Zde přináším rozhovor se svou maminkou. Když jsem za šel za rodiči, tedy pěšky (280 km) těšil jsem se, a cestou jsem si představoval, jak zapomeneme na to všechno, a budeme se těšit, že se vidíme, že jsme zdrávi atd. Chtěl jsem je doma překvapit, ukázat jim že jsem se změnil, umýt nádobí, zajít na nákup, pomoci taťkovi na dvoře, mamince na zahrádce, zkrátka udělat jim radost.

Když jsme však dorazil, cítil jsem zvláštní atmosféru. A taky se to všechno zvrtlo. Viděl jsem svým rodičům na očích, že jim způsobuji utrpení. Ikdyž to na sobě nedávali znát, hned další den začalo promlouvání mi do duše. Neberte to jako neúctu k rodičům, spíše opak je pravdou. Na té cestě jsem viděl co pro nás rodiče udělali a dělají. Všechno co udělali, bylo z lásky k nám, ale dle jejich ideí o šťastném životě. Zkrátka udělali pro nás co bylo v jejich silách, dle jejich nejlepšího svědomí, proto je mám rád. Následující řádky, ikdyž vyznívají jako vyčítání, nebo útok, nejsou ničím jiným než bráněním svobody vlastního života. Celý rozhovor probíhal klidně a otevřeně, tedy bez zvyšování hlasu. Pouze jsem jim upřímně řekl jak vidím věci já.

Nevzpomínám si na všechno, ale přináším aspoň to základní, co možná každý zná na vlastní kůži, zvláště ti kterým je 16-20 let.

Maminka: Musíš chodit do práce.

štěstíčko: Proč? Podívej se na sebe. Celý život pracuješ a co máš? Co vlastně z toho máš. Vždyť nemáš dnes nic. A to jsi zažila dobrý systém. Vidím to denně, když ty jsi v práci. Vidím důchodce a staré lidi nemocné a o berlích, kteří taky pracovali a dnes nemají nic. Vždyť oni tady pracovali nejvíc po válce. Jejich nemoci a úrazy jsou výsledkem odřených roků, a jaká se jim dostala odměna? Slyším je jak si ztěžují na své bolesti, na bolestivá vyšetření. Jak zjišťují kdo z jejich přátel už nežije, jak statečně jmenují své nemoci, ač vědí že jsou nevyléčitelné. To vidím, když ty jsi v té době v izolaci - zavřena v práci, a nemysli si že tě to taky jednou nemine. Tvůj život, nenudíš se když všechno dopředu víš? Máš to všechno naplánované a vysněné plná očekávání. Pak se nediv, že tě v něm potkávají jen zvraty, krize a utrpení, že se tvé sny bortí a ty trpíš. Já si nebudu nic plánovat, proto mě budou potkávat jen a jen překvapení.

Maminka: Ale peníze potřebuješ!

štěstíčko: Podívej slunce svítí zdarma, prší také zdarma, a vzduch je také zdarma víc nepotřebuji... ptáci nepracují ani nesejí ani nežnou a přec Bůh živí je a oč jsme my víc než oni! Právě proto jsem se vydal na cestování bez ničeho, přežili jsme, byli jsme syti a zdrávi, volní jako ptáci... proto vím že je to realizovatelné...

Maminka: Ale každý kousek země někomu patří...

štěstíčko: To není až tak přesně pravda. Viděl jsem za svou cestu mnoho země jen tak ladem. Navíc aniž bych cokoliv vlastnil najedl jsem se. Když se potřebuješ usadit, musíš mít pozemek. Buddha řekl : Omezený a stísněný je život v domácnosti, doupě nesvárů plné plahočení a potřeb, ale život v bezdomoví je jako volný prostor nebes! Těžké je pro toho kdo dlí doma, aby žil tak, jak se má žít svatý život ve vší své dokonalosti, ve vší své čistotě. Hledej odlehlý pobyt, odloučený a bez hluku. Buď střídmýv jídle. Nelpi na šatu, almužně, potřebách a usídlení. Nevracej se znovu do tohoto světa. Cvič sebeovládání, pěstuj bdělou pozornost. Vyhýbej se svádějícím, chtivost provokujícím objektům. K čemu je život v tomto světě? Pro mne je lepší zemřít v bitvě, než v něm pokračovat poražen.

