to jsem vám nechtěl říct. Co jsem tedy objevil?

Že život na penězích není závislý a že každá naše představa či myšlenka má tendenci se uskutečňovat. Záleží jen na frontě žadatelů, jejich víře a odhodlanosti jít za svým snem. Sami si zavzpomínejte že jste dosáhli všeho, co jste podložili svou vírou a skutky a na co jste vynaložili potřebné úsilí.

Největší problémem, neboli prokletím je to, že nalézáme to co hledáme. Protože si s největší pravděpodobností sami tvoříme. Ale pravdu nemusíme vůbec hledat. Teprve až přestaneme hledat, objeví se skutečnost. Co tedy hledají miliardy lidí? A proč vůbec hledají? A kde se bere nabídka. Kdo je ten kdo nabízí a láká? Nedávno jsem zahlédl v televizi seriál Pán šelem. Tento seriál byl duchovně dost "nakopaný". Obsahoval velké moudra až jsem se divil. "Cukr a bič jak stará, ale přesto stále účinná finta" usmívali se vládci iluzí.

Je třeba se pouze osvobodit. Učení vedoucí k osvobození je jako usilování bez úsilí. Nesvazuje vás žádnými pravidly ani povinnostmi. Není náročné, ani komplikované a složité. Není to tedy žádné učení. Učení totiž zaplňuje. Je to spíš antiučení tj. vyprazdňování. Není pak ani žádný mistr tohoto učení. Je jen jediný mistr - VY. Osvobozování se je krásné a povznášející. Nechává život aby se stal sám sebou. Zhazujete všechna břemena, které vás tíží na cestě a které jste si sami v dychtivosti nabrali na svá bedra. Zbavujete se i všech starostí spojených s těmito břemeny a všeho lpění. Čím méně máte tím snáze se vám životem kráčí.

Pak uvidíte, že všechno je a vždy bylo v naprostém pořádku. Není nic špatného. Řeknete-li mi spadlo letadlo 300 lidí umřelo to je ale hrůza že. Budu se zase smát a pak odvětím naopak je to dobře. Asi budu vypadat jako blázen, ale je to tím, že nevidíte věci z širšího pohledu. Všechno samo sobě slouží a tím se vše zdokonaluje. Tím že spadlo toto letadlo, pomůže analýza příčiny jeho pádu předejít pádu ostatních. A tak se nám technicky letadla vyvíjejí... vše se vyvíjí a vše slouží samo sobě. I komár se směje vašim repelentům. Pro něho je to skvělá příležitost jak se ještě více zdokonalit. Celá příroda se člověku směje... zatímco se ona díky jemu zdokonaluje aby přežila... člověk se spíše snaží zbytečně nedráždit svůj imunitní systém, utíká do sterilních mantinelů a jeho odolnost z generace na generaci slábne.

Je-li válka je to dobře. Je-li mír je to dobře... To že lidé trpí je dobře. Musím se smát. Ještě před časem jsem bojoval proti tyranii vykořisťování... nyní se vykořisťovatelům směji do očí. Čím více na lidi tlačí tím dříve prohlédnou. Jen tak dál PÁNI politici a imerialisti.

Když je vše dobře... proč do toho zasahovat? Proč to měnit a manipulovat? Pravý mistr vlastně nic nedělá. Tomu se říká že koná bez zasahování. Jenom vás vede, jak jsem slyšel, k tomu aby ve vás probudil jediného mistra.

Sami zauvažujte : Zbohatnout se dá jen na chudobě ostatních. Prožívání štěstí z bohatství pak závisí na chudobě okolí. Proto ten jenž touží být bohatý uvaluje úděl na ostatní aby byli chudí.

Mistrem se stáváme jen vůči žákům. Prožívání štěstí z mistrování pak záleží na nevědomosti ostatních. Proto ten jenž touží stát se mistrem rovněž uvaluje úděl na ostatní aby se stávali žáky.

Zkráceně: Chcete-li pocítit radost a štěstí ze zdraví musí existovat nejprve i nemoc. Chcete-li pocítit radost a štěstí z lásky musí existovat nejprve i nenávist. Chcete-li pocítit radost a štěstí míru musí existovat nejprve válka. atd.

