Tento článek může změnit celý váš život, proto čtěte velice pozorně. Pokud neumíte správně meditovat můžete dělat cokoliv ale nikam se nedostanete. Ve správné meditaci nejsou žádné vize, nějaké strachy, cítíte se po ní jak znovu zrození. Stromy jsou zelenější, květiny vás lechtají na srdci... vše je kouzelné a vše vás miluje až vás to dojímá k slzám.

V čem je základní problém. Je to přístup. Když medituje Buddha nic nikomu nedokazuje. Dítě taky nic nikomu dokazovat nemusí. Ani sobě. Uhodí se a začne brečet bez zábran. K čemu je vám vaše hrdinství? Nemusíte jiným nic dokazovat, protože všichni jsme jedno tělo Velké Matky. Proč se mezi sebou za sebe stydět, mezi sebou soutěžit a přít se? Kvůli nějakému svému pošetilému pokryteckému sobectví? Tím jste proměnili ráj v peklo, domov v otročinu a bratry v nepřátele! Jen vědění o zisku... jen touha po zisku... být víc než jiní. Tato meditace vás neučí vidět svět srdcem a myslí této Velké Matky. To způsobí to, že každý člověk bude viděn jako Bůh, jako projev Boha, a tedy jako část vás samých. Jako když se podívá levá ruka na pravou... nemá cenu se přít a hádat o to kdo je důležitější. Není třeba usilovat o přízeň Velké Matky, protože o ni nemůžete přijít ani ji získat. Už ji máte. Jste milováni tak jak jste. To jen peklo vám nalhalo že tomu tak není a vy začínáte sami se sebou bojovat. V dětství vás mučili vydíráním že musíte a musíte jinak nebudete přijati. Jinak se nebudete společnosti ani Bohu líbit. Musíte se snažit makat očišťovat a obklopovat věcmi jinými abyste byli uznáváni. Všechny spory na světě pramení jen z toho že sami sebe nepříjmáte, že jste nezažili ty okamžiky a neviděli jste to spojení. Nedívejte se na ostatní, nevymlouvejte se na ně že vás nemají rádi. Vy to totiž chcete abyste se mohli jen mstít. Nelze nemít rád člověka který má sám sebe rád. Takový člověk není už žebrák a nemusíte se sním tahat o chleba. Všimněte si že neříkám že se máte změnit. Jen to stačí uvidět a změní to vás i celý svět. Ten kdo přináší dar nejde dveře otevřené tak jako tvrdím já že z otevřené dlaně se nedá krást.

Lidé jsou jako buňky jednoho těla, pokud začnete s Velkou Matkou bojovat vysílí to nakonec jenom vás. Ale mezi tím stačíte otrávit všechny ostatní okolo. Všechno na světě, každá reakce je jen projevením hry Velké Matky. Je to jen hra. Můžete se vidět jinýma očima, cítit jiným srdcem poznávat sami sebe zkrze druhé. To je úžasné pokud to vidíte jako hru zrcadel.