Maminka: My jsme však pracovali kvůli vám.

štěstíčko: Á co slyším... to je argument mnohých... vymlouvají se na zodpovědnost vůči svým dětem, že nemohou si dovolit... že jsou zkrátka v pasti a musejí do práce. Nevíš co říkáš. Prý zodpovědnost vůči dětem... a co je tady čeká?! Často slyším z oken jak se hádají s rodiči. Slyším "Tak promiň že žiju!" "Já jsem tu nechtěla být!" "Proč jste si nevzali raději kondom!" Kolik tak rodičů to asi slyší? A někteří rodiče k tomu pijí... opravdu skvělý svět zachováváte pro děti. V minulosti tu byli takoví, kteří ač neměli děti obětovali svůj život jenom pro to, aby se lidem žilo lépe. A vy mi tady říkáte, že mám držet hubu a dopadnout jako vy? NE! Já vznáším protest, proti vašemu světu. Dnešní svět je světem lži. Nebudu ho podporovat. Jak řekl Ježíš: Nepřišel jsem soudit tento svět, protože existuje ten, který vás bude soudit, jsou to vaše děti. A co jste tady vyřešili vy? Nic. Házíte to na nás, na své děti, zázračné to dědictví... děkujeme.

Maminka: Jsi nezaměstnaný a to ti není špatně, že žiješ z naších peněz. My pracujem, a vy co jste na podpoře si jen žijete.

štěstíčko: Opět nevíš co mluvíš.. Pravda je taková, že ti kteří žijí z vašich peněz si mě vydržují, jen aby jejich kapsa byla vámi stále plněna. A zajišťují si další generace blbců věru bravurně. Rodiče mají nižší daně, přídavky novomanželské půjčky atd. Rozmáhá se tu leasing, pojištění, nyní už i důchodové a mnoho dalších poplatků a daní... jen ať musíte stále chodit do práce, protože to oni z ní mají největší zisk a taky si žijí. Vy si totiž vůbec nevážíte své práce. Podívej. Byl jsem na brigádě a za 1 hodinu jsem nasbíral přes 40 melounů. Dostal jsem 50 Kč. Vezmu 50 Kč příjdu do obchodu a hle koupím si půl melounu. Kde se vytratilo těch 39,5 melounů! Udělám to tedy jinak: příjdu na pole vezmu si jeden meloun a zaplatím tomu zahradníkovi 100 Kč a půlku pak prodám v obchodě za 50 Kč. Výsledek - jsem na tom stejně, akorát s tím, že jsem pracoval jen 3 minuty. Tak takhle otročíme. Politici, ti jsou na křesle jen chvíli, proto v prvé řadě hrabou a zajišťují svou budoucnost. Zadlužují naši zem a přehazují ten horký brambor na další vládu. Však co nás to nezajíma zítra se to vyřeší... a když nám pochybí tak rozprodáme trochu vlasti... no a je to. Máš pozemek? Je tvůj? Opravdu? Ne máš ho jen v pronájmu a ještě za něho platíš daň, když oni budou chtít, tak ti ho klidně zase seberou. Tak čí je ten pozemek. Co ti tady vlastně patří? Vždyť nemáte vůbec nic! Říkáte-li že žiju z vašich peněz.. dobrá - udělejte s tím něco a já budu jen rád. Přestaňte platit daně, přidejte se ke mě. V jednotě je síla. Dnes se totiž lidé záměrně poštvali proti sobě, je to jen trik. Vždyť ani sousedé v paneláku se nemají rádi. Proto jsou ti tam nahoře v poklidu.

Podívej mi stačí na den jen něco kolem 60 Kč. Kdo mě nechá pracovat jen tak krátce abych si na to vydělal a pak mohl jít po svém? Je to hnus, protože když půjdu do práce, musím platit autobus, dále potřebuji budíka, baterky, oblečení na vícero počasí, takže si musím najít bydlení, abych to mohl realizovat, s bydlením tu máme nájem, nábytek, vodu, plyn elektřinu, nádobí, mýdlo, pračku, a abych se nenudil, tak to máme televizi, věž, možná PC, video... a na to mi už jaksi 60 Kč nestačí. Proto musím vydělat tisíce a ty se zdaňují více. Zkrátka čím víc toho máš, tím si víc spoutaná, tím víc se musíš ohánět. Majetek je kotva, která ztáhne každého na dno svých sil. A ti co mají hodně mají strach ze zlodějů, či mafie a tak zase kupují alarmy, a platí, živí psy, kteří jsou na den dražší než já atd. A to pomíjím ty serepetičky a věci kupované jen na zabití času či na ukázání se.

