Došel jsem až na nejvyšší vrchol, abych vám přinesl světlo. Když jsem se se vyškrábal na vrchol, uzřel jsem světlo. Bylo krásné nádherné, mocné. Tak mocné, že jste mohli konat zázraky a jedinným mrknutím oka uzdravit všechny lidi na světě. Jedinným pomyšlením zrušit karmu všech bytostí, rozpustit všechny nemoci, démony a hříchy, zničit Máru, Lucifera, učinit lidi věčnými v ráji. Bylo tak mocné, že jste se mohli stát Bohem a vládcem vesmírů. Bylo tak mocné, že každá myšlenka se stávala realitou bez jakékoliv námahy. Nebylo tedy rozdílu mezi myšlenkou a realitou, mezi snem a skutečností. A nebylo jiného mocnějšího Boha než toho kdo vládnul tímto poznáním. Zde jsem se stal opravdu Ježíšem, Budhhou, Brahmou, nejvyšším bódhoisattvou. Obdržel jsem nejvyšší poklad o kterém všichni duchovní sní. Konečně se můj sen naplnil. Mohu pomoci a tak snadno všem trpícím, umírajícím, hladovějícím, mohu jednou provždy skoncovat s utrpením lidí i s vykořisťváním politiků, mohu zničit všechny zbraně a nastolit světový mír dřív než byste luskli prsty.

Ale slyšte slyšte co vám chci říct. Dotknete-li se toho světla zaklejete se do věčnosti. Stanete se novým Hospodinem svého světa. Strom života věčného... vidím jej přímo před sebou. Je nádherný a vonící, lákavý jeho ovoce je doslova hypnotizující... je tu i zlatý chrám a v něm Světlo Boží, pravý Hospodin. Ano můžu sním mluvit vidím jej. A ten Hospodin mě opíjí, lichotí mi, vyzdvihuje mou odvahu a statečnost i odhodlání. Chce mi předat žezlo, nasadit prsten věčnosti, udělit pás vší moudrosti. Ale mé oko vidí i věci příští. Vidí že Hospodin je sám Had, sám Lucifer. Odmítám. Vzdávám se a nechávám vás i tento svět napospas peklu. Raději volím umřít jako žebrák obyčejnou smrtí než abych se stal Bohem a vládcem vesmíru.

Beru celý svůj poklad a celou svou moudrost hážu to do bažin abyste ani špetku neokusili. Vracím své Božství peklu. Věci zůstanou tak jak byly doposud... promiňte mi to že vás nechávám ve štychu a v moci pekel... nebudu měnit nic. Volím být smrtelný a umřít jako akždý jiný třeba navždycky. Žádná duše, žádný ráj, žádná věčnost... seru na to. Začínám hřešit jak nejvíc můžu abych vás spasil!

Věřte přátelé, že když přicházejí tři králové Kašpar je ten kdo přináší skutečný dar. Melichar je zástupce nebes a Baltazar je zástupce pekla. Melichar vám dává jen tělo, ale Baltazar moudrost a zlato. Kašpar je ten nejvyšší. Třikrát se mu pokloňte a následujte jej. Aniž byste se dotkli darů ostatních.

Ale co tomu předcházelo. Začalo to zcela jednoduše. Ota Luňák mi poslal toto:

Prosím, neobtěžujte mne svými "duchovními" zvratky. Nepamatuji se, že bych vás o něco žádal.

A já u odpověděl:

Ve stylu Spirály (Jsme tím co jíme, Jsme tím jak bydlíme atd.) odpovídám... Jsme tím, co píšeme. Chudák ten kdo se cítí být obtěžován. Ten nemůže mít vnitřní mír. Právě jen v bodě, kdy to nestojí už vůbec za nic, může člověk dospět až ke hvězdám. Každý ze svého pokladu vynáší... Člověka neposkvrní to čím se obklopí ani co pozře ale to co z něj vychází.