Uvedu malý příklad. Někdo vám dá facku. Co se stalo, hněv se projevil. Co je to hněv? Zbloudilá energie Velké Matky. Nyní chce být očištěna a vrátit se do jejícho srdce aby s ní splynula. Neboť trpí. Takže se fackou projeví hněv. Vy máte možnost ho přemenit a transformovat na něco jiného, přijmout facku a změnit ji v pohlazení. Ale když to neuděláte, a vrátíte facky dvě, způsobili jste o to větší škodu a hněv ze světa nemizí, narůstá. Neopustí vás. Kdykoliv toho člověk potkáte bude tady zpět nyní i váš hněv. Protože jste ho jednou vyslali tak se k vám bude tisíckrát vracet dokud ho nepříjmete a nepřetransformujete. Jak to pak chcete řešit když budete deset let jen tupě vysílat. Nemá cenu kázat o lásce, nemluvte konejte. Mluvením dokazujete ostatním že jsou špatní, hněváte se na ně. Říkáte jim musíte se změnit! Mluvíte ze svého strachu, neboť sami se bojíte že vás pak nepříjmou. Podívejte se na to ještě jak myslí srdce Velké Matky. Pro ni je každý jejím milovaným dítětem, je její částí i projevením. Nemůže ho nenávidět ani odmítnout. I vrah je něčí syn. A ta matka se nedívá na to jaký je, protože vrahem se stal díky společenským poměrům. Ta matka vidí v něm stále to bezbranné dítě, tu svou část a tu miluje bezpředmětně. Jak uvažuje... nepoučuje ho, napeče mu buchty do vězení, chodí za ním na návštěvu jej utěšovat třeba byť jen ve svých myšlenkách. Protože vidí, že jeho neštěstí je v podstatě její neštěstí. Nemá na výběr. I kdyby ji vlastní syn chtěl zabít, starala by se nejprve o jeho zajištění až tu nebude. Strachovala by se o něj. Tak myslí Velká Matka.

No a teď se podívejte na svou potěšilost... proč si něco dokazujete? Proč se nepříjmáte, s kým soutěžíte, za co se stydíte, kdo vám o tom řekl že jste špatní? Kdo vám to říká? Takovým lidem ukažte své království neboť oni se vás bojí. Mějte s nimi jen soucit. Nebojujte proti nim! Protože to nic neřeší jen to zvětší jejich strach z vás. Občan bojující proti politikovi politika jen utvrdí a tím více se bude mstít, zbrojit a uzavírat se v imunitě. To samé s knězem tím více na vás bude sesílat hříchy. Pokud to někdo muže změnit a ukončit tento vysilující boj je to jen toto pochopení. Podívejte se na tento svět... jak je zaslepený, podívejte se sami do svého srdce. Začněte vždy u sebe. Začněte se mít rádi pak dokážete transcendentovat všechen hněv. Dokonce ani odpuštění nebude potřeba, neboť odpuštění je jen skrytý hněv ega. Začněte se smát sami sobě. Vždyť to že jste se ráno probudili a že jste dožili večera je hodno oslav! Stále máte volbu jak věci přijmout a jak je přeměnit. Každý den ráno již první myšlenkou určíte jaký bude celý den! Začnete se tedy raději hned po probuzení smát... nalaďte se do prima nálady a do míru. K tomu však potřebujete získat zpět svou sílu, poznat kým jste. Proto vám k tomu zkusím pomoci, protože stejně nemám na výběr.

Rada nad zlato:

