Kdysi dávno, kdy člověk viděl první blesk a slyšel první hrom, si jeho mozek začal lámat zuby na tom co to znamená. Hledal souvislosti, hledal co zatím může být, proč je to tak strašné, proč se toho tak bojí, co nebo kdo zatím "znamením" je. Tehdy poprvé vzniklo rozlišování dobra a zla. Člověk tehdy vytvořil své vlastní svědomí. Myslel si, že něco udělal špatně a že tohle je znamením nebo hněvem někoho kdo všechno sleduje. Jeho fantazie stimulovaná strachem začala pracovat. Bylo nutno vybrat nějakou podobu a přisoudit k ní nějaké vlastnosti. Protože jeho mozek nedokázal příjmout to, že by něco mohlo být bez podoby a bez vlastností. No a tak se zrodilo něco, s čímž být zadobře je tou největší prioritou života. Člověk uvažoval po vzoru sebe a napadlo ho, že když si chce někoho usmířit stačí mu dát dar. Nebo raději více darů - pro větší jistotu. Ale co by to mělo být. Největší váhu daru dá to, když se zřekne něčeho co je mu obzvlášt cenné. Čili začlo to jídlem... protože TO musí taky jíst - třeba TO má hlad a proto se to zlobí. Později se však ukázalo, že to nefunguje a člověk hledal dál. Zkusíme zlato nebo drahé kamení. Tím přece žádný tvor nemůže pohrdnout. Samozřejmě to také nefungovalo a tak zbýval už jen život. Ale přece nedám vlastní to né... zkusím první zvířecí.

Zase to nefunguje. Takže nakonec to bude ten lidský ach jo. Ale koho vybrat? Protože to byl určitě muž, který nejčastěji uvažoval, propracoval se až ke krásné mladé panně. A ta někde zůstává obětí ještě dnes.

Za tu spoustu let se změnilo mnoho věcí až na jedinou. A tou je lidské uvažování. Je uplně stejné jako u toho človíčka co se tenkrát zalekl. Lidský mozek si prostě vytvořil něco co za vším pro něho nepochopitelným je. Dlouhou dobu to byl Bůh, ale dnes se člověk začíná stydět i za něho a proto volí jiného kandidáta a to UFO, které vypadá racionálněji :-)). Nebude tak terčem posměchu ve vyšších kruzích společnosti :-)).

Jaké z toho plyne poučení?

Veškeré oběti přinášíš pouze svému vlastnímu strachu a nevědomosti.

Mistře řekněte mi nějaké podobenství...
Představ si zahradu na které rostou dvě kedlubny. Zahradník je přesvědčen, že o jeho zahrádce nikdo jiný neví a že se mu proto nic nemůže ztratit. Já mu přesto jednu kedlubnu ukradnu. Nyní srovnej zahradníkův mozek s mozkem zajíce. Přiběhne-li na zahrádku zajíc zjistí v zemi díru po kedlubnu řekne si - tak tady už nic není... jde dál... zakousne se do druhého kedlubnu a nic ho netrápí. Kdežto zahradník - nejen že se rozčílí, ale pak bude moc dlouho hledat vysvětlení jak je to možné, že kedlubna zmizela. Navíc obětuje druhou kedlubnu jako past a bude dokonce hlídat ve dne v noci, aby zloděje dostal. Zajíc tedy ví, že přemýšlením se jednak nikam nedostane a taky že ho nenasytí. Když to shrnu zajícův mozek umí příjímat skutečnost, ale lidský mozek ne.

Jaké z toho plyne poučení?

Zajíc se soustředí více na to co je, kdežto člověk na to co není.
Zajíc nachází člověk ne. Co by chtěl také najít když hledá to co není... :-)).
Jojo v nacházení podstaty života je člověk daleko za zajícem :-)).

Pro dnešek to stačí. Věřím, že máš o čem přemýšlet...