Proto touha po čemkoliv sebou přináší i svůj protiklad. To je ta druhá strana ďáblovy mince.

Nyní také vidíte, že všechny vaše úspěchy ať už materiální či duchovní jsou závislé na okolí. Jsou pomíjivé, nestálé, a neustále plodí utrpení ze strachu že jednou zmizí. A tak vznikají zákony, které tvoří ti největší strašpytli.

Skutečná cesta k osvobození vede směrem zřeknutí se všech úspěchů, poct, či zisků ať materiálních či duchovních, zřeknutí se sebedůležitosti, a otročení tomu všemu.

Stanu se menším ještě menším až budu tím nejmenším a nejposlednějším na celém světě... Stanu se nikým a ničím... Usilováním bez usilí... jak říkají jiní. Tím mohu nejvíce posloužit ostatním.

Už nebudu moci psát. Chtěl jsem zveřejnit ještě něco z dopisů, ale přítelkyně mě vyhazuje z domu, za což jsem ji nesmírně vděčný. Jejím jediným důvodem je že chce mít všechno, a chce to mít co nejdřív. Že prý ji v tom bráním. Možná ji znervózňuje má bezstarostnost a štve ji to, že mi všechno vychází, ač nic nedělám :-). Mnohokrát jsem ji říkal, že trpí jen kvůli svým ideálům... Je zmatená jeden den mi říká, že uteče někam do přírody a druhý den zas že chce žít pohodlně, chodit vydělávat a koupit si zařízení do bytu, cestovat atd. Mám ji moc rád. A tak ji nechávám úplnou svobodu. Ať si dělá co chce. Je to jen její život.

Milujte své nepřátele, protože oni jsou ti, jež vám umožňují růst. Proto jsem nesmírně vděčný svým oponentům. To díky jim vznikly tyto stránky. To oni mi pomohli nejvíce. A tak se už těším až všechno rozdám. Dávání opravdu povznáší. Nechci však žebrat. Spíš budu trochu zahradničit. Tam zasadím něco a tam zase něco. Bydlet budu asi pod zemí, tam není v zimě zima a v létě horko. A dají se tam schovat i zásoby. Víte, život tam venku je pestrý, každý den je vrušující, nikdy nevíte co bude zítra... to je pro mě výzva. Vy víte co bude zítra... vy víte co bude za týden... znáte svůj sen o své budoucnosti... o budoucnosti svých dětí... nenudíte se pak v tom životě? Dostáváte jen to, za čím jdete... máte svou mapu, své plány... svou jistotu zítřka... nemáte teda takovou radost, když vás něco potká, protože vy jste to čekali, kde je to vzrůšo? Nepřipadáte si jako mrtví, streotypní, naprogramovaní, jako oslík s bodlákem před očima zavešeným táhnoucí těžkou káru snů na té cestě vaším životem? Strachem lapení, že vám někdo váš bodláček, cíl nebo nějaký se ohrozí či ukradne? Máte vůbec radost z toho plahočení se tím vším? Proč žijete?

Proč byla má nejčastější otázka... vede totiž k příčinám jevů... Všichni mistři i Buddha říkají, že jsme všichni ve své přirozenosti už dokonalí, osvícení, radostní a šťastní stejně jako všechno kolem nás. Kdo nám tedy nakukal, že nejsme, že nám něco chybí, kde se to všechno "mystérium" vzalo? Že by to byl komerční průmysl, dráždící naše Ego a peněženku? Nebo to byl ďábel - tak jako motivoval Adama a Evu k tomu, aby si mysleli, že neví ještě všechno potřebné k ráji a pojedli tedy ovoce ze stromu VĚDĚNÍ a to DOBRÉHO a ZLÉHO? Pak samozřejmě ztratili svůj ráj, protože záhy věděli, že jim pořád něco chybí... a tak vznikl stud, ego, a utrpení...