Nedívejte se nikdy druhým do talíře. Jinak propadnete frustraci. Jde tu jen o vás, proč vyhledávat jen své vlastní neštěstí, proč vyhledávát soky, soupeře a nepřátele či vytyčovat si nesmyslné cíle? Úspěch je jen závist a tedy utrpení mnohých hladových očí... je to dílo pekel. Každý má to co má, ale záleží na tom jak je s tím vnitřně naplněn! Jakmile příjmete sami sebe, přestanou mít slávy, kariéry, majetky smysl. Už není třeba nikomu nic dokazovat. Proto zaměřte se jen na svůj život, zameřte se do svého srdce a přeměňte všechny obyčené věci zamilovaností na úžasné. Jsou vaše... čím chatrnější... tím kouzelnější... kouzelnější v tom, že je vám nebude nikdo závidět a nikdo vám je nebude krást. Pak můžete i klidně spát a na lidi se dívat jako na přátele s důvěřivým srdcem. Kdo nic nemá pro toho je i zloděj bratrem. Navíc ostatní se budou vedle vás cítit šťastnější a naplněnější když s nimi přestanete ode dneška soutěžit. Kdyby každý měl milión je to stejné jako by každý neměl nic. Chudoba a bohatství to je jen váš postoj vůči tomu co teď máte! Máte zdravé nohy a neradujete se z toho a co by za to dali lidé na vozíku... Proč jste to neviděli dřív? Protože jste koukali pořad na to co mají jiní! Tím jste dosáhli toho, že jste uplně zapoměli na to co máte vy a máte pocit že i přes mnohé vlastnictví nemáte nic... to je pak frustrující. Proto zastavte to a rozhlédněte se kolem sebe. Co vám chybí? Co vám v tomto okamžiku chybí ke štěstí a k radosti? Nic. A co vám tedy bránilo? Jen to že váš pohled byl upřený někde do dálky a do budoucnosti. Jen to, že jste snili sen o sobě, jaké to bude až... Pokud budete mít skutečný hlad pak vás nasytí i suchý chléb. Avšak když budete mít v talíři jitrnici a soused vedle vás tam, bud mít steak ze žraloka... jitrnice vám nebude už chutnat ani tak jako chléb. Protože celé vaše strádání je způsobeno tím že pořád díváte na to co nemáte místo na to co máte. Ale jak tímto způsobem chcete dojít naplnění!!!!!! Lidí jsou tu milióny! A jeden má to a druhý to a třetí to. A tak víte minimálně o třech věcech co nemáte. Kdyby jste byli sami mezi čtyřmi stěnami tak po dvou dnech budete rádi že máte aspoň foukací harmoniku nebo genitálie. Dokážou vám přinést tolik radosti... Naučit se radovat sám ze sebe a z toho co je tady a teď... naučit se vidět všechny možnosti toho co máte... Když upustíte od hladového nazírání... objevíte největší poklady přímo ve svém domě.

Nyní tedy k meditaci. Co je to meditace? Je to medové opojení. Není to cvičení, není to boj, je to mír sám ze sebou, laskání se se sebou, poznávání se uvnitř. Nejkrásnější a největší dobrodružství skýtající skutečné potěšení. Spočinutí ve svém pokoji, který nikdo jiný nezná a nikdo vám ho nemůže vzít. Nepřistupujte k meditaci jako k nutnosti, povinnosti, nedělejte z toho soutěž, sebeodmítání, sebezdokonalování. Pokud zasednete k meditaci jako Buddha, zcela bez cíle jen tak pro potěšení se sebou samým budete Buddha. Nemůžete se jím stát. Buď jím jste nebo jím jen nechcete být. Volba je na vás. A já vám říkám že jste, ale dlouho vám říkali, že musíte pro to něco udělat. Stačí změnit jen to stanovistko že je k tomu nutno něco udělat!!! Ale pokud to sami nepoznáte nebudete tomu věřit. Jak dlouho se budete hádat a bít za pravdu dokud nepoznáte že pravda je jen váš postoj? A co postoj to jiná pravda a zkušenost. Proč potřebujete to uznání že máte pravdu zrovna vy? Že víte? Protože se bojíte velkého nevím. Proto potřebujete něčemu uspokojivému věřit. Proč potřebujete něčemu věřit? Protože neznáte sami sebe. Čemu má věřit dítě? Je zcela odkázáno na matku. Tak i vy si nedělejte starosti. Vše je dobré, vše je pro vás prospěšené. Nemontujte se do toho a jen tím v klidu proplujte. Jste děti Boží... jak by vás cokoliv mohlo přemoci když nad vámi Velká Matka bdí? Peklo může bojovat jen lstí, jen snem a sugescí... balamutit až si začnete něco představovat a pak se z toho strachovat... Pokud se rozhodujete ze strachu... nevybřednete z potíží.

Jak tedy na to.