Maminka: Podívej se na svého bráchu. Vydělal si na auto a je šťastný nic mu nechybí.

štěstíčko: Podivné a vrtkavé je to VAŠE štěstí. Když osud bude chtít, bude ještě dnes brácha na marách, jeho rozsekané auto na vrakovišti a ty budeš kupovat rakev... Pak si povíme, čí štěstí je stabilnější. MÁŠ dům... MÁŠ auto... Nenech se vysmát. Nevidíš věci tak jako já. Stačí uragánek povodeň nebo kroupy a všechno to co jsi si svým usilovným snažením celý život budovala, bude za pár vteřin v troskách. Kdo ti co pak dá? Hm?!! A brácha? Brácha si vydělal akorát na starou bezcennou rezavou skořápku na vrakovišti. Vyměnil 7 let své poctivé práce a odříkání si, za pár nebezpečných ač pohodlných okamžiků ve "svém" autě a zničené zdraví. Vyměnil 300 000 Kč za 500 Kč tak to je. Šetřil, šetřil, měl, koupil a prohloupil... dnes nemá zase nic. A tak pracuje a šetří, utrácí za pojistné, servisní, údržbové, emisné, technické a benzín, pracuje aby za 10 let zase koupil a zase prohloupil a zase nebude mít nic než další vrak na vrakovišti. Celý život to tak bude dělat? Přišel na tento svět bez ničeho a taky bez ničeho odejde. Proč se teda mezi tím tak lopotí? Pokud je tohle smysl života, jaký účel pak plní? Copak to nikdo nevidí!!! Vy utíkáte od radostí ke starostem! Od plnosti, ke strádání, od svobody do vlastních okovů!

Maminka: I my to víme, i my to cítíme jak jsme vykořisťování nemysli si, ale co chceš dělat.

štěstíčko: Právě, že systém ví, že máte ten vztek a dává vám kulturní a zájmové vyžití. Sedíte u televize, smějete se S politky netančím, Novotám, chodíte na společenské akce, napijete se - jen abyste jste zapoměli na svůj vztek. A mladí ti mají kluby, techna a uřvané hudby, tam se vydovádějí a vybijou, a další den jsou zase jako poslušné ovečky šupky v pohodě do rachoty. Máte tu zájmy a záliby, časopisy a zajímavosti a hóóódně toho jak vás tady zabavit jen abyste neprohlédli. Kdysi tu nic takového nebylo a proto se lidé bouřili. Vy se nebouříte jenom proto, že nemáte ani čas!

Mobilní telefony - toť vrchol toho všeho. To je vynález století. Televize hadr! Psychická závislost. Droga! Proč? Protože dává lidem iluzi důležitosti. Najednou jsem důležitý, potřebný, mám spoustu přátel, kterým na mě záleží... jojo! Pravda je taková, že to nejsou skuteční přátelé jsou to jen další SMS závisláci typu, pošli tuto zprávu 10 přátelům nebo nebudeš mít dnes štěstí... a tak to pípá a někdo z toho sakramentsky rýžuje. Naprosto geniální. Nikdo nemá totiž nic proti... tomu říkám nenápadná strategie, jak si z lidí udělat dojnou krávu, kde se na to hrabou politici.

Když už jsem u telefonu viděl jsem nabídky telecomu. Prý různé cenové programy :-) Home Home a Home. Jenže vždycky vidím věci tak jak jsou. Nebylo pro mě teda vůbec těžké zjistit o co tu jde. Žádný program Home není lepší. Když to tak vezmu tak je nejlepší ten, kde se platí nejmenší paušál a má nejmenší bonus minut zdarma. Proč? Ostatní sice nabízejí levnější tarif, či větší bonus, ale větší bonus je přesně úměrný ceně paušálu. Když to propočítám nikdy neušetřím, ale co je podstatné, když už mám jednou zaplacený vetší paušál, musím se ho snažit provolat, abych neprodělal... čili rafinovaně skrytá záruka toho, že lidé budou volat více. A tak to je se vším! Samé lsti těžící z lidské blbosti.