Mám tu jeden recetp. Jsem nyní doktor a pan x přichází za mnou s tím že je mu z toho všeho kolem nějak divně. Po základní prohlídce teda určuji pravdivou diagnozu:

Milý pane x budu k Vám nyní naprosto upřímný. Onemocněl jste vážnou a nevyléčitelnou nemocí. (zvanou život). Neexistuje na ni lék. Nikdo na světě Vám ani nedokáže říct, kolik času Vám ještě zbývá. Možná jsou to vteřiny, minuty, možná hodiny nebo dny. Možná měsíce nebo roky, ale v každém případě je Váš konec nevyhnutelný. Pane x je to tak VY umíráte. Váš stav se den ode dne bude zhoršovat až jednou... Lituji, ale nedá se s tím nic dělat... Až odejdete z této ordinace, měl byste se pomalu začít sžívat s vědomím, jak bude vypadat tento svět bez Vás, dívejte se tedy pozorně, naslouchejte, vnímejte ty poslední okamžiky Vašich dnů tady. Začněte už dnes, protože nikdo Vám nedokáže dát záruku toho, že tu budete ještě zítra. Dívejte se na děti a ostatní lidi, velké či malé, svaté či hříšné, vládce či otroky... protože oni na rozdíl od Vás ještě o své nemoci nevědí. Dívejte se na slunce, na květiny... pozorujte mraky a ptáky... pozorujte to všechno jako byste tu už nebyl... protože jednou tomu tak bude... Bežte tedy a prožijte aspoň ten zbytek života naplno. Mějte soucit k ostatním, když Vás budou kamenovat slovy urážkami a prohlašovat za blázna... neboť i na ně jednou dolehne toto poznání - teda pokud budou mít to štěstí co Vy, aby si našli v tom jejich marnivém shonu trochu času dozvědět se pravdu. Vlastně Vám závidím pane x. Vy ač jste mlád to víte už nyní. Někteří se to dozví doslova na poslední chvíli. Někteří se to ani nedozví a umřou ve svém shonu. Ikdyž se vám zdají má slova nyní velmi krutá, uvidíte sám, že Vám přinesou neskonalou úlevu a volnost... Tak sbohem pane x!

Narazil jsem na spirále na otázku, kterou dal syn otci. "Tatí proč se člověk se narodil, když stejně jednou umře?". Krásná otázka o smyslu života :-). Zkusím nyní odpovědět tomuto chlapci.

Odpovím ti taky otázkou. Proč zapalujeme svíčky na dortu a pak je sfoukáváme? A hlavně co při tom pociťujeme? A těšíme se na to, zda-li dokážeme příště sfouknout svíček více že? Kolik najednou dokážeme sfouknout? Možná si tak i Bůh hraje. Víš on je velmi dětinský. Stvořil nás nahé... jen si představ všechny ředitele bez oblečení, policisty bez uniforem to je psina že... lidé se schovávají za své masky a převleky, a přitom jsou před Bohem úplně nazí. Hrají si na pány a sluhy a jediným způsobem jak rozlišit to kdo je pán a kdo sluha je loterie masek. Kolik Bůh asi dokáže sfouknout takových svíček? Možná si také jenom tak hraje zapaluje a zhasíná denně množství životů. A možná mu to přináší stejnou radost jako nám. Pojďme si hrát s ním...

Někdo mi řekl, že ač si hraju na duchovního přesto mám přítelkyni, čili prý lpím na přízemních věcech jako sex atd... Odpověděl jsem mu tehdy : I ptáci nebeští, občas slétávají na zem, aby zachovali tu radost z létání v širých oblacích i pro své děti.

Víš kdysi možná všichni ptáčci létali volně v oblacích. Pak však se objevil dravý pták jménem strach. A tak se ptáčkové raději uzavřeli sami do bezpečí svých klecí a postupně úplně zapoměli na to, že umí létat. Že se můžou vznášet nad všemi věcmi. A tak vytvořili systém vycházející ze strachu. A aby ve svých klecích přežili vznikl velký labyrint příkazů, nařízení a pravidel. Ptáčkové začali lpět na bezpečí a jistotě. Rozdělili všechny věci na dobré a zlé, na prospěšné a neprospěšné jen, aby bylo zachováno jejich bezpečí. Pak přišel někdo kdo se odvážil vylézt z té klece. Varovali ho, že vítr je nejistý, že ho křídla neunesou... On však nedbal a vrhnul se ze strmé skály, protože důvěřoval tvůrci, a pochyboval o tom, že by mu křídla dal jen tak na okrasu. A pak se to stalo - roztáhl je a ony ho nesly, vítr se mu stal přítelem... Ikdyž ho ostatní viděli, nemohli překonat svůj strach a obavy, proto se nikdo neodvážili vrhnout z toho srázu.