Příprava. Je dobré se před meditací připravit. Není třeba přímo sedět. Jen se protáhněte a uvolněte. Dejte si pauzu. Promasírujte oční bulvy, zakroužete očima abyste je uvolnili. Bez uvolnění očí se nikam nedostatnete. Zakroužete s nima do krajních poloh. Promasírujte si obličej studenou vodou. Podívejte se do slunce a párkrát si pšikněte. Nyní uklidníme myšlenky. Myšlenky vás ruší, pokud je onálepkujete nálepkou rušivé a nebo pokud jim to zakazujete. Bojovat s myslí nikam nevede. Lepší taktikou je jí nevěnovat pozornost. Stačí na to jen nazírat. Toto je myšlení, toto je myšlenka na to a to. Nevytvářet spojitost v tom že se to týká vašeho "já". Jako by to plulo jen kolem vás. Nemůže vás to rušit. Jsou to jen semínka. Jakmile nějaké na sebe přilepíte může se rozrůst do gigantického stromu který vás pohltí. Proto my se zaměříme na dech. Při dechu zároveň již napínáme pozornost k okolí,. Vnímáme atmosféru toho kde jsme a vyhledáváme ty příjemnější věci. Rozdýchat se je dobré. Natáhněte vzduch do břicha a pak do hrudníku až se vám zvednou ramena. Pak vyprázdněte břicho, hrudník a ramena. Při nádechu i výdechu převádějte pozornost už tady a teď. Opakujte tak dlouho dokud se vše nezklidní a začnete se cítit skvěle.

Opatrně si sedněte na své meditační polštářky. A můžete nebo nemusíte zavřít oči. Ale nyní je zavřete a začneme pracovat s pocity. Snažte se uvědomit, že je vše v pořádku, že tady a teď není třeba nic víc dělat, že všechny cíle byly dosaženy. Meditujte jako dokonalí, jako vítězové všech závodů s vědomím, že vše na celém světě je v náručí Velké Matky. Na vše se dohlíží, a vše se vyvíjí správně. Není třeba se ničím zabývat protože se to vždy správně vyřeší. To vás uklidní... vše je ok. Nikdy to nemohlo být lepší. Všechno co děláte je správné a potřebné. Jste výjmeční, důležití a nepostradatelní tam kde teď zrovna jste a na čem zrovna v životě děláte. Velká Matka vám svěřila důvěru protože vás miluje. Opakujte si to až se dostanete do radosti... pak se přesuňte dovnitř pod kůži. Hlaďte se virtuálně jako milenci. Mazlete se se sebou pod kůží, objímejte vše co je uvnitř. Kůže je jen obal... uvnitř je to krásné. Je to vaše království které nikdo nevidí a kde vás nikdo nemůže napadnout... Radujte se sami ze sebe jste sami, není za co se stydět, objevujte se. Pokračujte dokud se vám bude chtít. Není třeba nikam spěchat. Je to dobrodružství, výlet ne závod. Tento čas je jen váš... kam pospíchat?

Nyní jste ve správném rozpoležení které nadnáší. Cítíte se skvěle. Radujte se... z toho. Jako byste zapoměli na svět, skočte pod hladinu... bouře jsou jen napovrchu uvnitř hraje krásná hudba a je tu klid a zvláštní vůně... začneme pracovat na dalším stupni.

Zaměřte svou pozornost teď ke zvukům zvenku. Možná zpívají ptáci, možná šumí listí nebo vodopád. Zvuk je kouzelný, ale nesmí být nudný a uspávající. Takový monotónní ale zároveň pulzující na intenzitě nebo frekvenci. Třeba úder do zvonu za sebou zanechává ještě takové vlnění. Ale kde zní zvon stále dokola že... ikdyž by stačilo tak 30 uderů... Nemám nahrávací studio :-) jinak bych mohl udělat prima věci které by mnohým pomohly. Ikdyž z CD to není ono... není tam přítomno srdce nástroje ani srdce muzikanta. Živý pták je živý pták, živé šumění listí je živé šumění. Labužníci brzy poznají ten velký rozdíl... Naslouchejte tedy takovému zvuku, nebojujte proti žádným rušivým zvukům. Naslouchejte hře života. Je to život... nemůžete s tím bojovat, nemůžete to měnit... musíte se vzdát... jako byste leželi v rakvi. Už za pár minut umřete... proč si dělat potíže a s něčím bojovat. Nasávejte poslední kapky tak jak jsou. To je život... takový jaký je... nasloucháte a pak si uvědomte že není třeba se k tomu nijak napínat ani vyjadřovat. Proč si říkat naslouchej? Proč to násilí. Přece ikdyž se do toho nebudete nutit a napínat uši... ono to tu je a je to slyšitelné! Uvolněte to snažení, tu koncentraci. Povolte napětí... nesledujte žádný cíl a zjistíte že to tak je... nemusíte proto vůbec nic dělat... a je to hezčí, čistější, nenásilné a klidné prostupující. Zjistíte že vás to prostupuje a rozechvívá jako dutou nádobu... za chvíli přestanete vnímat odkud ten zvuk vlastně přichází jestli zevnitř nebo z venku... kdo ví... nechte to plavat a jen jemně si uvědomte to, že nepotřebujete uši. Zkuste je ignorovat... co je to co slyší? Ucho to není... není ho třeba... zapoměli jste na ucho. Co to teda je... hledejte to... je to zvláštní... a přesto zvuk vás čím dál více rozechvívá. Cítíte i vlny, jasné pocity toho jak se dotýká vašeho srdce... že tělo není překážkou... jako byste byli strunou která se rozechvívá sama zpětnou vazbou...