Maminka: Proč potom žiješ? Měl bys něco dokázat ne! Vždycky jsme viděli jak jsi chytrý, tak toho využij!

štěstíčko: Hledám svobodu, nebudu sloužit dvěma pánům. Nebudu sloužit mamonu. Nebudu otročit tvému snu o mě. Je to můj život. Ty se podívej na svůj. Až uvidím, že jste šťastní, že jste plní radosti, pak se vydám vaší cestou, zatím jen slyším, jak si každý jenom naříká. Vždyť denně to máte v televizi, jak se s váma zachází, že spravedlnost v této zemi už dávno není. Máme demokracii... pokud je tohle demokracie, co pak byla totalita?

Maminka: Já mám trápení jenom s vámi.

štěstíčko: No vidíš tak proč mě nutíš do ženění, proč mě nutíš do dětí, proč mě do toho nutíš. Ty chceš abych měl stejné starosti jako ty? Když budu mít rodinu, abych si už taky nemohl vyskakovat? Abych se musel starat, usadit a hlavně makat na to všechno? Makat na to, co mi nikdy štěstí nepřinese? Jsi snad náborářem vašeho systému!!! Ty netrpíš kvůli mě, ale jenom proto, že sníš o mě nějaký sen. Já nebudu otrokem tvého snu. Mě vede něco jiného. Jak se tvůj sen může srovnávat s tím co mě vede! Není divu že jste jako loutky, snějící nevědomí roboti potácející se světem. Buddha řekl celý svět je ve snách. A tak i vy máte své sny ať už o lepší práci, o svém zítřku nebo o kariéře či partnerovi... stačí vás trochu zmanipulovat a pak jdete jako oslíci za svým bodláčkem, který máte zavěšený před očima. Slepí, hluší jako sloni v porcelánu, plni strachu a lpění, že vám někdo naruší či ukrade vaše sny. Celý tento svět je jeden velký sen složený z malých lidských snů. Bojujete o své sny, proto šíříte kolem jenom samé utrpení, vzájemně se předháníte soupeříte a bojujete bez ohledu na okolí jen já, já a já a můj sen. Někdo sní třeba o své zahrádce a čistém úhledném dvorečku a pak bezhlavě jako tupý idiot sype nerozvážně odpaky na místa, která nejsou zrovna součástí jeho snu. Proto se snažím přivést lidi k probuzení. Je to má jediná práce a poslání. Četl jsem jeden "duchovní článek" strany zelených opravdu nakopaný, co by "pozvánku" k volbám. Zmiňovali se tam i o odpadcích a o tom jak všechno by to mohli oni spravit... Jenže já vidím věci tak jak jsou takže jsem jim taky odepsal: "Tak pánové rozkazovat z pohodlného křeslíčka nebo sloužit u popelářského vozu?!" Jsou zajisté lidé, kteří v této straně skutečně vlastníma rukama pracují, ale rozhodně to nejsou ti, kteří se ženou do politiky. A nad volebními logy stran jsem nevěřil vlastním očím... to už je "do nebe volající." "Vláda, která myslí na lidi..." to vidíme na co myslí... to vidíme všude kolem... "dáme věci do pořádku..." vždyť to jsou ti samí lidé... tak proč to nedali do pořádku už dřív! Nemám slov nad drzostí, doslova drzostí s jakou se ta tragédie tady hraje.