Vzpomínám si na jednu báseň. Přistupte k okraji - řekl. My máme strach - odpověděli. Přistupte k okraji - řekl. Přistoupili. Strčil je a oni letěli.

Kdo je ten kdo strká? Je to duch důvěry, schopnosti změny, odvahy života.

Půjdeš-li jižně deset mil, najdeš zlato. Tak běž a najdi ho!" Každý může pochopit tento příkaz, ale jestliže opravdu nejde deset mil na jih, nikdy zlato nedostane. "VÍM, že deset mil na jih je hora. Na té hoře je jeskyně a v ní je zlato. To jsem jasně pochopil." Paráda, ale jestliže to neuděláte, nedostanete ho. Takže, jenom porozumění Bibli, sútrám atd. vám nemůže pomoci, nepomůže vašemu životu. A to je to, je důležité začít, udělat první krok. NE jen přešlapovat na místě a hádat se o tom, kdo ke zlatu dojde dříve, nebo kdo má lepší mapu, kdo rozluštil lépe symboly a kdo má na to lepší vybavení nebo vlohy. Pak je samozřejmé že mnozí první (filozofové a intelektuálové, a lektoři) budou těmi posledními. Protože člověk chudý duchem, tedy obyčejný člověk, který důvěřuje-má víru v to že zlato najde, ihned vyrazí na cestu i bez mapy a bez vybavení tedy i bez jakéhokoliv vědění... Je nutno skočit do nejistoty.

Ženeme se za jistotou (vědění). Ale život, sám je tou nejnejistější a nejnestabilnější věcí na světě. Zen říká : Nic není jisté a ani to není jisté. Víra je to, že dokážeme věřit tomu, čemu v podstatě vůbec nelze věřit. To je ta těsná brána. Když najdeme víru, mizí strach. Najít ji lze jen zkušeností tedy praxí, vlastním poznáním. Nikomu nepomůžou jakkoliv moudrá a svatá slova. Ta mu víru nedodají, jedině vržením se do víru nejistoty života lze nalézt skutečnou a neotřesitelnou víru. Třeba ve spravedlivého Otce, který živí i ptáky nebeské ač oni sami nesejí ani nežnou a oč jsme víc my než oni. V Otce, který s láskou odívá i polní kvítí, které nepracuje ani nepřede a když uzraje vhazováno bývá do pece a oč jsme více my než toto kvítí. Nepečujme tedy o to co budeme jíst, nebo co si vezmeme na sebe, neboť to všechno pohané hledají. Hledejme nejprve království Božího a spravedlnosti a všechno nám bude přidáno. Proto si nemáme brát na cestu žádné peníze do opasků ani náhradní oblečení...

Ježíš řekl: Budete-li mít víru i tak malou jako je zrnko hořčičné a řeknete hoře pohni se ta hora se pohne. Krása. Je to jednoduché. Představte si horu kamení. Kde každý kámen této hory je jednou myšlenkou nedůvěry v sebe sama. Když si budete říkat to nezvládnu, hora se nikdy nepohne. Naším úkolem je najít víru v sebe. Každý musíme odnosit tu svou hromadu. Je nutno začít hned, protože každým dnem se z životních situací hromada rozrůstá. Mnozí hledají zkratky, čtou duchovní knihy, chtěli by buldozer a tak makají aby si na něho vydělali. Jenže nevědí, že se nadřou na ten buldozer mnohem víc, než kdyby denně odnesli jeden kamínek. Možná umřou dřív než se ho dočkají... zkratka není... navíc čím víc čtou tím víc zjišťují jak "jsou nedokonalí" čili jejich hromada se naopak rozrůstá!!! - ztrácejí čas! Jeden kamínek a hora se už pohla. Rozumíte mi. Jen jeden kamínek. Ten první a nejtěžší. Jediným způsobem jak začít je začít. Nikdo to za vás neudělá. Nebesa nikdy nepomáhají těm, kteří nic nedělají :-) Když se dnes díváte na horu je velká... nevěříte si, že byste ji celou mohli odnosit. Chce to trpělivost. Něco vám řeknu, první kameny jsou nejtěžší a největší, pak to jde líp, pak unesete i deset najednou a pak dostanete i ten budlozer jako dar nebes... a jednoho dne tu hora nebude. A lidé kolem vás řeknou stal se zázrak... Buddha řekl : Mysl je první, mysl předchází jevy, kdo jedná se zkaženou myslí, toho strast následuje jako kolo vozu kopyto tažného zvířete. Takže dokud nenajdete víru, bude vás strast následovat, až najdete víru, budete schopni zázraků... můžete se stát i synem Božím :-). Podle mě Jěžíš nepřijde se svým královstvím, to vy musíte přijít do jeho království, a pak uvidíte jak to s Bohem i s ním je :-). Ježíš totiž hodněkrát říkal... ale co jednou na to příjdete sami a pak se tomu rádi zasmějeme, v každém případě má můj obdiv i poklonu, za to co dokázal pro nás udělat.