Hrajte si s tím... nic neuspěchávejte... dále si jemně uvědomte že tu nejste... že tu vůbec nemusíte být. Jako by tu byla ozvěna v prázdné místnosti... jako by se vaše tělo stávalo průsvitnější a mizelo, rozpouštělo se. Jasně to cítíte... že tělo je jen jakási ohraničená myšlenka... vy mizíte... uvnitř i vně je totéž... jen ta tenká linka ve vaší mysli tu je. Jakoby tu nikdo neseděl... jako by vás tu nebylo vůbec zapotřebí k tomu aby se tyto věci mohly dít... tělo se vytrácí... mízí. Čímdál více je jemnější, hranice padají... kým jste... můžete být vším... můžete být sami tím zvukem... můžete být stromem... ptákem, květinou... stačí si vybrat... jako byste byli uvnitř všeho. Uvnitř stromu, květiny... jako by ty slupky tak jako vaše tělo byli jen pavučinkou viditelnou pouze okem. Jako byste byli oceánem a všecho okolo jen vlny. Obrys-obal nehraje roli spojení od zdroje tu vždy je... z centrálního bodu středu všeho lze vidět všechno jako sebe sama. Je to fascinující a lákavé... stačí tak málo aby jste se úplně rozplynuli... rozplyňte se vzdejte se... jste věční... Kdyby vás někdo chtěl propíchnout nožem... jako by to byl blázen, který neví že píchá jen do vzduchu... radujte se a setrvejte jak dlouho budete chtít.

Před skončením si ještě zopakujte nějaká přání... třeba můj život je bohatší, má meditace je hlubší, mé zdraví se lepší, lidé se mění k lepšímu... žehnejte jim. Párkrát si to zopakujte. Nemějte však nijak sobecká přání jež by pošpiňovala či omezovala jiné. Ono po správném zážitku meditace to ani nebude možné. Budete tak naplnění! Sepněte ruce a pokloňte se ve velké pokoře tomuto zázraku a poděkujte tomu. Nemusíte při tom ani pohnout tělem, jen v duchu... Pak vstaňte ale snažte se udržet si ten vhled co nejdéle. Aplikujte ho do chůze. Nejlépe je to ráno... a pak vyjděte ven na procházku když slunce vychází a vše se probouzí... zpívejte a tancujte uvnitř se stromy, smějte se s květinami plakejte s rosou. Není třeba spěchat kráčejte pomalu a lehce... jako byste tancovali...

Ješte bych dodal, že záleží na píli, upřímnosti a vytrvalosti. Nečekejte výsledky hned. Snažte si být vědomi že nikdo vás o nic neokrádá, že jedinou překážku si vytváříte ve své mysli sami. Cvičte buď ráno nebo večer, večer se vám bude hezky usínat... a ráno vám změní celý den. Možná bude trvat týdny než se dostanete na rozpouštění hranic, protože vás budou bolet klouby. Udělejte si pohodlné sezení tak aby byly záda v rovině... jsou na to i speciální stoličky. Nemusíte se týrat.