Takhle to vypadá že Ota byl nějak podrážděn a já jsem jednal správně. Následně této odpovědi se pak rozjel článek kterým Ota pokračoval v téže stylu.

Co je na tom špatného a zvláštního? Zastavil jsem se nad tím když se mě začal zastávat jeden člověk. Děkoval mi, že si něm váží a psal i Otovi a snažil se o spravedlnost a objektivitu tak aby každý čtenář měl možnost posoudit to z obou stran.

Tehdy jsem mu odepsal:

Pochop, že se mě nikdo nemůže zastat ani pošpinit. Až si uvědomíš, že vlastně prosazuješ jen svou pravdu, a své postoje "správné" a "nesprávné", dojdeš velkého míru. Zabij mně. Nelpi na mě. Jdi dál sám. Pokud člověk sám sebe posuzuje vůči ostatním nemůže být nikdy v míru.

Možná bych to mohl zveřejnit... ale já nebojuji. Bojují jiní včetně tebe. A kdo bojuje ač by to bylo zacokoliv... nemůže vyzařovat spásný mír a propadá hněvu a nenávisti.

Nech to plavat. Nedělej si starosti. Nemarni čas napravováním slepých a pyšný lidí. Raději pomož těm kteří čekají. Jedině tak se může království rozrůstat. A až se jednoho dne budou lidé jen smát, ti velcí a pyšní se budou muset sami v sobě s tím vyrovnat.

Příroda se nikdy nevěnuje mrzákům na úkor těch zdravých. Mrzákem se však člověk stane sám když něco nepříjmá... pak ať se nediví že bude neuplný. Nikdo nedokáže říct co je pro něj prospěšné. Lidé na spirále pro mě dělají víc než si myslí. Nemysli na to co je správné a co špatné, co je prospěšné a neprospěšné. Příjmej tedy vše s pokorou a nadšením nebojácných Synů a brzy se staneš vnitřně bohatým, vyspělý a úplným. Utrpení je nedílná součást růstu. Stromy v slzách pučí listí aby mohli vydat plody. Přijmi vše tak jak je. Neesxistují překážky... jsou to jen velké možnosti. Nauč se takto vidět.

Šiř jen požehnání... bez rozdílů. To dokáže jen ten který je v míru.

Ale stále to není ta pointa co vám chci vysvětlit.

Zastavil jsem se nad tím, co by se stalo, kdybych Otovi neodepsal. Kdybych nad tím mávnul jen rukou. Vznikl by ten článek? A když půjdu dál a začnu-li u své kategorizace toho, že jsem posoudil Otovu odpověď jako že on se prostě neudržel. Prostě tu první myšlenku ten soud, který tohle posoudil že Ota je nějak rozlazen. To byla má svobodná volba to posoudit. Co by se stalo, kdyby se tento soud zhoupl na druhou stranu a vyznělo ten posudek tak, že to Ota si dělá jen legraci. Prostě ze starého přátelství šprýmuje. Pak bych mu odpověděl ve stylu legrace třeba "Tak jo dej vědět až budeš mít zájem. A co jinak? Jak se máš co děláš? Dlouho jsem o tobě neslyšel... Zatím čau čau měj se."