Všechno spočívá na důkazu-skutku, našem jednání. Vzpomínám si na film Indiana Jones a poslední křížová výprava, kdy se všichni hnali za Kristovým kalichem života věčného. Důležitá byla i jedna otázka v tom filmu. Indiana byl vyzván ať si sám odpoví: "Sám sebe se ptejte proč hledáte Kristův kalich. Je to pro jeho slávu nebo pro vaši." (Tím vaši se nemyslelo archeologická sláva, ale vlastní život věčný). Když už byli kalichu na dosah museli zdolat tři poslední zkoušky. Dech Boží, Slovo Boží a Ústa Boží. První zkouškou může projít jen kajícník... kajícník ten pokleká před Bohem... čili poznává vyšší principy života... proto zde mnozí přišli o své hlavy :-) Nyní když postoupíme dál, následuje druhá zkouška Slovo Boží. Tady hledáme právě toho Boha... na zemi byly dlaždice s písmeny... aby bylo možné projít, bylo nutné přeskákat po písmenech IEHOVA což je Jméno Boží (zajímalo by mě co to znamená v doslovném překladu z latiny) Nyní už víme tedy kdo je onen Bůh. Dalo by se říct, že dosáhl osvícení, ale nenašel ještě víru. Třetí zkouška byla Ústa Boží. Byla to velká propast, kdy kajícník prokáže svou HODNOTU. Zde byl nakreslen obrázek jak člověk kráčí vzduchem. Byl to krok důvěry. Musíš věřit, musíš důvěřovat... a tak Indiana zavřel oči natáhl nohu a vykročil do prázdna a ejhle zjistil, že je tam pevný most rafinovaně očím zkrytý. Nyní zdolal strach a našel víru - dospěl až do síně z mnoha poháry. Zde si je ještě nutno všimnout, že to dělal pro svého umírajícího otce. Kdyby tam šel sám, mohly by couvnout a vrátit se z vybavením pro překonání propasti... Proto ten, jež si nezakládá na vlastním životě, pokládá ho za jiné - tedy čelí strachu kvůli jiným - dojde vždy dál, než kdyby to dělal jen pro sebe. To si uvědomte a zapamatujte. Indianovi však ještě zbývalo vybrat si ten správný pohár - Cestu Realizace Boha v sobě. Byly tam různé honosné a zlatem i drahými kameny zdobené, avšak jen jeden byl dřevěný, obyčejný a ošumtělý. Nebyl to pohár vladařů a králů, byl to pohár Krista - člověka, který zapomíná na sebe a rozpouští se ve službě všem. Ten pohár dává život věčný všem, kdo z něho pijí. Zhrnul bych poslední zkoušku slovy, kdo je největším z vás, staň se vaším služebníkem... nikoliv králem... proto Realizace Boha spočívá ve službě ostatním, službě a pomoci ze soucitu a lásky, využitím svých momentálních schopností a poznání dle svého nejlepšího svědomí. Co nechcete, aby bylo činěno Vám nečiňte druhým... na tom leží celý zákon i proroci.