Otázka: A co když se mi nic z toho nedaří?

Odpověď: Tak se na všechno vyprdni, propadni depresi a seď jen tak jako odkopnutá troska která už nic nechce. To je nejúčinější technika během vteřin překleneš hodiny práce. Ale abys to takto vzdal... musíš vyvinout velké úsilí.

Otázka: A co když mě to bude táhnout něco jiného zkoušet?

Odpověď: Musíš meditovat jako bys byla už na vrcholu nejvyšší hory. Dál už nic není. Všechny cíle jsou jen tady a teď ty už jsi Buddha. Pokušitel pak odstoupí.

Co bych dodal? Nepoučujte lidi. Vyzařujte jen to co znáte zevnitř. Pokud uslyšíte jak někdo někoho poučuje o nesprávných názorech... a pohne to s vámi... naštve vás to... ještě jste to nerealizovali správně... jen žehnejte... každý si musí projít svou cestu tak aby byl úplný. Vzpomeňte si že i vy jste bloudili... ale to blouzení bylo součástí vaší cesty! Všechno má v rukou milující matka. Smějte se a žehnejte... souciťte a pomáhejte tím vyzařováním z každé pozice. Každý v sobě nese to co vy už znáte... snažte se to takto uvidět... není zlý a není dobrý člověk... jsou jen opuštěné děti... neodmítejte je... to je nezmění. Obejměte je ve svém srdci a pohlaďte je. Více než tisíce slov a poučení dokaže jen jedno jedinné pohlazení. To je můj odkaz! Bděte a uvědomujte si že jste ukotveni ve velkém klidu vesmíru a nemáte hranice. V běžných stresových až kritickych situacích, vždy si to uvědomujte. Nestahujte se do svého omezení. Když je tu strach lez vypozorovat jak se ztahujete jen na své malé "já". Neustále proto bořte ty hranice a ukotvujte se až v nedohlednu. Čím větší máte základnu, tím hůř s vás cokoliv vyvede z míry. Lze pohnout prstem s kamínkem, ale s horou ani bagr nepohne... Nakonec ani šílený terorista vás nerozhodí...

Příroda nikdy nepodporuje mrzáky na úkor zdravých, ale mrzákem se člověk nerodí. Mrzákem se člověk stává odmítáním prožít věci jež mu umožňují růst. Pak je tento člověk neúplný. Příjmejte vše co vám život přiťukne do cesty jako by jste jen měnili ponožky. Nikdo neví co je pro vás tím dobrým. To se ukáže až později... zrovna teď to ví je Velká Matka. A podíváte-li se za sebe... kdo z vás může říct co z toho co vás potkalo nemělo nějaký svůj hlubší smysl? Nedělejte si starosti... nedělejte si starosti.

Už vám někdo někdy řekl že vás má rád tak jak jste? Že před ním klidně můžete shodit všechny masky a složit zbraně, a nebudete se muset za nic stydět? Že ne? Tak vám to říkám, buďte si jací jste, nic od vás nechci, mám vás rád... ale to nic není... já jsem jen Slepý Osel, mě můžete dát košem ale to Velká Matka mými ústy mluvila. Utíkejte k ní... je v každém z nás.

Přemýšlejte o tom proč slavit narozeniny jen jednou ročně? Vždyť to že se ráno ještě probudíte je zázrak! Každý okamžik tady navíc je zázrak. Uvědomte si to a vymačkejte z něj všechnu šťávu až do morků kostí. Zítra se jen umírá. Nevěříte? Jednou... už bude pozdě. Jste Synové Boží... proč si myslíte že by na vás peklo mohlo mít nějaký nárok. Peklo má nad vámi moc jen pokud si děláte zbytečné starosti.

Obyčejná Nula