To nutně nutí k zamyšlení nad tím, jak snadno se dá změnit svět. Stačí změnit jen své svobodné volby. Zkuste si třeba přistoupit k člověku s tím, že on je takový a takový a on se tak bude chovat. Je to neuvěřitelné ale je to tak. Začal jsem přejíždět záznamy ve své paměti a dospěl k šílenému zjištění... za všechno si můžu sám svým zbrklým rozlišováním... Lidé se chovají tak jak od nich já očekávám... a není to jinak! Pak celý slib Bódhisattvy je jen osobním peklem a traumatem. Slib Mesiáše taktéž. Prostě pokud chcete být vy dobří ostatní musí trpět. Pokud chcete šířit dobro a lidem pomáhat, uvalíte na svět kletbu temnot a na lidi nevědomost. Jak jinak byste mohli poučovat? K tomu se vám hned vynoří... chceš-li změnit svět změň sám sebe. Jen své poředsuky a povrchní halabala spontánní soudy. To první rozhodnutí a posouzení věci, které se děje jakoby automaticky z ega. Ego si řekne to je zlé... jen tak ze srandy si to řekne, ale má to dopad katastrofální!!!! Důkazy se vynoří na každém kroku. Opravdu dostanete všechno čemu věříte a jak hezky... se v tom dám zabloudit. Zkuste věřit že vegetariánství je zdravé... jen tak si zavažte oči vejděte do knihkupectví které neznáte, našmátrejte nějakou knihu a vyjděte ven, otevřete ji položte prst na nějaký řádek... pak si druhou rukou sundejte pásku s očí a čtěte. Budete překvapeni jak to funguje. Stačí změnit ten prvotní postoj a vše bude jinak!!!!!

Denně takto posuzujete věci aniž byste o tom věděli. Denně to kategorizujete a váš život se mění v černou noční můru. Vše se vám hroutí. Čím více se snažíte tím víc rozlišujete a soudíte a tím víc protikladu kolem sebe nakupíte. Hlásáte-li lásku sílí jen nenávist. To je strašné... já jsem Bůh... já jsem už dávno pánem svého osudu, jen jsem nebyl dostatečně bdělý... jednal jsem se zkaženou myslí, jednal jsem pod vlivem předsudků... pod poznáním dobrého a zlého rozlišil jsem svět a uvalil na něj peklo. Kdybych se k tomu nesápal třeba před 1000 životy, kdybych neusiloval o dokonalou a čistou duši, kdybych to vzdal... už mohlo být dávno po uttrpení a mohl jsem se probudit a spokojeně zemřít věčným vyhasnutím třeba jako starý blázen. Uvědomil jsem si, že celý můj život byl jen boj, boj s těmi ostatními kteří se chovali přesně tak jak jsem očekával. Boj ve kterém jsem se mamlasil po kdoví kolik inkarnací. Nejhorší je, že ten boj chcete vyhrát a dotáhnout do konce. Pokud jste Mesiáš... nechcete opustit svět dřív, než spasíte všechny bytosti. A tak jste věčně zakletí dokud se nevzdáte Mesiášství Osvícení, Buddhoství lidé budou inkarnaci za inkarnací nedokonalí!

Dalajlámové i Buddha byli jen hlupáci. Bytosti co se vědomě inkarnují aby pomáhali lidem jsou jen hlupáci... nechápou že hrají stále stejnou hru. Hru která nemá konce dokud se nevzdají ji hrát ať mají motiv jakýkliv. Pošlete jim můj pozdrav i més lzy soucitu. Není žádný zisk. Pro svůj zisk a slávu prodávate nevinnost ostatních. Kdo by vás pak obdivoval a poslouchal?

Co to pro mě znamenalo? Děs opravdu děs. Nechal jsem za sebou všechny guruy a mystiky a jiné pomatence. Ti zůstali uvěznění ve svých snech... svět vlastních iluzí... prima dílko...

Tehdy jsem napsal toto doznání:

Konflikt vytváří jen mysl. Je to tak jemná volba jako na hraně žiletky mezi dvěma kruhy dobra a zla. Stačí jen výkyvek o vlas a propadnete peklu a jedno jestli nalevo nebo napravo.

Stačí se upnout na jednu stranu a první myšlenka vyprodukuje dvě toho zabarvení. Ty pak další čtyřy a nakonec upadáte do sebeklamu předvědčeni že máté pravdu neboť důkazy se dostavují samy. Hledáte a dostáváte jen to čemu věříte!!! Chcete-li najít sami sebe musíte přestat nejprve věřit názorům jiných!!! A máte jich v hlavě požehnaně... opravdu... celá vaše duchovnost je jen jedna velká lež.