Hledejte odpověď na otázky. Co je jen bílé a co jen černé, co je jenom dobré a co je jenom zlé, co je jenom potřebné a co je jenom nepotřebné. Hledejte a dívejte se na to ze všech stran. Z pohledů celé existence jako jednoho těla. A pak najděte i toho velkého soudce, který to všechno rozlišuje a který vás nutí bojovat s tím vším v sobě i v okolí. Umlčte ho. A najednou uvidíte svět takový jaký je. Uvidíte, že nic není jenom nepotřebné, že nic není jenom malé, že nic není jenom nedůležité, že nic není jenom zlé, že nic tu nepřekáží ani tu není navíc. Uvidíte, že všechno je dokonalé. Všechno si slouží a vzájemně na sobě se zdokonaluje. Já vím častokrát jste si mysleli, že jste špatní. Ale špatní můžete být jen ve vztahu k něčemu. Jací byste byli kdyby jste byli jenom sami? Kdyby zmizeli všichni diváci a pozorovatelé, kdyby zmizely všechna zrcadla dokonalosti kolem vás? Aniž byste se vy změnili jací byste potom byli. Jak byste pak mohli být dobří, laskaví, nebo zlí a oškliví? Jací byste byli, kdybych vám ukradl všechna kritéria potřebná k posuzování? Když zmizí rozlišování a posuzování, když zmizí ten Velký soudce (mysl) a ten kdo ho najal (ego), pak se dostavuje dokonalost ve své přirozenosti. Pak sami zjistíte, že vaše utrpení, výčitky strádání a komplexy lze redukovat jen na obyčejné myšlenky, vznikající jen proto, že jste soudili svět a tím i sebe. Nemáte se rádi. Chcete být někým jiným. Ale kým byste chtěli být na opuštěné planetě? Proč chcete být někým jiným? Kdo je ten kdo to chce? Kdo vás vydírá, žene a nutí? Kdo se to zhlíží v tom zrcadle moderní dokonalosti a porovnává se? Někdo dokázal tohle, a někdo má talent na tohle a někdo vyniknul v tomhle a vaše ego by to chtělo umět všechno najednou... Žene vás do práce, žene vás do diet, žene vás do duchovna, nikdy nebudete mít klid, dokud tohle všechno neprokouknete.

Jednou kdysi dávno v meditaci jsem uviděl co jsem. Viděl jsem bzučící hnízdo vos. Každá vosa pak představovala nějakou vzpomínku či myšlenku sestavující mé já. Byly to myšlenky toho co jsem. Co jsem? Jen bzučící hnízdo... bral jsem tedy jednu vosu po druhé a díval se na ně. Hm... jsem (Moje jméno) narodil jsem se tehdy a tehdy, bydlím tam a tam, dokázal jsem tohle a tohle, zažil jsem tohle a tohle a bla bla bla... samá minulost. Ale co jsem teď? Zahodil jsem to hnízdo a ptal jsem se dál co jsem teď bez toho všeho?!! Naslouchal jsem... a bylo pořád ticho. Jen ticho...