Pomóc zloděj!! Křičí všichni. Ale kdo je skutečný zloděj? Je to ten, jež porušil pravdidla ostatních zlodějů a rozhodl se nezdanit svůj lup v jejich prospěch, ten který okradl jen jediného člověka? Co je takový malý zlodějíček proti těm, kteří okrádají denně legálně dle jistých pravidel miliardy lidí? Jak snadné je odsoudit přestupníka. Podívejme se na to, kdo je tedy skutečným viníkem. Kdo dohnal toho zlodějíčka k tomu aby kradl? Kde vyrůstal tento človíček od své dětské neposkvrněnosti až do svého činu. Může za to skutečně on, nebo okolí? Kdybych změnil jeho okolí a umístil bych ho do jiných podmínek, byl by z něho zloděj? Proč hledáme chybu v něm? Suďme tedy kvalitu naší společnosti, dle těch nejspodnějších členů a jejich činů. Protože jak nahoře tak i dole. To je skutečným obrazem zákonodárství. Zbohatnout se dá jen na chudobě jiných. Jen na tom, že z ostatních lstí, nebo násilím vytáhnu peníze, které oni dostali za svou dřinu. Obchodník je jako pijavice a politik je pijavicí pijavic. Jednoho dne se politici sami zavřou do svých divných zákonů, jednou se jejich sémě obrátí proti nim samotným. Rovnoprávnost :-) demokracie :-)) spravedlnost :-))) jsou jen libá slova, implantovaný sen z něhož se proubouzíme do tvrdé reality. Ještě stěstí, že zloději sužují jen majetné - tedy zase zloděje jiné. A tak vzniká legální policie a armáda, coby nástroj na ochranu mocných. Jen loutky v šatech s hvězdičkami na ramenou, za nimiž stojí zákon, tedy pár kaněk na papíře, zajišťující především bezpečí těch největších. Protože zloděj, vrah, či terorista neohrožuje ve skutečnosti občany, nýbrž ohrožuje pijavicím dojné krávy. Snahou je pak naoko zjednávat pořádek z přestupníka udělat v nápravném zařízení rovněž dojnou krávu. ALe ve skutečnosti, přestupník, udržující lidi ve strachu, jen nahrává politikům... je to jejich skrytý trumf. Kdyby spravedlnost měli v rukou oběti jednotlivých činů, přestupníkům by skončily zlaté časy, a to i politickým. Proto politici nikdy nedovolí aby si lidé vládli sami... přišli by totiž o skvěly džop.

Že se nekrade :-). Tak si spočítejte : Daň ze mzdy 1 500, sociální daň 800, zdravotní daň 350, Dále to máme elektřina 1500, plyn 1000 možná ještě něco víc. Takže když to sečteme máme tu něco kolem 5 000 x počet platičů, čili dáme těch 5 000 000 to se rovná 25 000 000 000 Kč. 25 miliard měsíčně x 12 = 300 miliard ročně. A to nepočítám daně a všechny poplatky od firem či obchodníků :-). A kolik že je rozpočet na rok? 80 miliard? A kde je ten zbytek? Těch 220 miliard? Tedy peníze témeř na tři roky bez daní?! A proč nejsou teda nikde na nic peníze?! Kde tedy jsou?!!!! Ne nejsem tu od toho abych to zjišťoval. Účetní knihy jsou tajné. Lidi jsou záměrně drženi v bídě. Čím větší žebrák, tím snazší loutka. Mnozí i za dvacku zabijí...

Řeknu ti jak to vzniká. Ten kdo něco má, začíná na tom lpět, dostává strach, že o to příjde. Z toho strachu pak vidí kolem sebe v každém z nás potencionální soupeře či zloděje. Soupeře ve stylu dnes si myslím že mám dost, a zítra mi soused ukáže, že vlastně ještě nemám dost a budu zase ten horší. Z toho strachu vzniká hněv vůči ostatním, z tohoto hněvu se rodí nenávist k nim. A z této nenávisti vzniká všechen boj a utrpení. Nenávist je opak lásky. Teď když vidíš jak to vzniká, čím to všechno začalo - přivlastňováním si, mamonem. Proto Ježíš mnohokrát říká: Bohatý nikdy nevejde do Království, rozdejte všechno chudým, nemůžete sloužit dvěma pánům... tady vidíš že jde přímo po příčině nenávisti a utrpení. Ukazuje lidem cestu. Ale kdo ho dnes poslouchá, kdo dnes skutečně následuje? Proto jsem se rozhodl jít jeho cestou.

Na víc si už nevzpomínám, škoda, protože tam byly skvělé dialogy. Doufám, že až mí rodiče opravdu zestárnou, poznají, stejně si myslím, že to už vědí teď, jen si to nechtějí přiznat. Nikdo si nechce přiznat, že selhal vůči sobě samému a že jeho život se skládál převážně z velké dřiny a starostí... Ale jednou se té pravdě do očí stejně budou muset podívat... ale pak už jim bude zbývat jen par posledních slz a...