Jsou to pasti... po tomto průniku podstatou jsem zjistil šokující zjištění... všechno je tak jak chceš. Záleží jen na tom prvním rozlišení. Cesta zpět je neskutečně náročná těžší. Stačí být jen bděloučký a hlídat záchvěvy mysli a vkrádání vášní či zbrklých soudů. Osvoboďte se od osvobozování jděte ne-cestou. Nehledejte! Zvracejte! A zvracejte!

Příčinou toho rozlišování je strach. Z čeho? Z neznáma. Z toho že nic nevíte a neznáte tedy budoucnost. Potřebujete víru... tu dodává peklo. A na základě této víry pošlete svět do pekel.

Kéž bych to dokázal i v případě velkých strachů a věcí co byly kdysi třeba potlačeny. Pracuji na tom. A jsem stále víc zděšen.

V podstatě píšu ty články jen pro sebe!!!! Nemohu jiné posoudit nejde to!!!! Oni se budou chovat tak jak určím já!!!! Lze se do toho pěkně zamamlasit. První nahození ze strany iluzí a člověk v nevědomosti zaujímá jaksi automaticky nějaké stanovisko!!!!

Uvidíte ve snu "obludu" a řeknete si, to je ale obluda, stene se obludou... pak si řeknete to má asi za trest, to bude asi zlý tvor kterého Bůh neměl rád, obluda se mění... stává se zlou... a vy si říkáte jak jsem dobrý moje třetí oko neklame. Intuice je vynikající a chrání mě! Děláte si z toho dokonce piedestal!!! A čím více se obludou zabýváte tím více vás bude děsit. A skončí to tak že se proberete zpocení když vás bude drtit v tlamě smrti. Stačilo to změnit na začátku. Dobře to jde vidět na psychedelikách... jediný postoj zaujmete a už se vezete do schízy vedoucí až k sebevraždě. A to vše visí na jediném prvotním vláskovém vychýlení a prvotní posouzení! Nesuďte a nebudete souzeni! Peklo a nebe se liší jen o šířku vlasu! Cesta vede středem.

No a tak jediné co můžu je se smát sám sobě i všemu. To tě prostě rozloží... když si to uvědomíte... za všechny sračky si můžete sami. Je to takový nášup na bednu... že to je na psýchu :-).

Teď je jedna věc co mě zajímá... jak na to zapomenout. Je to tak lákavé k experimentování ale i kdybych to dopiloval do zázraků.. nikam to nevede. Stále je to jen má hra... děsivé a nudné je to zjištění... plné frustrace. A život věčný... jejej.

Nevědomost je sladká.... Saifrt to byl ten hrdina Matrixu už jsem to někomu psal.

Jak se to dá řešit či odhodit? Jak to překlenout?

Připadám si jak v pohádce Princ a večernice. Všechny co potkávám jsou jen mí švagři Andělé a školitelé. Ti ztělesňují i přátele i nepřátele, stále to na mě hrají. A protože to tak vidím že jsem největší trouba na světě a že všichni obyčejní lidé jsou dáleko přede mnou je to celkem na Bohnice. Né že bych to nepřijal, ale že není čeho se chytit a že není ani žádný cíl... to je černá díra... jako Alenka zakletá ve své říši.

To se egu nelíbí. Cítím jako bych měl vyzvracet horkou kouli ale zároveň je strach se pustit. V meditaci to jde ale když se nořím hlouběji tak je to normální a zajímavé. Problémy se vyskytují až třeba později přes den vyplouvají ta velká nevím... opravdu velká nevím spojená s tou hranou žiletky a děsivou možností volit něco v tom Nevím.

Takže jsem zvědav co k tomu kdo může říct třeba ze své praxe.

Ale tím, že jsem to takto už nastínil, dostanu opět odpověď klamů která mě utvrdí v tom jak jsem si to určil tou první myšlenkou.

Takže v podstatě tady nemohu vůbec nikomu věřit.. což je zase můj postoj a ono se to tak začne vyvíjet, čili by bylo lepší říct si že budu všem věřit... ale tím zase mohu bloudit. Prostě pořád to všechno na počátku určuju jáááááááááááá!

