Když se ti zdá sen... je to iluze... ale ty v tom snu vidíš? - to co vidíš je skutečné? Ty v tom snu můžeš i slyšet že? - to co tam slyšíš je skutečné? Ty se v tom snu můžeš i pohybovat, můžeš nahmatat a uchopit předměty že? - jsou ty předměty skutečné? NE! Pokud jsi ve snu, tak se ti zdají skutečné, ale když se probudíš, tak iluze zmizí. Kde tedy jsou :-))? No a stejnou iluzi ti podávají všechny smysly celý den. Teprve až je přestaneš poslouchat, pak poznáš pravdu. Nemůžeš-li věřit zraku, co tedy vidíš!? Nemůžeš-li věřit sluchu, co tedy slyšíš?! Nemůžeš-li věřit hmatu, čeho se to dotýkáš?! Nemůžeš-li věřit chuti co tedy jíš?!

Chceš to vědět? Jsi ve své vlastní iluzi. Jsi stále ve snu. Až se probudíš z tohohle snu poznáš pravdu. Proto je to slovo Probuzený. A tehdy uvidíš, že prázdnota je formou a forma je prázdnotou. Mám pokračovat :-))? Tudíž není žádné tvoje tělo, není žádná věc co můžeš vidět, slyšet, nahmatat a ochutnat. Pak tě napadá proč vlastně jíš. Na to ti odpovím, že nemusíš jíst. I Ježíš to věděl, neboť řekl - nejen chlebem je člověk živ, ale každým slovem božím. A kdo je Bůh? Odpověď je jednoduchá, je to tvůrce - jsi to ty sám. A až si to uvědomíš, pak můžeš měnit vlastnosti věcí, protože oni vlastně nejsou. Jak bych to přirovnal... jako když máš na disketě obrázek. Vložíš ho do PC a ono přečte informaci a zobrazí ti to, co je v té informaci na obrazovce. Překreslíš obrázek uložíš ho a kdokoliv pak vloží disketu do PC uvidí tvou změnu. Tak stejně to funguje s lidskými smysly. Oni tvoří to PC jen čtou informace z prostoru a ty si myslíš, že to je skutečnost. Až si uvědomíš že i ty můžeš měnit informace. Pak opravdu NIC NENÍ NEMOŽNÉ. Pak dokážeš to co by ostatní nazvali kouzlením. Např. proměnit kámen v motýla nebo poleno dřeva v rybu.

Ježíš se musel dobře bavit naší slepotou. Pak však viděl, že s lidmi ani to nehne. Přímo jim ukázal, čeho mohou být oni sami schopni. A přesto nevěřili. A tak třeba nafingoval svou smrt. Vzal na sebe jinou podobu a šel si užívat svobody... kdo ví, možná žije i dodnes. Ptáš se jak je to možné. Celý život je vlastně hospodaření s energií. Až ti dojde zůstaneš strnulý. Ostatním se to bude jevit jako že jsi znehybněl a že jsi vychladl. Tj. mrtvola :-)). Ty protože nemáš energii nejdeš nikam dál. Prostě jsi skončil... finito.

Kdyby k tobě však přišel někdo kdo ji má moc může tě oživit. Tak jako to udělal Ježíš s Lazarem. Když dokážeš hospodařit se svou energií, když ji dokážeš doplňovat, nebo ji udržovat pak nebude žádné stáří ani žádné strnutí. Všimni si malých dětí. Ty jsou ale čiperné. Ony ještě umí hospodařit s energií a umí se regenerovat. Pak to postupně zapomenou, protože společnost jim nedovolí odpočívat tehdy, kdy je příhodná doba, a tak se s postupem času energie vytrácí, nestíhá se doplňovat... navíc již nejsou napojeni na svůj zdroj, ztratili ho, chátrají. Nemoci jsou jen varováním. Jejich účel je jasný - radí ti ZPOMAL... Léčíme příznaky, ale pokračujeme v oslabování. Příjdou horší a horší a jednoho dne příjde strnutí. A začímže se to honíš? Já ti to řeknu... za iluzí. Jak směšné že. Honíš se za tím co neexistuje a mrháš na to svou životní energii. Jak smutné. I Ježíš říkal - copak není život víc než oděv, víc než pokrm. Ale nikdo ho neposlouchal. Honíš se za něčím, co ti až jednoho dne ustrneš bude naprd. Energii ti nikdo nevrátí. A ten kdo ji má. Ten kdo ji opravdu má ten si jí váží. Tak a zítra zase vzhůru do oslabování. :-)).

Není příroda, není země, není vesmír... kde to vlastně žiješ?

Můžeš si udělat malý pokus. Sedni si před zrcadlo a dívej se do svých očí. Nesmíš mrkat. Každé mrknutí tě vrací na začátek pokusu. Možná ti ze začátku budou slzet oči. Toho si nevšímej... přestanou. Když se budeš dívat pořád do svých očí... tvá mysl začne protestovat. Bude se chtít dívat jinam. Nedovol jí to. Soustřeď se jen na myšlenku že chceš vidět pravdu. Obraz v zrcadle se začne měnit. Ale jak to? Nelekej se, trvej na pravdě. A pak se to stane. Zmizíš. V zrcadle nebude nic. Jak je to možné! :-))