Nejprve si je nutno uvědomit, z čeho vlastně vzniká ta tvoje karma. Jsi přesvědčen o tom, že když vykonáš dobrou věc připisuje se ti to ku prospěchu a když špatnou musíš ji pak napravovat jinak se nedostaneš blíže k dokonalosti nebo duchovní čistotě.

Tak začneme tedy zase od začátku. Dám ti tedy pár podobenství. Sedíš v autobuse a přistoupí starší člověk. Ty s vědomím udělat dobrý skutek, nebo ze soucitu nad jeho věkem mu nabídneš svoje místo. Jeví se to jako dobrý skutek že? V zápětí však do autobusu vrazí nákladní automobil právě do místa kam jsi pustil sednout toho člověka. Dotyčný na následky těžkých zranění po několika složitých operacích a půlročním pobytu na lůžku nakonec umírá. No a teď se to jeví jako, že jsi mu svým přičiněním udělal ze života peklo. Už to jako dobrý skutek nevypadá... a když se do toho vloží i rodina zemřelého... zbydou ti v lepším případě jen výčitky.

Když o tom budeš přemýšlet, ber v úvahu, že tvým rozhodnutím to všechno začalo. Jaký skutek si chceš připsat...

Nyní pozoruj dva sousedy. Je krásné léto. Blíží se víkend. Jeden soused je zahradník má velikánskou zahradu a zrovna včera zasadil mnoho rostlin. Stěžuje si, že je sucho. Druhý soused se chystá na chatu, protože má naplánovanou opravu střechy. Je sobota ráno a probudí je prudký liják. Jeden soused bude štěstím bez sebe, protože nemusí jít zalévat a bude děkovat Bohu za to, že ho vyslyšel. Druhý naopak bude nadávat a proklínat Boha, že mu to udělal schválně.

Když o tom budeš přemýšlet, ber v úvahu, že dešti je jakýkoliv soused ukradený.

Když se nad tím vším zamyslíš zjistíš, že veškeré rozlišování je jen v tobě samotném. Jestliže rozlišují pouze lidé a k tomu každý jinak stejnou věc... jak chtějí vnést pořádek do karmy, která má být spravedlivá? Jdeš-li do toho hlouběji zjistíš, že jakékoliv souzení je jen věcí tebe samotného. A z toho vyplývá, že se i sám nakonec odsoudíš. A jsem rád, že tady můžeš správně pochopit Ježíšovu hlubokou pravdu :

Nesuďte neboť budete souzeni stejným soudem, kterým soudíte.

Jelikož pokud vidíš někde špatnost, budeš ji vidět i v sobě, pokud vidíš někde dobro budeš ho vidět i v sobě. Ale ten kdo soudí jsi pořád jen ty sám. Proto je tam to slovo : STEJNÝM SOUDEM. Už tomu rozumíš? Ještě né?

Dobrá tedy jinak. Označíš-li sex za špinavý pak musíš označit i sám sebe za špinavého, pokud sex provozuješ. Záměrně jsem použil sex, protože někteří kněží odmítají zahodit odsouzení sexu a raději celý život drží celibát, aby byli čistí. Čili osoudili sex a proto se museli odsoudit k celibátu. Teď ti to připadá směšné že? Ono to je směšné, ba co víc je to absurdní. A přesto tak smutné... škoda promarněného života.

Pak jestliže tomu už rozumíš zjistíš, že jediný soud nad sebou vynášíš jen ty sám. Pak poznáš princip náboženství a veškeré duchovnosti. Nejprve se odsoudíš (na základě ničeho), pak si vybereš sám trest, a pak se musíš přesvědčit, že jsi si to už odpykal. Chce se ti smát i plakat zároveň? To je dobře. Pak jsi pochopil. Někdy si nejsi ani vědom svých "chyb" to nevadí navštiv nejbližší duchovní centrum nebo kostel a oni ti je spočítají. A taky ti samozřejmě poradí jak se chyb zbavit. Je to veliký byznys.

Dokážeš-li příjmout sám sebe tak jak jsi... zažiješ blaženost o které se v DUCHOVNÍCH kruzích tolik mluví. To oni musejí jít oklikou. Musejí se připravit na to, aby se dokázali přijmout. Musejí být čistí, dokonalí jinak se nepříjmou. Sami si postavili překážky a říkají tomu cesta. Sami se soudili a taky se sami odsoudili.

Ty však již víš, že jediný soud je jen v tobě. Přestaneš-li soudit všechno rozlišování zmizí. Není-li žádný soud, pak je logické, že není trestu ani odměny. Pak není ani karmy.

Jaké tedy plyne z toho poučení?

Zmizí-li soudce vše je v naprostém pořádku.

Pro dnešek stačí. Věřím, že máš o čem přemýšlet...