To je prima schíza. Nejvíce mě trápí toto. Cokoliv udělám me povyšuje nad ostatní. Rozehrávám tisíce partií, "pomáhám" lidem. Ale to je podle mě špatně. Nechci jim pomoci zvrchu. A čím víc to nechci tím víc se to na mě lepí. Jak dokázat ať neví levice co činí pravice. A proč jim pomáhat! Kdo to určil že jim něco chybí!!!!! Je to jako bych měl bezedný poklad chtěl bych se podělit. Učinit svět bohatým. Kolem je plno chudých lidí, hladovějících a umírajících... ale já jim nesmím dát z toho pokladu. Jinak bych byl jejich králem a to je zle. Naopak ho musím hodit do bažin a zapomenout na něj. Prostě zemřít na kříži který jsem si postavil a nesl.

Už poznávám váhu nečinění. Tao. Ale jak jednat a nekonat v tomto světě šíleností, kdy se karmické vazby a kontakty s ostatními lidmi roztáčejí v nepředstavitelnou scenérii která může mít katastrofální následky a odpovědnost bude na mě. To je šílený!

A proto slyšte toto doznání: Nic nevím, opravdu nic nevím jsem zděšen. Opravdu jsem zděšen. Pláču a vrážím do zdí jím syrové brambory, motám se jak můra. Všichni obyčejní lidé jsou viděni jako Andělé jako posvátní Bozi. Nemohu nic než jen plakat a klanět se každému v pokoře. Byl jsem hlupák, jsem největší hlupák na světě. Všichni jsou svatí a já mamlas. Jak jsem si mohl dovolit otevřít někdy hubu a někoho poučovat. Prosím promiňte mi to, promiňte mi to. Raději bych za každé slovo sežral vlastní hovno než abych se o čemkoliv dál zmínil. Je to bolestné moc bolestné. Trhá to srdce. Už budu jen mlčet, jsem jen starý blázen. Zapomeňte na všechno co jsem kdy říkal, úplně na všechno. Obdivuji rodiče, přátele, ty Velké lidi, uznávám všechny své omyly. Až uvidíte osvíceného člověka vražte mu jednu hned do zubů. Aspoň tolik pro něj udělejte. A když vás tak vidím opravdu pláču, když vidím kolik knich duchovních se tady motá... jaké pasti tu na vás jsou... dělejte si co chcete dělejte si co chcete, dávám vám požehnání, vy jste moudří. Vy jste Bozi. Na mě se nedívejte, zakrývejte si oči, vůbec mě nesledujete jak co dělám a tak. Na nic se mě neptejte, nechtějte vědět žádný můj názor.

Končím

Jako štěstíčko jsem napsal toto:

Zde jsou všichni moudří...
proto nemám zde již nic na práci
a klidně odhazuji péro písařovo vdál...
jsem volný...
Není nic co bych Vám již dal...
všechno máte a tak milí
s požehnáním mým
všechno správně dokonáte.

Předtím to byl tak trošku hněv nad tím že nechcete slyšet a trápíte se zbytečně. Dnes je to poklona pro vás.

Trhám všechny tituly (inka) světa a plivu jak na osvícení tak na učitele Dharmy.

Obyčejná Nula

A plivu i na to. Zapomeňte na mě. Jsem váš vrah a nepřítel. Udělali byste lépe kdybyste mě zabili jinak skončíte v pekle!

Pfuj pfuj pfuj. Rychle setřete prach se svých bot a už se sem nikdy nevracejte. Vyháním vás. Vypadněte odsud! Kšááááááá!!!!!! Zabouchávám dvěře, vytahuji brokovnice. Kdokoliv se jen přiblíží dostane pepřem do zadku aby si to příště rozmyslel! Jsem jen potrhlá šílená kráva, splašený slepý osel bez kůlu a začínám chlastat a souložit.