Když dokážete udržet jen ticho, prázdno.... všechny věci budou tak jak jsou. Přiletí-li motýl... neuslyšíte ve své hlavě "Motýl" a bla bla souvislosti. Neuslyšíte "hele jak máchá křídly jak je krásný..." Budete v té chvíli jako děti. Nebudete moci určit co to je, ani co to dělá, ani jaké to má barvy... to je mysl nevím. Zen říká udržujte jen tuto mysl nevím... Mysl nevím je jako zrcadlo. Tiché klidné zrcadlo odrážející skutečnost. To je pravá meditace. Žádné představování si apod. Žádné světy, dimenze, andělé atd. Jen zrcadlo. Vzpomínám jak jsem to cvičil :-). Měl jsem v ruce malé zrcátko a vždy když jsem měl chvilku třeba v autobuse, vytáhl jsem to zrcátko a ptal se ho tak co jak vidíš svět, jak se ti jeví ta slečna přede mnou? Co na to říkáš? Hm? A zrcadlo mlčelo jen odráželo věci tak jak jsou. Tedy ani negativně ani pozitivně. S klidem odráželo i strašné věci, příšery, katastrofy války a zuřícího šéfa, stejně tak jako květiny, včely a mraky... To zrcadélko se stalo mým největším mistrem. Vzpomínám jak jsem si napsal na papír písmeno B a v nestřežené chvíli ho předsunul před oči. A slyšel jsem "B". Do hajzlu. Proč nevidím jen zkroucenou čáru? Proč je to tak těžké vymazat z mé mysli? Tak jsem to trénoval na nápisech v obchoďácích a reklamách... prostě nečíst jen odrážet. Pak v přírodě jsem slyšel "strom", "zelená", a na ulici "tlusťoch", "bezdomovec"... Ach jo když se na to zaměřím dokážu to. Ale když mě to překvapí je to těžké. Ale je to třeba zkoušet, cvičit. Cvičil jsem bdělost. Nechytat se ani za slova... jen zvuk, melodie - jako když šumí potok, dobře jsem to trénoval u rádia či televize. Tady vidíte, že cvičit se dá téměř všude kdekoliv a nepozorovaně :-). Po chvíli praxe jsem dokázal "nerozumět" ale pouze slyšet zvuk. Když zmizí posuzovač a rozlišovač, zůstane jen svědek. Vzpomínám si, jak jsem cvičil venku a sousedky si vykládali na dvoře, nedaleko někdo řezal dřevo na cirkulárce. "Ruší mě to" ozvalo se zase. Odpověděl jsem si jen svědek... vždyť tohle je život, hra zvuků... jen to vnímej. Nyní jsem byl svědek a teď jsem si řekl tak a teď zmizí i ten svědek. To co následovalo jsem bohužel nedotáhl do konce. Jednoho dne se to však stane. Nechám zmizet svědka, a zůstane jen prožívání. To znamená že, nebude žádný rozdíl mezi motýlem a mnou. Jeho radost z letu, bude i mou radosti z vnímání jeho letu... My zmizíme a zůstane jen let... on i já budeme tím letem. Prožijeme ho. Tak jako v tanci zmizí tanečník a zůstane jen tanec, tak zmizíte i vy a zůstane jen... :-).

Dovolte mi, tedy (ptáčkové) abych se stal menším... ještě menším, abych viděl jak to i vám v těch výšinách sluší ve vašem letu.

Na mnohé jsem přišel při kopání zemljanky. Kdybych ji nezačal kopat, nepřišel bych na to. Tady bych dodal, že někdy je důležité dokázat, že to myslíte opravdu vážně. ŽE SI UŽ VĚŘÍTE! Jak říkal jeden mistr ve své básni o stavění chýše z trávy. Nikdy to nemáme vzdávat, ale když začneme už stavět, uvidíme kolem růst plevel... Nyní už vím proč praví mistři nemají rodinu... Platilo by totiž Kovářova kobyla chodí bosa :-). Omlouvám se tedy všem, které jsem napadl, všemu co jsem kritizoval, protože to bylo nutné. V tomto ohledu bych nejraději všechno to co jsem napsal roztrhal. Mnozí jsou na různých stupních. Aby se dostali z jistého stupně, je nutno jít dál. Proto si vemte z těchto stránek jen to co je důležité PRO VÁS. To co vás vede dál. Tak jako jsme se učili v první třídě 0-1 nejde pak v páté už to šlo. Tak i dnes vidím, že každé učení plní svůj účel a vede lidi po stupíncích výš. Ikdyž za to mnohdy musejí platit, jednou zmizí úplně potřeba platit. Takže astrologie, numerologie, karty atd... to nám přivádí lidi materialistické do duchovní školky. Začínají hledat opověď na otázku, která nás všechny žene vpřed. Pak tu máme další a další stupínky... však to znáte. Osvícení není konečným bodem, je to vlastně jen začátek vaší realizace... ale to už sami poznáte, proč tu vlastně jste a co skutečně naplní váš život a pomůže všem. Říká se, že do nirvány jdeme společně... nesoupeřme tedy, ale pomáhejme si vzájemně na této cestě. Každý je důležitý! Každý je cenný! Každý je užitečný! Proto příjde-li za mnou někdo kdo je na nižším stupni než já, pomůžu mu dle svého nejlepšího vědomí, a potkám-li někoho, kdo je na vyšším stupni, budu se i já učit, abych pak byl o to více prospěšný všem, kteří potřebují pomoc. Proto se navracím k cvičení, k místu kde jsem před léty přestal. OSHO řekl, kdo vstoupí do proudu má jen dvě možnosti, buď odejít, nebo zůstat a hrát divadlo, aby nikdo nepoznal jak daleko je. Víte nebaví mě hrát divadlo, dělal jsem to tolikrát, výzvou je pro mě tentokrát změna. Abych našel odpověď na otázku kdo jsem, musím být nejprve sám sebou a to mi společnost nedovoluje. Ne - neutíkám, jen pokračuji a pokud se mi to povede vrátím se. Necítím žádný vztek ani pohoršení nad tímto světem. Dívám se na něj jako slunce. To zahřívá všechny stejný teplem a svítí všem na cestu stejným dílem. Nerozlišuje mezi svatým a hříšným, mezi chudým a bohatým, mezi zdravým či nemocným... mezi člověkem nebo komárem... ono je tu pro všechny. Snahou a staráním... proč chcete, aby na vás svítilo víc, aby vás mělo rádo víc?! Pozor, aby jste svou pýchou, svým snažením se drát do prvních řad nevrhali stín na ostatní!!!! Myslíte si, že vás pak Bůh, který je stejný jako slunce bude mít rád o něco víc?!?! Zamyslete se zda-li ten kdo má hodně a dává část, nebo ten kdo má málo dává vše je více hoden království nebeského. Není důležíté kolik toho znáte, kolik umíte, jak jste daleko, když to nedokážete využít ve službě! Není nutné mít tu nejlepší flétnu, stojan na noty a vzdělání hudebníka, znát ty nejsložitější techniky či stupnice nebo dokonce mít akustickou koncertní síň k tomu, aby jste probudili srdce ostatních. Možná že dřív než si to všechno obstaráte, umřete!!! Naproti tomu člověk chudý, který ač nestudoval nic už dnes, zapíská si na rtech jednoduchou písničku, která přinese radost do srdcí všech... ač jeho jméno pak neznámo je, jeho píseň přežívá a plní svůj účel po staletí... a každý se svým "vybavením od Boha" si ji kdekoliv, kdykoliv s radostí zabrouká... uvažujte o tom... na čí straně stojí skutečná genialita.

Má poslední adresa pobytu byla Pražská 346 Plaňany (mezi Prahou a Kolínem) dnes nevím co bude dál ještě tolik bych toho chtěl říct... a tak prozatím mějte se a brzy prohlédněte.

A pamatujte... neexistují žádné překážky. To co vnímáte nyní jako překážku je jen milost, seslaná z lásky k vám za účelem umožnění váši realizace. Nejsou překážky, jsou jen příležitosti. Všímejte si jich a děkujte za ně. Nepromarněte zbytečně čas utíkáním před nimi. Ten kdo je schopen změny, ten je živý, protože život je změna sama. Ten kdo však strnul a lpí, neumí se pouštět... ten je už mrtvý. Když Ježíš procházel krajinou řekl svým apoštolům Pojď a oni hned šli. Jeden se zdráhal, aby mu dovolil pochovat otce. Ježíš odpověděl, Pojď... nechť mrtví pochovávají mrtvé. Je pak logické, co znamená vzkříšení mrtvých... už vám to dochází?! Bible je velká kniha (čtu jen slova Ježíše) - je to velice zručně sepsané a podané učení, kterému mohou porozumět jen skuteční hledači, nikoliv filozofové či teologové. A to je dobře, protože jinak by se nám z tohoto učení nic nedochovalo. Proto obdivuji Ježíše v tom jak dokázal, odhadnout lidi, vidět do budoucna a schovat předávané tak, že se jen díky neporozumění mohlo dochovat až do současnosti. Kdyby to totiž řekl lidem na rovinu jak to je... těžko by dožil následujícího dne :-). Ikdyž mám jisté tušení odkud se vzala Bible :-), nebudu zde spekulovat to není podstatné. Podstatné je, že učení existuje. Učme se tedy společně. Poslední můj článek Na věky věků naleznete [zde].

štěstíčko